Brace komentáře u knih

Určitě nebudu prvním ani posledním z mužů, kteří skočili na lep vysokému hodnocení a nadšeným komentářům. A také jsem doufal, že se na poli české fantasy urodil další nový klenot (jako tomu bylo například u Propasti času Romana Bureše), zatímco stálice české fantastiky tápou ve tmě. Bohužel tomu tak není, moje chyba. Kniha je spíše cílena na ženské čtenářky, možná je tomu nechtěně, ale výsledek tak působí. Ženám se to očividně líbí, bůh chraň, abych to nějak hanil či zesměšňoval, ale pro testosteronem narvanýho chlapa je příběh knihy prakticky utrpením. Ano, postapokalyptický svět je originální, ale ten příběh! O ničem, cesta odněkud někam, kde se občas něco děje, ale je to tak nezáživné. Ilan je těžce nesympatická postava, ke které jsem nemohl zaboha přilnout. Členové 25tky mají sice různá jména, ale do jednoho se chovají a mluví stejně. A mohl bych pokračovat dál a dál. Otázka pro chlapy nakonec: máme odvahu jít i do druhého dílu, abychom byli svědky zlepšení?

17 04.09.2016

Po hromadě pod/průměrných knih, co jsem poslední dobu četl, byla tahle jako balzám na duši. Ano, byla tam příměs kýče a někdy se až moc vykalkulovaně tlačilo s emocemi na pilu, ale jako celek hodně dobré. A slovo Saukerl už pravděpodobně nikdy nezapomenu :-)

16 18.05.2020

Jedna z nejzábavnějších knih, kterou jsem za poslední léta četl. Sci-fi mám všeobecně rád, ale upřímně, nejsme z těch zelených mužíčků, telepatů, vesmírných lodí a světelných mečů už trošku unaveni? Andy Weir na to šel jinak, prostě vzal chlápka a zapomněl ho na Marsu - pro mě celkem uvěřitelná a hlavně geniální zápletka. Zbytek netřeba rozepisovat, nejspíš každý dobře ví, o co v knize jde, popřípadě viděli film (taktéž zábavný) s Mattem Damonem v hlavní roli. Nebudu dělat ramena, příběh obsahoval tuny odborných termínů, kterým jsem nerozuměl ani za mák, ale žral jsem je i s navijákem. Rozhodně to nebylo nic tak zásadního, co by příběhu házelo klacky pod nohy. Zajímavé je pozadí vzniku knihy a její prvotní distribuce do světa (jukněte na wikipedii). Myslím, že i sám autor je dosud překvapen, jak nečekaně přišel k milionům dolarů :-) Jsem zvědavý, co nám Andy předvede do budoucna, mám trošku obavu, že hned svou první publikovanou knihou si nastavil laťku tak zatraceně vysoko, že už by ji nikdy nemusel přeskočit. Ale to ukáže jedině čas.

14 07.04.2016

Před čtením jsem měl obavy, že kniha bude spíše zaměřena na ženské čtenářky, ale kdepak, i chlapa dokáže naplno dostat. Příběhy podle skutečnosti mají vždy tu největší sílu. Zvlášť o skutečnosti, o které se tolik ve světě nemluví. Samozřejmě, že jsem věděl, že Stalin byl padouch a páchal na lidech zvěrstva, ale nikdy jsem se po tom hlouběji nepídil, jako kupříkladu po těch německých zlech. Proto jsem velice rád za tuto knihu, která mi více otevřela oči. A teď hybaj googlovat přesnější fakta o litevcích za dob druhé světové války.

10 24.03.2017

Kotleta jinak, přesto znovu špatně. Předchozí knihy mě neoslovily, ale zkusil jsem Spad z důvodu, že jsem velký fanda postapo literatury a zejména herní série Fallout. Příběh (probůh, jaký?) o cestování z A do B a nahánění jakési fuchtle Hany, je dost mizerný a nudný. Trošku zajímavé jsou aspoň novinové články, ale to nestačí, na nich kniha nestojí. Jak již kdosi podotkl v komentářích ke knize Velké problémy v malém Vietnamu; František Kotleta je nejpřeceňovanější neumětel v české literatuře. Je mi líto všech našich autorů sci-fi, jejichž knihy jsou skutečně kvalitní, ale bohužel se nikdy nedočkají pozornosti (prodejů), jakou čtenáři věnují tomuto béčkaři.

10 20.01.2017

Viděl jsem tady tucty nespokojených komentářů, přesto jsem si odvážně řekl: já to zkusím, třeba se mi to zrovna bude líbit. Chyba lávky, lidi, měli jste pravdu - je to fakt děs. O samotném ději (jakém?) se tu rozepisovat nechci, už to udělali jiní. Pobavilo mě závěrečné dvoustránkové poděkování, kde autorka děkovala desítkám lidí slovy, že bez nich by kniha nebyla taková jaká ve finále je. A já se ptám: proboha, co jsou ty lidi zač? :-)

9 18.05.2020

Nebudu se lišit od názoru ostatních čtenářů. První část knihy, kterou všichni známe z filmu, je jasných 5 hvězd. Ale od připojení Bastiena do říše Fantázie to jde s příběhem krutě z kopce, až jsem se strachoval, zda vůbec skončím své hodnocení aspoň na třech hvězdách. Nakonec ano, ale bylo to o chloupek z Falcova kožichu.

9 02.05.2019

Kniha, která o svých pěti hvězdách rozhodla už téměř po sto stranách. Autor geniálně zvolil příběh psaný v ich formě, tím maximálně čtenáři přiblížil vcítění se do "hlavního hrdiny". Byl vůbec Rudolf Lang zrůda? Po celou četbu jsem se nepřinutil ho nenávidět. Myslím, že v té době jemu podobní lidé neměli skutečně na výběr, buď plň sebezvrácenější rozkazy nebo zemři. Pořád jsem si při čtení říkal: tohle už přece musí být přitažené za vlasy, ale historie nám ukázala, že nebylo. Čeho všeho jsou lidé schopni, nad tím zůstává rozum stát. Pak se tyto hrůzné skutky nazvou krásnou větou: morálním selháním národa. Zde je úryvek z knihy, který mluví za vše:

"Podle hlášení velitele tábora v Treblince nedokázal za šest měsíců zlikvidovat víc
než 80 000 jednotek.“
Reichsführer se odmlčel a dodal přísným hlasem:
„To je k smíchu.“

9 13.01.2017

Lucien Folter podruhé a tentokrát je to jen slabý odvar jeho prvního vystoupení. Už jsem to tu komentoval několikrát, knihy Chrise Cartera jedou jako přes kopírák a ne vždy je to taková zábava, jako u prvních třech dílů. Mou rostoucí skepsi k autorovi nakopla až parádní Zloba, takže jsem se na Nenávist těšil jako malé děcko. Bohužel zážitek byl poloviční, tomu také odpovídá mé hodnocení. A opět vyzývám zacykleného autora, ať uloží Roberta Huntera na chvíli k ledu a zkusí přijít s novou hlavní literární postavou.

8 18.05.2020

Druhá kniha od Jona Krakauera, kterou hodnotím plnými body. Ano, souhlasím, příběh obsahuje spousty informací, které jsme vědět nutně nepotřebovali, včetně kapitol, které se týkaly autora samotného, ale jsou podány tak zatraceně čtivě, že jsem je Jonovi prostě sežral. Někteří lidé měli pro mladíka Chrise pochopení, někteří ne. To už je na posouzení každého z nás, jak silného dobrodruha máme v sobě. Ale já s vědomím, že je právě neděle večer a zítra jdu do práce, kam budu chodit ještě minimálně dalších 30 let, mám chuť taky sbalit svých pět švestek a mazat někam pryč:-)

8 11.09.2016

Profesionálně odvedená rutina. Carterovy knihy jsou jako steaky z argentinského býka - luxusní, chutné a krvavé. A většina lidí přece miluje takové steaky, proto je autor velice populární. Ale když je vám tento pokrm servírován posedmé a vždy na stejný způsob, jste přejedeni a říkáte si, že už to není ono. Možná by nebylo ku škodě rozjet novou knižní sérii s jinými postavami a přístupem. Za mě 7/10.

7 10.02.2017

Jelikož jsem knize Promlčení udělil 3 hvězdy, tady musím být ještě trošku přísnější. Ano, jedná se sice o prvotinu, ale bohužel slušný nápad je utopen tunami textu, v nichž se naprosto nic neděje. Hlavní postava Milan je celkem v pořádku, ovšem Helena se mi zdála postradatelná a zbytečně nafoukla text na téměř 400 stran, což je pro čtenáře ubíjející. Přesto jsem v sobě rozdmýchal vůli knihu dočíst, zvědav, jak příběh dopadne. A výsledek? Zklamání. Na závěr zde cituji slova autora ze samotného románu, která neuvážlivě použil: literárně bezcenný kriminální thriller.

7 10.10.2016

Kniha mi bohužel také dost nesedla svým stylem. Vybral jsem si ji kvůli čtenářské výzvě a délce, přesto spíše lituji. Nebýt výzvy, nedočetl jsem. Cením si aspoň toho, že je to postapo a nepobíhali tam zombíci, to už bych úplně vykvetl. A jako jiní, vybudoval jsem si nenávist ke slovům Tak jo :-)

6 17.03.2017

Tak to já naopak budu stát na druhé straně barikády, kniha pro mě byla strašná patlanina. Už Příliš dlouhá swingers party nebyla žádná hitparáda, ale jelikož se jednalo o povídky, vaši pozornost dokázat udržely. Kdežto zde jasně knize podkopává nohy fakt, že se jedná o samostatný román. Příběh kterému by spíše slušela také povídka, je strašně rozháraný, uměle protahovaný a v neposlední řadě řídký jako náplň kojencových plínek (vidíte, hláškovat není složité:-)). Vím, že se pan Kotleta nesnaží o umění a s tímto vědomím jeho knihy čtu, ale tentokrát už to bylo příliš. Autorovi jasně splývají asijské národy, protože plácá dohromady číňany, vietnamce, japonská bojová umění, apod. To určitě nebyl šťastný tah, mohl si vystačit s čínskými padouchy a bylo by to. Takže můj verdikt: románovou postavu pana Koska už číst nepotřebuju. Naopak aspoň obálka připravovaného nového románu SPAD láká k přečtení, takže František Kotleta dostane další šanci. Doufejme, že se s ní popasuje lépe.

6 01.08.2016

Souhlasím s některými komentáři: počet stran je rozhodně ubíjející, nebál bych se 150 - 200 ubrat, zvlášť když děj na nich připomíná mlácení prázdné slámy. Přiznám se, že už Semper Fi na mě působilo nastavovanou kaší, ale Dies Irae mě rozhodně dorazil. Dvě hvězdy jsou z mé strany střízlivé hodnocení. A mám velké obavy z následujícího pokračování, které autor slibuje dopsat. Upřímně nevím, zda se na něj vůbec těším.

6 23.04.2015

První díl byl příjemné osvěžení v českém žánru fantasy/sci-fi literatury, ale když úplně to samé dostanete podruhé, už to taková zábava není. V případě připravovaného třetího dílu se obávám, že se situace bude opakovat. Rád bych se mýlil, to ukáže jedině čas. Ale zpět k druhému dílu: průšvih to rozhodně nebyl, zejména první polovina knihy mě bavila, v druhé už příběh ztrácel dech. Jako jiným čtenářům mi nějak nesedí Toňa jako hlavní hrdinka, ale bavil jsem se u islamistů i kardinála. Bohužel ukončení jejich příběhových linek mi přišlo spíchnuté hodně horkou jehlou. Postava Viktora byla nezajímavá, což už čtenáři komentovali. V knize se také objevilo několik nesrovnalostí, což nemá pro mé hodnocení knihy žádný význam. Jen je uvedu pro případ, že by můj koment četl autor a chtěl se toho do budoucna vyvarovat. Jelikož má kniha přes 400 stran, chápu, že takové věci občas uniknou pozornosti. Takže: na lodi islamistů Serena použije EMP výbuch, který zneškodní veškerou elektroniku v okolí, přesto o chvilku později islamisté použijí rozbrusku. Serena se zacpanou pusou škemrá o život. Viktor s vykloubenou a nepoužitelnou (nehybnou) rukou bezradně rozhodí rukama při bitvě se Severem. Neffi je chodící encyklopedie, zná cokoliv, přesto není schopen identifikovat, zda autu, v kterém ujížděl, došly baterie či jiné palivo (benzín, nafta). Konec hnidopišství, omlouvám se :-)

5 13.03.2017

Mediální kampaň knize očividině uškodila, čtenáři očekávali literární bombu a dostali bohužel vyhořelou vánoční prskavku. Což může být nakladatelství Panteon fuk, protože kniha se nejspíš dobře prodávala. Já měl výtisk z knihovny, takže v tomhle směru mi to srdce nedrásá. Co ovšem ano, je kvalita příběhu. Jakého, ptá se zkušený čtenář? Vždyť tam žádný nebyl. Já osobně jsem takový čtenářský primitiv, mám rád, když příběh směřuje od bodu A do bodu B. Tenhle se točil v kruzích jako káča a čtenáři jde z toho hlava kolem. Zadní strana obálky dokonce používá slova jako mysteriózní existenciální (ještě tam chybí třeba takové progresivní) příběh. Na to ovšem seru, já se chci pobavit a u Mysterium Tremendum se tak nestalo!

5 29.10.2016

Robert Hunter pošesté, přesto prvně trošku jinak. Změna koncepce knize rozhodně pomohla, protože i když jsou knihy Chrise Cartera výborně hodnocené, začínají si čtenáři stěžovat na jistý stereotyp. Možná právě proto autor zareagoval a zkusil malý experiment. Vypustil z příběhu věrného parťáka Garciu (proti tomu vůbec nic nenamítám) a vraha odhalil hned na začátku. Sice jeho provázanost s Robertem Hunterem působila trošku šroubovaně, zvláště po jistém odhalení v polovině knihy, přesto jsem byl spokojen. Popis příběhu dále netřeba uvádět, ať si tím čtenáři projdou sami. Ale za mě tleskám, Chris Carter si po delší době ode mě odnáší plný počet bodů.

5 12.10.2016

O myších a lidech je kniha, jejíž hloubku jsem kupodivu nalezl až se zhlédnutým filmem (ročník 1992, režie Gary Sinise). Řekl bych, že byla napsána ve správné době, protože si nedokáži představit, že stejný příběh by měl úspěch i v roce 2016. John Steinbeck ukázal, že se dá stvořit silný příběh na cca 100 stranách. Což by si měli uvědomit i ti autoři, kteří nám servírují 500-stránkové fascikly, při jejichž čtení se můžete ukousat nudou.

5 16.05.2016

Vím, že jde o komickou knihu, ale snaha o to, aby každá věta zněla vtipně mi trošku vadila. Myšlenka ne moc inteligentního chlapíka, který zásadně ovlivnil světové dějiny, je skvělá a jistě si zaslouží pochvalu. Ale myslím, že kniha byla krapet delší než musela. Jasně si povšimnete toho, jak v poslední čtvrtině ztrácí dech a myšlenku. Takže ano, kniha byla fajn, ale takové haló, kolem které ní bylo (a je), tak to zase nee. Jo, a nekoukejte na film. Kdo četl knihu, bude znechucen množstvím nesmyslů, které se v knize neudály. A kdo jí nečetl, ten si bude klepat na čelo z množství nesmyslů, které se v knize neudály (jenže o tom nebude vědět).

5 28.02.2016