Damato komentáře u knih

Jsem z věřící rodiny, časem se má víra však ustálila na tom, že žiji tak, abych neškodila a netrápila okolí, takže "Otče náš" si dám po ránu a na mši do kostela zajdu tak na půlnoční, občas, když zavelí rodina , tak na mši za nějakého zemřelého předka taky vyrazím- přece jen pro klid v rodině.
Tuhle knihu jsem kdysi koupila dětem, když dorůstali. Moji nedůslednou výchovou je jeden syn věřící a jeden ateista- to se mi teda ta výchova povedla, co?
Nicméně, protože nastal čas, kdy projíždím knihovnu a schovávám si vytříbené kousky , než mi tady syn udělá nájezd a všechny jeho- a tím i mé knihy si zabere pro svého syna, mého vnoučka, tak jsem včera našla tuhle knihu a hned se vrátila o 30 let zpět, kdy jsme ji s dětmi četli. Co se mi hodně moc líbilo, bylo to, že ač upřeno na víru, nikdo tady neupřednostňuje konkrétní směr, vše je popsané na logických základech a odkazem na archeologické vykopávky a další nálezy.Pokud máte doma dítě ve věku 10-13 let, ideální doba s ním tuto knihu projít. Rozhodně za mě doporučení.

22 06.04.2019

TAk teď mám dilema - přiznat, že tomu stylu pana Kundery prostě nerozumím a být tady, mezi tolika lidmi za trapku, co nečte skoro"klasiky", nebo z těch pár vět , které jsem četla , než jsem se ztratila a knihu dočetla jen proto, že jsem ji chtěla nějak vnímat a pochopit- naprosto zbytečně, prostě jsem se s myšlenkou knihy naprosto míjela,... a nebo tady udělat duchaplný komentář a být za duševně vyzrálou a ...ne, budu za duševně vyzrálou a přiznám se.... nerozumím tomu, nebavilo mě to, jsem jiná čtenářská skupina, než ta , pro kterou pan Kundera píše. Takže za mě - nuda, šeď, neznámo.....

První překvapení u knihy bylo, když mi ji syn dával s doporučením- hele , tohle ti ve výzvě chybí. Bylo to úsměvné, ale i milé a ke knize jsem hned měla vřelý, takřka mateřský cit :-)))))
Murakamiho jsem neznala a tak při čtení přišlo další překvapení. Nikdy se mi při čtení až tak moc nestalo, že bych na netu hledala podrobnosti k obsahu čtené knihy, prostě jsem věřila a četla- tady jsem hledala - třeba k hudbě, hodně se mi líbilo i popisování příprav malby portrétů. Není , zrovna u mě a mojí rodiny, od věci nahlédnout do tajů tohoto řemesla, ke kterému je třeba nejen velký talent , ale i mnoho, mnoho trpělivosti ( už vím, proč mám tak klidnou a pohodovou skorodceru, pojem v češtině ji nazývá "snacha"- má talent a trpělivost a proto se se svou tchýní ( to jako já), která je trochu živelnou pohromou, tak dobře snáší. :-))))...cituji z knihy: "Malovat někoho vždycky znamená, že toho člověka pochopíš a nějak si ho vyložíš. Jenomže ne slovně, ale v linkách nebo v barvě. "
Ale zpět ke knize.
Mě nadchla, četla jsem ji pomalu, hodně pomalu, občas si odskočila do jiného, možná jednoduššího žánru, který jsem mohla číst třeba ve vlaku, ale vždy se těšila na samotu , kdy se budu moci ponořit do sebe sama, do světa, kde se mi fantazie prolíná s realitou a kdy vlastně sama nevím, kdo a kde jsem.
Tak, přibyla mi do knihovny tahle úžasná kniha, ke které se ještě určitě někdy vrátím. A pokud si ji někdy bude chtít synáček půjčit na přečtení- půjčím, klidně ale jako ostříž budu sledovat navrácení. Fakt o tuhle knihu nechci přijít.
Pro ty čtenáře, kteří mají fantazii a nevadí jim trochu "kavkovského" filozofování, rozhodně doporučuji

38 06.04.2019

Původně mě od knihy odrazovala její přílišná publicita. Kolem Vánoc , na všech pultech na mě koukal Kříďák. Odolávala jsem dost dlouho, nakonec - z mé vrozené zvědavosti - se dostala kniha i na můj noční stolek. Dokonce se mnou putovala na prodloužený víkend na druhý konec republiky a četla jsem každou volnou chvilku.
Jo, tak tohle bylo hodně dobré. Svého času jsem podlehla Kingovi a byla z něj unesena. Tohle ale není King, tohle je C.J.Tudor a hodně dobrá. Hodně moc dobrá. Naprosto skvělá.
Ovšem co mě hodně dostalo- a to jsem fakt netušila, byly závěrečné stránky a pozor SPOJLER - ten obsah baťohu mi doslova otevřel pusu dokořán....DOPORUČUJI, slovy mého blízKého spolučtenáře....SKVĚLÉ,,,,

40 06.04.2019

Naprosto dokonale popsaný život jedné hvězdy. My na ni hledíme , jak na idol, ikonu , kterou obzvláště dívky touží být. Přitom její rodina a její nejbližší , kteří nám , v našich "obyčejných životech" jsou to nejdražší, co nám život dal, u této ikony stála, když ne úplně mimo koleje, tak minimálně na vedlejší koleji. Smutné , jak něco jako sláva dokáže zatratit nám lidem do vínku dané city- ať už mateřské, nebo partnerské, kamarádské, přátelské - jakékoli a pojem soucit, který nám je nám tak nějak prostě vrozen se s cinkáním peněz a vidinou světské slávy ztrácí v hlubinách trezorových skříní.
Po přečtení si nemyslím, že by byla Marlene nějaká obludná, prostě byla jiná- zvláštní věrná-nevěrná žena.
Pak není divu, že taková osobnost zemře opuštěná a zapomenutá. Není totiž kdo by se k ní s láskou vracel a kdo by na ni rád vzpomínal.

29 04.04.2019

Pohádky mého dětství, Večerníčky s Křemílkem a Vochomůrkou jsem hltala snad do 15-ti let. A moc ráda jsem je ve 20 letech začala znovu číst- tentokrát svým dětem. A kluci tyto pohádky milovali. A jak šel čas, kniha si pár let odpočinula , aby se stejným nadšením byla z knihovny vytažena a začala se po večerech číst vnučkám. A nejkrásnější pro knihu určitě je, když jejími listy opět listují dětské prstíky , třetí generace se po večerech vrhá do dobrodružství a co mě velice zaujalo a co mé kluky nenapadlo, bylo to, když se mě vnučka zeptala, jestli má Křemílek a Vochomůrka ve své chaloupce taky koupelnu- to jsem totiž ve druhé třídě taky řešila, ale naši se touto myšlenkou nějak nechtěli zaobírat. Tahle milá knížka je na světě už přes 50 let a pořád těší a baví .

38 03.04.2019

Román o hledání sama sebe, kde se ztratí nejeden čtenář - soudě podle komentářů dole. Podle mě se tady ztratila i sama autorka. K jejím knihám jsem se dostala trochu náhodou, trochu jsem si ji vyhlédla, protože mě zajímala současná , česká literatura. A honem spěchám jinam, do čistějších vod, protože deprese , zmar a čekání na nějaké rozhřešení, aniž by se o to člověk sám nějak- i třeba neznatelně pokusil , to není to, o čem bych chtěla ve svém volnu dobrovolně číst.

Nebudu se ani moc rozepisovat, pocity naprostého zmaru a nicoty , které mě provázely při čtení se střídaly s lítostí, protože jestli někdo takovýhle život opravdu žije, tak schizofrenie- vítej doma. Jen je hodně smutné, že se s nemocnou hlavní postavou popisovanou v knize , veze i zbytek rodiny. Tak nějak mi to čtení připomínalo malé dítě, které neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane.

Začala jsem to číst na doporučení - o osobnosti spisovatelky, jakou musela mít odvahu jít s kůží na trh a doufat, že ji okolí uvěří. Bylo mě dívky líto, zlostí jsem skřípala zuby, když jsem knihu četla a tomu jejímu otci bych napařila veřejný pranýř , ukamenování.... všechny hrůzy světa na něj.
Já sama měla spokojené, pohodové dětství, kde vše fungovalo tak jak má, tatínek si s námi četl, maminka vařila.... pohoda. Já svým dětem snad - i přes rozvod - zajistila jakž-takž snesitelné dětství bez jakých neurotických zkušeností, které by si nesly do života. Snad.
Knihu by měly povinně číst dívky kolem 10 let, aby poznaly, co se na ně doma eventuálně chystá. aby věděly že mlčet je to nejhorší, co pro sebe můžou udělat. Že se musí umět bránit, že musí vykřičet do okolí- do školy, na sociálku, do všech možných koutů, že potřebují pomoc. A ne se stydět za něco, za co nemohou, co neovlivní, co je nezachrání. I kdyby to pomohlo jednomu děvčátku- dostaňme ty to knihy do základních škol, ať děti vidí, že pomoc existuje.

26 15.03.2019

Také piju bílé víno a k této knize se budu vracet jako ke kamarádovi, co má vtip, úroveň a dají se s ním řešit veškeré problémy "všehomíra".
Zasmála jsem se a i přes smích mi čtení připadalo - teď by se autor asi zasmál a poslal mě ..." k šípku", ale připadalo mi to patřičné zasmání s patřičnou hloubkou myšlenky. - no sama se teď divím, co to ze mě vypadlo za myšlenku- že by tím vypitým bílým vínem?????
Ale rozhodně doporučuji. Bavilo mě to, pobavilo mě to, uvědomila jsem si, jací mi lidé jsme tragédi- a že sakra nemusíme. Vždyť na každý problém se dá kouknout u druhé strany- z té veselejší. Takže výsledek celého mého komentáře je: DOPORUČUJI, DOPORUČUJI, DOPORUČUJI.

31 15.03.2019

Když slyším v noci zvon zvolna čas odbíjet
a vidím jasný den, jak hasne v hrůzných tmách...
.
.
a nikdo nemůže srp Času odvrátit,
jen v dětech můžeš mu navzdor - ač mrtev žít.

Naprosto úžasné a to cituji teprve začátek, co vám teprve přinese za zážitky pokračování Sonetů, kdy pochopíte život až do moru kosti, jeho krásu, jeho bláhovost, jeho nesoudnost, spravedlnost i tíhu...

Ó pověz, čím to je, že ti zlo tolik sluší,
a že já u tebe i pro nejhorší hřích
najdu vždy omluvu a vysvětlení v duši
a vážím si ho víc než ctnosti u jiných?

Tyto verše jsou tak moc ze života, až to člověka dostane na kolena. Vášeň, cit, zmar....všechno dohromady v jednom chumlu odkrývá jádro člověka, až z toho bolí u srdce. Aktuální, živé, nesmrtelné.... to je Shakespeare.

31 14.03.2019

Dvořák a jeho Jakobín mě provází od mých asi 10 let, kdy jsem tuto operu poprvé slyšela a byla to láska na první poslech. Proto i pan Smetana promine, ale Dvořák je pro mě český skladatel 1 a jeho sláva hvězd se dotýká. CO prezentuje naši zemi za hranicemi? Přeci Budvar, knedlíky a za kulturu Dvořák. A byl to skladatel Par Excellenceel
A to že žil tak skromně a pro svou rodinu by dýchal- to je člověčí bonus, který jeho životu dodává ten správný takt. Za mě - kniha velice dobře napsaná a 5* si zaslouží.

27 21.02.2019

Ano, super kniha, kterou tenhle národ potřeboval, aby se trochu probral z uctívání neuctívatelného.
Jsem ráda, že žiji v době, ve které žiji, že jsem poznala obě strany mince a mohu svým dětem říct- mluvte si co chcete, jeďte si kam chcete, žijte si ale čestně a ta, aby se za vás nemuseli předci stydět. Ale to není zásluha jednoho člověka, kterého naši rádoby dějepisci tak nezřízeně preferují. Je spousta lidí, co potichu a tajně šli proti straně a vládě , lidí dnes nepoznaných a zapomenutých , co žili za totality i s rodinami v podmínkách ne až tak lidských a po listopadu 89 se stáhli do ústraní, protože to nedělali pro to, aby byli slavní,,,,,
Paní Vodňanská psala pravdu a nás z toho nejen mrazí, ale celkem i dost bolí hlava, jak jsme v davu volali- Císař má nové šaty....

30 19.02.2019

No podávat knihy pana Křesťana jako antidepresiva, tak lékaři na psycho odděleních umřou hlady. DOKONALÉ.

22 19.02.2019

Víceméně mě ke knize dostal trochu zmatek v mojí mysli- proč gheta, když Ježíš byl vlastně žid, proč holocausty, když křesťanství propaguje mír a bohabojnost a život podle desatera? Kde hledat počátky všeho? Jen v tom, že Židi jako velice sečtělý národ, chtějí světa moc? Odpovědi jsem v knize nenašla, ale to je problém můj, ne knihy. Knize za ohromně dokonalé zpracování života v Evropě před mnoha sty lety dávám 5*. A kdyby šlo deset, dala bych i těch deset*-

36 19.02.2019

Úžasná , prostě úžasná. A protože jsem měla tu čest se s autorem trochu poznat , vím, jak je to nejen famozní básník, ale i naprosto vyjímečný člověk, který prostě žije pro to, aby lidem pomáhal... a v jeho knihách je ta jeho pokora k životu bytostně cítit.
Jen je škoda, že třeba v malých, místních, knihovnách se autorovi knihy moc těžko shánějí.

20 19.02.2019

K tomuto tématu jsem se dostala před pár lety, kdy můj syn byl přítomen u návštěvy Jeho Svatosti v ČR a velice zaníceně o této návštěvě hovořil. On ateista tělem i duší nám povídal s neskrývaným obdivem o návštěvě Dalajlamy a já krůček po krůčku začala tuto literaturu vyhledávat. Beze sporu se jedná o velice vzdělaného muže , který má obrovský přehled a svým rozumným přístupem k podstatě života tady na tom našem světě pomáhá k nejen pochopení - nebo spíše k lepšímu chápání víry , jako takové , ale i k podstatě žití jako takovému. Zní to jednoduše, ale je to tak nesmírně složité.....

23 19.02.2019

Asi nesnadný život, ale napsaný tak nějak podivně.... bez jakéhokoli těšení se na zážitky s rodinou, s dětmi. Divné, smutné, depresivní...

Jo, tenkrát na koleji.... při čtení se vám okamžitě vrátí bolest hlavy, žaludek na vodě ze zkoušek, slibování : ...Hory , doly, černý les- jestli to dnes udělám, začnu se pravidelně připravovat..." a to jste ani nemuseli dostudovat celou vysokou. Mě od vyhazovu zachránilo těhotenství, někoho zachránilo vysoké IQ a někoho to šprtání i bavilo. Mně bavily ty věci okolo - flámy, bláznivé nápady.... když jsme třeba neoblíbenému profesorovi přenesli v rukách jeho trabanta do vstupní brány školy.....veselý je život studentský a moc hezky se povídky četly. Ne vždy k popukání, ale i to je život. Knihu jsem měla v držení jen krátce, ale budu po ní usilovně pátrat. Hezký vzpomínkový manuál :-))))

20 15.02.2019

Trošku ironie, trošku satira, trošku pohádka a ve finále úúúúžasný Borovský, rebel a věčný prudič rakousko-uherské policie. Mám ho ráda, byl prostě dokonalý český novinář, spisovatel, úžasný politik a co je důležité, byl ve své době vlastenec a dával to na odiv , nestyděl se za to. Byl prostě dokonalý. Život s ním pro manželku Zdenu asi nebyla procházka růžovým sadem, ale myslím, že i jako člověk se držel svých zásad – v jeho knihách tak často zmiňovaných- nebýt srab, držet se svých zásad a život prožít tak, aby se za sebe člověk nemusel stydět.

41 15.02.2019