Yarminův syndrom
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459276/bmid_yarminuv-syndrom-8gk-459276.jpg
4
94
28
Čtyřicet milionů lidí v baltimorské přetechnizované megapoli pomalu ztrácí kontakt s přirozeným světem a jeho standardním biotopem, který je nahrazován technologiemi. Bylo jasné, že takový překotný vývoj nemůže trvat donekonečna a že jednou bude dosaženo kritické hranice, která všechno skokově změní. Časové odhady této události se ovšem většinou pohybovaly někde mezi sto až pěti sty lety, což dávalo jakous takous záruku, že se toho naštěstí současní obyvatelé nedožijí. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že vše může radikálně urychlit jedna z mnoha pozemských vesmírných expedic, v tomto případě na planetu Rapponea, která se vrátila zpátky na Zemi už někdy před sedmnácti lety. Něco tam ale tenkrát zanechala. A to se nyní nečekaně vrátilo.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení jedné Hetešovy povídky sahám po této knize a už mám v plánu další. Bylo to zábavné, čtivé i trochu napínavé. Takové pohodové čtení.
Další že zajimavych knih. Zajímavý nápad a překvapivě rozuzlení. Dávám pět z pěti.
Moje několikátá Hetešovka. Mám pocit, že se autor docela opakuje, jako kdybych četl stále jeden typ knihy jen s upravenými detaily. Ale jako oddychovka je to dobrý kyberpunkový sci-fi nabitý akcí.
Kniha nabitá dějem, četla se sama. Hlavní postava sympaťák, který jde problémům naproti. Konec vypadal, že by mohl být i druhý díl...
V přetechnizovaném světě bývalý lovec lebek a nyní strážce zákona, milující především flašku Jacka Danielse a žluté Camelky, nejčastěji zachraňuje v nedaleké škole mládežnický výkvět spodiny. Když ho o pomoc požádá dávná spoluzačka, která postrádá svou dceru, roztočí se spirála neočekávaných událostí. Mrtvol přibývá a doposud poslušní androidi se vymykají kontrole.
"Otočil jsem se k učitelce. Nemůže z těch chemikálií, co tam jsou, vyrobit výbušninu?
Zavrtěla hlavou. On ne. Na to má moc špatný známky.
A kdyby smíchal všechny dohromady? Povýšeně se na mě podívala. Vypadá to, že jste měl z chemie stejný známky jako on."
Vtipný, lehce sexistický hrdina, který pije whisky od rána, kouří camelky (žluté), okukuje ženy - všechny, zachraňuje děti školou povinné od průšvihů, sebe a svět taky. Paráda.
Bavila jsem se, četla jsem si a doufám, že doby, kdy mi budou vládnout androidi, kdy tu začnou dělat neplechu, protože zjistí, že jsou mnohem chytřejší než my, tak proč by nás měli poslouchat, se já nedožiju. :)
Oceňuji vtipné podsouvání Skrytých rizik kvantové démonologie. :) Je dobré na ně nezapomenout, i když se mi kniha líbila, stejně pořád vedou Démoni jsou věční a Ruská ruleta.
Doporučuji všem, kteří nejsou úplně puritáni a tenhle typ literatury jim není cizí. Celkem se divím, neb tenhle typ literatury mi cizí byl a možná ještě je, přesto mě knížky pana Heteši baví moc.
Fajn, fakt fajn. Bavilo a to dosti. Miluju ten mírně ironický nadhled. Krásné odreagování. Pan Heteša, kdyby tam už nebyl, putoval by do mých oblíbených. (Sice jsem i tady našla zpotvořeninu "budeš se soustředit", ale zápisu do listiny hříšníků autor unikl o vlásek tím, že ji použil v přímé řeči:-))). )
Skvělé, zábavné, napínavé.Směle autor může konkurovat i cizím knihám s touto tématikou. V mnoha případech je i převyšuje. Nedočkavě čekám na další novou knihu.
„Žádán o místo
přistání na Zemi.
Předpoklad
za 90 hodin.
Pošlete souřadnice“.
Tohle je poslední kniha od mistra Heteši. Zatím. Tento rok jsem přečetl všechny jeho příběhy. Dal jsem je pěkně postupně. A poznal jsem, že se pan spisovatel posouvá. Od dětského dobrodružství Minecraftu, přes kriminálku až po sci-fi nářezy v Baltimor. Dostal se až k mimozemšťanům. Ano i v Baltimor jsou mimozemšťané. A dělají nám tu pěknou neplechu. Yarmin je sice mezigalaktický robot, ale dostal se do situace, která ho nutí vrátit se na planetu Zemi.
Citát: Co by to bylo za inteligenci, kdyby nesměrovala k dalšímu vývoji?
Nemusím snad ani psát, že se mu do cesty postaví policista, holdující camelkám a jeho nejlepší přítel je Jack. Jack Daniels, pěkně ve skleněné lahvi. I tady zažijeme nějakou tu vraždu, teče hodně krve, zasmějeme se, chvilku nás příběhem doprovází nějaký ten pes a nebo kočka, a posléze se i podivíme, kam nás příběh Yarmina zavede. Tento příběh je varováním o zneužití technologií. Ano, to skoro každý Hetešův příběh, ale tento se podívá do budoucnosti a ukáže nám, jak se technologie dají zneužít i jinými bytostmi.
Malá ochutnávka:
Jest-li nějaké zařízení mělo šanci zachytit vysílání mimozemské civilizace, nebo s ní dokonce komunikovat, byl to nepochybně druhý největší pozemský radioteleskop v Arecibu..... ...Radioteleskop zachytil příjem inteligentního signálu v 02:31 místního času. A že šlo o inteligentní signál, o tom nemohlo být pochyb....
Jako vždy jsem se nesmírně bavil, příběh jsem prožíval, pokyvoval i kroutil hlavou, co všechno se dá vymyslet. A že toho má pan spisovatel hodně co říci a vymýšlet a možná i trochu prorokovat, jak by to všechno mohlo na naší planetě dopadnout. Pravda také je, že v dnešní době jde všechno rychle dopředu, velký bratr nás stráží skoro na každém kroku a mobilní telefony krásně kopírují náš pohyb a místa, kde se nacházíme. To vše je napsáno v humorně-mrazivém stylu.
Citát: Otráveně jsem udělal, co mobil chtěl, přidal k tomu ještě panáka Jacka Danielse a jednu camelku (zapojení mého vnitřního kabelu do konektoru reálného světa) a vyrazil.
I zde si pan mistr udělá reklamu na své předcházející příběhy. Zde je to kniha „Skrytá rizika kvantové démonologie“, která z toho všeho vyrůstá nejvíce. Jedná se vlastně o jakousi „technickou romantiku“, do které, když se zamilujete, bude spisovatelovo knihy doslova hltat. „Letmý pohled do budoucnosti byl temnější než temná hmota Vesmíru“. Abych konec komentáře trochu projasnil, dávám mu deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. Doufám, že nejsou napadeni mimozemským mechem a nezezelenají nám tu.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Bůh se na nás vykašlal, alkohol ne.
PS – Při čtení doporučuji si poslechnout Jethro Tull a jejich album z roku 1975 „Minstrel In The Gallery“.
V poslední době mám pocit, že se náměty trochu opakují, ale tahle se mi líbila. Děj ubíhal, a když jsem neměla čas číst, ráda a snadno jsem se znovu začetla. Docela pěkný byl motiv školy, jejíž žáky a učitele chodil hlavní hrdina zachraňovat.
P.S.: Trochu se mi nelíbí stále se opakující motiv: když se autorovi nějaká slečna líbí, má kočičí čumáček. Možná to někomu přijde roztomilé, ale u mě to bohužel provokuje fantazii... Vážně by se někomu líbil chlupatý obličej s dvěma nosními dírkami bez nosu?
Achjo. Heteša a ty jeho otevřené konce. Zase další knížka, která končí mlokem čumícím z Vltavy. A tentokrát se i hlavní hrdina tak nejak nechá jen vláčet okolnostmi. I když se samozřejmě poctivė snaží, není to ono.
Tento, doufám, sci-fi příběh mi připomínal Čapkovo R.U.R a Válku s mloky dohromady. Děj se ovšem odehrává v prostředí přetechnizovaného Baltimoru (i když i Brno se tam mihne), kde v horních levelech žijí "lepšolidi" a na zemi a v podzemí ten obyčejný "plebs". Nemohu se ale zbavit dojmu, že nás chtěl autor upozornit na techniku "prorůstání", což bohužel asi moc sci-fi není. Tentokrát ale příběh skončil podle mého gusta.
V poslední době mám pocit, že nám pan Heteša servíruje knihy, které by neměly mít žádnou spojitost, ale vnitřně mám pocit, že se nám blíží nějaké velkolepé finále, v kterém nám to Androidi pořádně ukážou. Zatím vše jen tak v náznakách. Brett mi tentokrát velmi sednul a vždycky mám chuť si zapálit jednu Žlutou, protože modrý se fakt nedaj... ani konec nebyl tak zrychlený, jak jsem se obával. Jen tak dál...
Něco z vesmíru chce přistát na Zemi a dožaduje se souřadnic. Operátoři to nejdřív považují za vtip, ale na konec se stane místem přistání příznačná zakázaná oblast 51 v nevadské poušti. To, co přistálo, je dědictvím expedice na planetu Rapponea. Bývalá astronautka osloví svého spolužáka ze střední školy a nesmělého ctitele Bretta, aby jí pomohl. A tak se rozbíhá hledání a zároveň zametání stop. Naštěstí není Brett jen tak někdo. Je sice zahrabaný v Ground Zero, utopeném pod vlastním městem, kde slunce nesvítí a tráva neroste, jako místní policista, leč má za sebou minulost lovce lebek. V tom suterénu Baltimore poklidně vedle sebe žijí a vzájemně se potřebují policie, ztracené existence, studenti (tj. spratci) i učitelé neprestižní školy, smečky psů a koček. Bavily mě vtipné hlášky typu „... protože jsem si docela dobře dokázal představit, co to je, když takový nouzový protokol spustí ženská. To nejsou jen spálené mosty. Jsou to sopečné krátery a radioaktivitou sežehnutá krajina pokrytá kostlivci.“ nebo „Jestli zapálíte školu...“, „Ne, to ne. Není to žádný podomácku vyrobený ohňostroj. Jsou to všechno kupovaný věci. Od Číňanů.“
Jak probíhá pátrání a vrší se mrtvoly, seznáte, že to není jen tak prvoplánové a bílá nemusí být vždy bílá, zvlášť když je šmrnclá krvavě rudou, a začínáte mít neodbytný pocit, jestli náhodou nejste na nesprávné straně. Brett však ví, že „Svět je děsná svině, ale po panáku Jacka o něco menší.“ Mimochodem, Hetešovy knihy jsou pro mě návykové stejně jako pro jeho hrdiny Jack a camelky.
Hetešu prostě mužů a těším se na další knihy od něj. Kniha super jízda jako vždy ale ten závěr mi přišel takový nedotažený. Je pravda že taková ta šablona a kopírák tu cítit je ale školní události jsem si vážně užíval a těšil se až zase něco vyrazí řešit s dětmi školou povinnými a bavil se neskutečně. Jeho top kniha to není ale ono ta laťka je některými předchozími knihami dost vysoko a být tohle moje první kniha od autora byl bych maximálně nadšený proto by dle mého méně než 5 hvězd nebylo fér. Za co musím autora pochválit že po té co se mu povedlo dostat na nějakou kvalitativní úroveň tak si ji drží a jeho knihy jsou čtivé a zábavné.
Moje první Hetešovka. Skvělé! Hltal jsem stránky. Moc se mi to líbilo. Spousta originálních nápadů. Znalost prostředí výzvědných služeb. Humor. Styl autora je jako když zkřížíte Roberta Henleina s Raymondem Chandlerem.
Hetešu můžu. Mám ho načteného, s poťouchlým úsměvem čekám, kdy dojde na první zmíňku o camelkách, Jackovi, zrzce nebo cácorce. :-) Pokaždé obdivuju autorovy nápady, představivost. Nicéně u této knihy jsem poprvé měla pocit, že už jsem něco podobného četla. Jako kdyby autor vykrádal sám sebe... Na 100 % mě opravdu bavily pouze poslední kapitoly (konkrétně od Kolapsu).
Je to dvojsečné, když si autora oblíbíte. Na jednu stranu se vám uleví, že dostanete to, na co jste od autora zvyklí, na tu druhou už to po chvíli začíná splývat, chvílemi i nudit(?), už v tom vidíte podobné rysy, strukturu příběhu atd. Takže závidím všem, kteří od autora ještě nic nepřečetli nebo málo. Z mého pohledu je Yarminův syndrom standardní "hetešovkou", která ovšem ničím nevybočuje. Laťka, která byla nastavena v "Co to žere a kde to spí", překonána nebyla. PS: Stejně si však další autorovu knihu přečtu.
Štítky knihy
kyberpunk umělá inteligence české sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2009 | Démoni jsou věční |
Kniha Yarminův syndrom je v
| Přečtených | 112x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 62x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 2x |
Už dlouho považuji autora za to nejlepší, co v u nás aktuálně v sci-fi máme. Hlavně díky stabilní kvalitě jeho knih. Kromě Necroboxu jsem přečetl jeho celou dospěláckou tvorbu. A hlavně věci z Baltimoru jsou pro mě srdeční záležitost. Trochu mě proto zarazil závěr knihy. Pokud tam bude vývoj pokračovat dle naznačených sentencí, brzy se s podzemím rozloučíme...