Damato komentáře u knih

Začnu tím, že až budu někdy vybírat knihy, dám si pozor na nakladatelství Fragment - měla jsem vydání, kde přeskakovaly listy a od st. 96 do stránky 136 chybí děj úplně. Naprosto mě to odradilo a měla jsem neskutečný vztek, jak práce nakladatelství dokáže totálně zkazit práci spisovatele. Tolik na úvod.
Spoustu věcí jsem se pak musela dovtípit z následného děje , ale ta kniha byla tak krásně napsaná.... Zpočátku mě napadlo, jak je ten život krutý a nelítostný... Popis domu, kde se Jess ukrývala byl vykreslen naprosto dokonale , připadalo mi , že jsem se tam vloupala s ní a úplně bytostně cítila zatuchlost nevětraného interiéru.
Dál už nechci děj popisovat. Bylo to prostě čtení, kdy se vám zatajuje dech, kdy brečíte a čekáte na nějakou naději - byla to prostě nádherná kniha, kterou z knihovny ještě určitě , když ne já, tak ji rozhodně dám číst vnučkám, jen co dorostou do vhodného věku a budu s nimi nad stránkami bulet a kdoví, třeba i vyprávět o své první lásce, která zmizela v propadlišti dějin...

49 20.04.2020

Kniha je taková rodinná sága, která nás provází de facto polovinou 20 století. To, že autorka umí pracovat s výkladem dějin , to jsem se přesvědčila v jejím Heřmánkovém údolí, které mě naprosto přišpendlilo ke knize a nepustilo, dokud jsem nedočetla poslední stránku. POZOR OBČAS BUDE SPOJLER Tato kniha má stejnou dynamiku, je stejně čtivá , naprosto vás odnese do toho světa a budete si hrůzou okusovat nehty ( já teda jo), budete jak s Irmou, tak s Editou nesnášet, milovat a stagnovat, a ve finále budete držet Kristýnu za ruku, když se dozví, co se dozvěděla, budete ji utěšovat tak, jako správná matka a budete brečet s ní. Abyste se v závěru mohli oddechnout. Nevím, jak ostatním, ale mě se v hlavě, během čtení honily v hlavě myšlenky typu - jak asi v té době žili moji předci, Irma byla ve věku mojí babičky,hodně mě zaujala stať to tom, jak Steinovi opovrhovali nečistou nevěstou a vlastně jen díky ní, v jejich nechtěné a nikdy nepřiznané vnučce jejich rod pokračuje dál. Myslím, že se jim i lépe umíralo, když věděli, že někde mají pokračovatele rodu- a nečistotu rasy mu na prahu smrti rádi odpustili. Trochu mě to zas ukazuje na to, že židé prostě uznávají majetky,nectí lidské city, ctí jen mamon. Ne, nechci tady čeřit vodu, ale čistou rasu chtěl i Hitler. Irma v mých očích byla prostě žena s velkým Ž. Dokázala se ze salonní smetánky přehrát do role hospodyně na periferii , která se svou lidskou duší dokáže starat se o nemilovaného člověka , který ji celý život trápil, přesto se nikdy neshrbila a s hrdostí aristokratky mu posloužit až k jeho smrti.
Hodně mě vzala postava Hedy . Maminka mojí babičky kdysi sloužila také jako služka, rodiče neměla a tak z vyprávění vím, jaké měla na tu
" svoji rodinu" kde sloužila citové vazby. On nebyl PÁN jako PÁN a ne všichni byli vykořisťovatelé. MNozí z nich se o svoji služku postarali, dali ji do života výbavu, aby mohla žít a mít svoji rodinu.
Edita byla o pár let starší, než moje mamka - ta mi, přes všechna příkoří a přes svou samostatnost se kterou se dokázala poprat se životem, byla nejméně sympatická, přesto, že ji život tak moc ublížil a měla bych ji litovat, ale podle mě byla sobec, který se chtěl starat jen sám o sebe. Myslím, že by dobrou matkou nebyla ani kdyby ji první vztah vyšel a ona by měla šanci stát se manželkou a matkou.

Knihu jsem opravdu přečetla během 24 hodin a stejně jak u Heřmánkového údolí...DOPORUČUJI...

58 13.04.2020

... A já zjistil
že nejsem tady
ale za stěnou
že nejsem odlitkem
ale formou
že nejsem uvnitř
ale vně
jsem zazděnou
zatvrdlou šlápotou
hlubokým otiskem mě .....

Z prvních veršů jsem byla zaskočená, troufnu si říct pohoršena, při dalším jsem se smála, pak cítila naprostý zmar a ve finále si přála umřít.....
... tvrdá realita života smíchaná s cynismem a láskou k životu - dokonalá čtenářská schíza ...jednoznačně... DOKONALÁ

34 08.04.2020

Knížku jsme s vnučkou dočetli tenhle víkend. Moc hezké povídání s krásnými ilustracemi. Chvilku mě to vrátilo do dětství, kdy jsem u knihy O letadélku Káněti u ilustrací paní Zmatlíkové naprosto propadla kouzlu této ilustrátorky a s textem pana Petišky je to prostě dokonalá dětská kniha plná fantazie. Pravda Aktékram prostě nedám ani já, ale Ykram, ale to už je v pohodě, to dám.... Vřele doporučuji pro děti na prvním stupni, tahle knížka opravdu stojí za přečtení.

31 07.04.2020

Pokud si chcete odpočnut od "světa a starostí", tak vřele doporučuji, přečetla jsem knihu za jednu noc a hezky jsem si zrelaxovala, zasmála i zanadávala. Jak už název naznačuje - nečekejte hlubokomyslnou literaturu, která ve vás ponechá nějaký povznášející kulturní zážitek, či povznášející pocit , ale jako knížka na dovolenou, nebo v létě k vodě - to je rozhodně to pravé .

28 10.03.2020

Cech smrtek- po dobu čtení mě neopustila myšlenka , jak na takový geniální nápad může někdo přijít. A zpracovat ho. Zpracovat to takhle geniálně, až se člověk bojí číst, jak to všechno ve finále dopadne. Má ale vůbec příběh finále? Tady nejsou vítězové a poražení. Vítězové i poražení jsou všichni, kdo v této společnosti právě přebývají…
„Nejsme stejné bytosti, jakými jsme byli kdysi. Takže pokud už nejsme lidé, co vlastně jsme…“
Prostě mazec, s dušičkou to zamává, tak že na jednu stranu obdivuji nápad, myšlenku zpracování… autor odvedl naprosto skvělou práci, na druhé straně se mám zamotá hlava z toho, jak je snadné předělat člověka ( nebo v tomto případě ne člověka, ale bytost) , aby se z něho stal bezcitný nástroj na smrt….

54 20.01.2020

V momentálním rozpoložení, kdy hledám něco pro vnoučata a zároveň se ohlížím za svým životem a vzpomínám na dětství - jedna z nejhezčích knih dětské poezie, kterou jsem cestou potkala.

32 17.01.2020

Mína a Jonathan Harkerovi – jména , které patří k Drákulovi, tak jako Romeo a Julie k Shakespearovi. Přirovnání možná nepřiměřené, ale myslím, že při troše dobré vůle celkem porovnatelné. Oba páry provází životem láska, taková, která s člověkem zamává a je jen jedna , na druhou stranu oba páry ruku v ruce s láskou provází zmar. Zmar nad nadějemi, nad štěstím…. nad životem. Horor s tragickým koncem bez konce.
Rozhodně se to číst dalo, ale po celou dobu čtení mě provázela deprese z života, jako takového. Napsáno celkem zajímavě , ale honem zpátky k veselejším knihám .

26 17.01.2020

Úplná degradace snad ani ne, ale že bych to považovala za knihu roku, to fakt ne. Možná, jako čtení do ordinace k zubaři, kdy potřebujete uklidnit nervovou soustavu a nečekáte, že vám čtení něco přinese, to možná ano, ale to je asi tak všechno. Někdy jsem se zarazila sama nad sebou, jaké blbosti se to směji. Doporučení... snad jen když budou mít v knihovně prázdniny, jinak bych se do čtení nepouštěla.

30 09.01.2020

Rozhodně čtivé, ale na druhou stranu - každý, kdo se propůjčí k tomu, dělat dealera a pašeráka si musí uvědomit, kolik lidí dostane svým pašeráctvím do neštěstí. Patří jim to, trest smrti bych jim dala a to bez pardonu - kolik dětí se tím dostane na dno , kolik rodičů trpí, kolik nevinných lidí má zkažený život.... kolik strachu, neštěstí a bezmoci tím zapříčiní..... a to všechno jen kvůli penězům, aby se měli dobře a nemuseli pracovat...Ať jdou do háje a trpí si po věznicích- oko za oko, zub za zub.....

28 04.11.2019

Tak jsem se snažila napsat komentář, který by měl hlavu a patu, až se mi stalo, že jsem ho omylem smazala. A myšlenky se jakoby smazaly také....
Pan spisovatel odvedl naprosto úžasnou práci a za to hlubokou poklonu.
A teď trochu k sobě , jako k občanovi naší republiky ČESKÉ , pro mě mé vlasti, kterou nade vše miluju, a to nejen proto, že jsem k tomu byla vychována, ale i proto, že je tady krásně i přesto, že máme ve vládě snůšku blbců, kteří si hrabou pro sebe a pod sebe- ale k tomu jen tolik....Boží mlýny melou.... V tomto případě převelice děkuji za oběti, které nám osoby, jako byla JUDr. Horáková , přinášely.
A teď tomu, co mi už léta leží v hlavě. Jaká osoba paní Horáková byla??? Statečná- to bezesporu. Cílevědomá-jistě. Milovala naši republiku-určitě. V době, kdy jsme měli poručit větru dešti a kdy, kdo nešel s námi, šel proti nám a když nešel, tak si to odskákal -případně odseděl,v době kdy lidé, kteří měli základní vzdělání tady v talárech soudili ty, co měli vysokoškolské vzdělání (a že za Rakouska Uherska a za doby první republiky bylonaše vysokoškolské vzdělání z nejlepších v Evropě se celkem i ví ) a do toho všeho šli manželé Horákovi hlavou proti zdi. Nabízí se otázka... Jaká byla politička a žena co zažila nacistické vězení, matka? Copak netušila, že za velkou louží by prospěla nejen republice, ale hlavně rodině a hlavně své dceři, kterou tady nechala mnohem a mnohem víc???? Obětovala dceru, její život, který neměla určitě snadný- která matka by tohle udělala? Nevím, zdali to popíšu, tak jak to cítím... neodsuzuju, ale nechápu.

45 20.10.2019

První díl jsem přečetla a byla nadšená, na druhý jsem se moc těšila a také se mi líbil, třetí jsem vydržela .... čtvrtý skoro nedočetla... Autor píše skvostně, ale měl by se z Kostky vrhnout na jinou oblast, tohle už se buď opakuje, nebo nudí.
Neustále se opakující zmínka o svatbě současné pěvecké důchodkyně H.Vondráčkové mě už doháněla k vzteku. O ostatních věčně se opakujících situacích, které mi zpočátku prvních dílů připadaly velice vtipné mě už nudily . On opakující se vtip přestává být vtipem... což autorovi ubírá na kreditu. Škoda.

35 20.10.2019

Včera jsem po ni sáhla v naší skvělé knihovně, kde si člověk mezi srovnanými regály s báječnými knihami uklidní dušičku. A smála jsem se celou dobu čtení. Jako oddechovka - naprosto dokonalá . Doporučuji. Pokud trpíte podzimními depresemi- já jsem naprostý podzimní depresivní typ, tak lepší četbu na toto období nenajdete.

27 18.10.2019

Trochu jsem se u čtení trápila, nějak jsem se nedokázala začíst. Ale vytrvala jsem a dočetla. Dávám tak 3,5 za knihu - za obsah , další půlka je za práci, kterou si autorka s knihou dala. Asi se ke knize už nevrátím, ale proto ji přece nebudu hanět.

Přiznám se , že ke knize jsem sáhla proto, že mého blízkého přítele dovádí k šílenství, když otvírám - jen tak , pro večerní pohodu, bílé víno a slovo "spoďáry" mu otvírá kudlu v kapse. Původně jsem si knihu chtěla koupit a věnovat mu ji- ať vidí, že nejen já jsem tak zhýralá, ale se mnou celý sever a ať ví, jak mi je krásně, když po přestálé kocovině je svět jak rozsvícený a jasný :-)))). A ve finále jsem knihu přelouskala a vrátila do knihovny. Zas až taková legrace to nebyla, ale je to hlavně takové celkové zamýšlení se nad životem, jak ho prožít nejen smysluplně a zodpovědně, ale i s trochou nadsázky a s humorem. Za mě - určitě si 5* zaslouží

29 10.10.2019

Čekala jsem podstatně víc - ale patří mně to, jediné co se mi tak míhalo při čtení hlavou - za co to teda Rushdie od muslimů tak schytal. Někde dole v komentářích bylo uvedeno a já se s tím naprosto ztotožňuji, že za tohle dílo ho odsoudili jedině ti, co nemají žádný nadhled, žádný ani jen lehce ironický a hlavně tolerantní přístup k jiným kulturám. A přeberte si to vy všichni "vítači " , jak chcete.

35 08.10.2019

Krátké kapitoly byly supr, hezky se mi kniha četla do té doby, než jsem se přistihla, že se do čtení nutím a že mě vlastně už dávno chybí těšení na knihu... takže za mě pár hvězdiček, ale jsem ráda, že jsem knihu zdolala, nějaké plusové body bych našla- krátké kapitoly, občas jakž-takž spád, ale ve finále....nevím, snad mě ani víc nenapadá .

22 30.09.2019

Nejsem vědec, jsem spotřebitel, který u knihy vstřebává postřehy právě čteného. Před rokem jsem viděla film a byla z něj naprosto unesena, totálně fascinována zpracováním. Proto mi kniha připadala chudší, více zaměřená na vědu. Přeskakovala jsem stránky, víceméně četla jen to, co jsem si dala do spojitosti s filmem. Moje chyba. Asi jsem se ochudila o zajímavé čtení, ale za mě je prostě ten film tak moc dobře natočený a ten závěr tak moc emotivní, že kniha je pro mě moc "vzdělaná".

29 25.09.2019

Po komentáři Eldar 80 nelze naprosto nic dodat, bylo by to jen zbytečné plácaní hubou naprázdno.
Ne všemu budeme v knize rozumět, ale rozhodně pochopíme, že mírumilovný , pochopitelný, smírný, tolerantní a tak nějak lidský.... tohle vše Korán rozhodně není.

Hledala jsem něco - na nervy, co mi v létě u vody bude evokovat klid , pohodu, vypnuté myšlení- což sice splnilo, ale možná i proto, že jsem ji trošku odflákla, protože mě opravdu nebavila. Ale ne až tak, že bych dala knize odpad, to si kniha nezaslouží, už jen za tu práci, co si autorka asi s knihou dala

23 25.09.2019