adela.hol přečtené 206

Broučci 2004, Jan Karafiát

Ke knize jsem se dostala znovu díky čtenářské výzvě. Jako dítě jsem Broučky četla několikrát a teď to byl pro mě celkem šok. Je opravdu zajímavé se na dětské knihy dívat očima dítěte a očima dospělého. Nejen že mě nebavilo to neustálé opakování slov nebo celých odstavců, ale pro malé dítě je tam docela dost "drsných" popisů. Jakože pohádka před spaním, ve které uhoří koťata a Broučkovi se to hrozně líbí. Nebo, že hajný zastřelí sovu a je to vlastně taky v pohodě. Co mě dostalo úplně nejvíc, tak to bylo slovní spojení "a bylo po ní". Nevím, jestli tohle je zrovna pro dítě ideální vyobrazení smrti. Ano, je tu sice to poselství o tom, aby byli děti poslušné, ale musím říct, že z toho mám opravdu rozporuplné pocity.... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2000, J. K. Rowling (p)

Jak jsem předpokládala po přečtení prvního dílu, od kterého se filmová verze téměř nelišila, zde už bylo odchylek více. Když pominu nějaké časové drobnosti nebo události, které se odehrály dříve nebo naopak později, docela mě překvapilo, že některé hlášky, které mám pevně spojené s postavami z filmové verze, řekl v knize někdo jiný. Jako například to, kdo je mudlovská šmejdka, vysvětluje v knize Ron (a ještě u toho stačí zvracet slimáky) a Hermiona ten pojem vůbec nezná, zato ve filmu to Hermiona moc dobře ví a vysvětluje to zmatenému Harrymu. Nebo když Ufňukaná Uršula říká Harrymu a Ronovi, že po ní někdo hodil knížkou, tak v knize Harry poznamenal, že knížka jí přece jen proletí a ve filmu to byl Ron. Takových odchylek tam bylo mnohem víc. Jsou to asi maličkosti, ale jak mám ty filmové verze za ta léta nakoukané, tak mě to v té knižní verzi trklo a opět jsem si položila otázku, z jakého důvodu to bylo ve filmu změněno. Dále jsem se domnívala, že v knize bude mít víc prostoru Percy a nemýlila jsem se. Jde od začátku evidentně za svým cílem vyrovnat se staršímu bratrovi. To ve filmu nebylo ukázané. A zároveň tuším, že ale nakonec sejde na špatnou cestu, což ve filmech bylo jen naznačeno, ale ne vysvětleno. Jsem zvědavá. Další, kdo měl v knize více prostoru oproti filmu, byla Ginny. Zatímco ve filmu byl sem tam na ni záběr, jak se tak zvláštně dívá, tak v knize se postupně ukazovalo, že je smutná a že ji očividně něco trápí. Stejně tak ve filmu nebylo pořádně vysvětleno, jak ji vlastně Tom Raddle skrz svůj deník ovládal. Vypadalo to, že vlastně stačí, když ho má u sebe a ty zlé síly na ni nějak působí. Až v knize se ale člověk dozvěděl, že Ginny si s Tomem přes deník celý rok psala a on jí přesně říkal, co má dělat a ona se mu pak s tím chudák ještě svěřovala, když si to pořádně nepamatovala. A na závěr musím okomentovat dvě věci, které podle mě byly naopak lépe ztvárněné ve filmu než v knize. První bylo Dobbyho osvobození ze spárů Luciuse Malfoye. V knize jsem si musela asi třikrát přečíst, jestli to čtu dobře, že Harry dál deník do své ponožky a že Malfoy ji sundal, hodil na zem, Dobby ji sebral a tím byl volný. Nevím teda, ale sebrání ze země a předání z ruky do ruky, to si myslím není to samé. Takže tohle se mi ve filmu líbilo víc, jak dal Harry tu ponožku do deníku a ten Malfoy Dobbymu opravdu dal, aniž by tušil, co je uvnitř. A druhá věc, která se mi ve filmu líbila víc, než v knize, byl samotný závěr. Návrat Hermiony, příchod Hagrida, ten závěrečný potlesk a hudba, to mělo velkolepou atmosféru. Zato v knize byla právě tato scéna taková uspěchaná a krátká, což byla škoda. Ale samozřejmě ani to mi nebrání dát plný počet hvězd, protože se to čte prostě samo. A zároveň, i když děj dopředu znám, tak mě to baví a nutí číst dál. I proto, že jsem zvědavá, co ještě jiného je v knize navíc.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2000, J. K. Rowling (p)

Na filmech s Harrym Potterem jsem vyrůstala. Je to má srdcová záležitost. Byla jsem ve stejném věku, takže bylo snadné si hlavní trio oblíbit. Ale až nyní, po dlouhých 21 letech od prvního dílu, jsem se konečně dostala k tomu, abych si všechny díly přečetla. Zatím mám za sebou tedy jen tento díl a začátek druhého, ale jelikož jsem tento díl přečetla za tři dny, tak mi zbytek asi nebude trvat o moc déle. Tento komentář i všechny následující budou spíš takové srovnávací s filmy. Filmy mám nakoukané pomalu i pozpátku, takže při čtení každou scénu vidím a i přesně slyším hlasy daných postav. Že se do filmu nemůže vejít vše, co je v knížce je jasné. Byly tady v tom díle nějaké chybějící scény nebo se něco událo trochu jinak. Ale nebylo toho příliš. Předpokládám, že v dalších dílech bude už odchylek víc. Každopádně mě hodně překvapilo, kolik prostoru měl v knížce Neville. Že byl s hlavním triem, když objevili Chloupka nebo že on byl místo Rona v Zapovězeném lese, když hledali zraněného jednorožce. A to jsem si hned říkala, jaký měli důvod to ve filmu měnit. Jsem zvědavá na další díly, protože Neville určitě není jediná postava, která byla ve filmech upozaděna. Ten samý pocit mám už teď i z Percyho, který ve filmech prakticky nebyl. Stejně tak o tom, že má Ron bratra Billa se člověk ve filmech dozví až v tom předposledním.... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Knížka je velmi čtivá a člověk by si nemyslel, že tak vážné téma jde pojmout takto humorně. Ironie a sarkasmus byly pomalu na každé stránce, což vůbec nevadilo. Byla zde spousta věcí k zamyšlení, jak z pohledu hlavních postav, tak i jejich blízkých. Od začátku jsem si myslela, že knížka povede k loučení s Hazel, ale že nakonec to bude Augustus, kdo zemře jako první, jsem opravdu nečekala. A že to bude ona, kdo nakonec bude utěšovat nejen své rodiče, ale i jeho. Trochu moc na jednu umírající holku. Ale závěr s dopisem byl dojemný.... celý text

Malý princ 2014, Antoine de Saint-Exupéry

V dětství mě tato knížka úplně minula. Na střední škole o ní samozřejmě zmínka byla, ale ani to mě nedonutilo si ji přečíst. Dostala jsem se k ní až nyní a měla jsem ji přečtenou asi za hodinu, možná dvě. Tím chci říct, že se výborně čte, takže stránky ubíhaly samy. Bylo tam pár myšlenek, které se mi líbily, ale že by mě dostaly natolik, abych si to četla opakovaně, to asi ne. Možná zase někdy po letech.... celý text

Odpusť! 2016, Jakub Hlávko

Kniha není úplně můj žánr, ale byla krátká, takže se to dalo zvládnout. Děj je hodně popisný, člověk si při čtení dokáže představit opravdu pomalu každý krok. Co pro mě občas bylo matoucí, tak to přeskakování mezi dvěma liniemi. Navíc i v každé linii se dost dějově skákalo. Někdy bylo něco naznačeno, ale v nějaké další kapitole dovysvětleno. Asi v poslední třetině knihy jsem začala tušit, že příběh skončí smrtí. Tipovala jsem hlavního hrdinu, což se nakonec nestalo, a tak byl závěr pro mě překvapivý. Navíc nebyl úplně jasný, takže každý si ho mohl vyložit po svém.... celý text