Damato komentáře u knih

Možná je to tím, že začali právě prázdniny a já nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsem byla dítě školou povinné. A ani snad ne až tak já, jako moji synové, z nichž jeden mou lásku ke čtení podědil a prázdniny trávil nejraději s nějakou knížkou.
Bylo mi moc příjemné ho sledovat, jaké si vybírá knihy - mnohé z nich prošli i mýma rukama. Mezi nimi i tato kniha. Jak já si snila , vyvalená u babičky na dece a koukala na mraky a představovala si ptakoještěry, jak nade mnou lítají a babiččin dům překračuje velebrontosaurus , který naše angrešty má jako zákusek po večeři. Jak jsem nad obrázky vymýšlel své vlastní příběhy o tom, že pod zahradou je zakopán brontosaurus, nebo i třeba mamut , který tady před milióny let kousá do velepřesličky. No nádhera.
Škoda, že dětství končí tak rychle. Škoda, že většina dnešních dětí kouká na tabletu na hry o budoucnosti a nedokáže až tak naplno zapojit u čtení papírových knih svou fantazii. Moje děti to jakž takž uměli, ale u vnoučat si nejsem až tak jistá.

34 02.07.2019

Další , moje prázdninové čtení, kdy jsem u babičky s partou kluků četla na stromě tuhle knihu a všichni jsme u tohoto čtení snili o životě dospěláků. Kdy jsme obdivovali tuhle rodinu a nezapomenu, jak jsem chtěla s nimi pak hrát fotbal a Jirka Pávek se na mě podíval a s pohrdáním 9-ti letého kluka a pravil- ..."z Ivany fotbalista nebude, tu dejte do brány ( brána byla mezi dvěma šutry na louce), já si ji ohlídám.
V tu chvíli jsem cítila hrdost celého fotbalového světa .
A i moji kluci po 20 letech četli tuto knihu se stejným zaujetím, jako já , jako kdysi jejich děda, můj otec. Podle mě nadčasová, milá.... prostě česká.

42 02.07.2019

Pohádky mi voní bezstarostným dětstvím, zralými třešněmi a senem- a nezapomenutelnou babičkou, u které jsem - prázdniny co prázdniny- tyto pohádky četla. Přesto nedávám plný počet. Když jsem dospěla, dětem jsem je nečetla. Připadaly mi na dětskou dušičku moc morbidní....

31 02.07.2019

Poezie není až tak úplně můj šálek, ale zmínka o Pavlicovi a Hradišťanu mi nasměrovala cestu k této sbírce. A rozhodně nelituji. Nevím, jestli tahle má slova jako komentář budou nějak uspokojivá, ale prostě tohle je tak jemné, milé, lidské a naprosto česko-moravsky napsané.... miluji Čechy, miluji Moravu a tohoto básníka a jeho poezii k tomu....

31 23.06.2019

Knihu jsem dostala před pár lety od mé TOP kamarádky, která je de facto jakýmsi tichým členem mé rodiny, všechno ji říkám, se vším se radím, zná mě jak prošlapané boty - a já ji. Tahle kniha je plná nejen životních pravd, ale spousty legrace, kdy si uvědomíte, že stárnout důstojně je asi největší problém, neboť elasťáky a tenisky z vás mladší neudělají i když , pokud berete život ne jak tragedii, ale jak trochu zlomyslnost od Pána Boha, tak proč se nezasmát i těm elasťákům .... jak mi nedávno řekl člověk, jeden z mně nejbližších lidí v tomhle slzavým údolí jménem svět, když mi zastavoval autem aby mě svezl....
"...Zezadu vypadáš na 35, z boku na 40 a když jsem tě viděl ze předu, měl jsem chuť odjet a nezastavit..."
No nakonec zastavil a svezl mě.... asi úcta ke stáří, tak sláva, k něčemu je ten věk nad 50 dobrý, z lítosti mi budou auta zastavovat... :-)))
aneb , jak říká další citát v této knize....
"Stáří není pro padavky."

27 23.06.2019

Příběhy dívek, které se nevrátily je mnoho, každý je jiný, jen závěr je tak moc krutě stejný. Knihu jsem četla již před pár lety, nedávno, při informaci, že zemřel Hanin bratr jsem se ke knize vrátila a znovu žasla nad cestou kufříku a nad tím, jak se japonské žákyně dostaly k majitelce- potažmo k jejímu bratrovi. Nacisté měli perfektně vedené kartotéky, proč na tohle přišly japonské studentky, když v Osvětimi jsou plné sály těchto kufříků- honilo se mi hlavou. Možná ale dobře. Jen ať ty sály jsou plné kufříků, nedopsaných příběhů, botiček dětí, které nedošly k cíli zvaném smrt až v ten čas, kdy měly dojít. Jen ať nad námi ty sály dále stojí. Ať stojí -jako memento doby, kdy ne každý člověk mohl žít jako člověk, ne každý člověk se jako člověk choval . Ač jsem v Osvětimi chvilku nadávala na to, jak z tohoto pietního místa poláci udělali místo, kde se dá zpeněžit smutek,( ne za vstup, ale za okolní restaurace a kiosky s nevkusnými památkami) přeci jen mi po prohlídce mráz přecházel a na rampě došla řeč. A to jsem se tam jen jela podívat, v teplý podzimní den a vyhřátým autobusem s plným žaludkem a s kávou v ruce, s otázkami a s hlavou na bezpečném rameni partnera jsem jela domů...nikdo na mě nepouštěl psy,nikdo na mě neřval, jen jsem myslela na tisíce lidí, kteří cestou do sprch- do plynu- viděli zapadat slunce, přesně v těch místech, kde jsem ho v teplý listopadový den viděla zapadat i já. Na rozdíl od nich, já viděla druhý den i východ a jsem za to životu moc a moc vděčná......

56 22.06.2019

Jako oddychovka se to dá číst, v případě, že jste rozvodem taky prošli si připomenete tu dobu, kdy ten , co vám kdysi sliboval hory doly už je natolik za horama, že si pamatujete stále ten pocit, jak bez něj se vám dýchalo mnohem lépe než s ním a děti , ač to odskákaly ze všech nejvíc, si na svého zodpovědného otce vzpomněly pouze při vyplňování přihlášky do škol v rubrice "otec". Smutné, ale pravdivé.
A doba, kdy po opuštění soudní síně jste si uvědomili, že se z vás zase stává ta zapomenutá bytost, samostatně uvažující, dokonce se i smějící a zase do budoucnosti hledící.... ta doba zas nastala a po přečtení této knihy se dozvíte, že vaše pocity zažívaly tisíce ostatních .

23 22.06.2019

Nejdříve jswem si přečetla komentáře, pak recenze této knize. Vážné téma o době, kterou já sama znám z vyprávění rodičů a prarodičů. Doba, která mě zajímá a o které mám spoustu věcí přečteno z různých tématicky podobných knih. Po jedné debatě s rodiči, kteří v době války byli malými dětmi ve věku 5-6 let vím, že traumatické události si dítě pamatuje od 4-5 let, kdy však vnímá hrůzu která na něj přechází z okolí a ač ji nerozumí, bojí se a pamatuje si atmosféru a těžkost doby. Tolik k době. O knize jako takové však budu mít hodně negativ a to nejen proto, že existuje mnoho podstatně kvalitnějších knih. Tady se střídá spoustu negativ a co už jsem vůbec nechápala- to věčné opakování.... soused alkoholik, matka salonní komunistka- ač se nepovažuji za politického negramotu, musel mi přijít na pomoc Google, abych si našla, co to ten salonní komunista vlastně je.....a další a další věci a pojmy , které se v jiných podobných knihách tak snadno četly a člověk u toho plakal, tady v téhle knize to bylo popsáno velice nechutně až bych řekla trapně a morbidně. Za mě snad jediné - divné a nedoporučuji ke čtení, nic nového vám tahla kniha nedá, jedině snad pocit zvláštní nechutnosti.

22 22.06.2019

Myslím, že komentáře níže naprosto vystihují podstatu knihy a osoby pana Stránského. Jakýkoli další komentář by působil lacině a jako naprosto zbytečné plácání.
Jen snad jediná věc- Lidé čtěte!!!

25 13.06.2019

Teda, ale dalo mi to práce, nežli jsem se prokousala. přiznám se , že ke čtení mě přilákal název, protože východočeská vodní nádrž Rozkoš byla za našich mladých časů místem letních aktivit a s maturitním vysvědčením v kapse se nám svět zdál jako to nejbáječnější místo na světě. A když jsem se , zdánlivě nepochopitelnou cestou osudu opět v těchto končinách ocitla a poté narazila na tuto knihu, hned jsem po ni sáhla.
Ale auvajs- na dětské dívčí romány už jsem fakt stará. Ale pro 10-13 letou holčinu , která o prázdninách neví co číst- to bych možná i doporučila.

21 13.06.2019

Tak dlouho jsem se na tuhle knihu těšila až ji čtu se slzami v očích. Nemám důvod k smíchu a je mi moc líto, že tenhle ČLOVĚK už není, nebude a nikdy už ho nebudu mít možnost potkat. Je mi to moc líto pane Stránský a ač Vy jste to nechtěl a tuhle knihu jste psal s nádechem humoru, slzy samy vyskakují a mě nezbývá, než koukat na nebe a vzkázat Vám..... proč takových lidí, jako jste byl Vy není víc. Tahle republika by to potřebovala jako sůl - já vím, Vy byste asi řekl, jak prase drbání, ale to mi -k úctě k vám, bylo hloupé . Tak dík za vše , co jste pro lidi udělal a pokud to bude jen trochu možné, přimluvte se tam nahoře - u toho nejvyššího, až ho potkáte, za existenci tohoto kraje co si říká Čechy a Morava , ne všichni lidé prahnout po luxusním hnízdě a ne každý Čech chce tenhle stát jen okrást, to jen politici ždímají v tomhle smutným království z uhlířů a ostatních poplatníků daně , aby mohli kázat vodu a pít víno......

28 10.06.2019

Nejvíce ze všeho mě na knize vyděsil asi ten absurdistán šmrcnutý fundamentalismem a ta šíleně blízká realita. Trochu mě trvalo, než jsem se do knihy začetla, taky ke konci jsem pak už těžko hledala ztracenou nit, nicméně jsem knihu zvládla, protože to co se ukrývalo uvnitř, to jsem lapala po dechu a trochu se každou chvíli ujišťovala, že tohle je jen kniha, stát se to nemůže ( a můj druhý hlas mi pořád to toho kecal- opravdu nemůže??? ) A deprese ze mě při čtení přímo čišela, protože až taková utopie to vskutku není.
Knihu jsem zvládla a teď se těším na filmové zpracování- dle informací, které jsem při čtení této knihy posbírala je prý mnohem stravitelnější, tak uvidím.

37 06.06.2019

Myslela jsem, že po Haně nemůže být nic lepšího. Hana-kniha, co mi navždy zůstane v srdíčku se přeci nedá překonat. Objednala jsem si v naší knihovně Mapu a čekala, až na mě přijde řada. A když přišel email, že je kniha volná , těšila jsem se domů, až otevřu první stránky a s klidem v duši, že prostě to nejlepší z pera paní Mornštajnové jsem četla a nic víc nečekám, jsem otevřela první stránku. A četla , četla,četla...až do teď. Jaká slova však volit, když u Hany jsem napsala, že lepší knihu jsem nečetla, že mě chytla a nepustila, že jsem u čtení nedýchala...
Příběh rodiny a jejího okolí, tak spjatý a přitom tak každý jiný. Tak logicky uzavřené příběhy, tak uspořádané do sebe, všechno do sebe časem tak logicky zapadne...
Jediné- a paní Mornštajnová , promiňte, trochu něco málo o výsleších na státní policii vím-i když, pravda z doslechu...kdo jednou nehtíkem zavadil, toho nepustili, natož aby na něj zapomněli. Ale to je jen můj povzdech, na kvalitě této knihy tato malá kosmetická závada naprosto nic neubírá, protože i já věřím, že nade mnou moje babičky a dědové také drží "tam nahoře" ochrannou ruku, protože vědí, že jsem živel a že bych občas mohla po sobě nechat spálenou poušť. TAkže -Haló, haló vy tam všichni nahoře.... děkujeme vám , my tady dole na vás moc a moc myslíme a přejeme vám zasloužený klid a nebojte se, my si své místo tady na tom světě nějak , snad s úctou k vám, čestně dobojujeme....
A vám, co se chystáte na tuto knihu - závidím vám,že máte před sebou nepoznanou knihu tohle čtení je opravdová nádhera.

80 18.05.2019

Jako mladá jsem tuto knihu milovala a četla snad tisíckrát. Teď jsem se k ní vrátila a voněla mi nostalgií, přiznám se , že jsem si u tohoto čtení trochu pofňukávala nad tím, jak život letí, jak jsem najednou úplně jinde, než před lety, kdy jsem si nad verši snila u babičky na seně. Moc milé čtení, přehoupnete se s ním do voňavého , prázdninami vonícího léta, zlatého podzimu i láskou protepleného jara. Nádhera.

28 30.04.2019

Odpočinkové, úsměvné a pohodové. Moliér tady tak krásně popsal člověčí duši, všechny její podoby , tak jak je člověk sám pro sebe mění - pro své pohodlí, pro svou úskočnost, pro svou zákeřnost, ale i pro svou naději a lásku. Bavila jsem se, smála jsem se a zažila příjemné odpočinkové čtení. Trochu jsem zde také viděla podobu s Lakomcem , ale ne že by to bylo ke škodě věci.

23 30.04.2019

Knihu jsem přečetla na jeden zátah, 5 hodin jsem nedýchala a četla ... Chápu mladou dívku, která se zamiluje , chápu velkou lásku , u které se tají dech a člověk nevidí a neslyší, sama jsem to zažila, když mi rodiče říkali - rozmysli se , nevdávej se za každou cenu- a já viděla jen to, jak spolu prožijeme v té velké lásce celý život. Nakonec přišly roky které nás posunuly do soudní síně s koncem...."Ve jménu republiky se rozvádí". Nebili jsme se , neničili jsme si životy....JEN jsme dětem ZKAZILI KONEC JEJICH DĚTSTVÍ. Od východu ze soudní sině jsme se neviděli . Tečka. Proto naprosto nechápu, proč matka , která cítila, že není vztah v pořádku prostě trpěla a nechala trpět i svoji dceru??? No ale měla jsem chuť dát knize 5*. Nakonec jsem si přečetla komentáře a přišla na to, že existuje 2 díl a u zmínky o návratu do Bosny jsem už věděla, že tohle teda číst nebudu. Jedná se snad o dobrovolně se týrajícího člověka? V tom případě se jedná o duševní poruchu a měla by se paní léčit...
Ale rozhodně doporučuji všem těm, kdo se vzhlédli v jižanském typu s muslimskými předky - jak sama paní Karlíková píše- Aláha vzývají když se to hodí jim - žádná víra , která by dovolovala bít ženy neexistuje, ale Aláh je všemocný, ten dovolí všechno i bít matku .... pořád vám to připadá morální???

28 30.04.2019

Asociueli vyobrazení násilí a života zmar tato kniha a někomu se podaří dočíst poslední stránku, pak ano, jedná se o kvalitní knihu. Ale pokud je za kvalitní a čtivou literaturu považováno něco takového a to jen proto, že byl autor perzekuován v době budování socialismu, tak se vraťme ke Káju Maříkovi, kde si u čtení odpočněme a i se u čtení zasmějeme. Přiznám se, četla jsem jen prvních pár stránek a to dnes v noci a protože jsem včas přestala, neskočila jsem z okna a přežila. Ale nedočetla.I přesto, že se nepovažuji za konzervativní čtenářku.

Trochu jsem se v dušičce na chvíli panu Vondruškovi vzdálila, ale o to milejší bylo další setkání. Milé, trochu detektivní, jen - a to asi mojí vinou- jsem se začala ztrácet v postavách a pak i trošku v mrtvolkách, které pan Oldřich potkával na mém oblíbeném území kolem Kokořína. Rozhodně doporučuji, tyhle detektivky možná nestojí na supr historickém podkladě, ale ptám se sama sebe, jestli je to až takové mínus, co čtenáři panu Vondruškovi občas vyčítají, Ruku na srdce, strohou knihu dějepisu by málokdo četl a pokud vás zajímá historická událost - koukněte právě do těch knih dějepisu a bude mít dušička klid.

38 08.04.2019

Má tohle nějakou chybu? Nemá.... odpočinkové, úsměvné, moudré..... fantastické.....


Modlím se k tobě duší tělem:
Mluv ke mně řečí tajemnou.
Zkroť ve mně smečku divých šelem,
zachraň nás oba přede mnou.

Rolnička
Dal mi ji kdysi kdosi k svátku.
A když s ní potmě zacinkám,
vracím se zpátky na oslátku
k zvířatům, k dětem, k maminkám.


a něco pro mě , celkem k věku, aktuální.....:

Vlny se vzduly z hloubi, zdola,
vodní smršť bludných miráží.
A staré dámy snivě hledí z mola,
jak moře přiráží.

31 08.04.2019

Trochu mi zavadila v knihovně o oko a protože se o víkendu chystáme na hrad a do Zlaté uličky, zabořila jsem do knihy nejen to oko, ale i nos. A nejdříve prolistovala, pak i přečetla.
Souhlasím s komentáři přede mnou- jedná se o naprosto super knihu, která je , pro nás laiky, tak úžasně a přitom odborně napsaná, že si vůbec nepřipadáte, že byste četli odborné věci.

23 08.04.2019