adela.hol komentáře u knih

(SPOILER) Autorka mi byla doporučena kamarádkou a stejně tak, že mám začít touto knihou. Bylo to tedy velmi silné čtení.

Kniha je rozdělena do třech částí popisující osudy tří žen, tří generací jedné rodiny. Společným článkem je tu Hana, u které sledujeme vývoj od zamilované osmnáctileté dívky po zcela zničenou, bez duše trpící ženu. Její poslední část se četla obzvlášť těžce.

Celý příběh vede k tomu typu zamyšlení, co by bylo kdyby. Co kdyby Hana nebyla tak naivní a prokoukla Jaroslava dřív, než bylo pozdě? Co kdyby Hana nekoupila žloutkové věnečky na oslavu narozenin Rosy? Co kdyby hrdě neprohlašovala, kdo je otcem jejího dítěte?
Všechno mohlo být jinak. Jenže šlo by to v té době vůbec jinak?

Kniha se dobře četla, propojení jednotlivých postav a jejich osudů bylo odhalováno postupně, což neustále udržuje čtenářovu pozornost. Každá maličkost tu byla důležitá. Určitě ještě někdy sáhnu po další knize od autorky.

38 26.11.2022

Na autorku jsem slyšela a četla jen samé pochvalné recenze a rozhodně všechny byly pravdivé. Touto knihou jsem začala a postupně plánuji přečíst i všechny ostatní. Kniha je napsaná velmi čtivě a krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, stránky tak mizí pod rukama ani nemrknete.

V této knize se díváme pohledem 15leté Liny na hrůzu, která byla páchána na litevském obyvatelstvu a nejen na něm. Každá z postav měla své určité tajemství, proto byly takové černobílé a tím pádem zajímavé. Jako například, co se čtenář postupně dozvěděl o Kreckým nebo Stalasovi. Anebo že aby jedni členové rodiny byli zachráněni, mohli být svobodní, tak druzí o tu svobodu přišli. Asi si nikdo neumí představit, jaké to je žít s pocitem viny nebo výčitek svědomí.

Opravdu skvěle napsáno, čtenář se dozví část historie, o které možná neměl ani ponětí. Jsem zvědavá a těším se na další knihy.

29 24.10.2022

Knihu jsem přečetla na doporučení kamarádky a zároveň jsem ji mohla zahrnout do čtenářské výzvy. Jedním slovem - pecka!

Je sice pravda, že na začátku, než se Stella s Danem potkali, tak jsem se možná trochu nudila, ale pak už to nešlo zastavit. Během čtení jsem si v hlavě pokládala spoustu otázek, nechápala jsem proč se to něco stalo nebo proč tak postava jednala, ale postupně se všechno odkrývalo a dávalo to smysl.

Stellu a Dana a stejně tak Jess a Willa jsem si zamilovala. Měli podobné osudy, ale zároveň rozdílné a prožívala jsem s nimi každou chvíli štěstí a bolesti.

Na závěr ukáplo i několik slz, nešlo tomu bránit. Knížka je nádherně napsaná a dýchne na vás tolik emocí. Doporučuji všemi deseti!

25 11.09.2022

(SPOILER) Jedním slovem ... DOKONALOST! Romantika spojená s detektivní záhadou a k tomu v ne zrovna typickém prostředí. Líbilo se mi střídání dvou časových linií, které se postupně propojovaly tím, jak Kya rostla. Milovala jsem pasáž, jak se postupně rodila její láska s Tatem, jak ji všemu naučil. A i když si to pak pokazil, stejně ji pořád miloval a snažil se ji chránit, jak jen mu to dovolovala. A úplně nejvíc mě dostalo, jak se vrátil Jodie a ukázal jí ty máminy obrazy, na kterých byla s Tatem už jako dítě a nemohla si to pamatovat. Tyhle osudové lásky zbožňuju.

S Chasem to sice zprvu vypadalo na druhou velkou lásku, ale vlastně něco k ní cítit asi musel, když s ní byl tak dlouho bez toho, aniž by ji do něčeho nutil. To by pak ten pokus o znásilnění přišel mnohem dřív, nemusel by se předtím tvářit jako že ji má rád. Takže ty jeho úmysly byly takové nejasné. On sám možná nevěděl, co chce.

Každopádně kapitoly se soudem a odhalování indicií kolem jeho vraždy mě bavily a i ten závěr, který se poodkryl až po dlouhých letech, odpověděl na zbývající otázky.

Opravdu nádherná kniha, moc ji doporučuji a jsem zvědavá na filmovou verzi.

23 24.09.2022

Kniha je rozdělena na tři části a vypráví příběhy tří žen z jedné rodiny. Hlavní vypravěčkou je Anežka, která nejprve líčí životní osudy své babičky Anny, poté plynule navazuje maminkou Alžbětou, až nakonec své vyprávění ukončí svým příběhem.
Annin příběh začíná před první světovou válkou a Anežčin končí o víc jak 50 let později. Během té doby sledujeme, že ačkoliv každá z nich žila v jiné době a jejich osudy byly odlišné, přesto byly v určitých chvílích propojené a svým konáním jedna druhou ovlivnily.

Za mě určitě nejpoutavější příběh byl ten Anežky. To, co nechtíc způsobila, s jakým strachem musela každý den a tolik let žít, kdyby se na to přišlo, by asi každý nezvládl. Obzvláště v té době. Konec jsem popravdě čekala úplně jiný a o to víc mě překvapilo, že jsem se pletla. A byla jsem ráda, že to bylo jinak.

Od autorky jsem předtím četla jen Hanu, která nasadila laťku hodně vysoko a tady jsem se zhruba v polovině knihy trochu ztratila. Každopádně do dalších knih se určitě postupně pustím. Líbí se mi takové ty drobné detaily, které nakonec vedou k odhalení velkých zápletek.

21 10.06.2023

Ani jsem nečekala, jak moc mě bude knížka bavit. Z filmu jsem viděla asi půl hodiny a vlastně jsem nechápala o co tu má jít a co tu má být vtipné.

Zato v knize to šlape od samého začátku, nebylo tam jediné místo, kde bych se nudila. Kolikrát jsem se musela zasmát i nahlas.

Opravdu to bylo pro mě příjemné překvapení a s chutí se pustím do dalších dílů.

20 07.10.2022

(SPOILER) Tato kniha je takové pohlazení po duši. Měla jsem chuť do té knihy skočit a péct dánské pečivo spolu s nimi.

Líbil se mi přerod všech postav, když pochopili podstatu hygge, dokázali přehodnotit svůj život a pochopili, že nemusí být celý jen o práci, ale že nejdůležitější jsou oni sami. A pokud jsou spokojení oni, půjde snáz i všechno ostatní.

Nejlepší byla za mě postava Evy. Byla to taková jejich máma, která vždy věděla, kdy přinést kávu, něco dobrého na zub a kdy je vyslechnout.
Katie si to trochu pokazila na konci, když nedala Benovi vůbec možnost to vysvětlit, ale jinak se mi jejich chemie moc líbila a epilog se všemi postavami byl super.

Objevila jsem další autorku, díky které se odreaguju u příjemné romantiky, zasměju se a poznám nějaké nové prostředí. S chutí se postupně pustím do dalších dílů série.

19 05.11.2022

První hlavní postavou je Muž s dírou v srdci, nesoucí si od dětství jizvy na těle i na duši. I když je pro všechny kolem prakticky neviditelný, on vidí dobře. A nezapomněl. Předtím než nastane jeho vlastní konec, bere spravedlnost do vlastních rukou. Druhou hlavní postavou je Ošetřovatelka umírajících, která pomáhá pacientům v jejich posledních chvílích. Do ústavu, v němž pracuje, je přivedena nová klientka, kvůli které možná zaměstnanci začnou věřit na duchy. Stihne Muž s dírou v srdci dokonat svou pomstu? Pomůže Ošetřovatelka umírajících nové klientce vyhnat ďábla z těla?

Tuto knihu byste mohli číst jako obyčejný detektivní román zasazený do minulého století. Bohužel jak detektivní, tak historická část je krutě pravdivá. Ačkoliv autorka pro sepsání románu pozměnila jména nebo data, vycházela ze skutečných osudů politických vězeňkyň a jejich dětí v padesátých letech v Československu.

Prostřednictvím různých postav Vás při čtení mrazí z toho, jakým peklem si ženy prošly ve vazebních věznicích nebo nápravných zařízení. A za co? Co tak hrozného provedly? Nejhorší je, že vůbec nic. Neudělaly nic, za co by měly skončit ve vězení a kvůli čemu by se s nimi mělo zacházet jak s kusem hadru. A i ten kus hadru byl na tom lépe než ony. Během pár měsíců se z nich staly trosky, zestárly a do konce života si v sobě nesly bolest, která nešla smazat. Proč to všechno? Protože tehdy byla taková doba a někdo si řekl, že bude rozhodovat o životech druhých. Že má na to právo. Kdo se vzepřel, tvrdě za to zaplatil.

Tuto knihu bych dávala jako povinnou maturitní četbu. Nejen pro její čtivost, ale proto, aby se mladí lidé dozvěděli něco zásadního z historie. Co se dělo a dít se nemělo. Pro uvědomění si toho, jak se teď máme dobře a všechno, na co si stěžujeme, jsou jen malichernosti.

17 10.11.2023

Určitě jste si někdy ve svém životě položili otázku "Co by ... kdyby ...?" A pak jste přemýšleli nad tím, jakým směrem mohl Váš život ubíhat, kdybyste se tehdy rozhodli jinak. Byli byste tam, kde jste teď? Měli byste kolem sebe stejné blízké, které máte teď? Byli byste šťastnější, než jste teď? Tato kniha Vám určité odpovědi může dát.

Hlavní hrdinkou příběhu je Nora, která se dostává do momentu, kdy má pocit, že je v životě ztracená. Že ji nic, co dělá, nenaplňuje a že kdyby nebyla, nikomu vlastně nebude chybět. Proto se rozhodne spáchat sebevraždu. Jenže v té chvíli se dostává do Půlnoční knihovny. Do místa, kde má díky staré známé a knihám možnost prožít své jiné životy a najít tak ten, který by pro ni mohl být ten pravý. Ale existuje takový život vůbec?

Nora prochází různými životy, ve kterých mění povolání, zažívá úspěchy i neúspěchy a postupně přichází na to, že i když se někdy rozhodla udělat něco jinak a něco/někoho tím zachránila, něco/někoho jiného tím zase ztratila. A když už se zdá, že našla ten pravý život, ve kterém by chtěla zůstat, pokládá si další otázku. Může v něm zůstat, když jí ve skutečnosti nepatří?

Námět knihy se mi už podle anotace líbil. Četlo se to dobře, hezky to plynulo, ale o závěru tak nějak nevím, co si myslet. Vlastně ani nevím, jaký přesně závěr jsem čekala, jen mi tam na konci chybělo takové to wau.

Každopádně jako knihu k zamyšlení, když někdy nevíte kudy a říkáte si, že ten Váš život mohl dopadnout jinak, kdyby ..., tak ji můžu doporučit.

17 17.03.2023

Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Autorka píše velmi čtivě, knihu jsem měla přečtenou za víkend a nemusel dělat pauzy, jistě bych ji přečetla na jeden zátah.

Jednu hvězdu ubírám za postavy, které mi moc nesedly, nějak jsem si ani k jedné nenašla cestu. Závěrečné rozuzlení bylo zajímavé, ale nebyl to takový ten wau efekt, jaký jsem na začátku čekala.

Každopádně na detektivky s Josefem Bergmannem se určitě chystám a jsem na ně zvědavá.

17 26.09.2022

(SPOILER) Znovu jsem si potvrdila, že když si u filmové verze člověk řekne, že je tam všechno jasné, tak knižní verze ho vyvede z omylu. Zase tu byla spousta přesněji vysvětlených věcí a hlavně se mi tento díl asi nejlépe četl. Samozřejmě všechny díly se čtou skvěle, ale tady u toho mi to nějak nejlépe plynulo.

Asi co mě zaujalo úplně nejvíc, byl důkladný pohled do Voldemortova života. Zatímco film nám ukázal pouze jeho pobyt v sirotčinci a jeho dotaz na viteály, v knížce se dozvíme, kdo byli jeho rodiče a jak skončili. Také se odkrývá jak odmala trápil a mučil ostatní, že už ve studentských letech dokázal dát dokupy budoucí partu smrtijedů a jak byl posedlý rozpoltit svou duši a podle čeho vybíral předměty pro viteály. Vlastně pak i člověk snadněji pochopí, kde se v něm to zlo bralo. Matka to příliš nezachránila, ale mít geny dědečka, strýce a přehnaně sebevědomého otce se projevily.

Dále je tu vztah Harryho a Ginny. Ve filmu se to prostě tak nějak stalo, nějaká ta vzájemná náklonnost, ale nebylo to příliš uvěřitelné. V knížce to v Harrym hlodalo od začátku, žárlil na Deana a Ginny vlastně byla jen sama sebou, jak jí radila Hermiona a měla pravdu, že se nakonec dočkala. Taky měla Ginny super hlášky jako s tím trnoocasým drakem na hrudi nebo co má Harry za přeušlechtilý důvod k rozchodu. Celkově je mi Ginny v knižní verzi mnohem sympatičtější.

Taky tu byly už náznaky budoucího vztahu Rona a Hermiony, který tady jako ve filmu komplikovala Levandule/Lavender (nechápu, proč některá jména a příjmení překládali a jiná ne, ale tady zrovna mohli nechat ten originál, protože to zní hrozně). Každopádně je zase v porovnání zajímavé, že tato postava je v knihách rovnou od prvního dílu, zatímco ve filmu se objevila až v tomto díle, vlastně jen kvůli té zápletce s Ronem.

No a teď k té hlavní zápletce ohledně Malfoye, Snapa a následné smrti Brumbála. Základ byl stejný jako ve filmu, Harry podezíral Draca od začátku. Jen v knížce byl takový až otravný, jak to všem cpal a někdy až příliš netaktně, když o tom například mluvil s Brumbálem. Měl sice pravdu, ale jeho zbrklost byla spíš na škodu. Taky bylo v knížce lépe vysvětleno, jak to bylo s rozplývavou skříní a hlavně závěrečný boj ve škole tam vůbec nebyl a vlastně i Brumbálův pohřeb mi tam teď chyběl. No a ohledně Snapa už taky aspoň vím, proč ta přezdívka princ dvojí krve.

A na závěr ještě krátce musím shrnout to, že jsem akorát nepochopila, proč se Molly a Ginny nezamlouvala Fleur. Jestli to bylo proto, že jim připadala až moc krásná a nevěřili, že Billa opravdu miluje, tak museli názor změnit na konci po tom, co Billa pokousal a znetvořil Šedohřbet. Jak u toho Fleur zareagovala, bylo krásně dojemné.

Takže mi zbývá už jen poslední díl a i na ten jsem samozřejmě zvědavá. Jelikož děj byl rozdělen do dvou filmů, tak se víc drželi knižní předlohy jako u prvních dvou dílů? No nechám se překvapit.

17 16.08.2022

Na filmech s Harrym Potterem jsem vyrůstala. Je to má srdcová záležitost. Byla jsem ve stejném věku, takže bylo snadné si hlavní trio oblíbit.

Ale až nyní, po dlouhých 21 letech od prvního dílu, jsem se konečně dostala k tomu, abych si všechny díly přečetla. Zatím mám za sebou tedy jen tento díl a začátek druhého, ale jelikož jsem tento díl přečetla za tři dny, tak mi zbytek asi nebude trvat o moc déle.

Tento komentář i všechny následující budou spíš takové srovnávací s filmy. Filmy mám nakoukané pomalu i pozpátku, takže při čtení každou scénu vidím a i přesně slyším hlasy daných postav.

Že se do filmu nemůže vejít vše, co je v knížce je jasné. Byly tady v tom díle nějaké chybějící scény nebo se něco událo trochu jinak. Ale nebylo toho příliš. Předpokládám, že v dalších dílech bude už odchylek víc. Každopádně mě hodně překvapilo, kolik prostoru měl v knížce Neville. Že byl s hlavním triem, když objevili Chloupka nebo že on byl místo Rona v Zapovězeném lese, když hledali zraněného jednorožce. A to jsem si hned říkala, jaký měli důvod to ve filmu měnit.

Jsem zvědavá na další díly, protože Neville určitě není jediná postava, která byla ve filmech upozaděna. Ten samý pocit mám už teď i z Percyho, který ve filmech prakticky nebyl. Stejně tak o tom, že má Ron bratra Billa se člověk ve filmech dozví až v tom předposledním.

17 17.07.2022

(SPOILER) Poslední kniha, která mi zbývala ke splnění čtenářské výzvy a opravdu jsem nečekala, že díky ní získám další oblíbenou autorku. Hltala jsem každou stránku a potřebovala jsem vědět, jak to dopadne.

Postupné odhalování tajemství jednotlivých postav přicházelo v ten pravý čas a autorka tak čtenáře držela v neustálém napětí. Jediné, co jsem dokázala uhodnout hned z prvního náznaku, bylo, že Tori je Oliviina dcera. Jinak to ale pro mě byla samá překvapení, ať už ohledně toho, jak to bylo s identitou zabijáka z Watt Lake nebo smrtí Grace a Jimmieho.

Olivie si prošla peklem, ale přesto se dokázala znovu postavit na nohy. I když nenašla oporu v manželovi ani v rodičích. V těch nejbližších lidech. Musela čekat dvanáct let na moment, kdy se její noční můra znovu přibližovala, aby potkala někoho, kdo v ní vyvolal pocity, které už tolik let necítila a zároveň komu mohla jednou dovolit ji milovat a chránit. Cole byl přesně tím mužem. Oblíbila jsem si je oba, našli se v tu správnou chvíli a oba se potřebovali.

Knihu můžu doporučit a druhou knihu ze série si také určitě přečtu.

16 19.11.2022

Peter Vinston, stockholmský komisař oddělení vražd, si má v regionu Österlen nejen užít čas se svou dcerou Amandou, kterou nevídá příliš často, ale také má mít, kvůli svému zdravotnímu stavu, klid od práce.

Jen co se ale rozkouká, je zde spáchána vražda. Místním policejním ředitelem je požádán, aby na případu vypomáhal, což se nelíbí Tove Espingové, mladé a zatím ne příliš zkušené policistce, která se konečně domnívala, že na tomto případu všem ukáže, co v ní je.

Zabita byla Jessie Andersonová, známá realitní makléřka a televizní celebrita, která mezi místními nebyla právě oblíbená. A proto se podezřelými z její vraždy stali prakticky všichni. Kdo ji tedy nakonec zabil a jaký k tomu měl motiv?

Během čtení jsem měla na vraha několik tipů, ale trefila jsem se až těsně před jeho odhalením. Ale i tak jsem byla překvapená tím motivem, ten jsem nečekala.

V knize byla spousta detailů, na které si člověk musel dávat pozor, aby mu něco neuteklo. Byla to opravdu taková klasická detektivka, kde jednotlivými dílky postupně dáváte dohromady puzzle. Na mě tam možná bylo až moc propletených postav a jelikož knihu napsali bývalý policista spolu s komikem, čekala jsem trochu víc toho humoru. Ale i tak se určitě s chutí pustím do druhého dílu.

14 02.04.2023

To byl přesně ten typ romantiky, který mám ráda. Pomalé sbližování plné sexuálního napětí a poté už jen výbuch, který nelze zastavit. Ano, bylo to předvídatelné, ale jak zabránit tomu si Paula, Kierana nebo Caleba nezamilovat? Eden mohla sama se sebou bojovat, jak jen chtěla, ale neměla sebemenší šanci.

U knížky jsem se odreagovala, dostala jsem řádnou dávku romantiky i nějakých peprnějších scén a zároveň jsem se i pobavila (jako např. u kliků s kachnou :-D ).

Těším se až si dám jako oddechovku, mezi nějakými vážnějšími tématy, druhý díl.

14 30.09.2022

(SPOILER) Vůbec nevím, jestli jsem schopná okomentovat vše, protože tenhle díl je opravdu bichle. A samozřejmě až na konci začnou dávat některé věci smysl a zároveň i ty nepodstatné události jsou vlastně nakonec důležité.

Nejdřív asi začnu u Percyho. Už v komentáři k Ohnivému poháru jsem psala, že je znát, že se za svoje rodiče stydí, což se tady hned na začátku projevilo, když byl schopen s nimi zpřetrhat veškeré kontakty a ještě se domníval, že to oni dluží omluvu jemu. Ve filmu se Percy mihnul asi na minutu, když přivedl Umbridgeové "práskačku" Cho, neřekl ani slovo a vlastně vypadal, že je stále studentem. Což od čtvrtého dílu není pravda. Kdo viděl jen filmy, opravdu musí mít o Percym zcela mylný obrázek.

Když už jsem zmínila Cho, budu pokračovat jí. Ve filmu je vlastně jen to, jak to mezi ní a Harrym sem tam nervózně zajiskří, pak je první polibek a vlastně to, že je "práskla" (což je v knize opět úplně jinak), tak nějak vede diváka k tomu, že to asi vedlo k jejich rozchodu (ačkoliv podle filmu spolu vlastně nechodili). V knize je jejich vztah zase rozebrán podrobněji a Harry se tu ukazuje jako obrovský necita a sobec, takže jejich vztah vlastně jeho vinou tak nějak vyšumí.

Je jasné, že Harryho chování ovlivňoval Voldemort, ale ve filmu to není tak výrazné jako v knize, kde je kolikrát fakt na všechny hnusný a ukazuje se, jak obrovskou trpělivost mají Ron s Hermionou. Ti se letos také staly prefekty (o čemž nebyla ve filmu ani zmínka), Ron se stal famfrpálovým brankářem (i když teprve poslední zápas z něj udělal hrdinu) a Hermiona dál dokazuje to, že ti dva by bez ní prostě nemohli existovat. To ona je ten hlavní pilíř jejich trojky, to ona ví, co dělat a nedělat, aby se něco v budoucnu neobrátilo proti nim (viz její starost o Kráturu, kterému všichni "podkopávali" nohy, což bylo právě to, co jim nakonec ublížilo).

Další, kdo si zaslouží nějaký komentář je Umbridgeová. Musím říct, že její filmová verze je naprosto přesná té knižní. V knize toho samozřejmě udělala mnohem víc (kromě Trelawneyové se chtěla zbavit i Hagrida, u kterého ve filmu vůbec nebyla vysvětlena jeho pouť za obry a kde se vzal v Zapovězeném lese Dráp) a zároveň se čtenář dozvěděl, co se s ní stalo poté, co ji odtáhli kentauři. Ve filmu to vypadalo, že je to vlastně její poslední vystoupení a pak najednou v dalším filmu byla.

Pak je tu Snape a jeho odhalení minulosti, kdy ho Harryho táta šikanoval. Ale jako opravdu hodně. Ve filmu zase byla jen krátká vzpomínka, ale v knize bylo čtenáři Snapa opravdu líto a zároveň si u toho říkal, jak si nakonec Lily Jamese mohla vzít, když tam sama na něj nenávistně křičela. Ano, je tam to vysvětlení té mladické nerozvážnosti, ale jsou prostě věci, přes které nejede vlak a nedají se tak snadno zapomenout.

Dále z těch zásadních věcí v porovnání s knihou a filmem byla Siriusova smrt. V tomhle případě to ve filmu bylo působivější, že Harry hned věděl, co se stalo a tu bolest nechal rovnou promluvit. V knize přišel ten šok až později, kdy mu došlo, že Sirius už z toho oblouku nevyjde a nemělo to za mě tu atmosféru.

A závěrečný rozhovor (nebo spíš monolog) mezi Brumbálem a Harrym měl pro mě několik šokujících momentů. Nejprve vysvětlení, proč vlastně chce, aby léto pokaždé trávil u Dursleyových, i když by ho poklidně mohl trávit u Weasleových a dále to, že Voldemort měl na výběr mezi Harrym a Nevillem a že Harry tak na chvíli věřil, že se třeba Voldemort spletl. O tom opět ve filmu nebyla ani zmínka. Co se týče Nevilla, tak tu měl i prostor v tom, aby se hlavní trojlístek dozvěděl o jeho rodičích. Dokázala jsem si přesně představit pocity všech zúčastněných. A to, že Rowlingová zmínila znovu Lockharta, co s ním je, zase jen ukazuje, jak moc měla všechno dopředu promyšlené a že dříve nebo později se ke každé postavě vrátí, aby měla nějaký svůj konec.

14 10.08.2022

Poslední dobou mám pocit, že jen díky knihám se teprve dozvídám to podstatné, co se na hodinách dějepisu nestihlo probrat. A přitom to je to hlavní, co by každý z nás měl znát. To, co se dělo za života našich rodičů, prarodičů či praprarodičů.
Díky této knize jsem nejen objevila kus historie, která mě doteď minula, ale zároveň jsem získala další oblíbenou českou spisovatelku.

Kniha vypráví o řeckých uprchlících, které po občanské válce v roce 1948 Československo přijalo. Mezi nimi byly převážně matky s dětmi anebo samotné děti. Těmi byly i Sotiria a Koula. Desetileté dívky, které z různých důvodů opustily jejich matky, a jejichž podobný osud je svedl dohromady natolik, že se staly nepokrevními sestrami.

V knize nesledujeme pouze příběhy Sotirie a Kouly, ale i jejich příbuzných a přátel. A protože příběh začíná v roce 1948 a končí po jednotlivých desetiletích v roce 2018, bylo zde velké množství postav, které se střídaly ve vyprávění.

Mohlo by se zdát, že když je tu nejméně deset vypravěčů, bude to matoucí, ale opak byl pravdou. Co v nějaké kapitole jedna postava naznačila, hned v následující kapitole to další postava dovysvětlila.
Bylo zde minimum přímé řeči, postavy jednotlivé situace spíše popisovaly, než že by proběhl dialog, ale vůbec ničemu to nevadilo. Vše na sebe plynule navazovalo a krásně se četlo.

Také musím poznamenat, že v průběhu čtení jsem měnila názory na jednotlivé postavy, protože i když jsem třeba někdy jejich jednání odsoudila, po čase jsem je pochopila. Charaktery postav byly brilantně vystavěné a bylo zajímavé sledovat jejich jednání v různých etapách jejich života.

Kniha ukazuje nejen život Řeků, kteří se museli učit nový jazyk, žít v jiné zemi a zvykat si na jinou kulturu, ale také jak to měli těžké, když se do své vlastní země chtěli vrátit. Najednou z nich byli vyvrhelové, kteří si dovolili utéct před nebezpečím, když měli tu možnost. Stát se znovu kým byli a zajistit si své místo v životě, tak museli pracně hájit.

13 21.06.2023

"Estamos más guapas con la boca cerrada." - Se zavřenou pusou jsme hezčí.

Věta, která v knize padla několikrát a která vystihuje její podstatu. Ten, kdo tehdy žil a chtěl v rámci možností žít v bezpečí tak, aby se nebál o sebe nebo své blízké, musel mlčet a poslouchat.

Kniha je rozdělena na dvě části. První část se odehrává ve španělském Madridu roku 1957 za vlády generála Franca. Ačkoliv pro turisty je Španělsko lákavou slunečnou zemí, uvnitř něj se skrývá temnota. Franco byl totiž diktátor, který měl pro obyvatelstvo svá vlastní pravidla. A věci, které se tu děly, byly odhaleny až o mnoho let později.

Hlavním hrdinou příběhu je osmnáctiletý Daniel, který se do Madridu vydává spolu se svými rodiči, aby poznal zemi, kde se narodila jeho matka. Jeho otec, ropný magnát, má s Danielem ohledně budoucnosti jasné plány, ale Danielovou největší vášní je fotografování. A právě díky svým fotografiím postupně odhaluje temná tajemství Španělska.
V tom špatném se ale dá najít i něco dobrého. Něco krásného a osudového. Daniel poznává Anu. Pokojskou v hotelu, kde s rodiči žije. Jejich dva odlišné světy se postupně propojují, vzájemně se od sebe učí a nalézají různé cesty jak být spolu, i když spolu nejsou.

Kromě příběhu lásky Any a Daniela, sledujeme i příběhy Aniných sourozenců Rafy a Julie nebo sestřenice Puri. Každý z nich má v knize své důležité, zásadní místo, bez kterého by příběh nebyl kompletní.
Ve druhé části knihy je důležitá ještě postava Cristiny, u které mě nakonec mrzelo, že tam nebyla déle. Vzhledem k ději to nebylo možné, ale za její vztah k Danielovi jsem si ji oblíbila velmi rychle.

Autorka mě počtvrté čtivým způsobem seznámila s méně známou historií určité země a protla ji postavami, za které jsem dýchala a nedokázala přestat číst, dokud jsem nebyla na poslední stránce.
Mlčíčí fontány jsou tím nejlepším, co jsem od autorky doposud četla. Ana a Daniel mají navždy místo v mém srdci.

13 24.05.2023

Jsem velká fanynka Harryho Pottera, takže tato knížka mě nesměla minout. To, že Draco Malfoy nebyl moje oblíbená postava se asi tak nějak dá předpokládat, ale vlastně ani samotného Toma Feltona jsem nikdy příliš neregistrovala. To se ale po přečtení této knihy rozhodně mění. Už nikdy Draca/Toma neuvidím stejně.

Celou knihu bych shrnula jedním jediným slovem - pokora. Nejen, že se Tom otevřel touto knihou celému světu s tím dobrým, i tím špatným, ale jakým způsobem se otevřel. Má v sobě cit pro vyprávění a psaní a každou stránku jsem doslova hltala.
To, jak mluvil o všech svých hereckých kolezích, ať už o těch, se kterými vyrůstal nebo o všech těch hereckých bardech, tak o všech se vyjadřoval s velkou pokorou a respektem.

Bylo skvělé se vrátit do světa HP zase trochu jiným způsobem, a pokaždé když uvidím nějakou scénu, o které byla zmínka, vzpomenu si na Tomovo úžasné vyprávění.
Musím se přiznat, že u poděkování jsem měla i slzy na krajíčku. Pokud ještě někdy v budoucnu nějakou knihu vydá, rozhodně ji musím mít. DOPORUČUJI!!!

13 07.01.2023

(SPOILER) Na úvod musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem se po těch letech dokopala si konečně všechny díly přečíst, protože to stálo za to. Rowlingová to měla naprosto dokonale vymyšlené a na filmy se už teď budu dívat jinak. Nezkazí mi to ten pohled na ně, ale zároveň už budu rozumět úplně všemu.

A nyní k hodnocení posledního dílu. Bylo znát, že když se rozhodli tento díl rozdělit do dvou filmů, tak se to vyplatilo. Dali tam v podstatě vše, ale zároveň tam toho bylo tolik, že i tak neměli čas to pořádně vysvětlit. Vybrala jsem několik takových pro mě zásadních věcí, které bych chtěla k tomuto dílu vypíchnout.

Vím, že už jsem několikrát četla nebo slyšela reakce na to, že ve filmu chybělo rozloučení s Dursleyovými. Souhlasím, chybělo a hodně. Vernon se sice nezměnil, ale Dudley překvapil. To jeho udivení, že Harry nejde s nimi, to uvědomění, že mu zachránil život a nakonec i to podání ruky. A i u Petunie byl ten moment, že by snad Harryho i objala nebo snad mu jen popřála štěstí, ale před Vernonem se asi bála. Jestli by to ve filmu zabralo pět minut? To tam opravdu mělo být.

Dále co ve filmu nebylo vůbec byl Kráturův příběh. A jak ten byl zase důležitý. Na konci prince dvojí krve si ve filmu sice přečetli ten vzkaz u falešného medailonku, ale ve filmových relikviích se už nikdy nedostali k tomu, kdo teda ty medailonky vyměnil. Že vlastně Siriusův bratr předal Kráturu Voldemortovi jako takového pokusného králíka, aniž by věděl, co vlastně Voldemort bude chtít. A také za svou nevědomost Regulus dobrovolně zaplatil. To, jak se pak Krátura změnil, jak je obskakoval a měl je vlastně rád, to ve filmu taky tak chybělo. Když se pak za ním nemohli na Grimmauldovo náměstí vrátit, tak mi ho bylo úplně líto, když jsem si představila, jak tam na ně čeká a oni nikde. A když už jsem u skřítka, nemůžu opomenout Dobbyho, to mě rozbrečelo i tady.

Další zásadní příběh tohoto dílu byl ten Brumbálův. Ano, ve filmu byl Aberforth, byla tam zmíněna Ariana, ale to opět nevysvětlovalo nic. O jeho rodině se člověk nedozvěděl nic a to, že Brumbál v mládí také koketoval s černou magií a že jeho sestra zemřela kvůli hádce právě ohledně té Brumbálovy spolupráce s Grindelwaldem se také jaksi opomnělo. O něm snad ve filmech nepadlo slovo ani jednou, což opět vyvolává zmatek vzhledem k Fantastickým zvířatům.

Snape - tolik let nenáviděná postava a při tom to byl on, kdo Harryho chránil. Samozřejmě to bylo dané vlastním vykoupením, že jeho vinou umřela jeho milovaná Lily. To je tak nádherný příběh, i když nešťastné lásky. To ale opět ve filmu nebylo, že Voldemortovi řekl o té věštbě, aniž by tušil, koho se to bude týkat.

Bitva o Bradavice byla velkolepá. A líbila se mi mnohem víc, než ta filmová. To, jak se postupně všichni objevovali v Komnatě nejvyšší potřeby (včetně Percyho, což mě dostalo a opravdu to tam sedlo v tu správnou chvíli) a že nebojovali jen učitelé a studenti, ale i všichni kouzelní tvorové, obři nebo skřítci (úplně jsem si Kráturu představovala, jak tomu tam velel) bylo zase skvěle rozepsané. A potom ten závěrečný duel mezi Harrym a Voldemortem. Ano, ve filmu to sice mělo spoustu efektů, jak spolu padali z věže apod., ale v knize ho vlastně Harry umluvil a to byl fenomenální souboj. No a když Voldemort padl, bylo tam to vítězné objímání, což ve filmu chybělo úplně nejvíc. Tam to opravdu působilo, jak kdyby padnul nějaký no name kouzelník, hlavně z toho nedělat žádnou vědu.

A posun o devatenáct let byl také samozřejmě lepší, měly tam ty postavy víc prostoru a že se třeba Neville (který v tomto díle také válel na jedničku) nakonec stal učitelem v Bradavicích, bylo super se dozvědět. Stejně tak i to, že Harry se stal pravým kmotrem pro syna Lupina a Tonksové.

Bravo, bravo a ještě jednou bravo pro Rowlingovou za její skvělé vysvětlení všeho ohledně relikvií, viteálů a vůbec za vytvoření tohoto fenomenálního kouzelnického světa, který je už tolik let mou srdcovou záležitostí.

13 24.08.2022