Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě přehled

10.05.2024

(SPOILER) Nyní jsi uvědomuji, že když jsem prvně Krvavý Poledník otevřel, nebyl jsem na text dostatečně seřízený. Co tím myslím? Násilí, genocida, skalpy, neboli témata, která ve mně vzbudila zájem, byla barvena s jakousi odtažitostí, nestranností, či odstupem, a já do látky dostatečně neproniknul. Současně tak psychologizovaná byla i postava "protagonisty" příběhu, jehož jméno nebylo nikdy vyřčeno, a my ho známe pouze jako chlapce. Teď vidím, že jedno nutně souvisí s druhým. Svým komentářem bych rád informačně podpořil ty, kterým kniha, postavy v ní, či autorův styl jednoduše nesedly, a jestliže se ke knize v budoucnu třeba vrátí, aby jejich nadšení bylo alespoň z poloviny takové jako to moje.

V roce v 1974 se McCarthy přestěhoval do El Pasa v Tennessee aby podpořil imerzi svého díla tím, že věrně vykreslí kulturu a prostředí Amerického jihozápadu. Na svém díle zde pracoval dalších deset let, naučil se španělsky, jazyk, kterým mnoho postav vystupující v jeho příběhu mluví. Tím chci říct, že autor nelenil. Co se týče inspirace pro BM, jsou jimi především dvě díla: "My Confession: Recollections of a Rogue jehož autor Samuel E. Chamberlain s Glantonovým gangem lovců lidí jezdil, a který McCarthymu posloužil jako věrohodný zdroj jejich zvěrstev. Druhé dílo je "Ztracený Ráj" od Miltona, sám jsem toto dílo nečetl, takže si nejsem jistý, jak moc je jeho inspirace znát, nicméně je zde paralela mezi Luciferem, a hlavním antagonistou příběhu, Soudcem Holdenem, když oba vystoupají na vrchol vulkánu, a z dostupných elementů syntetizují střelný prach.

V dalších pár odstavcích shrnu příběh tak jak mu já rozumím, jestliže jste knihu nečetli, doporučuji přeskočit, neboť v těch pár strohých odstavcích nelze vystihnout hloubku díla. Ten, kdo umí anglicky, nechť se podívá na toto shrnutí: https://www.youtube.com/watch?v=eu6STuj4njw

Ve své podstatě je příběh jednoduchý, ačkoliv jeho interpretace je už tvrdší oříšek. Ve stručnosti se odehrává v letech 1849-1850 a vypráví o chlapci, který se přidává do společnosti Glantonova gangu lovců lidí, jejichž zdrojem bohatství jsou zpeněžené skalpy Indiánů. V jejich společnosti se nachází i Soudce, ale raději než lidská bytost je všude-přítomnou silou zodpovědnou za orchestr událostí, jimiž si hrdlořezové projdou. Soudce tvrdí, že posláním/údělem člověka je válka: “It makes no difference what men think of war, said the judge. War endures. As well ask men what they think of stone. War was always here. Before man was, war waited for him. The ultimate trade awaiting its ultimate practitioner. That is the way it was and will be. That way and not some other way."

Když se chapec prvně setkává s postavou Soudce ve městě Nacodoches o několik měsíců dřívě než ho znovu spatří ve společnosti lovců lidí pod "vedením" Glantona. Soudce, popsán jako sedm stop vysoký, holý a albín, vkráčí do stanu, kde vystupujícího kněze obviní z negramotnosti, hochštaplerství, smilstva a pedofilie. Kněz se pod baráží těchto obvinění na nic nezmůže, jelikož soudce je přesvědčivý "and has his way with words." Vypukne vřava, kněz je zmasakrován městem, kterému hlásal slovo boží společně s mnoha dalšími obětmi. Po tom všem je Soudci v baru položeno množství otázek, aby objasnil, jak se to o knězi dozvěděl načež on odpoví, že toho chlapa nikdy nespatřil. Kolemsedící to pobaví a koupí mu panáka. Co z toho můžeme usoudit? Je možné, že kněze obvinil pro vlastní pobavení, ovšem faktem je, že Soudce sám je vyšinutý vrah a pedofil, neboť po zbytek příběhu se v každém městě, kde se Soudce vyskytne ztrácejí děti, jen aby později byly objeveny zubožené tak, jak by to pouze člověk s nevídanou silou dokázal.

Glantonův gang, nyní za přítomnosti chlapce, přichází na to, že mezi skalpem Indiána a Mexičana nelze usoudit rozdíl, a tak namísto vraždění domorodců začnou masakrovat Mexické usedlosti, a skalpovat jejich obyvatele jen aby je později proměnili ve zlato v Chihuahua City. Mezi obyvateli měst, a Glantonovým gangem často dochází ke konfliktům, neboť konvence a normy jsou členům společenství cizí. Mezi členy existuje pouze pokřivená morálka, loajalita vůči gangu, a jediné pravidlo je ho nikdy neopustit. Po opuštění města se Glanton rozhodne obsadit plavidlo, na kterém okrádá a vraždí, dny tráví v rauši a svým jednáním, alespoň dle mé interpretace, zradí to, co gang pro Soudce představoval - mechanismus, jenž uskutečňoval svým jednáním jeho filozofii - "This is the nature of war, whose stake is at once the game and the authority and the justification. Seen so, war is the truest form of divination. War is the ultimate game because war is at last a forcing of the unity of existence. War is god."

Jejich usedlost napadnou Indiáni, a jejich útok přežije pouze 5 členů gangu, mezi nimi i chlapec. Z chlapce se stává muž, získává různá zaměstnání a v přesto, že neumí číst, nosí u sebe malou Bibli. Po deseti letech se objeví v baru, bez hlubšího odůvodnění proč tam je (alespoň tak tvrdí), a Soudce, se kterým se zde setkává, ne od den starší než když na něm spočinul očima naposledy, mu promlouvá do duše. V tomto závěrečném monologu Soudce vyjádří své nespokojení z nenaplněného potenciálu chlapce. Dalo by se tvrdit, že jsou svými opaky, neboť soudce holduje vůli jejímu naplnění skrz násilí, zatímco chlapec je unášen větrem. Tanec má, tak jak mu rozumím, je teleologická aktivita jedince, jehož účelem je naplnit pouze svou roli v tom, čemu Holden holduje, neboli válce. Závěr se dá interpretoval mnoha způsoby, já upřednostňuji ten, kde chlapec je Soudcem znásilněn a zabit.

04.04.2024

Netradiční western, historické svědectví či prostě jen román o genocidě, který využívá širokou škálu mýtů a symbolů z kultur
spojených s kolonizací multietnického prostředí Divokého západu, v němž žádná z postav není nositel pozitivních hodnot a ve kterém lze jen těžko hledat nějaké mravní ponaučení či etické východisko... no není divu, že se tahle kniha zprvu v Americe neuchytila.

Ale spíš než cokoli jiného, je pro mne Krvavý poledník román, který připomíná víc literární hru, na níž čtenáře nejvíce baví spojování všemožných narážek, parafrází a odkazů na Bibli, Shakespeara a mnoho jiných, doplněno McCarthyho uměním příběh místy okořenit hořkou satirou či černým humorem. Tahle hra nabádá čtenáře poskládat nějaký ten správný celek, jenže to je v tomto autorově mišmaši opravdu těžký úkol, takže nezbyde, než přijmout buďto jeden a to jen čtenářův vlastní, na druhého nepřenositelný celek, který si uchová jen pro sebe a nebo dílo jednoduše uzná za celku nedosažitelným... za mne může být obojí správně.