adela.hol přečtené 203

Pasažéři 2020, John Marrs

Bez dechu 2022, Lusy Adams (p)

Mackenzie se ještě nestihla vzpamatovat z událostí prvního dílu a valí se na ni další pohromy. Nejen, že je obviněna z vraždy Charnella a Juliena a nemůže hledat podporu ani u svého zámožného otce, její zlomené srdce, které se po Derekovi stále nezahojilo, na sebe přivolalo temnou kletbu. A pokud včas nepřijde na to, jak kletbu zlomit, stáhne ji do svých spárů a ztratí samu sebe. Do druhého dílu jsem šla s mírnými obavami. V prvním díle mi Mac jako hlavní hrdinka vůbec nesedla a ačkoliv závěr knihy byl dobře dramaticky vystavěn a připravil si půdu pro pokračování, nebyla jsem si jistá, jestli se mám na co těšit. Díky bohu jsem se mýlila. Nevím, co se stalo, ale Mac se jakoby změnila mávnutím kouzelného proutku a já si pokračování jejího příběhu užila naplno. Zatímco v prvním díle mi romantická linka přišla velmi slabá, neujasněná, tady jsem si přišla na své. A překvapivě ne s tím, s kým jsem si původně myslela. Do popředí se dostal Kane a z Mac se vlastně stala Sabrina (milovala jsem, když jí tak říkal). Byla to neuvěřitelně vtipná hate to love linka, kdy se do sebe strefovali jednou lepší hláškou, než druhou a za nic na světě nechtěli vidět to očividné. Když už to skoro viděli, vždycky jeden z nich ten jejich moment zkazil. A pokud to nepokazili oni dva, postaral se o to Domenico, který byl také naprosto skvělou postavou, jež ty dva tvrdohlavce, dokonale doplňovala. Zápletka s temnou kletbou, která Mac postihla, mě nadchla a stejně tak všechno, co dělali, aby zabránili jejímu naplnění. Propojení v samotném závěru, kdy se moje romantická duše zase tetelila blahem, bylo jen třešničkou na dortu. A s nadšením teď budu vyhlížet další díl.... celý text

Tři (s)prostá pravidla 2021, Nikki Sloane

Evelyn pracuje jako designérka. Svou práci miluje a udělá cokoliv, aby si ji udržela. Proto když jednoho dne udělá chybu, kvůli které je nucena sehnat velké množství peněz, ihned ji napadne, jak je získat. Její nejlepší kamarádka Payton je totiž prostitutka, co nabízí své tělo v jednom soukromém klubu. Stačí, aby tam Evelyn na jednu noc protlačila. Jenže co když Evelyn nakonec jedna noc nestačí? Co když se klient, který si ji vezme, stane její závislostí? Kniha je psaná v ich formě z pohledu Evelyn. Od prvních stránek tušíte, kdo bude tím tajným klientem, kterého Evelyn kvůli pásce přes oči neuvidí, ale bude vám to vlastně jedno. Proč? Protože do toho příběhu okamžitě spadnete a že vás nečeká žádný moment překvapení, nebudete řešit. Autorka vám naděluje jednu kvalitní erotickou scénu za druhou a ačkoliv jich je tu opravdu požehnaně, do příběhu se všechny přesně hodí. Evelyn a Logan si na začátku stanovili tři pravidla, aby jejich speciální vztah mohl pokračovat. Překvapivě mi ani nevadilo, že jsem měla pocit, že je vlastně téměř hned přestali dodržovat a že ani Logan nebyl ten typ, co ten klasický vztah odmítal. Na něm bylo vidět, že Evelyn chce se vším všudy, i když jejich postavení tomu nepomáhalo. Hodně jsem si cenila toho, že spolu ti dva komunikovali. Ačkoliv si třeba něco neřekli hned, vysvětlili si to vzápětí a i přes drobné naštvání toho druhého, nenastala žádná dlouhá etapa, kdy by spolu kvůli hlouposti nemluvili. Chemie tu fungovala na výbornou a u spousty scén jsem se také pobavila. Jen teda ten konec jsem úplně nečekala. Druhý díl si budu muset dát co nejdřív a s chutí budu v sérii pokračovat.... celý text

Příběh slunečnice 2022, Miriam Blahová

Jednadvacetiletá Natálie se po dopravní nehodě zotavuje v nemocnici. Pokoj sdílí s babi Kratochvílovou, která nečekaně změní celý její život. Když Natálii zklame její sebestředný přítel, který upřednostní svou dovolenou před tím, aby byl Natálii po boku, začne jí babi vyprávět příběh své starší sestry Evy. Tehdy ani ne osmnáctileté dívky, která v době protektorátu sloužila v opatrovně, kde se nejen starala o sirotky, ale také se osudově zamilovala. Jenže tato láska byla od začátku zakázaná. Eva během vyprávění zjišťuje, že ještě pořád není pozdě na to bojovat sama za sebe a že vlastně nechce lásku jen tak akorát. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Natálie a Evy. Jejich pohledy se střídají, stejně tak časové linky ze současnosti a minulosti. Do příběhu vplujete hned na první stránce a každou další stránkou s postavami cítíte každou jejich emoci. Obě linky jsem si zamilovala a když se postupně propojily s třetí postavou, do jejíhož nitra jsme také mohli nahlédnout, nečekala jsem to a o to víc jsem byla nadšenější. Natáliin příběh vedl k uvědomění si, jak moc je důležité neztratit sám sebe. Nikdy bychom si od druhých neměli nechat vnutit, že něco, co máme rádi, je špatné a že bude lepší, když budeme dělat to, co chtějí oni. Někdy je potřeba sundat růžové brýle a podívat se na všechno kolem sebe, střízlivě. A že nám je pomůžou sundat cizí lidé, které jsme nikdy nepotkali? Ono to paradoxně pomůže nejvíc. Eva působila velmi naivně, když až v opatrovně přicházela na to, co se kolem ní opravdu děje. Vzhledem ke svému věku a tomu, že musela odejít z domu, se to dalo pochopit. Až láska jí otevřela oči, ale zároveň strach z tehdejší doby, byl silnější, a proto se dopustila chyb, které by znovu neudělala. Jenže čas nejde vrátit zpátky a zároveň jen on může všechny chyby zase napravit. Tuto knihu řadím do kategorie "pohlazení po duši" a už teď se těším, až se jednou dostanu k dalším dvěma autorčiným knihám.... celý text

Sicilský polibek 2023, Mon Coucou

Bez duše 2021, Lusy Adams (p)

Mackenzie je mladá čarodějka. Ač pochází z vlivné rodiny a o své postavení by se nemusela bát, opak je pravdou. Svou moc nedokáže dobře používat, a tak si vysloužila titul věčné smolařky. Zaujímá nudnou práci v Metle, což je organizace, která má za úkol chránit magický svět před lidmi bez nadpřirozených schopností. Po poslední chybě je převelena do Evropy, kde by snad neměla nic pokazit. Jenže před problémy se utéct nikdy nedá. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Mackenzie. Mac mi svou povahou připomínala hlavní hrdinku ze seriálu Sabrina, mladá čarodějnice, na nějž byla v knize i samotná narážka. Jenže zatímco Sabrina mi byla vždy sympatická, s Mac jsem většinu knihy bojovala. Nějak jsem se na ni nedokázala napojit, abych s ní soucítila, rozuměla jí nebo jí fandila. Nechyběla romantická linka, ale i u ní mi něco chybělo. Mužských protějšků se tu objevilo více, a tak jsem si ze začátku nebyla jistá, kdo má být pro Mac ten pravý. Všichni něco skrývali, ať už vědomě nebo o nějakém zlu neměli potuchy, a podle toho také první díl skončil. Mac měla právo se zlobit, ale to vlastně tak nějak všichni, protože mezi postavami chyběla komunikace. Snad ve druhém díle přijdou k rozumu a vše si vysvětlí. Bylo tu také pár dramatických scén, které příběh vygradovaly, ačkoliv i u nich jsem čekala trochu větší zápletku. Odhalení, kdo za tím stál, se dalo čekat a i jejich vyřešení za mě proběhlo příliš snadno. Ve druhém díle jsem nejvíc zvědavá na postavu Dereka. Ten má pro mě největší potenciál a myslím, že skrývá ještě mnohem víc, než bylo doposud ukázané. 3,5*... celý text

Argylle 2024, Elly Conway

Fedorov, ruský magnát a kandidát na prezidenta USA, chce dosáhnout svého dávného snu za každou cenu. Jenže ten sen by mohl svět přivést až na okraj chaosu. Jeho úmyslům se snaží zabránit Frances Coffeyová, špionka CIA. Do jejího vytvořeného týmu se posléze dostane ještě jeden člen. Aubrey Argylle, agent s komplikovanou minulostí, který sám na sebe přitáhne pozornost v thajské džungli, kde doposud žil. Zapadne do týmu a podaří se všem společně zabránit Fedorovu plánu? Kniha je vyprávěna v er formě a je rozdělena na tři části. Začátek knihy vypadal nadějně, bavila mě část v džungli i následný výcvik u CIA. Poté ale nastala dlouhá prostřední část, kdy jsem často nevnímala, co vlastně čtu, až jsem se dostala k poslední části, kde krátce před odhalením zápletky konečně došlo na nějakou akci. Nebo abych byla přesnější, akcí bylo v průběhu knihy více, jenže ani jedna mě nijak neoslovila. Závěrečnou zápletku jsem také v průběhu čtení odhadla, takže ani nepřišel šokující zvrat. Ač je hlavní postavou Argylle, neměla jsem pocit, že by v knize nějak výrazně dominoval. On, ale i ostatní postavy, včetně té hlavní záporné, byly příliš ploché a nedokázala jsem si k nim vytvořit žádný vztah. Objevily se sice určité náznaky, čím si postavy prošly v minulosti, aby je čtenář mohl litovat nebo nenávidět, ale nebylo to dostatečně propracované natolik, abych s nimi soucítila nebo aby mi bylo líto, že z děje odešly. Potenciál kniha určitě měla, ale ani dějové skákání z jednoho místa na druhé, od jedné postavy ke druhé, mi k orientaci nepomáhalo. Knihu vám tentokrát doporučit nemohu, za to stejnojmenný film, ze kterého kniha je, naopak ano. U filmu zažijete akci, zasmějete se a nechybí ani romantická linka. V knize mi chybělo tak nějak všechno. 2,5*... celý text

Turbulence 2017, Whitney G. (p)

Devětadvacetiletá Gillian dostane od života pořádnou facku poté, co se dozví, jaký je ve skutečnosti její dlouholetý partner. Aby se z rozchodu dokázala vzpamatovat a zapomenout, na popud kamarádky Meredith souhlasí, že se pokusí o nezávazný vztah s jiným mužem. Ač to doopravdy neplánuje, jedna bouřlivá noc s o devět let starším Jakem, všechno změní. Až později zjišťují, že pracují pro stejné aerolinky. Ona jako začínající letuška, on jako zkušený pilot. A vztahy mezi zaměstnanci jsou striktně zakázány. Jenže jejich vzájemné přitažlivosti dokážou těžko bránit. Kniha je vyprávěna v ich formě, střídavě z pohledu obou postav. Letištní prostředí bylo příjemným osvěžením, originálně byly pojaty názvy kapitol i názvy tří částí, na které je kniha rozdělena. Mezi Gillianem a Jakem se vytvořila typická dohoda, kdy mezi nimi půjde jen o jedno, ale jak už to bývá, Gillian chtěla víc (i kdyby si jen povídat o počasí), proti čemuž byl Jake zásadně proti. Oba měli svá tajemsví a k tomu velmi komplikované rodinné vztahy. Gillian a Jake mezi sebou měli chemii, ale po dočtení a zamyšlení se, mě úplně nechytli jako jiné páry. Některé situace mi přišly hodně rychle vyřešené, což bylo výrazně vidět u Jakea, kdy jsem najednou nepostřehla, jak se ta změna vlastně udála. Tajemství Jakeovy rodiny bylo výborným nápadem, ale i u jeho vyřešení mně nějak něco chybělo. Chápala jsem Jakeovo odmítavé chování, zároveň jsem ale čekala nějaké uzavření pro všechny strany. I přes drobnosti jsem si knihu užila, a pokud budu mít příležitost si přečíst další autorčinu knihu, určitě nebudu váhat.... celý text

Vrčící naděje 2023, Lenka Hnátová

Svět se po válce změnil. Ženy ztratily své typické tvary a vzhledem se přibližují mužům. Vlci dokáží měnit svou podobu. Jsou jako lidé z dob před válkou, jen s ocasem a ušima navíc. Samael Hrubý je vysloužilý voják, vycvičený k tomu být strojem na zabíjení. Neumí pracovat s emocemi, komunikovat s druhými a proto je paradoxem, že má být tím, kdo může zachránit lidstvo. Stačí, aby si vypěstoval důvěru k hlavní hrdince, která je poněkud jiná. Zvládne splnit rozkaz? A co když při tom objeví něco nového a nepoznaného? Jak moc to ovlivní jeho úsudek? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Samaela. Mužské vyprávění v knihách je pro mě vždy vítané, navíc v tomto případě to ani jinak nešlo. Celá kniha stojí na Samaelovi a jeho jednostranné komunikaci s hlavní hrdinkou. Ta totiž jen vrčí, kouše, štěká, vrtí ocasem nebo stříhá ušima. Může tohle fungovat celou knihu tak, abyste se nenudili? Zatraceně ano! Příběh mě chytil na první stránce a pustil až na té poslední. A zároveň jsem se pouštět ani nechtěla. Samael v první polovině možná působil jako hlupák, když tak dlouho nechápal, co hrdince vadí, proč se na něj zlobí. Praly se v něm dvě osobnosti. Voják, co chce splnit svou záchrannou misi a muž, co se poprvé setkal s takovým vzhledem ženy, o kterém jen slýchával z vyprávění. Jenže ten hlavní problém je, že to tak úplně žena není. Nebo právě naopak? Co když je to víc žena, než všechny, které doposud poznal? Autorka na malém prostoru stvořila nový svět plný originální komunikace mezi hlavními postavami, akce, humoru a romantiky, která mi neskutečným způsobem sedla a já se při čtení culila, jak blbá. A vzhledem ke konci bych se vůbec nezlobila za případné pokračování. Moc doporučuji!... celý text

Bezpečný přístav 2012, Nicholas Sparks

Katie se přestěhuje do malého městečka Southport, kde chce začít nový život a pokusit se zapomenout na svou minulost a temné tajemství, které ji tíží. Zprvu se snaží být nenápadná, nepoutat na sebe příliš pozornosti, ale svou krásou a plachostí vyvolává pravý opak. Zaujme především Alexe, majitele místního koloniálu, který po smrti své ženy Carly vychovává sám šestiletého Joshe a pětiletou Kristen. Právě díky dětem se ti dva postupně sbližují a Alex si je jistý, že právě Katie je tou pravou, které chce dát své osamělé srdce a kterou budou jeho děti milovat jako matku. V jejich vztahu je podporuje i Katiina sousedka Jo. Jenže Katiina minulost se jednoho dne znovu probudí. Kniha je vyprávěna v er formě z pohledu Katie, Alexe a ještě jedné postavy, kterou kvůli spoileru nebudu zmiňovat. Od autora to byla moje první kniha a po přečtení jsem si jistá, že zkusím i nějaké další. Pro mě to byl ideální typ romantiky, kde jsem si užila rodící se přátelství, zamilované momenty a v závěru i jedno pořádné drama, které mi přineslo řádnou dávku napětí. Ačkoliv jsem téměř ihned uhodla, co Katie skrývá, nebránilo mi to v tom si knihu vychutnat. Od prvního momentu jsem chápala, co na ní Alexe zaujalo, a že měl v sobě tu pomoc ostatním. Katie zase nemohla ignorovat to, jak skvělý je otec, i když on sám o sobě pochyboval. Pořád měl pocit, že pro své děti nedělá dost. Scény s dětmi byly vůbec nejlepší a bylo dobře, že ani jedna ze stran nevyvíjela tlak na ty další, a proto sbližování přišlo postupně a přirozeně. Druhou zápletku, která byla odhalena až v samém závěru, jsem naopak neuhodla, a tak mi na konci spadla brada. Ovšem s příjemným pocitem, že mohou v životě existovat věci, které vidíme tak, jak v dané chvíli právě potřebujeme a cítíme.... celý text

Poslední velký den 2019, Tammy Robinson

Ava se v den svých osmadvacátých narozenin dozvídá nemilosrdný ortel. Vrátila se jí rakovina, tentokrát ale v nevyléčitelné podobě. Poté, co se vzpamatuje ze šoku, že jí zbývá posledních několik měsíců života, se rozhodne nestrávit je v bolestech v nemocnici. Chce se jí užít, dokud to půjde. A chce prožít to, o čem odmala snila - o svatbě. Chce se tak prostřednictvím jednoho šťastného dne rozloučit se svými blízkými a přáteli. Co na tom, že jí chybí ženich? Ava to bere jako oslavu života. Nebo se přece jen i ten ženich objeví a loučení se životem bude o to těžší? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Avy. Kapitoly jsou krátké a čtivé. I přes těžké téma najdete v knize spoustu humoru, který skličující a bezmocnou atmosféru zjemňuje. Ava je velmi silná hrdinka, která svým přístupem dodává energii nejen sama sobě, ale i svým blízkým, kteří se snaží smířit s představou a utrpením, že je Ava opustí. Jsou tu ale i těžké momenty, kdy nemoc zaútočí, a kdy to Ava chce už všechno vzdát. Romantická linka je tu logicky zrychlená, protože nebylo možné ztrácet čas. S Jamesem se mi spolu líbili, ale k tomu, aby mi jako nezapomenutelný pár utkvěli v hlavě, mi něco chybělo. Zavěrečné drama mi přišlo zbytečné, jen takové na efekt. Myslela jsem si, že to bude víc zaměřené na city a celkově, že mě jejich příběh semele a rozdrtí na kousíčky. To se bohužel nestalo. Ač jsem citlivka největší, během čtení mi neukápla ani jedna slza. I když nedávám nejvyšší hodnocení, knihu určitě doporučuji už jen pro zastavení a zamyšlení se nad tím, že bychom měli přestat řešit malichernosti a raději si užívat čas s lidmi, které máme rádi. A také, ač je to klišé (ale zatraceně pravdivé), je nutné si znovu uvědomit, že zdraví je to nejdůležitější.... celý text

To nejlepší v nás 2019, Colleen Hoover

Quinn se s Grahamem setkala v nejhorší možný den pro ně oba. Přede dveřmi bytu, kde ji její snoubenec právě podváděl s jeho přítelkyní. Ale to nejhorší se rázem může změnit v to nejlepší. Ani ne o rok později jsou do sebe šťastně zamilovaní a nevěra, která je spojila, je jen úsměvnou vzpomínkou. O dalších několik let později jsou už manželé, ale jejich osudová láska se pomalu začíná vytrácet. Nebo lépe řečeno, stále tam je, ale vlivem okolností na ni začali zapomínat. Udržovat ji, chránit si ji. Jediné, co by mohlo ještě pomoct je jistá dřevěná krabička. Až ji otevřou, podaří se jim jejich manželství zachránit nebo už bude na všechno pozdě? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Quinn a střídají se kapitoly z minulosti a současnosti. V minulosti sledujeme jejich první setkání, postupné sbližování a narůstající lásku. V současnosti se dostáváme do jejich krize vzniklé tím, že se jim stále nedaří stát se rodiči. Jejich intimní vztah se tak proměnil z chtíče a touhy na povinnost a pravidelné zklamání. Autorka má dar vystavět charaktery postav tak, že máte chuť je obejmout, abyste jim na chvíli ulevili od jejich utrpení. Příběh prezentuje dvě důležitá témata. Prvním z nich je, že by nikdo cizí neměl zasahovat do soukromí druhých, a otázky ohledně těhotenství by vůbec měla být tabu. Nikdy nevíte, čím si manželé procházejí, jak moc se snaží, kolik toho už zkusili a že každá (pro vás možná nevinná) otázka "Tak kdy už budete mít dítě?" může být tím posledním hřebíčkem do pomyslné rakve jejich manželství. Druhé téma poukazuje na to, jak moc je ve vztahu důležitá komunikace. Pokud spolu přestanete mluvit, všechno se postupně začne bortit. Nedomýšlejte si věci, nespekulujte, že ten druhý to nějak má a že takto to pro vás oba bude lepší. Pokud si to neřeknete nahlas, nikdy nevíte, jak to ten druhý opravdu cítí. Na závěr si jako matikářka neodpustím tu důležitou rovnici: G + Q = nekonečno... celý text

Perský květ 2024, Mon Coucou

Svůdné zúčtování 2015, Wendy Higgins

Je tu rozhodující bitva mezi dobrem a zlem. Anna je nefilem čistého srdce, který může ze Země vyhnat knížata démonů. Ti se nehodlají vzdát dobrovolně a udělají vše, aby se jí zbavili jako první. Anna ale má své spojence v potomcích knížat, mezi kterými je i její láska. Podaří se jim zvítězit a bude Anna s Kaidanem jednoho dne opravdu šťastná? Stejně jako předchozí díly i tento je vyprávěn z pohledu Anny, ke které jsem stále nenašla cestu, ale v tomto díle jsem měla problém hlavně s celkovým příběhem, který si často rozporoval. Lásce mezi Annou a Kaidanem už nemůžu říct, že bych nevěřila, ale spíš se mnou nic nedělala. A přitom tu nastal zvrat, ze kterého bych jinde byla nadšená. Ale tady jsem si říkala proč? Belialův návrh jakoby najednou spadl z nebe. Proč o tomto řešení Anně neřekl už v prvním díle? Proč za jejími zády spřádal plány (na které měla přijít sama, což nevyšlo), když věděl o jejích citech? Teď mu už její výběr nevadil? A v celkovém důsledku, jeho návrh v závěrečné bitvě pomohl čemu? Co mi v příběhu vadilo nejvíc bylo opakované neplánování plánu. Neustále jsem četla, jak se připravují k závěrečné bitvě, ale nikdo vůbec nic nevěděl. Kdy? Kde? Jak? Postrádala jsem vymýšlení nějaké strategie, abych se o postavy bála a říkala si, jestli jim to nebo ono může vyjít. Místo toho jsem si říkala, k čemu byl vlastně druhý díl? Proč se dlouze hledali další spojenci, když se s nimi dál nepracovalo? Tato série má velmi vysoké hodnocení, ale tentokrát jdu proti proudu. Potenciál tu určitě byl, ale za mě nebyl využit. Postavy (kladné i záporné) tu byly dost často naivní a hloupé a v příběhu nebylo nic, co by mě táhlo číst dál. Našlo se i pár světlých momentů, ale neměly tu jiskru. 2,5*... celý text

Ten, co kráčí se Smrtí 2022, Barb Rýdl

Samovi se blíží padesátka. Typický detektiv, co se věnuje jen své práci a ignoruje svou rodinu. Mezi tu nejbližší patří bratr Will a babička Anna. Té už nezbývá mnoho času a při posledním setkání předá Samovi dřevěnou truhličku, která se dědí z generace na generaci. Klade mu na srdce, že ji musí opatrovat, ale zároveň ji nikdy nesmí otevřít. A co se stane, když někomu řeknete, že nemá něco dělat? Samozřejmě to udělá. Babička ho varuje, ale Sam všechno nadpřirozeno považuje za kravinu. Nevěří bláznivým povídačkám. Jenže vše se pro něj brzy stane až příliš skutečným. Stane se tím, co kráčí se Smrtí. Kniha je vyprávěna v er formě z pohledu Sama. Kniha má větší formát a čtení vám možná chvíli zabere, ale to nevadí. Kniha má nejen originální příběh, co si užijete, ale její grafické zpracování je pastva pro oči. V knize nenajdete jedinou stránku, kde by byla jen klasická černá na bílé. Jsou zde desítky ilustrací nebo jen barevná ohraničení. Vše z rukou autorky. Neodtrhnete se od barev v knize, ani od myšlenek ukrytých v příběhu. Smrt tu není jako postava v černém a s kosou. Je to zhruba třicetiletá žena, která neustále mění svůj vzhled a oblečení. Obojí vždy hýří křiklavými barvami. Ve spojení s uzavřeným a introvertním Samem, vytváří upovídáná, zvědavá a často vzteklá Smrt, dokonale vtipnou dvojici. Veškeré nadpřirozeno je zde vysvětleno srozumitelně, logicky a uvěřitelně. Celý svět si hned oblíbíte. Vedle Smrti nechybí zmínka o postavách Života, Času a Osudu, i když ne všechny dostaly svůj prostor. Čekají nás ale ještě dva díly. Konec knihy mě dostal, protože i já napjatě čekala, co se stane. A stejně jako Sam s Lucianem, jsem byla převezena. O to víc se těším na pokračování.... celý text

Čtvrtá úroveň 2015, Jitka Prokšová

Alex pracuje na psychiatrické klinice, kde ho zaujme pacientka Klára. Už přes rok s nikým nepromluvila. Celé dny tráví pouze skládáním puzzlí, které jí někdo pravidelně posílá. Když ale v určité skládance není poslední dílek, nastane v Kláře zlom. Promluví, a to právě s Alexem. Právě jemu začne vyprávět o konkrétní etapě svého života, která ji dovedla až na psychiatrii. Vzpomene si Klára během vyprávění i na ten poslední dílek, který by pomohl k jejímu definitivnímu duševnímu uzdravení? Kniha střídá dva způsoby vyprávění. V ich formě vypráví Alex o svých sezeních s Klárou. V er formě se ve vyprávění střídají Klára, Boris, Daniel a Silvie, kterým nahlížíme do té jedné životní etapy. Dalšími důležitými postavami jsou ještě Adam a Tonda. Jejich vztahy se vzájemně proplétají a vy postupně odhalujete, co všechno se stalo a že každé rozhodnutí v minulosti ovlivňuje rozhodnutí v budoucnosti. V knize jsou příběhy obyčejných lidí, které možná máte i mezi svými blízkými. Autorka poukazuje na změny ve vztazích, ke kterým dochází, když se promění okolnosti, které je doposud ovlivňovaly. Vždy toužíme po tom, co nemůžeme mít. Vždy nás přitahuje to, co je zakázané. Jakmile to získáme, zjišťujeme, že už to možná není to, co chceme. Začnou nás přepadat pochyby, jestli to předtím nebylo lepší. Jestli nebylo lepší se neposouvat dopředu, ale zůstat stát. Jenže jaké je správné rozhodnutí, když nedokážeme nahlédnout do budoucnosti? Autorka staví příběh tak, že vám postupně dává při čtení různé indicie a vy můžete hádat, co je dalším krokem. To mám při čtení ráda a i druhou knihou jsem si potvrdila, že mi autorčin styl vyhovuje. Konec byl dojemný a poslední věty tak pravdivé. U dvou postav mi pouze chyběl nějaký náhled, jak to s nimi bylo dál, i když náznakami se dal odtušit. 4,5*... celý text

Tajemství sídla lovců 2021, Marie Znamínková

Svět se proměnil v jeden kontinent, vypukla válka a chaos. Ti, co přežili, se obávají každé noci, kdy se objevují lovci, co přeživší unášejí. To se jedné noci stane i Jessice a její rodině. V čele lovců stojí Silvestr, který od prvního setkání cítí k Jessice zvláštní pouto. A právě oni dva jsou klíčem k odhalení tajemství, které v sobě skrývá sídlo lovců. Jessicu a Silvestra to spojí nebo naopak rozdělí? Toto je první recenze na knihu od autorky, kterou osobně znám. Přesto to na mé hodnocení nebude mít vliv. Maruška jistě pochopí, že jsem férová jako jsem bývala při hodnocení písemek z matematiky (které u ní byly mimochodem vždy stoprocentní). Kniha je psaná v er formě, pohledy postav se střídají v rámci kapitol s přiměřenou délku, ač s malým písmem se mohou zdát delší. S první polovinou knihy jsem upřímně trochu bojovala. Nemohla jsem se začíst, dostat se do toho světa. Až s postavou Erika se ve mně něco přepnulo a běželo to jak po másle. Sem tam jsem narazila na pravopisnou chybku, ale to jsem příliš neřešila. Více mě při čtení rušilo, jak se střídalo oslovení u jednotlivých postav v rámci jednoho odstavce - Jessica/dívka, Silvestr/chlapec/lovec. Než jsem si na to zvykla, měla jsem pocit, že je tam jiná postava. Jessice jsem zpočátku nemohla přijít na chuť. Přišlo mi, že si na nový život rychle zvykla. Neměla tendenci nějak bojovat (chápu, že třeba věděla, že je to zbytečné), ale představovala bych si aspoň snahu. U Silvestra jsem zase nevěděla, co si myslet, proč měl tendenci Jessicu ochraňovat. Když ale vyšlo najevo to tajemství, vše začalo dávat smysl a upřímně jsem zvědavá, co se tady s tím trojlístkem dál stane. Protože mám pocit, že s Erikem je to jejich propojení větší, než se zdá. Druhý díl už mám doma a nechám se překvapit, jakým vývojem si postavy prošly. Maruško, jsi skvělá a máš můj obdiv, že si tohle dokázala v tak mladém věku. 3,5*... celý text

Výpověď 2020, Whitney G. (p)

Preston Parker je hotelový magnát, který je spíš robot, než člověk. Pracuje 24 hodin denně, nedělá si přestávky, nebere si dovolenou. To samé vyžaduje i od svých zaměstnanců, a proto se na místě jeho asistenta vystřídalo nejméně už dvacet lidí. Shodou okolností se na místo jeho asistentky dostane Tara Laurenová, která ač má vysoké vzdělání, o práci nemůže zavadit. U Prestona vydrží dva roky. Vše se ale nedá zvládat věčně, a tak Tara podá výpověď. Až v té chvíli zjistí, že odejít od Prestona vůbec nebude snadné. A to nejen kvůli smlouvě, kterou si ji Preston pojistil, ale i bouřlivému jiskření, které mezi nimi doutná od první chvíle. Nakonec ale o osudu jich obou rozhodne jeden jediný telefonát. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu obou hlavních postav. Kapitoly jsou krátké a s tím svěžím čtivým stylem, co autorka má, mi stránky doslova protékaly mezi prsty. Bylo to oddechové, vtipné, sexy a co jsem vůbec nečekala, že v jeden moment mě při čtení přepadly i slzy. To když Preston konečně pochopil, co to znamená, že v někom bydlí. Vůbec bych se nezlobila, kdyby měla kniha více stran vzhledem k té zasádní zápletce, která nastala zhruba v polovině knihy. Myslím, že se z té situace dalo vykřesat mnohem víc. Snadno bych si představila spoustu humorných situací, jak musel Preston na začátku tápat, než se ponížil a zavolal Taře o pomoc. Takto ta jeho změna působila zbytečně urychleně. V reálu si také moc neumím představit, že by ti dva kolem sebe našlapovali tak dlouho, když to jejich jiskření bylo vidět na míle. Zároveň se mi ale líbilo, jak se za tu dobu dokonale znali a dokázali předvídat každý krok toho druhého. Znovu z toho vznikalo spoustu vtipných momentů. I přes drobné výtky knihu rozhodně doporučuju, pokud hledáte oddechovku, u které vypnete a užijete si trochu romantiky, trochu erotiky a hodně humoru. 4,5*... celý text

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Dawn se už rok snaží ignorovat Spencerovo nadbíhání a neodbytné flirtování. Jenže když se vídají prakticky neustále skrz jejich nejlepší přátele, tak se jeden druhému těžko vyhnou. Navíc Spencer je sexy, šarmantní a zábavný, přesný prototyp ideálního partnera. Tak proč ho vlastně Dawn odmítá? Protože by nepřežila mít znovu zlomené srdce. Jenže co když je Spencer jiný? Co když i on za těmi neustálými vtípky skrývá tajemství, které mu rve duši na kusy? Může Dawn po odhalení jeho tajemství znovu věřit v lásku? Přesvědčí ji Spencer, že nikdy nebude stejný jako její bývalý? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Dawn. Zatímco v předchozí recenzi mi chyběl pohled mužské postavy, tady nebyl potřebný. Autorka umí vystavět příběh a postavy tak, že i bez nahlédnutí do Spencerovy hlavy doslova pociťujete každou emoci jich obou. Stejně jako v prvním díle, který se věnoval Allie a Kadenovi, si obě hlavní postavy v sobě nesly něco bolestivého z minulosti, co jim bránilo jít dopředu. A takové příběhy já můžu. Když je tam něco navíc. S Dawn jsem sympatizovala od začátku, protože jsem se v ní stoprocentně viděla. Chápala jsem její uzavřenost před láskou, aby jí znovu neublížila i následný blok, který jí nedovoloval se posunout. Stejně tak jsem rozuměla jejímu strachu, když před přáteli skrývala to, co ji dělalo opravdu šťastnou. Odhalit přede všemi svoje nitro, není jednoduché. Spencer oproti ní působil jako někdo, koho nemůže nic rozházet, ale i on se uměl rozsypat jako domeček z karet, když se právě Dawn svěřil se svým tajemstvím. Ale i přes svou bolest, myslel za každé situace jen na ni a na to, aby ona byla v pořádku. Kdo by ho za to nemiloval? A forma, kterou použila Dawn, aby jí Spencer odpustil po jejich zásadní hádce, nemohla být jiná. I já bych se pro ni rozhodla, protože jinak bych to nedokázala.... celý text

Svůdné nebezpečí 2014, Wendy Higgins

Od událostí prvního dílu uběhlo několik měsíců a z nevinné Anny se stala královna večírků, co svádí ostatní k závislosti na alkoholu a drogách. Dělá to, protože nemá na výběr. Nečekaným způsobem zjišťuje, že je součástí dávného proroctví a že právě ona může zlomit moc démonů nad světem lidí. Její otec ji spolu s Kopanem posílá po světě, aby přesvědčili další nefily ke spojenectví. Ale během cest není Anniným problémem jen řešení proroctví. Je tu křehký vztah s Kopanem a to, že nezapomněla na Kaidana. Mohou ti dva být vůbec někdy spolu? Kniha je vyprávěna znovu z pohledu Anny a mně tu strašně chyběl ten Kaidanův. Hlavně co se týče jeho citů k Anně, které pro mě byly dost matoucí. Sice jsme v průběhu děje o Kaidanovi něco věděli, a i když se nakonec ukázalo, že to bylo jinak, nemělo to na mě takový efekt. U jiného páru bych to milovala, u nich dvou mi pořád něco chybí. Zápletka s Kopanem byla předvídatelná, ve spoustě situacích mu Anna svým jednáním ubližovala, i přes tvrzení, že se musí držet zpět a nemůže se k němu chovat jako k Jayovi. Váhala jsem, zda mi víc nesedí Anna nebo její otec, u kterého mé pochybnosti přetrvávají. Na závěr se musím vyjádřit k tomu proroctví. Smysl spojenectví všech nefilů je jasný a chápala bych ho pro začátek u těch, které Anna znala. Přesvědčovat ale ke spojenectví cizí lidi, kterým při prvním setkání prozradí úplně všechno a doufat nebo spíš rovnou věřit, že nebudou zrazeni? Že se to neobrátí jednou proti nim? To mi nepřišlo moc smysluplné. První dvě třetiny knihy byly zdlouhavé, nic se nedělo, jen poslední třetina to vylepšila. Anna s Kaidanem konečně byli spolu a pár zajímavých momentů měli. Kdyby takové momenty byly už v prvním díle, nejspíš bych na příběh reagovala jinak.... celý text