Jan Sokol životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1936 - 2021

Životopis

Jan Sokol (18. dubna 1936 Praha - 16. února 2021) byl český filosof, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog a publicista. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství v Tošovského vládě r. 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta ČR v únoru 2003.

Je jedním z výrazných současných českých křesťanských intelektuálů. Zabývá se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednáší na četných českých i zahraničních universitách, zejména na evropská a filosofická témata. V letech 2000–2007 byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Jan Sokol byl vyučen zlatníkem; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na MFF UK. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Zabýval se různými odvětvími techniky (hodinářství, elektro, počítače) i botanikou.[1]

Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou; mají 2 syny a dceru. Jeho otcem byl významný český architekt Jan Sokol a dědečkem astronom František Nušl. Bratr Václav Sokol je výtvarník a ilustrátor.

Od roku 1990 byl Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost, od r. 1996 přejmenovaného Nová Přítomnost. Od r. 1991 přednášel filosofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě UK. V únoru 1997 byl jmenován docentem, v roce 2000 profesorem. Od roku 2000 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, v zimním semestru 2008/9 přednášel etiku a lidská práva na Harvardově univerzitě v USA.

Jeho cesta k filozofii vedla přes studium biblistiky, díla Nietzscheho, setkání s Janem Patočkou. Ve filozofii vychází z fenomenologické tradice a personalismu (Blondel, Marcel, Teilhard, Rosenzweig, Lévinas). Těžištěm jeho zájmu je filozofická antropologie, dějiny idejí a témata přirozeného světa, a to zejména v poloze prováděcí filozofie (Patočka), srozumitelné i neodborníkům. Odtud pramení jeho živý zájem o vztahy mezi filozofií a náboženstvím, filozofií a vědou, filozofií a politikou. Ve spojení s politickou funkcí po r. 1990 studoval antropologické a společenské podmínky demokracie; soustavný zájem má o otázky evropských dějin a evropské integrace. Zabýval se též historií.
Jan Sokol byl v první vlně signatářů Charty 77.

Po prvních svobodných volbách byl Sokol od 7. června 1990 do 4. června 1992 poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum.[2] Byl místopředsedou Sněmovny národů, předsedou poslaneckého klubu OF a parlamentní delegace v Evropském parlamentu. Po rozpadu OF přešel do Občanského hnutí, za něž kandidoval i v červnu 1992; po sloučení do SD-LSNS stranu opustil a názorově se přiklonil ke KDU-ČSL. V září 1992 ho ČSSD nominovala v 5. kole voleb prezidenta ČSFR, kandidatury se však vzdal.[3]

Na podzim 1996 kandidoval do Senátu ve volebním obvodu č. 17 (Praha 12) za KDU-ČSL, skončil třetí po kandidátech ODS a ČSSD.[4] V únoru 1997 byl jmenován poradcem ministra školství Ivana Pilipa (ODS). Od ledna do července roku 1998 byl ministrem školství, mládeže a tělovýchovy v Tošovského vládě; následně zůstal poradcem ministra Eduarda Zemana (ČSSD).

28. února 2003 byl koaličním kandidátem do třetí volby prezidenta České republiky, kde ho v posledním kole těsně porazil Václav Klaus (zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Sokol)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.