Babouš komentáře u knih

Pokud v Šelmě Theo Cray potřeboval znát botaniku, v Hračkáři chemii a v Teorii vraždy se vyznat ve virech a bakteriích, v Temném vzorci vraha/vražedkyni může dopadnout jen pomocí matematiky. Jedna z nejlepších detektivek, které jsem letos četl, ale nepřekvapuje mě to, Mayne prostě umí psát a já to jeho kombinování vědeckých libůstek s napínavým příběhem žeru. Moje oblíbená scéna byla, když se Theo schovával ve skladu harddisků a pak si odtud našel kreativní cestu ven.

20 21.10.2020

Tohle není úplně kniha, která se čte stránku za stránkou. Tohle je kniha, kterou si můžete listovat libovolným směrem, zastavovat se u žen, které znáte, nebo naopak u těch, o kterých jste v životě neslyšeli. Pokaždé se ale dozvíte něco nového a vaše oči se budou radovat z těch stylových ilustrací. Škoda, že tahle kniha nebyla, když jsem chodil do školy! Styl je určený spíše mladším čtenářům, ale knihu si s chutí pročítala i moje máma a nahlas mi předčítala zajímavosti, které tam objevila. Pro mě jedna z nejzajímavějších knih posledních let.

12 24.09.2020

První polovina byla dobrá, svérázná babča Hester Crimsteinová mě bavila a případ zmizení/nalezení/opětovné zmizení holčičky mě taky zajímal. Ale v druhé polovině knihy se bohužel začne víc rozvíjet vedlejší zápletka se zkorumpovaným politikem, která mě tolik nebrala. Cobenovi ale musím nechat, že nedělí postavy na dobré a zlé, každá tady má něco. Podle mě na evropské čtenáře kniha nezapůsobí tolik jako na americké (porovnejte s nadšenými ohlasy na Amazon.com, kde hodnotí hlavně Američané).

16 12.09.2020

Když se dívám na horory, zavírám oči a ucpávám si uši, takže měřítko strachu mám asi níž než většina, ale u Imaginárního přítele jsem se bál a zároveň jsem fascinovaně četl dál, protože ten příběh mě hrozně bavil. Chbosky píše skvěle, fakt takhle dobře napsanou knihu už jsem dlooouho nečetl a strach vystavěl na jedničku (nechci nic prozrazovat, ale je tam jedna scéna s televizní pohádkou, která mi způsobila dvojnásobnej infarkt). Imaginární přítel mi trošku připomněl Kingovo To, ale bez těch okecávacích částí, a trochu taky Stranger Things, ale bez vědeckejch laboratoří. Tady to je čistokrevná noční můra. V poslední části už toho na mě bylo moc a neuškodilo by pár stránek vyškrtat, ale jinak jsem naprosto nadšenej a Imaginární přítel se stopro dostane na můj seznam top knih roku.

18 04.09.2020

Charlieho a Nicka jsem si strašně oblíbil, ale v tomhle díle už je vidět, že autorka příliš přemýšlí o tom, co by "předala" mladým čtenářům, a tak se z nejroztomilejšího komiksu na světě stává psychologická poradna - o poruchách příjmů potravy, o nefunkčním vztahu s otcem atd. Pořád mě to bavilo, romantické momenty s Nickem a Charim v Paříži byly boží, ale po předchozích skvělých dílech je tohle sešup dolů. Plus body za super překlad - miluju, jak si překladatelka pohrává s citoslovci - chňáp, protáh, muchly... Geniální!

4 22.08.2020

Písek je drsnější, špinavější než Silo. Oproti sterilní dystopii v autorově prvotině tady najdeme příběh s atmosférou tak sugestivní, že úplně cítíte zrnka písku mezi zuby a když se hrdinové potápějí do dun, zadržujete dech spolu s nimi. Kniha má podle mě větší tempo a švih v momentech, kdy se odehrává pod povrchem - v kobkách starodávného města. Akce na povrchu mě tolik nebrala, přesto je to výjimečná kniha s varováním před klimatickou změnou.

20 18.08.2020

Nejlepší zápletka v závěrečném dílu trilogie je ta ohledně kapely Plum Nellie a kolem Berlínské zdi. Objevilo se zde několik momentů, které mě dojaly k slzám. Na druhou stranu zápletka v Polsku v 80. letech a vlastně celé Rusko šlo trochu mimo mě. Mimochodem je skvělé, že sem autor vepsal i pasáž o srpnu 1968 v Praze. Důstojný závěr skvělé trilogie. Pokud bych měl zhodnotit, nejvíc se mi líbil Pád titánů, Hranice věčnosti je na druhém místě a Zima světa je pro mě asi nejslabší, ale v rámci konkurence pořád skvělá. Ken Follett je úžasný vypravěč.

10 10.08.2020

Námět zní jako naprosté klišé a já fakt nechápu, jak z toho autorka dokázala udělat něco tak božího a roztomilýho. Sladká letní oddechovka, kde milujete oba hlavní hrdiny, jejich hlášky, fandíte jim a prožívate s nimi jejich vztah od počátečního nepřátelství až po naprostou zamilovanost. Autorka píše lehce a dialogy jsou perfektní. Oceňuju hravý jazyk. Jedna z nejzábavnějších knih, které jsem kdy četl.

18 04.08.2020

Epické, monumentální a pořád osobní, ale postav oproti prvnímu dílu výrazně přibylo, takže jsem pořád musel listovat na začátek, kde je tabulka postav a jejich vztahů. Občas mi ale rodinná pouta i navzdory tabulce unikala. Za to hvězdička dolů, jinak perfektně napsaná sága mapující nejtemnější období lidských dějin - od nástupu nacistů přes druhou světovou válku, atomovou bombu až po plíživý nástup komunistů (oceňuju působivou kapitolu z Československa 1948). Těším se na třetí díl!

13 19.07.2020

Nejlepší kniha z druhé světové války, kterou jsem kdy četl. Hlavní hrdinka je bohatá panička z Marseille, ale když jejího manžela zatknou náckové, řekne si, že nemá co ztratit a naplno se zapojí do odboje. Musí se prosadit v ryze mužském prostředí a přesvědčit pány, že proti nacistům může bojovat i žena. Nancy si zamilujete hned od začátku, protože je správně oprsklá, ale přitom lidská. Při čtení jsem měl dojem, jako bych se plížil okupovanou Francií spolu s ní. A nejlepší věc na konec: Osvobození vzniklo podle skutečného příběhu Nancy Wakeové, ženy, která uškrtila nácka holýma rukama.

19 15.07.2020

Víc než 700 stránek a já je přelouskal během dvou dnů. Skvělé, čtivé a i když to je monumentální, vůbec jsem se neztrácel v postavách a jejich osudech. Od nevinného laškování v předvečer první světové války až do poloviny 20. let. Hned jdu na dvojku!

22 12.07.2020

Nejlepší povídka je ta o pěstování trávy a marihuanových gangech - o tom bych si klidně přečetl celou knihu. Ještě mi v hlavě utkvěla dojemná povídka Kateřiny Tučkové o domě na nábřeží. Jinak ale většina povídek spíš nuda, deset dní po dočtení už si nepamatuju prakticky žádnou, některé pointy jsem uhodl, jiné naprosto nepochopil. Vím ale, že několik povídek mělo skvělou atmosféru. Tempo, švih a čtivost ale značně pokulhávají. Jak už tady někdo psal, s přízviskem noir bych byl opatrnější - ani ta Tučková to vlastně nesplnila, i když je její povídka dobrá.

7 12.07.2020

Psal to člověk, nebo robot? Chápu, co se autorka snažila podat a říct a oceňuju to, ale takhle odosobněnou a chladnou knihu už jsem dlouho nečetl. Až jednou budou stroje psát knihy, takhle to podle mě bude vypadat. Obálka pecka!

13 24.06.2020

Míň superhrdinské, než jsem podle anotace čekal. Superschopnosti jsou tady využité jako odrazový můstek pro mrazivý příběh o stalkingu, vydírání a postavení žen v současný český společnosti. Správňáckého Kapitána Ameriku tady nenajdete. I tak byste si tuhle novinku ale měli přečíst, protože je mega - nebo spíš meta? - čtivá, ke konci zběsilá jako akční film, a sem tam vás odrovná vtipným přirovnáním nebo detailem studentského života. Slabinou pro mě je detektivní zápletka a s ní související zvrat v druhé polovině knihy, který uhodne i méně sečtělý čtenář thrillerů, a občas chaotické střídání časových linek. Jinak ale doporučuju, je to radost číst!

15 24.06.2020

Leonardo Da Vinci maloval obrazy jako živé. Biografie Waltera Isaacsona ale zůstává bez života. Autor se tak ponořil do detailů - tahy štětcem na jednotlivých obrazech, příběhy o ztracených a znovunalezených dílech - že zapomněl na Leonarda samotného. A to je škoda. Oproti biografii Steva Jobse, která čtenáře fakt přenesla do garáže, kde se zrodil Apple, tohle byla jen průměrně napsaná a zbytečně zdlouhavá biografie člověka, který měl tolik talentů, že se zřejmě do jedné knihy nevejdou. Pokud chcete Leonarda poznat jako člověka, doporučuju román Mramor a plátno od Stephanie Storey.

17 19.06.2020

Zajímavé myšlenky a postřehy k české společnosti. Kéž by si tohle přečetlo osazenstvo Poslanecké sněmovny! Občas se autor opakuje a některé názory nejsou nic nového - pokud člověk sleduje média a udržuje si přehled, těžko ho většina kapitol extra překvapí.

9 19.06.2020

Nic tady není, jak se zdá. Colleen šikovně dostává čtenáře tam, kam chce, a zejména v druhé půlce to nabere děsivý spád. V rámci tvorby Colleen Hooverové je Pravda, nebo lež mimořádná kniha. Autorka opustila svůj žánr young adult/romantiky, ale zároveň i sem některé znaky těchto žánrů zakomponovala. Důležitost téhle knihy spočívá podle mě v tom, že pravidelné čtenáře CoHo může nalákat na tvorbu Shari Lapeny, Gillian Flynnové a dalších mistrů thrilleru, a naopak čtenáře napětí seznámí s vynikajícím stylem knih Colleen Hooverové, takže třeba dostanou chuť od autorky vyzkoušet i další knihy.

34 08.06.2020

Kdybych to četl před 10 lety, nejspíš bych dal 5 hvězdiček. Jenže během těch 10 let jsem se tolik namlsal thrillerů, psychothrillerů, krimi i detektivek, že Milé dítě mi například oproti vynikající Melancholii Erika Axla Sunda, Vraní dívce nebo Hadrovému panákovi přišlo lehce ošuntělé, pořád jsem si při čtení říkal, že něco takového už jsem četl. Zachraňují to překvapení, kterých má autorka v rukávu pěknou hrstku, ale stejně mi to přišlo trochu psané na efekt.

13 02.06.2020

Skvělá sbírka. Pro mě je první povídka - ta od Petry Soukupové - paradoxně nejslabší, ale zbytek knížky to bohatě vynahrazuje. Nejlepší povídka je pro mě ta nostalgicky zubařská od Mornštajnové a zasněžená Markéty Hejkalové. Samozřejmě až na lékařské prostředí je každá jiná a to je podle mě to kouzlo. Každý si tam najde tu svou. Jenom škoda, že jich tam není víc!

17 27.05.2020

Pořád váhám, jestli je to moje nejoblíbenější kniha od Shari Lapeny, ale nakonec asi pořád těsně vede Nevítaný host. Každopádně Jeden z nás je takový ten příběh, u kterého si lámete hlavu, ale autorka vás stejně převeze. A takové thrillery mám nejradši (protože není nic horšího než thriller, u kterého tušíte, jak dopadne). Perfektní postavy, každá se svým tajemstvím, a postupné skládání střípků toho, co se v té nóbl ulici vlastně stalo. Neodložitelné!

32 21.05.2020