Aniga komentáře u knih

Na tuto knihu bylo napsáno již tolik recenzí, takže co psát, abych neopakovala to samé, co již bylo řečeno.
Rozhodla jsem se proto nejprve o takovou malou statistiku :o)
celkem kniha má 606 stran , z toho obsaženo slovo :
"bohyně" - 54x (tj. každá 11,22 stránka)
rozšířený pojem "vnitřní bohyně" - 52x (tj. každá 13,17 stránka)
"spodní (nebo spodním, spodnímu..) " - 42x (tj. každá 14,42 stránka) - pozn. většinou myšleno ve spojitosti spodní ret - na toto slovní spojení jsem dostala již alergii po cca 50 stránkách
"bejby" - 50x (tj. každá 12,12 stránka)
"bolest"- 58x (tj. každá 10,44 stránka)
"dominující"- 114x (tj. každá 5,31 stránka)
"..šuka.."- 52 x (tj. každá 11,65 stránka)
a takto bych mohla pokračovat v dalších slovech, která se stále dokola opakovala.
Já vím, opakování je matka moudrosti, ale bohužel tady to svědčí jen o velmi malé slovní zásobě spisovatelky (až zoufale malé).
Pokud mám hodnotit příběh, nejprve jsem viděla film, který mi toho moc neřekl, nějak jsem pořád čekala na něco, co má pozdvihnout děj o několik úrovní výš, ale bohužel se nic takového nestalo. Kniha mi dala alespoň drobné info o této "úchylce" o které nic nevím, bohužel první půlka byla naprosto zničující, takže se ani nedivím, že hodně lidí nedočetlo. Anastasia se v ní jeví jako hloupá naivní puberťačka, takže si ji ani moc neoblíbíte a nefandíte jí. Druhá polovina mi přišla trochu lepší (nebo jsem si již zvykla).
Celkové hodnocení? Dávám dvě hvězdičky - jednu za nápad (bohužel nedotažený do konce- velmi roztahaný děj se stále shodnými opakujícími scénami), druhou za to, že konec nás donutí přemýšlet, jak asi začne ten druhý díl a kam se to dál bude posouvat...
Otázkou je, zda vůbec najdu chuť se do něj pustit......

17 30.01.2016

Pět "krásných" měsíců s HH.
První setkání proběhlo 25.12.2015 (dárek od Ježíška) a už nešlo přestat.....
Jo Nesbø stvořil postavu Harryho H., kterého snad nelze nemít rád.
Bez toho otevřeného konce, věřila bych, že série je u konce. Sám autor však napověděl, že není ještě závěr - nezbývá nám nic jiného než čekání.
Dlouhé počkání to bude :)
Když se zamyslím zpět nad těmi deseti díly - jaký jen vybrat jako pro mne nejzajímavější? Knihy se četly všechny moc dobře, takže pokud bych měla vyzdvihnout pro mne "lepší" díly - přiklonila bych jsem se k Července a Spasitelovi.
Policie nebyla špatná, také to mělo spád, ale asi jsem už snad "přeharryovaná" a potřebuji pauzu nad něčím jiným.
Hodnocením si však zaslouží HH10 pět *.

8 20.05.2016

"Dlouhá a podivná je historie vontských Stínadel. Odnepaměti bouřil a klokotal život hochů v jejich uličkách a zákoutích jako nikde jinde. Ano, snad nikde jinde nežili chlapci způsobem tak zvláštním a tak divokým a neukázněným jako zde...."
Kdo by snad neznal tyto legendární věty :)
Když jsem si v rámci Čtenářské výzvy na rok 2016 měla vybrat knížku mého dětství, neváhala jsem a rozhodla se téměř ihned.
Patřila jsem k těm dětem, kteří po rodičích našly ve sklepích "salátové vydání" Rychlých šípů (komiks) a na jejich příbězích se učily číst a vyrůstaly.
Nikdy nezapomenu ani na ten den, kdy jsem měla tu čest být také na besídce, kde byl p. Foglar a právě tuto knihu Stínadla se bouří mi podepsal.
Kdyby jen bylo více takových spisovatelů, kteří by zase dovedli nějakým způsobem motivovat děcka pro lepší čestný začátek svého života.. díky Jestřábe.

8 01.05.2016

Jak tady již několikrát zaznělo, také jsem srovnávala s knihou od J. Moyes- Než jsem tě poznala.

Srovnání :
Hvězdy nám nepřály x Než jsem tě poznala
Kniha pro náctileté x Kniha pro dospělé (preferuji pro dospělé vzhledem k mému věku)
Vzhledem k věku Hazel a Augusta nepravděpodobné úvahy x Reálnější přemýšlení postav
Posledních cca 20 stránek mi už přišlo natahování příběhu x Zakončení tak, jak mělo být - neroztahané
Bez pláče, ani jeden mi nezasáhl srdce x Plakala jsem, Louisa a Will mi byli mnohem blíže
3 hvězdičky x 5 hvězdiček + doporučení

Závěr : pokud je Váš věk do 16 let, přečtěte si Hvězdy nám nepřály, pokud jste starší, rozhodně si vyberte Než jsem tě poznala - nebo si přečtěte oboje a srovnávejte jako já :o)

7 10.05.2014

Kniha se mi zalíbila nejen obálkou, ale i formou, kterou je zpracována (styl deníku více osob).
Bohužel jsem v ní našla chybku - na str. 189 (vydání první) je Rachel pozvána na zítřek. Na schůzku však dorazí ten samý den večer (chyba překladu nebo je chyba i v originálu??).
Ději jen napomohl fakt, že ani jedna osoba nebyla dá se říct ideální, každá měla své mouchy a problémy, takže bylo pro nás čtenáře zajímavější hádat motiv zmizení "Jess".
Nejvíce na celém příběhu mi však zaujal nápad jízdy vlakem s vytvářením si imaginárního života lidí, které cestou pravidelně pozorujeme.
Ač se příběh krásně četl, za mne je to dneska za 4*.

6 01.02.2017

Moje první setkání se spisovatelkou Jamie McGuire.
Kniha mi zaujala nádhernými deskami a aniž bych tušila o čem kniha bude, zakoupila jsem. Doma se dívám na zadní stranu obalu a nestačím se divit. Ono to má být o zombie??
Tak jsem se pustila trochu s obavami do čtení, že to asi nebude můj šálek kávy ani čaje.
Jak jsem se zmýlila... velmi povedený děj, líbila se mi od začátku až do konce.
Nemám k tomu co vytknout, jen přemýšlím, co je lepší označení: je to Šourač nebo Tupoun :o)
Dávám čtyři hvězdičky, ale kniha by si rozhodně zasloužila 4,5*.
Rozhodně to nebude moje poslední četba od této autorky.

6 16.07.2016

HH6 - naprostá bomba! Opět za pět *.
Aby čtenář pochopil vysoké hodnocení knihy - musí si ji přečíst :)
Pro mne to byl zážitek od začátku až do konce.
Postupně s vývojem událostí jsem se také správně trefila- kdo je vrah, takže mne jen Harry utvrdil v mé myšlence. Velký palec dávám za konec (Milosti), Harry se rozhodl tak, jak jsem si přála.
Co mne ale naprosto dostalo byla část V - Epilog- to jsem prostě nečekala !!! Závěr opravdu stál za to.
Doporučuji číst sérii postupně, má to smysl.

6 23.01.2016

Jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou.
Příběh manželů Landauerových a jejich známých, kteří ve skleněném pokoji prožili svoji část života.
Kniha je členěna na pět hlavních sekcí. První a druhá sekce (nejzásadnější z knihy) mne naprosto dostala. Popis obývacího pokoje byl tak dokonalý, že jsem měla pocit, že stačí zavřít oči a sama stojím na podlaze, na které je položeno krémové linoleum, slunce probouzí onyxovou stěnu k životu, stačí jen zmáčknout tlačítko a okna zajedou, studený vzduch proudí dovnitř...
Hlavní dějovou linii (Liesel, Viktor , Hana, Oskar, Kata) dlouho asi nezapomenu.
Jen si myslím, že kniha by měla skončit v tom nejlepším, což bohužel tady nebylo. Tomáš a Zdenka - (část č.4) jen příběhu uškodila. Jak již naznačuje JitkaJak, "trapnost Hany" v této části bych vynechala. Přišlo mi to naprosto nevhodné.
Kvůli této části a závěru, který se mi také moc nelíbil bych dala čtyři hvězdičky, ale vzhledem k první zásadní části hodnotím za *****.
PS: Třeba se jednou do vily č. 45 v ulici Černopolní sama podívám, až uznám, že je k tomu ta pravá chvíle... (příteli, děkuji za doporučení knihy)

6 03.11.2015

Tato kniha mi pohltila. Sice některé kapitoly se mi trochu vlekly, ale některé byly zase až neuvěřitelně čtivé a nedalo se odejít od rozečteného. Jen jsem čekala, že se kapitán Nemo nakonec trochu více "otevře" a dozvíme se jeho celý životní příběh. Velmi pěkná kniha, pro mne daleko zábavnější než např. "Dva roky prázdnin".

5 20.05.2015

Snad ještě známější příběh než Cesta do středu země.
Líbilo se mi, že nebyl děj zahlcen cestopisnými údaji i městech, světadílech, státech... ono to vlastně ani p. Fogga nezajímalo, měl jediný cíl, stihnout časový limit.
Neubránila jsem se nemyslet na kreslený seriál pro děti, kde hrdiny jsou zvířátka, který byl můj neoblíbenější z dětství.
"Jdem ať půlnocí či dnem cíl máme pouze ten projít celou zem za 80 dnů.Ať vyplní se sen jenž zpátky domů chcem přes Singapůr."

5 18.11.2014

Co o této knize ještě napsat, abych jsem se neopakovala?
Stačí jediné : buď mohu číst nebo plakat...
Tak moc jsem si přála jiný konec, tak moc jsem v něm doufala a říkala si, že třeba ten můj "výtisk" bude jiný než ostatní. Bohužel zázraky se nedějí.

5 17.04.2014

Kniha, která chytne a nepustí... budete o ní přemýšlet ještě dlouho.
U všech postav p. Thürk znamenitě vykreslil charakter. Vše umocněno tím, že autor sám prošel druhou světovou válkou, kde byl přidělen k německému fašistickému letectvu.
Velmi emotivně na mne zapůsobila kapitola, kde se dozvídáme životní příběh Anny "Sama s tepem svého srdce" a kapitola "Zabili jsme Harmoniku" ... s velkým H ve slově Harmonika.
Nebudu více prozrazovat... stojí za přečtení.

4 19.09.2016

Při čtení knihy mi napadá otázka: Kam jen na to p. Nesbø chodí? Jak je možné, že tohle vše dokáže vymyslet nebo něco z toho je založeno na skutečnosti (např. prostředí Osla, praktiky zabití člověka)?
Každopádně bravo, zase mi příběh nedal spát, dokud jsem nedočetla na konec.
Knihy HH čtu tak, jak jdou za sebou.... a myslím, že to byla rozhodně správnější volba. Na předchozí knihy se upozorňuje nejen v detailech.
Ještě, že mám Policii doma, abych mohla hnedka pokračovat dál.... jen škoda, že se už blížím k závěru.
Spadám prostě do té kategorie závilosti na závislém HH :o)
Nemohu jinak než pět *****.

4 07.05.2016

První seznámením s autorem bylo s knihou Lovci hlav a byla jsem velmi potěšena.
Nyní jsem přímo nadšená, nemohla jsem se od prvního případu Harryho Holea odtrhnout. Jelikož se chystám číst sérii postupně a Netopýr je hodnocena jako nejhorší, jsem velmi natěšena, co mi ještě čeká dál :).
Za mne je to velmi kvalitní detektivka, která se odehrává na opačné straně světa aniž by ztratila to, co právě u severských krimi zbožňuji - dokonale promyšlenou zápletku.
Harry Hole je nejen detektiv, který má své dobré i špatné stránky, ale především člověk, který to nevzdal a snaží se znova začít žít i se svou ne příliš povedenou minulostí.

4 28.12.2015

Jojo Moyesová opět nezklamala... do knihy jsem se začetla hnedka na první stránce :).
Děj je neuvěřitelně poutavý, snad každého musí vzít za srdíčko.
Příběh o lásce, zradě, pochopení, naděje, důvěřivosti, ctižádosti,..
Velký obdiv patří především Sophii, hodně těžce se mi četla část, která vypovídá o odchodu z městečka St. Péronne.
Zavírám oči a představuji si ošuntělý rám a v něm "Dívku, již jsi tu zanechal" a ten její výraz, který na každého působí jinak.. jak by jen zapůsobil na mne?

4 17.11.2015

Zdařilé pokračování této série. Je nutné si přečíst předešlé díly, aby "okrajový a zároveň hlavní" příběh Henninga dával smysl.
Bylo velmi příjemné, že příběh byl napsán i ze strany Nory.
Samotný děj o Heddě a celé její rodině byl promyšlený a pěkně autorem zpracovaný.
Nejvíce se mi líbilo, že zápletka "Heddino zmizení" se protne z minulých knih, najednou se objevují nám známé postavy v novém světle, jak bychom je nečekali.
Na obálkách knih se dozvídáme, že by celkem mělo být v sérii šest knih, na obálce Horké půdy se najednou mluví jen o pěti knihách.... už nyní se však těším na další a uvidíme, zda bude poslední nebo se nakonec dočkáme ještě jedné :)

4 25.10.2015

Po shlédnutí filmu (který se mi moc líbil, ale uznávám, nejprve se setkat s příběhem v tištěné podobě, asi bych jej až tak kladně nehodnotila) jsem si opatřila knihu.
Kniha má nádherný přebal, jak po stránce grafického zpracování, tak i krásný papír.
Když knihu z přebalu vyndáte, nemohla jsem se odpoutat od úžasné hnědé barvy knihy a bordové záložky. Prostě mi to uchvátilo :o)
U této knihy se musíte zastavit, číst s pochopením. Nejprve mi trochu neseděl styl psaní, ale jak jsem do děje pronikla, naopak mi to přišlo tak přirozené.
Naprosto perfektní byly tučné postřehy Smrti.
Líbila se mi jednoduchá němčina, která byla do textu zakomponovaná. Myslím, že to příběhu velmi prospělo (naopak od filmu, kde vyloženě bily do očí texty psané ve sklepě angličtinou!)
Nebyl to příběh o Nebeské ulici, ale o Himmelstrasse.
"Ten, kdo dal Himmelstrasse jméno, měl nepochybně zdravý smysl pro ironii. Ne že by to bylo peklo na zemi. To ne. Ale buďte si pekelně jistí, že to nebylo ani nebe." (citace str.33)

4 19.06.2015

Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale čím více o tom přemýšlím, jsem pro plný počet (je to prostě klasika)
Kdo by neznal základní děj Cesty do středu Země. Vždyť na motivu této knihy bylo plno filmů nebo se touto myšlenkou alespoň částečně zabývaly (např. můj oblíbený film Návrat do budoucnosti, kde Emet Brown jako malý kluk snil o tom, že nalezne další vchod do středu Země). Knihu jsem měla k dispozici jako .pdf bez ilustrací, byla jsem za to ráda, sama jsem si vytvářela ve své fantazii děj, nebyla jsem ovlivněná.
Nevěděla jsem, co od knihy čekat. Myslela jsem si, že se jedná o velice těžké čtení, které bude pro mne nestravitelné. Jak jsem se jen mýlila, netušila jsem, že kniha je i pro děti. Velice jednoduše napsaná, děj se odvíjel dopředu svižným tempem,kapitola střídala další kapitolu, nikde žádné zbytečnosti, četla se "jedním dechem", kniha přečtena za jeden den.
Doporučuji.

4 08.10.2014

Ráda bych jsem také napsala pár slov, ale zároveň nechci, aby můj komentář byl samý spoiler.
Kniha má opravdu moc krásnou obálku, která mi přinutila se podívat, o čem příběh je a přečíst si jej.
V úvodní kapitole první části se dozvídáme vlastně vše potřebné, takže tato první část pro mne byla spíše dost roztahaný úvod o minulosti, myslím si, že by nebylo na škodu to trochu zkrátit. Zápletka, která se odehraje na lodi v kajutě, příběhu spíše uškodila, tu bych vynechala.
Druhá část je pochopitelná určitě pro ženy, které již mají děti (což já ještě nejsem), takže některé části pro mne byli zdlouhavé rozbory citů v mateřství, které zatím necítím. Věřím, že maminky si v této části určitě přijdou na své.
Pro mne nejzajímavější a zároveň nejlepší a čtená téměř bez přestávky byla část třetí. Poslední kapitolu jsem celou probrečela (je to druhá kniha ,u které jsem musela vyhledat hromadu kapesníků a otírat oči, abych byla schopná dočíst). Pořád jsem doufala v konec, který jsem si sama vymyslela ve stylu stoprocentní červené knihovny "a jestli neumřeli, žijí šťastně a spokojeně na majáku dodnes" Doufala jsem, že v posledních pár kapitolách se stane nějaký veliký zvrat osudu, který právě tento dokonalý konec pro hlavní postavy připraví před hotovou věc stylem posledního přání nebo tak něco.
Kniha je psaná tak, že je těžké ji odložit. Celou dobu jsem byla napnutá, kam děj bude dále směřovat, co se stane nebo nestane na další stránce. Takže vůbec nepřipadalo v úvahu, že bych ji nechala nedočtenou, posledních snad 100 stránek jsem četla do noci, musela jsem před spaním dozvědět konec... :)
Pro mne dost těžká volba, komu jsem byla více nakloněna . Zda to byl Tom a nebo Iz. Oba naprosto chápu, že se rozhodovali tak, jak je v knize popsáno.

4 21.09.2014

Autorka knihy paní Gerritsenová opět nezklamala.
Zase nám naservíruje na stříbrném podnose další případ Jane, Gabriela, Maury a jejich kolegů a my jen hltáme, abychom se co nejdříve dozvěděli, jakým směrem dál bude příběh pokračovat :)
Nemá cenu cokoliv dalšího psát, prostě si knížku přečtěte... a sami uvidíte.

3 16.02.2017