Vyhledávání v diskuzi
Co byste raději:
Lyrika
Veselé, nebo smutné básně? - Zobrazit vlákno diskuze
Co byste raději:
Próza
Epika, nebo lyrika? - Zobrazit vlákno diskuze
Knihy, po kterých pátrám - poraďte:
A Skácel je samozřejmě skvělý, ale za vyloženě přírodního lyrika bych ho neoznačila (ale jinak ho taky doporučím všemi deseti). - Zobrazit vlákno diskuze
Tvůrčí psaní a vydávání aneb pisálkové mezi námi:
@Janadvorackova: Není zas tak jednoduché "něco sesmolit", pokud je to příběh, který má hlavu a patu, může být třeba i ze života, obohacen o něco "navíc", nebo jen chválně přepálený... co já vím? U básní je to těžké, nejsou-li to jen takové rýmovačky, může lyrika v různých lidech vzbuzovat různé dojmy. Já s básněmi bojoval celou základní školu zvlášť, když jsem se je měl učit nazpaměť. :(
@JáJejí: Autorsky jsem vlastní text četl jen jednou (nepočítám-li v to cokoli do maturity) a je to už skoro třicet let. Všichni jsme se kol dokola znali, bylo nás tam tak pětadvacet, a já se přesto cítil divně. Dokonce jsem nebyl schopnej bez chyby překodásat ani těch pár stránek na ukázku. Vlastně bych se dneska nemohl uchytit ani jako youtuber... :) - Zobrazit vlákno diskuze
Proč čteme:
Debata se rozjela, takže se klidně můžu svěřit, proč čtu. Zapadne to, takže nemusím mít strachy, že se to někomu nebude líbit...
Čtení je dobrá věc. Nemám ráda vodu a sluníčko. Jsem člověk, kterej se vrátil z Chorvatska a nikdo mu nevěřil, že tam byl. Prostě jsem zůstala bílá. Teď starší, fajn stará, mi vadí delší pobyt na sluníčku. Jak teda ochcat svět a svoje tělo? Jo, lehnout si k vodě s knihou a zažrat se do textu. Mám výmluvu, proč do ní nemusím a když se začtu, tak se občas trochu opálím. Před a po skoro nerozeznatelne, ale zadek, kde byly plavky, ví svoje. Ovšem, jak opálit předek a přitom číst, jsem ještě nevymyslela :(
A co je lepší, než si v zimě udělat čaj, sednout do křesla, číst si koukat jak venku sněží (teď spíš prší, ale jste v obrazu!)? Hotová fotka na instagram! Protože lidí s knihou je tam hodně. Lidí s knihou, co jí zároveň čtou, je tam méně. Bořte hranice zaprděných neználků! :P
Slyšela jsem i něco o zábavě, slovní zásobě, vzdělávání a tak. Ale praktikovat od dětství. Asi nestačí v třiceti přečíst jednu knihu a hlásit se na druhý pokud na vysokou. Nějakou lingvistickou fakultu nejlépe. Takhle to asi nefunguje. Škoda :(
Čtení spojuje lidi, kteří čtou. Dobré. Ale občas ta čtecí část má tendence, dělat se lepšími před těmi, kteří nečtou. Častým názorem tedy je, že čtenáři by logicky měli být lepší lidé. Jo, jo, a co dělat ve vězení poté, co jste zabili dvacet lidí? Číst si. Jste lepší člověk než nečtenář! Ne, tak to asi taky nefunguje :(
Záleží na tom, co čtete? A v jaké společnosti se potom pohybujete? Co když oni nečtou? Nebo čtou, ale něco jiného? Ajajaj! Hele, se mnou si nepokecáte o ruských velikánech. Jsem o to menší čtenář? Někdo by si mohl myslet, že jsem. Já si zase s ním zpátky nepokecám o poslední detektivce, kterou jsem četla nebo jak ta metafora a lyrika příběhu byla skvělá, přestože to byl komiks (v tomhle případě jak byly super ty "obrázečky").
Nikdy neshazuji žánr jako takový. Pouze občas nechápu autory. Kde vzali soudnost. Ale zároveň obdivuji, že sebou strhli tolik lidí, co jim to žerou!
Myslím, že to celé proč čteme je až moc komplikované. Já moc nečetla. Začala jsem někdy v pubertě, protože tejden s nemocí v posteli je dlouhej. Chce mi osud říct, že kdybych tehdy nezmokla, tak bych třeba začala číst později? Nebo vůbec? Od té doby jsem nikdy "lehavku" neměla. Kdybych ze začátku moc dlouho narážela na autory, kteří mě nebaví, odradilo by mě to, a já tohle dnes nepsala? Komplikované, moc komplikované... :( - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
R.E.M.: Nevím. Já na koncerty moc nejsem, mám rád aktivity, kde není moc lidí. Vím, že jsou SABATON u nás docela populární. Nejspíš za to může snad až slovanská melodičnost jejich power metalu. Mě na nich zaujala jejich vojenská a historická lyrika. :-) - Zobrazit vlákno diskuze
Čitateľské fórum.:
newtory: Jen na dva? Pro zvědavce "Od baroka po kritický realismus". Nejsem si úplně jistá podle jakého klíče jsou vybírány jednotlivé tituly u autorů, ale minimálně jako seznam autoru je to zajímavé... (Seznam moderny stále bohužel není k dispozici, v případě zájmu dodám, až bude... ;-) )
Blaise Pascal: Myšlenky
Pierre Corneille: Cid
Jean Racine: Ifigenie, Faidra
Moliere: Lakomec, Misantrop, Tartuffe
François de La Rochefoucauld: Maximy
John Milton: Ztracený ráj
John Donne: výbor z básnického díla
John Bunyan: Poutníkova cesta
Alexander Pope: Uloupená kadeř
Daniel Defoe: Robinson Crusoe
Jonathan Swift: Gulliverovy cesty
Růže ran (německá barokní lyrika)
Hans Jakob von Grimmelshausen: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus
Angelus Silesius: Poutník cherubínský
Pedro Calderón de la Barca: Život je sen
Luis de Góngora y Argote: výbor z básnického díla
Tirso de Molina: Sevillský svůdce a kamenný host
Terezie z Ávily: Vlastní životopis
Jan od Kříže: Temná noc
Ivan Gundulič: Osman
Voltaire: Candide
Jean Jacques Rousseau: Vyznání, Julie aneb Nová Heloisa
Denis Diderot: Jakub fatalista
Pierre Beaumarchais: Lazebník sevillský, Figarova svatba
D. A. F. de Sade: Sto dvacet dní Sodomy
Ch.-L. S. de Montesquieu: Perské listy
P. A. Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti
John Gay: Žebrácká opera
Laurence Sterne: Život a názory Tristrama Shandyho
James Macpherson: Písně Ossianovy
William Blake: výbor z básnického díla
Oliver Goldsmith: Farář wakefieldský
Horace Walpole: Otrantský zámek
Charles Robert Maturin: Poutník Melmoth
Jan Potocki: Rukopis nalezený v Zaragoze
Carlo Goldoni: Poprask na laguně
Ivan Kotljarevskij: Aeneida
Emanuel Schikaneder – W. A. Mozart: Kouzelná flétna
Johann Wolfgang Goethe: Faust, Utrpení mladého Werthera, Viléma Meistera léta učednická, Západovýchodní díván, Báseň a pravda
Friedrich Schiller: Loupežníci
Friedrich Hölderlin: Hyperion, výbor z básnického díla
Novalis: Jindřich von Ofterdingen
Achim von Arnim - Clemens Brentano: Chlapcův kouzelný roh
bratři Grimmové: Pohádky pro děti a celou rodinu
E. T. A. Hoffmann: výbor z povídek
Adelbert v. Chamisso: Podivuhodný příběh Petra Schlemihla
Samuel Taylor Coleridge: Píseň o starém námořníkovi
George Gordon Byron: Childe Haroldova pouť, Vězeň chillonský, Manfred
Percy Bysshe Shelley: Odpoutaný Prométheus
Walter Scott: Ivanhoe, Wawerley
John Keats: výbor z básnického díla
Francois René de Chateaubriand: Atala, René
Benjamin Constant: Adolf
Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži, Ubožáci, Devadesát tři
Aloysius Bertrand: Kašpar noci
Alfred de Musset: Zpověď dítěte svého věku
Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin, Měděný jezdec
Michail Jurjevič Lermontov: Démon, výbor z lyriky
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Mirgorod, Petrohradské povídky, Mrtvé duše
Adam Mickiewicz: Dziady, Pan Tadeáš, Konrád Wallenrod
Juliusz Slowacki: Král Duch
Zygmunt Krasinski: Komedie ne božská
Henryk Sienkiewicz: Quo vadis, Ohněm a mečem
Wladyslaw Stanislaw Reymont: Zaslíbená země
France Prešeren: Básně
Soeren Kierkegaard: Svůdcův deník
Hans Christian Andersen: výbor z pohádek
August Strindberg: Syn služky, Tanec smrti
Selma Lagerlöfová: Gösta Berling
Henrik Ibsen: Divoká kachna, Peer Gynt
Honoré de Balzac: Ztracené iluze, Otec Goriot
Stendhal: Červený a černý, Kartouza parmská
Gustave Flaubert: Paní Bovaryová, Citová výchova, Salambo
Guy de Maupassant: Miláček
Alphonse Daudet: Listy z mého mlýna
Prosper Mérimée: Carmen
Jules Barbey d´Aurevilly: Ďábelské novely
Émile Zola: Nana, Zabiják
Jane Austenová: Pýcha a předsudek
Charles Dickens: Kronika Pickwickova klubu, David Copperfield, Oliver Twist
Charlotte Brontëová: Jana Eyrová
Emily Brontëová: Na větrné hůrce
William Makepeace Thackeray: Jarmark marnosti
Lewis Caroll: Alenka v kraji divů
Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov
Ivan Sergejevič Turgeněv: Lovcovy zápisky, Otcové a děti
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír, Anna Kareninová, Kreutzerova sonáta
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest, Idiot, Bratři Karamazovi, Běsi
Adalbert Stifter: Z kroniky mého rodu, Pozdní léto
Gérard de Nerval: Dcery ohně, Chiméry
Charles Baudelaire: Květy zla
Paul Verlaine: výbor z básnického díla
Arthur Rimbaud: výbor z básnického díla
Lautreamont: Zpěvy Maldororovy
Stéphane Mallarmé: Faunovo odpoledne
Giacomo Leopardi: Zpěvy
Giosue Carducci: výbor z básnického díla
Charles de Coster: Pověst o Ulenspieglovi
Alfred Tennyson: Idyly královské
Friedrich Nietzsche: Zrození tragédie z ducha hudby, Tak pravil Zarathustra - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
taková blbost a co to dalo práce :) mám milovat romantiku a zřejmě proto začínám další krimi. takže u raků mimo. ani váhy nesedí, prej lyrika nebo poezie. nevím, ale fantasy moc lyrika není. - Zobrazit vlákno diskuze
16.) kniha s oxymórem v názvu:
Yaoiyuri: dnes jsem nahlédla do učebnice Literatura v kostce pro střední školy, kde je o díle Květy Zla následujici poznamka:
Květy Zla - lyrika, odraz tragické rozpolcenosti člověka (dobro a zlo - viz titul oxymóron). Pokud je to v učebnici, mělo by to tak i být... ne? Je to velmi matoucí. - Zobrazit vlákno diskuze
17.) Kniha žánru, který běžně nečtete:
Viz Mathiel, akorát bych to ještě upřesnila. Literární druh je epika (má děj) a lyrika (nemá děj, popisuje pocity, myšlenky a tak), literární forma je próza (psaná ve větách, členěná do odstavců a kapitol) a poezie (psaná ve verších). A žánr je například román, novela, povídka, balada, pověst a tak. Takže poezii bych sem jen proto, že je to poezie, neřadila. - Zobrazit vlákno diskuze
17.) Kniha žánru, který běžně nečtete:
Je rozdíl mezi literárním druhem = epika (próza) x lyrika (poezie) x drama a literárním žánrem – např. pověst, pohádka, legenda apod. - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
Autor se narodil a zemřel ve dvou různých městech, rodné bylo přejmenováno po něm, město jeho smrti bylo a je nepoměrně významnější, takže bylo po(pře)jmenová(vá)no po aktuálně přijatelných velikánech (zemřel tedy v městě jiného jména, než pod kterým ho známe dnes, a on ho za svého života zažil ještě postarším názvem).
A s tím přicházíme k vysvětlení, proč měl hledaný autor vcelku "rozumný" důvod propadnout hlubokým depresím a spadnout do osidel alkoholismu. Zažil totiž největší dějinný zvrat, který změnil celý svět a následky neseme dodnes. Z počáteční euforie a ideálů rychle vystřízlivěl, když viděl realitu kolem. Když se něco převrátí naruby, objeví se jen druhá strana téhož a často hrubšího zrna...(moje metafora, nikoli jeho).
Ale z literárního hlediska se naštěstí nevěnoval ničemu podobnému jako budovatelská poezie, zůstala nám po něm jen krásná lyrika. - Zobrazit vlákno diskuze
Žánr poezie:
Souhlasím s tím, co píše HTO. Také jsem pro to, aby kategorie Poezie zůstala jednotná, neroztříštěná. Před mnoha lety jsem sem přišla, a první prosba, kterou jsem měla, bylo, aby byla Poezie rozdělena na českou a zahraniční. Dan mi to tehdy zamítl, a nedlouho potom, když jsem se s vervou pustila do vkládání knih, jsem zjistila, že to bylo moc dobře, a jsem za to ráda dodnes.
Poezie je nedělitelná. V každé sbírce, antologii, almanachu, v každé knize je toho tolik, že nacpat do jedné škatulky, tedy přesněji podškatulky, opravdu nejde. I to základní dělení na českou a cizí by byl problém, je mnoho knih, v nichž jsou básně autorů českých, slovenských i zahraničních. O barevnosti, mnohovrstevnatosti a pestré škále obsahu básní ani nemluvím. Natož o tom, že lidé je mohou i vnímat velmi různě. A jak by vkládající např. rozhodoval, u sbírky, v níž jsou básně intimní i přírodní, do které škatule ji dát? Navíc, zcela subjektivně, mně se i líbí, že tady jsou všechny knihy poesie krásně pospolu.
Pokud je čtenář zaměřen jen na určitý druh poesie a v něm si chce číst, pomohou mu štítky. Na rozdíl od podžánru, který může být přiřazen vždy jen jeden jediný, se ke knize s básněmi různě zaměřenými dá přidat libovolné množství (dobrá, tak nejvýš deset) štítků, které přiblíží jejich obsah, zaměření, vyznění..: lyrika, intimní poesie, limeriky, nonsens atd. atd. Jsou tu lidé, kteří mají poesii rádi, mají ji pročtenou a dokážou přiřadit ke sbírkám i štítky, které pomohou dalším orientovat se v ní.
Takže, ať to shrnu. Jsem všema desetima pro to, aby kategorie Poezie zůstala takto, jak je teď.. za což se tímto přimlouvám. - Zobrazit vlákno diskuze
Nightlybird´s YJ Night pub:
s-reader, Dell - nebuď tak přísný na nebohého poetu, třeba mu dělali lobotomii a třeba je v té ukázce něco, co jsme nepostřehli - Wernisch to tam ale viděl nebo cítil. Nebo to tam vrazil schválně - jako kontrast ke svým vybroušeným veršům.
S mnohostránkovostí jsme si drobátko nerozuměli - cituji sám sebe - "nevadilo by mi to, kdybych neměl pocit, že jde pouze o jakousi "vatu", o snahu zaplnit co nejvíc stránek" (tady je nevýhoda, že se nedá zvýraznit úpravou písma ústřední myšlenka a pak to třeba vyzní jinak, než to bylo myšleno). Mně prostě vadí a to říkám úmyslně velmi jemně, když SI AUTOR CINTÁ PENTLI A KRMÍ MNE BEZDUCHÝMI ŽVÁSTY na 200-300 stranách, kde se ani nic neděje, nejsou tam žádné světoborné myšlenky, ani úchvatné popisy krajiny, charakteru postav atd. a to jen proto, aby ve finále měla kniha 500 - 600 stran.
Jsou knihy, které mají v souhrnu třeba přes 3000 stran a čtou se jedna báseň(třeba Merleho Dědictví otců - 6x cca550 stran - je řada dalších, tohle mám před nosem), naopak, je čas se s postavami a dobou sžít. Tak takhle asi. Zřejmě zvolna ztrácím schopnost se přesně vyjádřit hned na poprve. A druhý jev jsem u sebe zaznamenal - už jsem si v poslední době naběhl na knihy, které byly někým hodnoceny jako skvělá díla a mně po přečtení vyvolaly břichobol a pocit, že jde o cosi, do čeho bychom neradi šlápli na pastvině. Tak nevím, mění se mi kriteria nebo blbnu. Kdo je idiot - já nebo ti druzí? To je řečnická otázka! Začínám se vztekat, raději něco na dobrou noc (úryvek ze světového lyrika, který se uchlastaL a nakonec oběsil) :
Teď už nebudeš rvát se,
srdce ztemnělé mhou.
Nebudu nikdy už bosky
rousat se březinou.
Tulácký duchu, rety
mými teď mluvíš tu;
Kde jsi, má svěžesti dávná
drzosti zraků a rtů?
Já skoupější v přáních stal se,
živote, nezdál ses jen?
Jako bych procválal jaro,
na koni růžovém.
--0-- - Zobrazit vlákno diskuze