Damato komentáře u knih

Drsná příroda, drsný život....Moc hezká, ale docela těžká kniha. Občas jsem si musela při čtení srovnat v hlavě, co to vlastně v tu chvíli čtu.Ale rozhodně doporučuji, Stejně hezká je i Jozova Hanule- pro mě byla lehčí. Teprve , když jsem dočetla Návraty do Želar, tak jsem možná byla o kousek blíž k pochopení.

21 09.05.2015

Tuto knihu jsem četla v časovém sledu s knihou "Vzpomínám na rozinkovou louku". Nechci nic ubírat na neštěstí odsunutých německých občanů, kteří v Sudetech žili po generace, ale rozhodně nezažili takové hrůzy, rozdělení rodin, matek od dětí -( dovede si někdo představit tu hrůzu matky, když ji berou uřvaní nacisti v uniformách z náručí dítě??? a dovede si někdo představit hrůzu malého dítěte, když ho vytrhnou od mámy???, ) a vůbec při odsunu nezažili to co nejen židé, ale i všichni ostatní lidé v jejich -nacistických -koncentrácích- myslím tím politické vězně. Jsem člověk narozený spoustu let po válce, nezažila jsem ji , znám ji jen z vyprávění a z knih, přesto mi připadá, že jsme my jako národ zapomněli být ve střehu a takové podobné knihy by snad měli být povinnou četbou.

23 30.04.2015

tahle knížka je určitě někde pečlivě "zašitá" u mamky, byla to její knížka kdykoli jsem ji brala z knihovny , tak s mamčinou poznámkou poznámkou " NEZTRAT JI, NEUMATLEJ JI, VRAť JI ZPÁTKY", prožívala jsem s Blaženkou všechny její prohry i výhry, v době, kdy jsem ji četla poprvé-asi v 10 letech jsem se i na vlastní kůži poprvé setkala se smrtí , kdy mi umřel můj milovaný děda a já díky Blaženě, která si povídala s maminkou jsem se i dál povídala se svým dědou, snad i proto mi ta smrt nepřipadala tak šílená, jak později, kdy odešly i babičky a já pochopila, že se tam odtud opravdu už nevrátí...

33 28.04.2015

Děkuji náhodě, že jsem tuto stránku "Databáze knih" našla. Objevila jsem zde knihy, které jsem spoustu let hledala a jen matně jsem si vzpomínala, co na nich bylo hezkého. Mezi ně patří i tato nádherná kniha vzpomínek , kterou kdysi měli z knihovny zapůjčenou moji rodiče a já ji tajně četla. Měla jsem spoustu dětských knih pana Lady a jako malé holce mi připadalo divné, že pan Lada měl úplně normální život, měl svoji rodinu a přátele - já jsem jako malá žila v tom, že každý spisovatel žije sám , bydlí v nějakém domečku a nic jiného nedělá, než píše a maluje knihy. Ale tohle je nádherná kniha a moc se těším, až mi obohatí moji knihovnu.

26 28.04.2015

Četl je můj tatínek- do dnes má na půdě schovaného " Hlasatele", kde před 2.světovou válkou vycházel každý týden jeden příběh, četla jsem je já a můj syn dostal tuto knihu k 10 narozeninám, první co bylo , tak si je hned na první stranu velkými písmeny podepsal -prý abychom mu je nečetli,
když on je dostal a musí si je přečíst první... Úžasná, nadčasová, milá

28 26.04.2015

Vyrůstala jsem v rodině, kde byli rodiče mých rodičů přímými svědky obou válek, děda byl v odboji, koncentrační tábor zažil na vlastní kůži, takže nacismus, fašismus a Hitler u nás bylo snad i sprosté slovo, které se snad ani nesmělo vyslovit. Přesto jsem tuto knihu četla a i když Němcům neodpustím a něco ve mě stejně zůstává , knihu jsem přečetla jedním dechem. Mladkov, Lichkov i Králíky jsem důvěrně poznala, takže se kniha četla skoro sama. Neměla to paní - tenkrát malá holčička - lehké, ale Češi za války také ne. Můj tatínek má do dnešních dnů v paměti ranní návštěvu gestapa, když si přišli pro dědu a je to pro něj je celoživotní stres. Určitě odsun sudetských Němců nebyl pro ně lehký- žili zde po staletí, měli tady kořeny - ale nikdy se při odsunu nedělily děti od matek, nezažili hrůzu koncentráků,nikdy jim před očima neumírali násilnou smrtí rukou nacistů rodiče, nebo děti.

25 24.04.2015

Četla jsem ji jako malá, Barbuchy jsem se bála, Kubulu jsem litovala a pořád jsem nemohla pochopit, proč v té zimě nejdou domů za maminkou, do tepla...., ale jinak se mi knížka líbila

24 24.04.2015

Tuhle milou knížečku jsem tajně četla jako malá, dlouho jsem ji nerozuměla, ale tím, že mi naši říkali, že na to mám čas, tak o to víc mě to lákalo. Teď se k ní občas vracím a mám ji moc ráda, možná i díky filmovému zpracování - v postavách vidím paní Myslíkovou a pana Hrušínského - je to moc milá knížka

26 24.04.2015

Zrzka- to je další knížka po mamce, kterou jsem četla o prázdninách u babičky. Pak se ztratila někde v čase a mamce jsem ji sehnala po antikvariátech k 70 narozeninám - myslím, že jsme dali ten nejpřekvapivější dárek, u kterého i slzička ukápla. Jak moje, tak ségry , tak i mamky.

16 23.04.2015

Nádherná kniha, zpočátku jsem u ni brečela, litovala jsem Kláru, když nemohla chodit, litovala jsem Heidi, že je nešťastná a pak u dědečka, který byl svéráz si těžko zvykala , ale pak jsem ji moc přála , když se ji v Alpách líbilo a našla si kamaráda a dědeček byl moc fajn.

24 23.04.2015

Úžasná kniha, dostala jsem ji k vánocům v r.1974,naši dostavěli dům a já musela změnit kamarády , školu a připadalo mi, že jsem na světě v tu chvíli strašně sama , tuhle knihu jsem četla snad tisíckrát a tygřík Vaska byl v tu dobu můj největší kamarád - do dneška cítím vůni knihy i toho cukroví, co jsem u čtení tajně kradla mamce v kuchyni.

22 23.04.2015

Tohle je úžasná kniha na kterou jsem v 10 letech narazila v knihovně o prázdninách, do konce prázdnin jsme se se sestrou o ni přetahovali Když jsem si začala o brigádách vydělávat, to byla první kniha, kterou jsem koupila . Do dnešních dnů má čestné míst v knihovně u nás doma.

41 23.04.2015

Moje úplně první knížka, ještě jsem neuměla číst, ale milovala jsem ji......

24 20.04.2015

po přečtení recenzí jsem si ji u nás v knihovně půjčila a během víkendu jsem málem ani rodině neuvařila, jak jsem mohla, tak sem se zašila do nějakého skrytého koutku. Je nádherně smutná a já jsem ráda, že žiji v době ve které žiji

34 20.04.2015

tak u této knížky vidím svoji maminku, jak od žehlícího prkna v paneláku 2+1 v 70 letech dohlíží nad mým počítáním.....a rozčiluje se nad mými-od inkoustu omatlanými prstíky ....asi i díky svým rodičům jsem vystudovala.....a že to byly nervy a na rozdíl od čtení, které jsem milovala, jsem matice nepřišla na chuť nikdy

24 20.04.2015

u této knihy vidím naší paní učitelku v první třídě, která nás učila: " Alenko stůj auto houká, na něm je v pytlích bílá mouka....." , i první návštěvu knihovny, kdy jsem si půjčila v knihovně v Česká Třebové svoji první knížku, úplně cítím její vůni a svou důležitost, když jsem si ji na noční stolek u postele dala a do dneška ji vidím- byly to pohádky od Erbena. Město i knihovnu jsem vyměnila, ale do dnes je pro mě příjemný zážitek jít do knihovny a probírat se v knížkách

30 20.04.2015

Tak tuhle knihu jsem kdysi našla na babiččině půdě, maminka ji četla jako malá holka. Před 40 lety jsem ji četla jako malá holka i já a moc se mi líbila. I když mým dětem a vnučkám už asi nic neříká, pro mě voní dětstvím a příběhy v ní jsou i na dnešní dobu aktuální

18 17.04.2015

neznám ve svém okolí nikoho, kdo by Saturnina nečetl, nebo alespoň o knize neslyšel.Vždyť teta Kateřina se cituje sama....

46 15.04.2015

Dostala jsem ji kdysi dávno od své sestry k narozeninám , úchvatné, přečetla jsem ji jedním dechem a od té doby snad tisíckrát a pokaždé v knize nejdu měco nového, co jsem minule buď nepochopila, nebo mi to uletělo.

20 15.04.2015

Moje milovaná knížka, jedna z prvních, které jsem začala číst, tuto knihu četli se stejnou láskou i oba moji synové a doufám , že se dočkám i toho, že mi ji budou číst vnoučata

30 15.04.2015