Peter Lerangis

americká, 1955

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Povstání kolosu rhodského Povstání kolosu rhodského

Podle mě je to velmi povedený první díl. Jacka jsem si oblíbila a líbilo se mi zažívat s vyvolenými jejich dobrodružství. Jsem zvědavá na pokračování.
Liduka


Hrobka stínů Hrobka stínů

Sice je serie určená pro děti,ale přečetla jsem si ji s chutí a moc se mi líbila
VANDAE


Hrobka stínů Hrobka stínů

Uzavření celé série - od začátku (prvního dílu) však žádná změna. Kniha byla stejně jako první dva díly napsána příliš jednoduchým jazykem s nelogickými návaznostmi a zvraty v ději, takže mě to tak nějak ani nebavilo. Ale slíbila jsem synovi (který je cílovka a líbilo se mu to), že to přečtu, abychom o knize mohli diskutovat... No, mám to za sebou. V žánru dobrodružná literatura pro mládež však existují lepší knihy.... celý text
pipa36



Ztraceni v Babylonu Ztraceni v Babylonu

Četla jsem se synem, tzn. rozhodně nejsem cílovka. Ale oproti jiným knihám tohoto žánru pro stejnou cílovou skupinu to bylo příliš jednoduché, naivní a tak nějak ploché. Autorův styl popisu místa děje byl nicneříkající - ze začátku (v prvním dílu trilogie) jsem se ještě snažila si pod jeho popisy alespoň něco představit, v této knize už jsem to ale ani nezkoušela. Jeho popis Babylonu a visutých zahrad byl natolik nepřehledný, že jsem si nedokázala představit vůbec nic. Podobně zmatené bylo představení organizací, které dle autora stojí na té správné a špatné straně - čtenář nemá z čeho soudit, proč by jedna měla být zlá a druhá ta dobrá. No, synovi (cílovka) se to celkem líbilo, takže s ním asi přečtu ještě ten třetí díl, ale moc se mi do toho nechce. Dala bych 2*, ale zvyšuji na 3, protože cílovka byla (celkem) spokojená.... celý text
pipa36


Povstání kolosu rhodského Povstání kolosu rhodského

Vzhledem k tomu, že 2-3 * dávám knihám od Flanagana, které aspoň drží nějakou kvalitu (když už ne originalitu) a pěkně se čtou, těžko mohu toto zmatené vyprávění ohodnotit nějak lépe. Originální to není - příběhy o vyvolených hledajících Atlantidu (nebo nějaké artefakty z Atlantidy) jsem četla již před více než 20 lety a jediné, co se změnilo, jsou technické kulisy (jako mobily a tak). Klišé strašné, hlavní hrdina je polosirotek, o kterého se zbylý rodič příliš nezajímá a v kolektivu spoluhrdinů je ten nejméně nadaný (resp. žádné zvláštní nadání u sebe nepozoruje) a slouží jako lepidlo (což je na konci potvrzeno přezdívkou "Krejčí"). Svým dětem navíc určitě nebudu schovávat knihu, kde se volně zaměňují pojmy genom a gen (asi jako bych jim neschovávala knihu, kde se zaměňuje auto a motor), i kniha pro děti by na sebe měla klást jisté minimální nároky. Úroveň psaní odpovídá tak průměrnému dvanáctiletému autorovi na Wattpadu (a možná by ty děti psaly lépe, kdyby knihy pro děti byly kvalitnější), takovému bych to ale celkem pochválila a povzbudila ho, ať tvoří dál. Jenže Lerangisovi bylo v době vydání nějakých 56 let a tak bych od něj čekala trochu víc. Ještě zkusím pár kapitol z druhého dílu, jestli se to nějak zázračně nezlepší, ale moc optimisticky to nevidím. Při čtení tohohle dílu jsem jednou i usnula.... celý text
Zelený_Drak