Bohumil Vít Tajovský

česká, 1912 - 1999 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Bohumil Vít Tajovský (3. března 1912, Klanečná u Havlíčkova Brodu - 11. prosince 1999, Želiv) byl katolický kněz, opat Želivského kláštera a oběť komunismu.

Bohumil Vít Tajovský, rodák z Klanečné u Havlíčkova Brodu, se narodil jako nejmladší ze čtyř bratrů 3. března 1912, je bratrancem opata Anastáze Opaska. Pokřtěn byl v kostele sv. Jana Křtitele v Krásné Hoře, kde mu byla zbudována pamětní deska. Dětství prožil za první světové války. Jeho otec povoláním panský krejčí byl ve válce a vrátil se až v roce 1919 z ruského zajetí. Do školy chodil do obce Poděbaby, v letech 1923-1931 studoval gymnázium v Německém Brodě. Maturoval v roce 1931 a rozhodoval se mezi studiem botaniky a teologie. Rozhodl se pro teologickou fakultu a nastoupil do semináře v Hradci Králové.

V roce 1934 se stal členem řádu premonstrátů a v roce 1937 byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení pracoval jako zahradník a knihovník Želivského kláštera. Jeho původním záměrem bylo pokračovat ve studiu teologickým licenciátem, navštívit kláštery v zahraničí a zdokonalit francouzštinu; ten však přerušila válka. Po složení pedagogických zkoušek vyučoval od roku 1942 na gymnáziu v Humpolci latinu, filozofii, dějepis a náboženství, mezi jeho žáky patřil i Jan Zábrana. Po celou válku byl zároveň ve volném čase angažován jako režisér ochotnického divadla pod záštitou Orla, neboť jeho snahou bylo vytvořit z kláštera otevřené místo.

Po válce zastupuje opata Vavrouška, který již uvažuje odejít na odpočinek. Zúčastnil se proto místo opata v roce 1947 setkání generální kapituly řádu v Římě. Po návratu z Říma byl 7. ledna 1948 ve věku 36 let zvolen klášterní komunitou opatem Želivského kláštera. Protože se mniši obávali vměšování komunistů do voleb, porušili tehdy platný předpis z dob Rakouska-Uherska, který nařizoval volbu ohlásit a umožnit přítomnost zástupce státu. Nahlásili až výsledek volby což jim nikdo nerozporoval a kuriózně dostal opat Tajovský blahopřejný dopis od Klementa Gottwalda.

Ale již 24. února 1948 byl označen ten den založeným akčním výborem v Humpolci za „nepřítele lidu“ v pořadí na 2. místě po Jiřině Zábranové (matce Jana Zábrany). Následně mu bylo zakázáno vyučovat na gymnáziu. Po události číhošťského zázraku navštívil Tajovský v lednu 1949 faráře Josefa Toufara, aby věc prověřil a informoval biskupa. Dva dny po zatčení Josefa Toufara dne 30. ledna 1950 byl Tajovský zatčen v klášteře, který byl následně obsazen příslušníky StB, kteří do něj podstrčili zbraně.

Po dvou týdnech vyšetřovací vazby byl Tajovský odsouzen v dubnu 1950 ve vykonstruovaném procesu v kauze „Čihošťský zázrak“ za „velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu“.

Společně s ním byli Ivan Mastiliak (redemptorista), Augustin Machalka (premonstrát), František Šilhan (provinciál Jezuitů), Silvestr Braito (dominikán), Adolf Kajpr (jezuita), František Mikulášek (jezuita), Jan Blesík (redemptorista), Jan Evangelista Urban (františkán), Stanislav Barták (premonstrát) jedni z prvních obětí represí komunistických orgánů spojených s justicí vůči církvi; jejich prokurátory byli Karel Čížek, Josef Urválek a Ludmila Brožová.

Po ukončení procesu dal Rudolf Stránský pokyn k započetí celostátní Akce K, která měla zlikvidovat kláštery a řeholníky internovat.

Odsouzen byl na 20 let těžkého vězení a byl vězněn na Pankráci, ve Valdicích, Mírově a Leopoldově. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku, v roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Po propuštění žil v Havlíčkově Brodě, celých 21 let byl neustále sledován státní bezpečností. Nesměl vykonávat kněžské povolání ani žádnou veřejnou funkci, až do penze musel pracovat jen jako lesní dělník, topič, archivář. V roce 1968 získal krátce státní souhlas a mohl působit jako pomocný duchovní v Želivě. Stal se okresním předsedou K231 a proto opět přišel možnost o duchovní služby. V roce 1971 odešel do invalidního důchodu.

Až v roce 1993 se se svou komunitou vrátil do Želivského kláštera, kde doposud sídlila psychiatrická léčebna. Započaly také rekonstrukce zanedbaného komplexu.

Roku 1993 obdržel čestný doktorát teologie na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA, roku 1996 byl opatu Tajovskému za jeho celoživotní postoje udělen řád Tomáše Garrigua Masaryka. V prosinci 1999 ve svém domovském Želivském klášteře umírá.

Zdroj životopisu: česká wikipedie

Populární autoři: