Damato komentáře u knih

Téma úžasné, zpracování panem Čapkem geniální. Tenhle spisovatel je pro mě prostě nesmrtelný sám o sobě. Jako člověk, jako spisovatel...prostě génius a jeho knihy jsou věčné.

38 20.09.2019

Naprostý souhlas s komentářem F.Dobrota.
Miluji oba Čapky , knihou Byla jsem na světě jsem byla nadšena, ale tenhle řekla bych velice nepovedený výtvor mě neskonale zklamal. Myšlenka dobrá, realizace přenesená na papír- škoda práce. Jakoby mělo být lidem řečeno něco, co sama autorka nechtěla sdělit. Každý máme své hrdé ego, které před světem neukazujeme a skrýváme, tak proč naznačovat něco co nechceme. Český národ po většinou bratry Čapky miluje , psali pro nás, mysleli za nás , v době, kdy nám bylo hodně ouvej se nedali a ozývali se, jak jen mohli. Sama Scheinpflugová taková nebyla . Všichni z dobové literatury víme, jak to s bratry měla ona, jak Josefa nemusela a to, že paní Macuichová ve filmu zahrála milující Olgu ( těžko by paní Maciuchová, která sama Čapka miluje zahrála Olgu jako protivnou satórii, jak o ni - o Olze , tehdejší kulturní svět smýšlel). Za mě prostě zkreslené samotnou autorkou a to jen proto, aby se sama autorka zalíbila českému národu, který miloval a miluje jejího manžela , ale ji neuznává, možná ani jako herečku.... a proto nedoporučuji ke čtení, je to nesmysl na nesmysl.

Miluji Český ráj už od dětství, nádherný kraj plný mých vzpomínek na dětství , dospívání a vůbec mládí. Teď na "skorostarákolena" se sem vracím a to nejen pomocí knih . Tahle fotoencyklopedie vás navnadí na výlety zdejší krajinou, kde nejen Trosky, ale i ostatní hrady a skalní zákoutí vás dojmou k až slzám

34 20.09.2019

První vzpomínky na Český ráj mám spojený s Hanou Zagorovou a její písničkou Duhová víla, kterou jsme si při výletu v 6 třídě s paní učitelkou Sobotkovou ( tak ráda bych ji někdy zas potkala, kdoví, jestli sem na DK zavítá- byla skvělá a naprosto ideální češtinářka a dějepisářka na parnické škole v roce 1976-77) zpívali a poznávali českou krajinu. Kde by nás bývalo napadlo, že i tady vedly cesty odboje a kde by nás bývalo napadlo, že i odbojáři byli lidé s touhou po lásce. Tenkrát se tohle v dějepise nepsalo a nás to tehdá ani nenapadlo. Každopádně tahle kniha z prostředí trochu sportovního, trochu zamilovaného, trochu statečného je jedním slovem nádherná . MOžná je to i tím, že Český ráj je opravdu...zemský ráj to na pohled , mám to tady ráda již od dětství, v dospělosti jsem se sem vrátila a na ty skály a nádheru okolo budu po přečtení koukat rozhodně jinak, než jen jak na přírodní krásy, ale i lidské osudy protkané jemnou pavučinou osudů .

35 02.09.2019

Vyloženě pohodové čtení - ovšem , když si uvědomíme, jak dalece je vypodobněn klasický český maloměšťák- " trochu ty, trochu já, trochu my všichni...", tak zas taková legranda to není. ale za mě 4*, zasmála jsem se u toho i sama sobě. A protože i já pamatuji dobu, kdy jsme se hlava nehlava vrhali všichni do podnikání a nejdůležitějším faktorem bylo mít dobrý auto a jednou za rok na dovču a to jedině k moři...... a tak teď ráda jezdím po naší, české krajině , kochám se českou přírodou a českými penziony a všude se domluvím, nikde na mě nekoukají , jak na socku z východu.... možná, že si té demokracie už pomalu přestáváme vážit a bereme ji jako automatickou, ale každá doba má prostě svá úskalí a své plusy. Nakonec, buďme rádi, že můžeme alespoň chvilku tady , na tom kulatým světě " pobejt"

26 29.08.2019

Čtení mě uchvátilo od první stránky, konečně pohled na válku očima "z druhé strany". Pochopila jsem (trochu), že ne každý Němec=špatný Němec, že ne všichni opravdoví němečtí občané až tak moc souzněli s ideály nacismu. A slyšes- potažmo číst opravdový příběh , který má reálný základ a celkem nedávno se stal tady, na téhle planetě, de facto nedaleko od nás- už to mělo váhu . Přesto mě ten konec dostal , nemohu říct, že bych tomu až tak moc věřila- pozor SPOJLER- přeci mi neříkejte, kdyby Hitlera zabila, že by to 70 let tajila... to je jediné, co se mi tady na té knize nelíbilo.
Jinak se kniha četla sama a rozhodně pro ty, co se zajímají o 2 světovou válku doporučuji. Je tam popsáno spoustu věcí, které nám v tom marastu doby unikají.

30 27.08.2019

Jestli máte touhu si odpočinout "od světa" a prožít klidné a ničím negativním nerušené chvíle pohody, sáhněte po téhle knize, ze které čiší všechna nádhera zvířecí i lidské duše a v tu chvíli máte pocit, že svět je místo pro krásu , pohodu a klid.
Nádherná kniha od úžasného spisovatele, který rozuměl jak duši psí, tak duši člověčí.

44 16.08.2019

Safriš, tohle bylo ale dobré čtení. Žádná marmeláda, žádné romantické slátaniny, žádné nemožné sny , ale život takový, jaký prostě je. Je mi nad 50, spoustu myšlenek , které paní spisovatelka ústy hlavní postavy řekla, kolem mě taky už někdy prolétla. Ovšem reakce dcery- to jsem kvitovala s největším jásotem- žádná slátanina, jak jsme zvyklí z podobné literatury- mamince se štěstí přeje a když něco maminka nezvládne , dcera s přehledem doladí a protože je dospělá, ví dobře, co tatínek trochu nezvládl a proč maminka dělá to, co dělá. Za mě prostě supr čtení, bez depresí, bez zbytečných výčitek, bez vrhání špíny jeden na druhého a na třetího. protože všichni jsme dospělí a víme, že za nesoulad ve vztahu mohou VŽDYCKY oba půl na půl.

31 16.08.2019

Naprosto se ztotožňuji s komentářem Atanone, neboť tohle bylo celkem nedostatkové čtivo - a na seriál se tenkrát koukala celá rodina, včetně staré babičky a všechny věkové kategori žen v naší rodině - babička, mamka , ségra a já- jsme Stierlitze ( potažmo Tichonova) milovali. Kniha ale rozhodně lepší nežli seriál. I když pravda, znělka úvodní melodie mi do dnes dokáže navodit pocit , který nedokážu identifikovat- naivita dětství se míchá s tragickými vzpomínkami babičky na válečnou dobu, do toho se ozývala tatínkova recenze ke KGB ( čemuž jsem jako dítě nerozumněla). A právě proto jsem si knihu přečetla teď po letech a musím dát 5*. Na tehdejší dobu naprosto famózní kniha, která má vypovídající schopnost i v dnešní době.

24 16.08.2019

Knihu koupil před mnoha a mnoha lety tatínek, když jsem se měla narodit - stejně jako flintu, ručně dělaný prak a mnoho a mnoho dalších klukovských propriet, které se mně, holce vyrůstající s partou kluku u paneláku náramně hodila- Na tuhle knihu jsem si vzpomněla, když jsem nedávno šmejdila u našich na půdě a jako babička - čekatelka s duší naplněnou touhou po svém prvním vnoučeti jsem se dala do hledání téhle knihy. A hned na zemi, na půdě sedě vedle staré knihovny jsem se pustila do čtení. Nádherné vyprávění o klukovi, takovém, jaký má být. Citlivý, dravý dareba.

26 16.08.2019

Díky naší rodinné historii, kdy nám babičky vyprávěly, co se dělo v období obou světových válek, jsem do knih s tímto tématem ve svých 15 letech vrhla takřka po hlavě a protože těchto knih neustále přibývá , mám pořád v čem ležet a tím i porovnávat. Tato kniha - podle mě – patří k těm hodně zdařilým. Hodně dobře zdařilým. Fotografie, které jsou přiloženy jen dokreslují atmosféru a nenechají vás na pochybách, že to , co teď čtete, je naprostá realita. O to hůř.
Po dočtení jsem zpětně koukala na své kamarády a říkala si, který z nich by mi tak asi v této situaci pomohl a který by mi dveře neotevřel . Dost schíza, přesto svým TOP přátelům věřím, že by mi ty dveře otevřeli všichni. A co já????? Otevřela bych přátelům, kdyby byli v ilegalitě a mně za to, že jim umožním přespání bude hrozit trest smrti – copak mně, ale celé mé rodině…. rodičům, sourozencům…. a dokonce i dětem a vnoučatům….Zcela upřímně…. Nevím. Nevím, kam se poděla statečnost mých předků, kteří se za statečnost dostali do Mathausenu a nikdy nám nevyprávěli, co se tam dělo. Nechtěli. Bylo to až tak hrozné, že se vzpomínky snažili vytěsnit.
Tahle kniha, psaná s odstupem doby, dokazuje, jak moc dolehly útrapy války na lidskou psychiku a jak moc se odrazila na celé jedné generaci, která ztratila dětství a mládí.
Připadlo mi a možná je to jen můj hloupý dojem, že autorka je daleka jakéhokoli citu, zatímco čtenářům tečou slzy po tvářích, ona jede, jak mašina …bez zaseknutí, bez jediného zaváhání na vás prostě valí ty hrůzy a když už si myslíte, že hůř být nemůže , tak bez nadechnutí přečtete další odstavec a musíte se jít kouknout z okna a přesvědčit se, že žijete v naší době, že vám nikdo ve čtyři ráno nezabuší na dveře a nesebere k výslechu, že v ledničce máte máslo a mléko a k snídani si uděláte bílé kafe a půjdete s dětmi na hřiště.
Rozhodně mě kniha dostala na kolena a byla jsem na nich hodně dlouho.

28 14.08.2019

Koho nefascinuje měsíc? Ode dneška , při pohledu na něj , budu vědět, co na té druhé straně je. Fascinující, úděsné .... je to možné?????
Naprosto mě četba uchvátila....i když v tom děsivém smyslu slova...ale přesto, že tento druh literatury nečtu a kniha se ni dostala do rukou jaksi omylem , četla jsem v jednom tahu - něco ve smyslu.... všechno se má jednou zkusit :-)

26 08.08.2019

Měla jsem šťastné dětství, nepařila jsem ani zdaleka mezi týrané děti... přesto ale věty: " jsi hrozná, koukni na ..., jak se snaží a ty nic..." se mnou dost zamávaly a do dnes je slyším. Bohužel jsem i já takhle ve výchově svých dětí " zabředla", ale kdo z rodičů se občas takhle nezachoval? I tady platí...."Kdo jsi bez viny , hoď kamenem" . Přesto, že si teď říkám, že bych spoustu věcí ve své výchově u svých dětí udělala jinak a zachovala bych chladnou hlavu, nevím- občas dostali kluci na zadek, ale pak jsem v noci stála u jejich postýlek a bulela, že jsem se neudržela. Na druhou stranu- škoda každé rány, která padne vedle- Makarenko měl v něčem taky pravdu. Nic se nemá přehánět. Ani přílišná tvrdost, ani přílišná velkorysost , hraničící s naprostým flegmatismem nevychová vyváženého člověka a kdo z nás by chtěl místo vyrovnaného dítěte uzlíček nervů větrem se klátící.
Na druhou stranu i já , ve své dospělosti , vidím chyby svých rodičů a je mi jasné, že výchova je prostě velká dřina.

27 07.08.2019

Nádherná kniha z mého rodného města. Toulala jsem se společně s autorem v okolí parnické Primony , kde teď už jen žalostně koukají rozpadlé zdi bývalé niťárny a vzpomínala na dobu, kdy jsem u vrátnice čekávala na maminku , až se s houfem dalších dostane před vrátnici a s první větou: "Co ve škole?" mě vezme za ruku a půjdem spolu dom. V této obrovské Primoně, která měla- ať to chceme slyšet, nebo nechceme- věhlas v cizině a to i za dob tvrdého socialismu a pracovala tady druhá polovina lidí z města (ta první pracovala na dráze :-))) ). Mě osobně hodně zaujaly příběhy ať už majitelů, nebo úředníků a tovární byty v tzv. Vilách to byly panečku byty - luxus. Tehdejší projektanti mysleli na to, aby bylo sluníčko doma celý den a na prostorné chodbě, oddělené od hlavní chodby zčásti prosklenými dveřmi se ta krásně hrálo, nebo odpočívalo v křesílku- a přitom byla celá rodina pořád pohromadě.
Jedni z bývalých majitelů mají hrob na zdejším parnickém hřbitově a mě až při čtení knihy došlo, proč jim babička pokaždé zapalovala svíčku, jdyž jsme šli kolem jejich hrobu - když nás ve škole tehdy učili, jak byli továrníci špatní....a oni přitom jen tehdá věděli, že spokojený zaměstnanec je pro firmu terno.....

28 04.08.2019

Možná tím, že jsem po knize sáhla účelově- abych se přesvědčila, že se dá v tvorbě kvalitně stoupat, jinak by snad knihu nikdo bez výhledově propočítaného zisku nevydal, taky možná proto, že když jsem knihu dostala do ruky , řekla jsem si , že i Kingova první díla nebyla to pravé ořechové, ale jeho další knihy v pořadí byla jízda na výbornou no a v neposlední řadě i proto, že autismus je něco, s čím se setkávám každý den.
No a výsledek mého skoro měsíčního přesvědčování, že když už jsem otevřela první stránky, tak to snad dočtu- ale opět škoda času. Autorka se nikam neposunula, popis práce s dětmi ať již autisty, nebo dětí z řad sociálně nepřizpůsobivých je docela slabý a neodpovídá až tak denní realitě - a to mám s prací v sociální oblasti a s prací s dětmi
" jakouž -takouž "zkušenost .
No a tím, že jsem měla to štěstí a vychovávala - a snad i dobře vychovala - dva syny a z vlastní zkušenosti vím, jak moc je možné zamávat s dušičkou 14-16 letých kluků, kterým by se začaly bortit životní jistoty v tom, že by se jim začalo hroutit to, co považují děti za jistotu jistot a to je rodinné zázemí. ( a kterápak máma své chlapečky dobrovolně nerozmazluje a chová je jak v bavlnce , protože kdyby bylo cokoli jinak tak první by si toho všimli právě ti kluci a kdejaká maminka by se pro jejich pohodlí rozkrájela ...)
Takže za mě - kniha bez jakékoli šťávy a autorka popisem svých -ať už reálných, nebo vysněných - životních kopanců dost nudí a trochu obtěžuje,
Jak řekl, jeden můj známý, který se také trochu věnuje práci s tužkou a s papírem- ten , který popisuje svůj život jako nějaký román, je pouze zapisovatel svých životních peripetií, ale žádný kvalitní autor, který má fantazii a chce lidem přinést něco nového a hodnotného. Vypisováním svého života si můžu tak akorát ulevit své bolavé dušičce, ale to by v tom případě mělo zůstat u mě v šuplíku a nenosit do ven.

P.S. ... a pokud mi někdo chce něco sdělit , třeba něco jako např., že mám palce od příznivců a všechny ze stejného období ( když jsem knihu četla v srpnu a v srpnu udělala komentář, tak logicky- palce asi nedostanu v dubnu následujícího roku( Ronny), tak klidně může použít sekci Zprávy.... a pak neplýtvat místo psaní komentáře tím, jak to ta Damato špatně napsala. Je to můj názor a za tím si stojím, už jen tím, že s autismem mám své zkušenosti, vychovala jsem dva kluky , kteří prošli krizí v rodině a vůbec to nenesli tak flegmaticky, jak píše autorka..... a mnoho dalších připomínek. A od toho jsou komentáře, aby v nich čtenáři psali, co se jim líbí a co nelíbí - tak asi tak. A to že se někomu kniha líbí, neznamená že se ostatním se musí líbit také . Tečka.

už pár dní mám tu čest se v téhle knize vrtat.Obzvláště rozšířené vydání, strana 68 mě vyloženě přirostlo k srdci a přestože mu už 4 den chci porozumět, totálně mě ignoruje. Někomu nedá spát láska,plány na dovolenou ... mě v posledních dnech rozparádí zmínka o promptních (spotových) burzách, nemluvně o tajemství opcí, které mě, i přes veškerou snahu autora této knihy , zůstane do konce věků utajeno.
Ve chvílích, kdy je moje duše černá jak tér a nerozumím ani stavu mé peněženky, která využívá jedině krátkodobé finanční investiční nástroje, myslím na pohádkové hrdiny, které upsali duši ďáblu. Napadá mě.... nebyl náhodou ďábel nějaký finančník?????
Ale musím přiznat, že autor se snaží pomoci i nám.... nesvéprávným bytostem , které se jaksi omylem, nebo zlomyslností osudu dostali do blízkosti jeho knih....

25 06.07.2019

Tak nějak- jak? Podle dědy vím, že ono v Buchenwaldu i v Mathausenu šlo "trošku" o život a můj děda- komunista to přežil možná i díky těm svým kamarádům komunistům. Že tady o život šlo o tom žádná. Doba byla taková jaká byla a každý si žil na svůj vrub. Nechtěla bych v té době žít.
Kniha byla napsaná - podle mě- zvláštně. Někdy se nedalo odejít , jindy jsem přeskakovala stránky.
Rozhodně , každý vzkaz o této době pro budoucí pokolení je dobrý.
Ale četla jsem o druhé světové i lépe propracované knihy.

28 02.07.2019

Sáhla jsem v antikvariátu na knihu a vůbec mi nevadilo, že jak Cikány, tak Máj mám doma v knihovně... prostě tohle je citovka a nostalgie a nádhera v jednom.....

27 02.07.2019

Nádhera nádherná, hodně mě oslovilo tohle:
... setkáme se spolu,
až se světu poštěstí
sedět u jednoho stolu ...

je to milé, člověka dojímá číst o tom, co básník cítí a přitom to cítí taky- laskavé, milé a příjemné ... doporučuji

42 02.07.2019

Tohle je prostě naprosto dokonalá oddychovka , kdy se člověk směje vlastně i sám sobě.

23 02.07.2019