Není jiných cest přehled

25.11.2018

"Poměrně hlasitě jsem dával najevo svoji nespokojenost a halasně se dožadoval právníka. K mé smůle se mi ozval jeden z vedlejší cely. Konzultace za použití hrnku a vyťukávaných signálů mě přestala bavit už po dvou dnech."

Do Kněžegradu zavítal tajemný host, co kolem sebe splétá hustou pavučinu intrik, zahrnujících zpočátku především hory úplatků. Situace se komplikuje, plány se mění a ulice města zaplaví krev. A nebyl by to královský prokurátor Klopp Yggred, aby si v moři tělních tekutin pořádně nezaplaval a nepotopil se v něm až na samé dno kvůli dopadení pachatele hrůzné proměny Kněžegradu. Jako obvykle mu pátrání neulehčují představitelé Inkvizice, nachází však i množství nečekaných spojenců… no dobrá, přeháním, většina z těch spojenců nepřekvapí… vlastně ani jeden.
První polovina románu dobře šlape – přípravy k budoucímu incidentu pro mě byly zábavnější, než následné souboje. V těch Klopp a jeho parta krvácejí (pokud mají krev) a slábnou, přitom jsou stále výkonnější a nebezpečnější. Odpadává pouze komparz plus sem tam nějaká vedlejší role, k podobnému osudu předurčená. Vyloženě zamrzí nezvládnutý závěr, který po předcházející lázni plné utržených/usek­nutých končetin a vyhřezlých střev, odkazuje kamsi do pohádkového "a žili byli šťastně bla bla bla". Má nezanedbatelná cynická část osobnosti se znechuceně ptá: kam se poděla krutá všední realita?
„Není jiných cest“ výrazněji nevybočilo z trendů nastolených kratšími příběhy ze světa Kloppa Yggredda. Hlavní hrdina hláškuje v „ich formě“, události líčené z pohledu ostatních postav (a není jich málo) jsou ve 3. osobě. Čtenář si užije akčně odpočinkový pobyt ve fantasy kulisách, kde potká trpaslíky i nemrtvé, bojuje se meči, kušemi, drápy i všemožnými magickými udělátky. Přestože posledním stránkám dominuje pointa „nic není černobílé“, dobro a zlo jsou zde bohužel až příliš zřetelně rozlišené (po zásluze odměněné/potres­tané). 70%