Damato
komentáře u knih
Bojová píseň tygří matky aneb Jak jsem své děti učila vítězit (a sama přitom byla poražena)
Amy Chua
Souhlasím s komentářem Markushka -2/3 knihy jsem četla s chutí, pak jsem bojovala sama se sebou, abych knihu dočetla....a ve finále vracela do knihovny nedočtenou...
Kapesní básně
Jiří Žáček
Modlím se k tobě duší tělem:
Mluv ke mně řečí tajemnou.
Zkroť ve mně smečku divých šelem,
zachraň nás oba přede mnou.
Nádhera, na podzimní, sluníčkem provoněné odpoledne to byla oáza na duši ...
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
Josef Klíma
Kniha se mi dostala do rukou nyní , v době předvolební, kdy jsem ve srabu- nevím koho volit , dokonce už jsem sáhla i ke kalkulačce voleb a ještě před předčtením jsem o panu Šlachtovi něco vyčetla. Jako člověk mi pan Šlachta sedí . Hodně. Doporučuji knihu přečíst.
Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
Když jdu číst dílo, kde je autor sám Charles Bukowski, tak nečekám limonádu, ale průtrž, které se budu smát, moralizovat, kroutit hlavou a nadávat...Sáhla jsem po knize, kdy jsem po psychické stránce byla " v řiti" naprosto až po uši a díky tomuhle čtení jsem se ocitla ve světě, kterým potažmo pohrdám, bylo mi u čtení občas i "hnusno" , nadávala jsem, jak tohle může někdo napsat...ale krásně jsem si tím oddálila depku.
Chtěla bych autora potkat a říct mu u panáka whisky: "Na zapomnění a vyčištění hlavy je tohle ku..a dobrý čtení"
Po přečtení komentářů je jeden , který mi mluví z duše - komentář Česneksmedem - tam je všechno, co mi nešlo vypsat.....
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
(SPOILER) Podle mě naprosto geniální ...Kingovo.. neztratila se malá , devítiletá holčička, ztratila jsem se já. Naprosto sama s její fantazijní jsem bloudila, bála se,nadávala celému světu a smála se ironický sama sobě...v prostoru 3xxx km jsem zažívala s duší malé holky cestu bažinou, padala jsem do roklí, jedla bobule, za zády něco, co jsem nedokázala pojmenovat...prostě skvělé čtení bez umělých barviv neživých-nemrtvých upírů . Jen jsem Trišu , když spala ,držela v náručí místo matky a přála si, aby už byla v teple, v suchu, s hrnkem čaje a léků u mámy...
Co jsi to za matku?
Paula Daly
Asi jsem knihu četla v době, kdy jsem kolem sebe měla děti a vnoučata a neměla jsem myšlenku na nějaké drama. Proto jsem po 50-té stránce knihu odložila a už ji šanci nedám. Nejsem asi ta pravá čtenářská skupina , které je tahle kniha určena.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Jedna z mých prvních audio knih. Původně jsem myslela, že u čtení budu uklízet a poslouchat u práce. Skončilo to tak, že jsem s otevřenou pusou poslouchala a poslouchala... Možná dobře, nádherně namluvená kniha. S autorkou jsem se setkala v knize Němci , která mě také nadchla. Doporučuji, kniha zas trochu jiným pohledem nahlíží na tragické události nejen židů. Opravdu doporučuji, za přečtení rozhodně stojí.
Samozřejmě, děj se dá předvídat, proto mi třeba na krásně popisovaném dětství právě znalost dějin - co bude následovat- kazila radost u četby. Už předem jsem litovala všech , kterým se nezvratelně dofukovala svíčka.
Další kapitola- dospívání se také dala trochu předvídat, ale protože mě styl psaní autorky vyhovuje , seděla jsem jak přikovaná a poslouchala....
I poslední část Dospělost je napsána poutavě a přesto, že je to kniha o smutných věcech, i tady autorka zvolila styl , který neděsí.
Listopád
Alena Mornštajnová
Asi před hodinou jsem dočetla tuto knihu a pořád přemýšlím, co mi kniha dala. Moje oblíbená autorka píše jako vždy famózně, všechny její knihy prošly mými prsty a možná právě proto cítím něco, co dost dobře nemohu popsat. Není to zklamání z knihy jako takové, Mornštajnová rozhodně psát umí, je to zklamání z obsahu. Jak by řekl Nikola Šuhaj... ."..bylo tu, není tu, havrani na plotu,..". Jako člověk, který špendlil v listopadu trikolóry na každý kabát, který potkal , OF bylo nėco jako rodina a už od pádu zdi v Berlíně u
rádia Svobodná Evropa jsem čekali, kdy a hlavnė jak to bude probíhat u nás, v Československu, proto jsem trochu věděla, o čem je v listopadu 89 řeč. To nadšení, ta síla lidu na Letné....to bylo něco, co si ponechám v srdci do smrti ...škoda, že mi jako národ se stmelíme jen když je hodně zle. Proto první myšlenku po dočtení...velectěnéčtenářské publikum promine...zklamání , smutek, zklamání.
Ještě jedna vsuvka s podtextem knihy, která mě napadla , když jsem si přečetla další komentáře. Opravdu tady u nás už není totalita? Opravdu si český národ umí zachovat demokracii? Opravdu by se za nás Karel IV a tatíček Masaryk nestyděli? Nebo jsem pořád to co jsme bývali- schovaní za vládnoucí ( nechci psát diktaturou) stranou a u televizních novin nadáváme , co se tady děje. Ale pouze doma , právě jen u těch televizních novin.... víc než nadávat doma na vládu neumíme. A potom odmítáme jít k volbám. Protože se, podle nás, stejně nic nezmění. Napadá mě, v souvislosti s tím, jak sleduji naši politickou situaci ve státě jeden text budovatelské písně ze 70 let- Teď , když máme co jsme chtěli.....
Přesně , úplně z duše mluví Ďobi-1968, jeho komentář je to, co jsem chtěla vyjádřit....
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Memento
Všech válčících stran, kde zbytečně umírají lidé je mi líto.
Doporučuji přečíst všem těm, kdo nevidí na událostech v Afghánistanu nic nebezpečného pro okolní svět.
Doporučuji přečíst všem těm, co kolem sebe vykřikují, že se jich to netýká, že je to daleko, že islám je daleko.....
Doporučuji přečíst všem těm, kdo se u zpráv z Kábulu směje co provádí Táliban.
Doporučuji
Přežila jsem Hitlera. Mladá žena v Berlíně 1940–1945
Marie Jalowicz Simon
Hlavní postava mě nezaujala, děj v první polovině snad ano, ale pak už jsem se moc přemáhala ke čtení, proto jsem knihu s úlevou dočetla a odložila. Co čtenář, to jiný názor. Nezatracuji, ale ani nechválím.
Bart Simpson 05/2016: Čahoun a tahoun
Tony DiGerolamo
NA Simpsonových ujížděli moji kluci. Když odešli do světa, žít si svůj život, já z prvotní nostalgie "opuštěného hnízda" jsem se obloukem vyhýbala jejich pokoji. Až postupně jsem, když jsem viděla, že i beze mě žijí spokojené životy se svými rodinami, se začala vracet do jejich pokoje a listovala v jejich zbytcích knih, které nechali doma. Tohle je jedna z nich a já se zase po čase začetla a prosmála jsem se letním večerem. A automaticky mi při čtení naskakovaly vzpomínky na dobu, kdy tohle kdysi malí chlapečci četli- dnes dvoumetroví chlapi, kteří mi za chvilku přivezou vnoučata a já s nimi tuhle parádu budu číst. Už se moc těším...na Bárta, na Lízu.... na všechny
Průvodce bylináře Pavla celým rokem
Pavel Váňa
Bylinkami nás léčila už babička, která se to naučila od své babičky a vždycky říkala- Všeho s mírou.... měli bychom se toho držet i dnes a ne , jak většina z nás, se plácat od extrému k extrému. Bylinky ANO, určitě, ale někdy je prostě třeba bedlivě poslechnout i názor a produkty moderní medicíny. Bylinky nejsou všelék, i když připouštím, že jako prevence jsou nenahraditelné a mám je moc ráda. Nejen v čaji, ale i třeba v salátu, nebo doplněk k nějaké ne až tak zdravé dobrotě.
Poslední pád Mistra Materny
Václav Erben
Detektivky moc nečtu, protože jsem velice netrpělivý člověk a nikdy nevydržím čekat na vyřešení zápletky. Kniha mě hodně zaujala svým názvem a tak jsem se musela dozvědět, jak to s tímhle tím Maternou skončí. Detektivka s napětím i humorem. Jo, to je to co mám ráda...krom jiného. Doporučuji
Cesta - Paměti české aristokratky
Cecilia Sternberg
Tak tohle byla naprosto unikátní autobiografie. Podobně napsanou knihu plnou lidské síly a víry v život , která jde ruku v ruce s humorem jsem nečetla. Souhlasím s komentářem Cérky, ta vystihla také mé pocity při čtení, takže DOPORUČUJI, DOPORUČUJI, DOPORUČUJI...
Hejno bez ptáků
Filip Doušek
Odpad dávám opravdu jen v případě, že mě kniha totálně nic nedala, naopak lituji času, co jsem s knihou strávila a trápila se. Tady jsem pořád chtěla dojít ke zlomu, kdy mě kniha začne bavit- protože mě zpočátku chytil i název knihy- Hejno bez ptáků- už to samo o sobě mě dostalo a černobílý obal sliboval NĚCO, neumím pojmenovat co. Všechno špatně. Žádný zlom nenastal, byla jsem zklamaná sama sebou, že jsem knihu nepochopila. Díky za zdejší komentáře. Zvedly mi náladu. Nejsem sama, kdo nepochopil.
Naděje umírá poslední
Halina Birenbaum
Nikdo z nás, z nás všech čtenářů, kteří se vracíme do dob minulých a hledáme nějaké nitky ze života předků , sedíce u plných talířů v čistých peřinách a okřikujícį okolo poskakující nezbedné děti si pravděpodobně hrůzy matky , která vidí umírat své hladové a vysílené potomky , si nedovedeme představit.Nedovedeme si představit ani tu tu neskutečnou hrůzu a beznaděj té doby Hrůzu a beznaděj 15 leté dívky, která zůstala na celé téhle obrovské zeměkouli sama. A přežila. A chtěla žít. Hrůzné sny ji pronásledovaly celý život. Celý život ji nepřestávala chybět náruč matky, kde by našla klid a mír. Naše současné žabomyší starosti by brala za zbytečnosti. Silná to žena. Klobouk dolů. A co na to vlády současných velmocí...???Zbrojí. A zbrojí fest. A ptal se někdy někdo lidu, zda chce válku, strádání ,smrt???? Několik tisíc lidí na téhle zeměkouli zas rozhoduje...O nás...Bez nás....
Holky z porcelánu
Jaromíra Kolárová
Jako většina čtenářů jsem viděla nejdříve film, pak teprve jsem objevila knihu. Hledala jsem něco echt odpočinkové ho, k vodě, na dovolenou. A mohu doporučit. Tahle kniha je přesně do vlaku, kdy nad vámi nadskakuje v poličce kufr do rytmu ubíhajících kolejnic, venku začíná sluníčko rezehrávat svou nejlepší etudu co zná a před vámi 14 dnů dovolenè...
Po uši v protektorátu
Jan Drábek
Moc hezky popsán, pohledem malého kluka , život v Praze ve 40 letech. Prázdniny na Pastvinách, kam jsme za 30 let po válce jezdili s rodiči i my , vzpomínky na Klášterec, kam i my do hospody k Orlicí chodili a kde i mé děti zažili kus opravdových a pochodových prázdnin , naštėstí bez válečných zážitků , zato s vůní čerstvého chleba a čerstvě nadojeného mléka, mě vrátil na chvíli do dětství. Co se mi hodně líbilo, byly popsané postřehy uvažování malého , posléze mladého člověka,k politice a k lidem okolo ní se motající. A to nejen k nacistické, posléze k poúnorové době , ale i v prvních dobách po opuštění hranic, v táborech pro utečence. Postřehy, které jsem v jiných knihách nenašla, přestože jsou velice pravdivé a výstižné.
Kupředu která
Jaroslav Šabata
(SPOILER) Náhodou jsem na knihu narazila v naší, kralické, knihovně. Doma jsme ji během dne přečetli všichni. Já tady žijí 34 let a moc ráda jsem si přečetla , jak to tady , v Králíkách, vypadalo a jak se tady žilo, v bývalých Sudetech, po válce. Určitě to nebyl žádný med, ale pro děti, co nevnímají politiku, ráj. Pro každého je jeho rodné město prostě ráj ..
Spartakus: Smrtí boj nekončí
Jarmila Loukotková
Gavius, stejně jako Spartakus mě uzemnil , ohromil, přikoval k židli ( třebaže pracovní). Tohle dokáže jen paní Loukotková a její knihy. Její popis tehdejšího života mě pak moc pomohl při hodinách dějepisu na střední škole. Škoda, že se již s paní Loukotkovou nemohu setkat. Moc ráda bych ji za knihy, které mě provází životem, poděkovala.
Spartakus i druhý díl mě uchvátili natolik, že jsem - co si vzpomínám- v 17 letech zapomněla i na tehdy oblíbené diskotéky, kde jsme za doprovodu Kroků a jejich hitů , různorodě poskakovali po parketách a v bílém tričku, riflích s bílým páskem a odrostlou trvalou ( jedna holka jako druhá) se bavili děsně dospěle. A tohle já, kvůli knihám paní Loukotkové naprosto prošvihla , aniž by mně to nějak vysloveně drasticky narušilo duševní rovnováhu.