Královny hrůzy přehled

22.10.2023

Abych se přiznal, nemám moc rád sbírky povídek, respektive jejich hodnocení. Předně proto, že se dá komentář shrnout do univerzální věty "některé povídky byly lepší, jiné slabší", která zhušťuje celkový čtenářský dojem. Zároveň jsou tyto sbírky mnohdy jedinou možností, jak posbírat a dostat se k drobkům děl některých autorů či autorek. To se týká především českého překladu, ale často i v originálním anglickém znění. A tento obecně vznesený úvod, skvěle pasuje i na sbírku Graema Davise s názvem Královny hrůzy. Byť jako každá jiná antologie, i tato má svoje specifika, přičemž záleží, za jakým účelem ji čtenář otevírá.

Jméno Mary Shelley (jejíž Proměna opět ukazuje autorčinu mistrnost v užití temných barev) zmíněné na obálce, bylo prvotním a definitivním upozorněním, proč tuto sbírku jako knihomol potřebuji. Graeme Davis samozřejmě nezůstal jenom u Mary a čtenářům nabízí docela zajímavý výběr povídek autorek známých i neznámých. Dobově je sbírka ohraničená lety 1830-1904, přičemž poslední tři příběhy z počátku 20. století patří autorkám americkým.

Mnohdy jsou to povídky překvapující, ale nutno upozornit, že termín "horor" je velmi volně užitý. Někdy s duchařinou nebo hrůzou nemají společného vůbec nic a jedná se spíš o určitou alegorii. Jindy hrůza vymizela stářím díla, protože náš svět už je poněkud skeptický a netečný. Vlasy zježené hrůzou tedy nečekejte. Možná by se kniha skutečně dala označit spíš jako zajímavý náhled do historie hororové literatury.

Tak nebo jinak, některé povídky jsem si opravdu užil. Kromě zmíněné Proměny od Mary Shelley, musím zmínit Jeskyni ozvěn věhlasné madam Blavatské, bravurně zobrazené šílenství ve Žluté tapetě Charlotte Perkins, tak trochu divadelní Vévodkyni na modlitbách od Edith Warton, dramatický a tragický Osud madam Cabanelové od Elize Lynn Linton nebo dobrodružnou, egyptománií poznamenaný příběh Ztraceni v pyramidě aneb Prokletí mumie od Luisy Alcott:

Není od věci vzít Davisův výběr do rukou, ačkoli po přečtení se čtenář vrátí jen k některým povídkám. Nicméně, hezký je dovětek autora v poděkování na konci knihy. Má pravdu, že "dámy zastoupené v knize se mohly podvolit tlaku společnosti a spokojit se s tím, že budou neviditelné, ale neudělaly to, a tím obohatily nás všechny". Na tom rozhodně něco je.