Nightlybird´s YJ Night pub

Básně jsou moc pěkná zvyklost, doufám, že se ujme a přerodí v tradici.. Díky za ně.
zdravím vespolek.

s-reader, dell - i vy čerchmanti, sur-ovými realisty (nebo snad sýr-ovými) mne tlučete - nebojím sa, zapnu mozek, ubráním sa. Osobní vyznání - nesnáším jakékoliv - izmy a to v čemkoliv. Pokud jde o poezii, dělím básně na ty, které se mi líbí, které ke mně nějakým způsobem promlouvají, další skupinu tvoří básně nechávající mne lhostejného, bez emocí a do třetice básně, které se mi nelíbí, u kterých mám pocit, že se autor samoúčelně a samolibě pouze předvádí, kterým chybí myšlenka, jsou s nulovým citovým nábojem (ale i u této kategorie připouštím možnost, že je chyba ve mně, že moje citová vyprahlost a mozková lenost mi brání báseň pochopit a vcítit se do ní). Jinak musím konstatovat, že budu tak trochu hádat, ani od jednoho autora nemám v knihovně ani řádku - ne snad, že bych měl k jednomu či druhému nějakou averzi. V dobách, kdy jsem knihovnu budoval a košatil měli oba "zaracha", logicky jsem od nich nic koupit nemohl a poslední léta kupuji knížky velmi sporadicky, když narazím na něco výjimečného, co mne doslova uchvátí.
s-reader - jsi průhledný jako horská studánka i kdybych neměl žádné vazby na Brno a případné na jeho underground, musel bych hádat se 100% jistotou Pavlíka Řezníčka. Nic jsem dnes nečetl, vlezu do pošty a dám si na dobrou noc toho kluka maďarského od tebe a budu spát. Jinak na www.okoun.cz se vyskytují současní brněnští surrealisté, kvalitu neposoudím, jen jsem nakouk.
dell - ty jsi mne zmátla prohlášením, že nejde o báseň. Není přece nikde psáno, kolik má mít báseň slov či veršů. Jistě, je rozdíl mezi Šrámkovým Pastevcem koní a Jeffersovým Hřebcem grošákem, obě díla ale vnímám jako báseň. Nicméně jsem podle personifikace rostlin usoudil, že by se mohlo jednat o "pátera vyklouze" Kubu Demla, ten tohle téma použil ve sbírce Moji přátelé, znám to ale jen z doslechu, neviděl jsem, nečetl jsem, tak nevím, mohu se mýlit. Konec konců houby záleží na tom, kdo to řekl, podstatné je, že to bylo řečeno.
Nad tímhle nehloubejte, to je k neuhádnutí:

Ty, smrti,řekni, víš,
v co si mne proměníš?

Snad borovicí, tou
z hor, budu košatou.

A v bíle zimní dny
zašumím zelený...

Nightlybirde, zůstanu u tématu:
Pro mě je snad nejhorší, když ve mně báseň (nebo jakékoliv dílo) nevyvolává nic. Pokud mě zdravě naštve, je to pořád o dost lepší. Nicméně samozřejmě mám ve své blízkosti především knihy, které potřebuju k životu. Pár knih (a právě hlavně poezie) čtu prakticky pořád. Patří k nim i citovaní Moji přátelé a cokoliv od Skácela, v současnosti se hodně vracím ještě ke Snímání z kříže. Ale abych se tu úplně nerozplynula, přidám něco od mého člověka, narozdíl od té krásné ukázky v poslecním příspěvku od NB zcela jasné:

Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice:
český literát
má trampot více;
jemu hrozí hlad
i šibenice.

dell - jen dotaz k Moji přátelé - Deml tam má jenom takové jednotlivé řádky, nebo jsi to vystřihla ty? Jinak nadčasovost KHB a výše citovaného epigramu vyniká zejména v kontextu dvou předchozích autorů. Co k tomu víc dodat.Přimělo mne to k listování a tím jsem si připomněl, že řadu epigramů překládal (což mi z hlavy docela vypadlo).
Cítím se být povinován malým vysvětlením. S tím sidžo to byla tak trochu zlomyslnost, bylo mi jasné, že to nebudete nejspíš znát. Je to něco jako japonské haiku, ne tak známé. V dobách dávných jsem měl spolužáka, který se jmenoval Kim-ně-jak - od pohledu Korejce. Občas jsme se bavili - tak tak všelijak, on uměl bídně česky, já vůbec korejsky. Hromadu těch věcí mi z hlavy vyvál čas, nicméně zůstalo sidžo (obecně, jeho pokusy o překlad dopadly hanebně a stačily jen k poznání, že je to něco pro slušného Korejce k životu nepostradatelného (oni dokonce některé zpívají jako písně), znalost jednoho slova (dambe= cigareta - nebo podobně, nejsem si už jistý) a poznání, že korejci nepíší znaky jako Číňani, jak jsem si do té doby myslel, ale že mají hláskovou abecedu, ale nepíší jako my po písmenech, ale po slabikách a jinak zleva doprava, shora dolů jako my.Ukázka:
ma KA
T - no moc se mi to nepovedlo, když to ale vidíte napsané(korejskou abecedou, pochopitelně), fakt to vypadá jak čínský znak (také původně čínsky psali). Jinak je sranda, že autor, od kterého jsem ukázku vybral se s sidžo seznámil podobným způsobem jako já, jenom ho to zasáhlo víc.Typická ukázka toho, že když dva dělají totéž není to totéž.
s-reader - tak teď už je mi jasné proč jsme se kolikrát dost obtížně domlouvali. Přečetl jsem si tvůj dárek a je mi jasné, že jsi těmi svými Maďary doslova načichl. Každopádně jsem se ale pobavil. Poslal jsem ti pár fotek svého pralesa - jak je vpravo ta mezera, tam stály borovice, které mi sundala EMA. Snad to ale postačí k pochopení, že tvoje podzimní úklidová varianta je pro mne absolutně nepoužitelná - brodil bych se po prdel v listí až do napadnutí sněhu a ani pak by to asi lepší nebylo. Ta skála není můj lom - to je jen dekorace, lom mám až dál v zahradě (strach mi nedovolí vrtat se v té stěně - je asi 6m od baráku, stačilo mi, že jsem z ní už jednou spadl já, nerad bych aby spadla ona).
Noční chvilka poezie: (trochu pesimistický úryvek)

můj život plyne jak v řeku sváté listí
znám cenu lásky znám cenu nenávisti
poznal jsem trpkost ran a vím jak chutná krev
věřit jsem zapomněl černý však poznal hněv
jenž plní k zalknutí mé srdce zmučené
má krev teď temná je a má žár plamene
--0--

Já tentokrát úryvkem začnu a navíc úryvkem z díla prozaického. Jsem si dobře vědom toho, že jsem přišel s kočkou po funuse, ale přesto mi to nedá, když už jsem na to narazil, nepodělit se:

Kočky jsou vybaveny chytrým instinktem, který je za ta staletí, co žijí v lidském společenství, poučil, co se od nich čeká: totiž že budou hrdými, svobodnými tvory, s kterými jen tak někdo nezamete. Kdyby se tak chovali psi anebo jiná zdomácnělá zvířata, nazvali bychom to nejspíš neposlušností nebo mezkovitostí. Ale jak vědí básníci, kočkám sluší netečnost a vzdorovitost, nad kočičími hlavičkami září trochu jiné hvězdné nebe a uvnitř nosí trochu jiný mravní zákon než my, jak už věděli ve starém Egyptě.

Protože by bylo nefér předpokládat, že to někdo pozná a v duchu si mnout ruce s dětinskou radostí "nepoznal, nepoznal", napíšu rovnou, že je to z povídky Jiřího Kratochvila Jablko (další Brňák nightlybirde, pod kůži mi vlezli nejen Maďaři, ale i Brňáci).
Chápu, že při takovém množství stromů je problematické listí pod sněhem nechávat, nezbývá, než vzít hrabičky nebo vyjet sekačkou a uklidit to. Stejně předpokládám, že sníh stihne přikrýt více, než by ti bylo milo.
Při svých studiích jsem se občas také setkával s cizinci, ale většinou to byla zvláštní sorta lidí, která se k nám na studia dostávali za trest, protože tropili neplechu a rodiče je chtěli trochu potrápit. Většinou šlo o afričany, kteří měli v dotaznících napsáni Povolání otce: Král, Povolání matky: V domácnosti. Ovšem jméno jednoho takového cizince, které neustále viselo na nástěnce na listině pobíračů stipendií mě mátlo: Benzina Ben-Zina. Předpokládám, že jeho otec byl nejspíše obchodní zástupce.
Nu, nebudu se vyplkávat, moc jsem toho nepřečetl, zápasím s natíráním palubek a nějakou zákeřnou nemocí. Ani se mi nechce rozečítat nějakou zásadní knihu, protože předpokládám, že v sobotu na veletrhu nakoupím a pak by mě to jen rozptylovalo.

Nightlybirde, ta Demlova sbírka se skládá z z různých útvarů, vybrala jsem z těch kratších, některé jsou i na pár stránek, většinou na pár řádků, dialogy, verše, úvahy, myšlenky, povzdechy. Je zvláštní, že když si vyhledám své oblíbené rostliny, najdu i myšlenky, které jsou mi blízké a výstižnost je nad mé chápání přesná.
S-readere, z maďarské literatury jsem přečetla opravdu hodně málo, ale to málo stálo za to. V Brně prodlévám víc, ovšem s Medvědím románem jsem bojovala. Je pravda, že ten boj stál za to, ale nebýt podnětu z vyšších míst, asi bych si tuto knihu nikdy nepřečetla.
Poezii příště, teď mě napadá samý Rybí zpěv a trychtýře, a to sem psát nebudu.
Tak jen z hlavy pár nových názvů navržených přírodě: (S-readere, nevíš, jak s tím naložil Bondy? Jestli vlastně tohle překládal, teď nevím.)

mokrk
moudiloďka
sýdřeň koprsa
pampevlk
mžikev
kotrok

Na toho Bondyho se večer doma podívám, z hlavy vůbec nevím, zda to překládal. Vůbec se nedivím, že jsi s Medvědím románem bojovala, já se přiznám, že to bylo jediné co jsem od Kratochvila vůbec neskousl a také je to jedna z mála knih, které mi od něj chybí ve sbírce. Časem se k němu vrátím s větším odhodláním a větší bojovností.

Morgensterna v knihovně nemám, nepřirostl mi natolik k srdci, abych ho kupoval. Uznávám, že němčina se svými složeninami doslova svádí k hraní se slovy, mám ale za to že čeština se svou bohatou slovní zásobou zrovna tenhle způsob vyjádření dvakrát nepotřebuje. Ty slovní hříčky, nebo slovní akvilibristika, či co to je, mi připomínají spíš snahy obrozenců typu "smrkonosoplena" - teď mne napadlo, není v tomhle základ pro obecné pojmenování produktu rýmy? Jinak je pravdou, že obdobné hrátky se slovy provádí i řada našich současných básníků (na závěr ukázku přidám - pokud ji najdu, není v hlavě, ale na papíře a to je u mne problém, jsem takový papírkový čert). Ještě k překladům - Bondy určitě CHM překládal, mám přehršli jeho básní v opisech) a mám dojem, že s tím začal ještě před Hiršalem. Tuším, že už tady bylo dohadování, kdo je lepší. To si netroufnu posoudit, tolik jsem toho od všech třech nepřečetl a navíc CHM překládala celá řada dalších, třeba Kolář, Kundera, Holan a bůhví kdo ještě a vím houby, co za překlady jsem vlastně četl.
s-reader - acylpirin+mátový čaj+slivovice v poměru 4:1+ horká co tělo snese vana = výsledek - buď zcepení nemoc nebo ty.
Báseň nebude, nenašel jsem ji. Nic mne momentálně nenapadá a cítím se jak šibeničník zpívající žofii a jdu proto spát. --0--

Dell: Mrknul jsem na Nové názvy..., ale našel jsem je jen v překladu J.Hiršala, ze kterého pochází tebou citované. Zajímavé je, že v originále, který mám obsahuje 20 řádků (20 názvů), Hiršal jich má 31. Tak nevím, kde na to ten kluk překladatelská došel. Asi by si tím neměl člověk lámat hlavu. Že neumím dostatečně německy (anglicky, francouzsky, italsky, řecky, japonsky ..................), je pouze má chyba, neměl bych se tedy k překladům stavět kriticky.
nightlybird: uvedený způsob kurýrování jsem v minulosti zkusil, má zkušenost je taková, že bacily se tomu chechtají a člověk má ošklivou kocovinu. Morgenstern má pro mě větší význam, není to pouhá slovní ekvilibristika, ale nebudu ho bránit s nasazením života. Na to mám jiné koně.

Aby tu dnes nechyběl kousek poezie, když nightlybird tak zklamal, zaskočím za něj a zvolím něco velmi poetického a pro identifikaci velmi jednoduchého (původně jsem měl vyhlédnutou první píseň z útlého svazečku Deset obrazů krocení býka, ale nakonec jsem to zavrhl a úryvek je z něčeho mnohem známějšího:

..................
Ve sklepech zavřených na těžké závory,
na zámky visací jak přeplněná břicha,
předloňské slunce ve tmách odpočívá.
O dýhu sudů rozbíjíme ořechy,
jen tak, jen holou dlaní
.........................

jo, to byly časy... Zbytečná nápověda: opět vše vede na Jižní Moravu.

Po několika týdenní abstinenční odmlce se tu opět hlásím :). Zřejmě nesplnila vůj účel, protože jsem si dokonce donesla vlastní 0,5l hrnek přímo od Guinnese. Jak jsem se prokousávala příspěvky, tak jsem ráda, že jste ve zdraví přežili podzimní úpravy domků i básnickou soutěž. Přibylo několik knih, které bych si ráda přečetla, za takové typy vám moc děkuji.
Občas si přečtu nějakou knihu s námětem koncentračního tábora či druhé světové války. Vždy přinesou smřšť pocitů, když odsunu stranou všechny ponuré a zlostné, najde se tam dokonce i radost. Je tam, protože doufám, že stejně jako na mě účinkují i na ostatní a to co se stalo nebude zapomenuto. Přes knihy je vše intenzivnější.
Bohužel jsem básněmi téměř nepolíbená, ale potěšilo mě, že aspoň u jedné, jsem autora uhádla a děkuji tomu, kdo to sem napsal. Jedna kniha od N. Roberts začínala verši od R. Frosta a zrovna když bych si je ráda vybavila, tak mi jeden vypadne. Aspoň něco:

V hloubi lesa temný stín,
.....,
já ale sliby vyplním
a míle ujdu před spaním.
Krásně doplnily atmosféru a zároveň knihu celou.
Čtete si básně nahlas nebo je pouze hltáte očima?

Na ocenění knih (autorů) nekoukám, pouze jsou-li napsaná na obálce a i to je jen pro zajímavost a nemá to pro mě žádnou informační hodnotu.

Tím jsem snad okomentovala vše, co jsem chtěla a mohu zas na chvilku odejít do tmavého kouta a z něj poslouchat útržky hovorů a občas se připojit, budu-li mít co říct.

s-reader - vidím, že jsi už pookřál. Pokud jde o mnou navrhovanou léčbu, musíš dát pozor na poměr - podle tebou popisovaných příznaků jsi jej dozajista obrátil. A taky nesmí být těch hrnků 25. Jinak jsi hodný, žes vypomohl udržet kredit pubu, když jsem já pro sklerózu držel hubu. Z tvého úryvku jsem se málem skácel - měl jsem před očima prosluněnou Pálavu a sklep starého Panáčka (?), kam jsme si odskakovali ze skal pro osvěžení. Jinak si myslím, že - nikdo z nás vůbec netuší, jak dopadla by noc s pravěkou Venuší. Bojím se, bojím moc.
K Hiršalovi - on se možná chtěl jenom pochlapit, jako že není žádný blbec, že umí taky vymyslet ptákovinu. Co jsem tak zaslechl mezi lidem, on si tak trochu dělal na CHM copyright - "přetahoval" se o prvenství překladů s Egonem, přitom Bondy v době kdy překládal, o Hiršalovi a jeho překladech nevěděl, zato Hiršal se o Bondyho doslech od Hrabala (sám to snad někde přiznal). No co, nebudeme to řešit, mají to kluci oba odbytý.
andrys - to je dost, že ses ukázala. Udělala jsi mi radost - potvrdila se platnost mé teorie, že v jakékoliv knize, i té nejpitomější se dá objevit nějaká perla, byť by to byla drobnost (nechci se dotknout tvé oblíbenkyně, na ni dozajista platí to "jakékoliv", nikoliv to "nej...) A ty i Nora jste ze mne udělaly pitomce - Frosta vůbec neznám, dokonce ani jméno mi nic neříkalo. Asi jsme se tak nějak minuli. Nakonec jsem po pátrací akci našel v antalogii 100 moderních básníků jeho jednu báseň a pár řádek o něm.Báseň je sice aktuální - Shrabování listí - ale nebudu to s tím přehánět, na závěr přidám něco malého francouzského. Jinak -nevím jak kdo, já ale poezie v podstatě nečtu, natož abych ji nahlas deklamovat či hltal očima. Já si jednoduše vezmu knihu, pomalu a líně v ní listuji sem a tam a čekám, co mne osloví, co ve mne vyvolá nějakou odezvu a když dojdu nakonec, vracím se a vychutnám si to, co mne zaujalo a knihu odložím a vezmu ji do ruky třeba až za rok, abych proces opakoval. Představa, že bych knihu veršů četl jako detektivku - od strany jedna do strany poslední, je pro mne naprosto nepředstavitelná a stupidní, stejně jako otázka "co tím chtěl básník říci". Ale dovedu si představit, že někdo čte verše docela jinak, stejně jako je někdo nečte vůbec.
A na dobrou noc všem :

Starý faun z vypálené hlíny
se šklebí na svém trávníku,
jak věštil by,že do hodiny
dospěje k svému zániku

ta slast, jíž mřou dva naše stíny
melancholických poutníků,
jenom co zmlknou tamburiny
a dozní tlukot slavíků.... --0--

nightlybird: Je mi jasné, že vzpomínky na Pálavu a věstonické vinné sklípky musí evokovat Skácelovy verše a není je problém identifikovat. Já mám tentokrát s tvou ukázkou trochu problém. Někde v koutečku máho sklerotického mozku se cosi ozývá, ale vůbec tomu, co mi říká, nerozumím. V mém knižním nepořádku jsem nic nenašel, ale našel jsem jinou věc, která mi připomněla knihu Polštář z trávy, ta se mi líbila:

Stín bambusu padá na kamenné schody
dotýká se jich
ale ani zrnko prachu se nezvedne
Měsíc se zrcadlí v hlubině rybníka
ani vlnka se nezvedne jeho paprskem.

Úplně mimo naše vzývání
kvetou švestky
kvetou třešně.


Andrys: báseň si musím číst nahlas abych ji vnímal. Pokud nechci vypadat jako idiot, čtu si ji jakoby nahlas potichu. Pokud se pokusím přečist si báseň stejným způsobem jako prózu, přestanu vnímat jednotlivá slova a vše jde do háje. Proto čtu poezii tak málo a mohlo by se zdát, že k ní nemám dobrý vztah. Opak je pravdou.

Poezie se rozhodně nedá číst, jako próza, to jsem tím nemyslela. Dost poezii zanedbávám (nevím jak si vybrat správnou sbírku básní, abych se k ní vracela), ale když jsme na škole četli Nerudu, tak to nebylo nic moc, ale potom jsem se k němu doma pozdě večer vrátila a četla si ho nahlas a najednou to bylo úplně jiné. Stejně jako s Kyticí, když jsem si ji četla jen tak potichu, byla také hezká, ale bylo tam jen poučení. Potom jsem ji četla znovu, sama večer na intru a nahlas a najednou to bylo i děsivé. Hlas zřejmě dodá básni nový rozměr.

s-reader: jaký byl úlovek?

Pár dní jsem se teď cítil nějak divně, asi jako mrtvá kočka - nemluvný a celý ztuhlý, hýřivé barvy podzimu na mne nemají žádný pozitivní vliv, spíš naopak.
s--reader - tak jsem si pofňukal a v takovém rozpoložení ty do mne čímsi, co jsem první moment považoval za báseň (když ses zmínil o Polštáři..., uvědomil jsem si ale hned, že to nemá stavbu a formu haiku) a bral to jako pomstu za sidžo. Pak jsem si uvědomil, že je to sice japonské provenience, ale spíš z okruhu zenových rčení, kterými mne před lety častoval přítel Králík - dokonce mi dovolil listovat v jakési knize (mimo vášeň pro filozofy měl i dceru provdanou do Japonska a na zdi svého brlohu pověšenou katanu o které nepochybně lživě prohlašoval,že se s ní holí). Na ten zen ale pozor - nejasně si pamatuji jakousi zenovou tézi, která končila nápadem na pálení knih, nevím už přesně jestli jen zenových, nebo to bylo myšleno obecně - no a co nedovedu sám jasně říct, není jasné ani mně samému. ¨Teď už jsem všechno zabalil, kočkám jsem zateplil ještě kůlnu na zimu, ještě vymetu okapy a oddám se lenošení až do jara. Nic nového převratného nečtu, jen se tak přehrabuju v knihovně, semtam něco vytáhnu a bleskem přelousknu, něco vrazím tady do DbK, něco po prolistování zpátky do knihovny. To ty jsi dozajista jiný héros, určitě ses na veletrhu napakoval, nezapomeň se pochlubit, slibuji, že nebudu závidět (možná jenom trošičku). Ještě jsem si vzpomněl k hliněnému faunovi, mám za to, že byl inspirován autorem Opilého korábu (který jsem dokonce slyšel v dávném čase u táborového ohně za halasného zpěvu otrlých traperů a drnčení kytar - to by se Artur divil). Lovu zdar (opožděně).
andrys - každý čte tak, jak je mu dáno, s tím si hlavu nelam. Pokud jde o výběr, to už je horší. Já třeba tvrdím, že si básně nevybírám, že si ony vybírají mne. Tím mám na mysli, že zahlédnu někde pár veršů, ty mne osloví (neptej se jak, to nevysvětlím), zjistím autora, podívám se na něj v knihovně, prolistuji nějakou jeho sbírku, když i nadále trvá rezonance, vyrazím shánět do krámů, antikvariátu atp. Jindy mne zase osloví něčím autor (tak jsem přišel třeba k Jeffersovi), je to prostě různé a bude to asi různé i u různých lidí, možná si musí každý sám najít cestu.
A pro básníky nyjící o kočkách přidám jednu smutnou, ale opravdu báseň :

Vrak z bídy břehu,
vychrtlá, malá
kočka tu leží.
Teplou a svěží
rozdala něhu.

Smutně tu čeká
na krůpěj mléka
od luny a sněhu.
Noc po sobotě,
zima je, svítá
luna kamenitá.
Stydne mrtvé kotě.

Čí vina je smyta? --0--

nightlybird: jak vidno, i Reynek se zabýval chovem koček a přítel Králík byl velkou inspirací.

Přátelé, opravdu jsem pár pěkných kousků na veletrhu ukořistil a nutno podotknout, že za velmi dobré ceny. Například dvé knih Mariana Pally, párek knih Michala Ajvaze psaných společně s Ivanem Havlem, hry Milana Uhdeho, Schnitzlerovu hru Anatol a nebezpečně velkou knihu Quodlibet - čili čtení z novočeské literatury, které uspořádal I.Wernisch. To by byl zdroj básní exotických českých básníků. Za zvláštní zmínku pak stojí nevšední dílko s názvem Blijící lišky (to není překlep, tak se skutečně kniha jmenuje), které obsahuje opravdu neotřelé texty a malůvky Radka Mikuláše. Obsah je zcela ve shodě s názvem a pod drsným nadpisem se skrývá neméně drsný obsah. Chtěl jsem něco zacitovat, ale nenašel jsem nic vhodného pro tuto společnost s jemným vychováním. Za skvělé ceny tam byly knihy Kratochvilovy, ale ty už všechny mám a pár knih Jáchyma Topola, který na veletrhu byl a podepisoval. Aby se Jáchymovy knihy prodávaly, vyrobili prodejci cedulku umně vyvedenou zvýrazňovačem na které stálo: TOPOLOVI KNIHY ZDE. Chybu si opravili teprve po upozornění, ale dlužno říct, že ochotně.
Jinak tam byla úžasná tlačenice, úžasné množství krásných knih i těch nemožně barevných, potulovali se tam spisovatelé a byla tam parádní knižní atmosféra.

Readere, tak to sis krásně užil, báječné, vidím, že jsi spokojen. Blijící lišky jsem nedávno někde zahlédla....
Myslíš, že ta cedulka byla opravdu překlep? Možná šlo o výzvu návštěvníkům, aby J. Topolovi věnovali knihy....
Hezký večer všem, kočky nevyjímajíc. Je soutěž, nových autorů a knih vesele přibývá, jdu je trochu překontrolovat, než bídně usnu.

Andrys: Kytice byla moje první sbírka hororů, četla jsem ji poprvé asi ve druhé třídě, ale to už jsem ji částečně znala z předčítání. Pokud ti hlas pomáhá procítit báseň, zkus třeba v knihovně zajít do hudebního oddělení a půjčit si nějakou nahrávku poezie. Některé interpretace mi taky odkrývají nové pohledy na věc, ale poezii si čtu většinou potichu. Nicméně, každý má své způsoby, hlavně najít ten správný.
S-reader - blahopřeji k úlovku, samé krásné věci.
Jen ty Blijící lišky, ty mě nějak nezaujaly. A nikoliv kvůli útlocitnosti, přečetla jsem drsnější věci, ale tohle mi připadá docela nevkusné, zkrátka mě to nevtáhlo. Nečetla jsem to celé, možná bych pozmnila názor, ale asi ne nějak radikálně.
Nejvíc by mě asi lákala ta nejtlustší, musím se na ni podívat a možná si ji taky koupím.
Nightlybirde, na podzim mívám podobné pocity, ale střídají se s lepšími chvilkami a když to není úplný propad, můj masochismus si v tom někdy i libuje, musím přiznat, takže podzim je pro mě nejkrásnějším obdobím.

Dnes při venčení smečky, našich dvou labradorských prasátek, jsem viděla, jak z ořechů padají listy jeden za druhým, nebo spíš jeden vedle druhého, snášely se k zemi, všude tolik šustotu, zem byla namrzlá, tráva chrupala pod nohama, no není to poezie? :-)
A za básničku dík.

s-reader - starý brachu, vidím, že lov byl nad očekávání úspěšný. Vnitřním zrakem doslova vidím, jak si slastně pomlaskáváš a probíráš se v trofejích. Každopádně mám radost, že máš radost (tvoje teorie sdílení).Moje chandra se mne drží "jak exkrement košile", Dell mne utěšovala, je to ale houby platné, za let mladosti jsem také vnímal poezii podzimu, procházel se zšeřelými parky v takovém tom anglickém mrholení báňaje z lulky podoben parní lokomotivě a hloubal o životě (jak už nezralí mlaďoši často dělají). Teď je to holt ale trochu jinak, padající listí vyvolává jiné pocity, je to přechod do zimního spánku a jako již po bůhví kolikáté musím sám sebe přesvědčit, že o nic nejde, že je to jenom a výhradně zimní spánek. Ale k věci.
Nevím jestli je Reynek chovatelem koček, pochybuji o tom, každopádně o nich umí napsat báseň (to bylo hlavně smyslem a vzkazem pro kočkomily-básníky).Jinak jsem u něj narazil na sice prozaické, současně ale velmi poetické texty. Nevadí mi, že je věřící, vadí mi ale skutečnost, že svoji víru v řadě případů ve svých textech manifestačně vyhlašuje. Myslím si, že víra - ať je už jakákoliv - má být vnitřní, interní a velmi intimní záležitostí člověka.
Králík byl prostě Králík, někdy inspirace, jindy hotové neštěstí. Podle toho jestli momentálně konzumoval nějaké lupení (odtud Králík) nebo kořalku. A ukradl mi Adamsovu Dalekou cestu za domovem - prý se potřebuje seznámit s příbuzenstvem. Víckrát tu knihu moje oko nespatřilo, přes několikeré domovní prohlídky, kterým jsem jeho noru podrobil. Už jsem mu to odpustil.
A před časem jsem sliboval verše místního básníka - nenašel jsem je a asi jsem je vyhodil do koše, který obden vyprazdňuji do kamen. Našel jsem ale jinou, je jiná stylem - snad to nebude vadit, na konec ji přilepím.
Dell - ta tvoje rada andrys byla výborná, tluču hlavou o stůl, že jsem si na tuhle variantu nevzpomněl já, který tak často mluví o "hudebnosti básně", ve kterém mnohé básně vyvolávají pocit melodie (jako bych ji slyšel). Hlavně , že to napadlo vůbec někoho a hlavně, aby to pomohlo.
Uhodila závěrečná :

Tři stromy jsem viděl
na březích rozmrzajícího potoka,
na každém břehu jeden.
První z tekutého zlata
Druhý zelený, olistěný
A třetí, pouhá kostra stromu.
Skřípění těch kostí
bych tam býval bez naděje
poslouchal dodnes
Nezaslechnout zacinkání
tvého vlasu, který se zachytil
v ostružiní
--0--

Miroslav Fišmeister - moravský básník a amatérský přírodovědec. Cesta opět vede do Brna. Byl jsem teď nějakou dobu zaneprázdněn, na stole se mi kupí nepřečtené knihy, musel jsem dohnat spoustu věcí. Přesto jsem si udělal čas na trochu kultury a navštívil jsem výstavu Monet-Warhol, vřele doporučuji! I když nepředpokládám automaticky, že milovníci knih musí být i milovníci jiných forem umění.
Nu, abych vrátil verše zpět na jih Moravy, krátká úryvek z pera staršího básníka, který se nechal insipovat podzimem:

Z par, jimiž doutná země snivně znavená,
voní sladké tlení doživšího listí.
Měsíc chladně vyhořívá v korunách,
jak neznal by již nenávisti.

.....
....

Dech podzimu a noci voní narkosou.
Jsi bezbranným - a skoro tomu rád.
Tma vlní se a kolébá,
a chce se spat.


Verš, "voní narkosou" prozrazuje, že básník své verše tvořil bezprostředně po operaci slepého střeva, otázkou je, jaké narkóza se v jeho době používala.

s-reader jsem na tom podobně jako ty i když z jiných důvodů. Na stole nemám žádné knihy - jenom seznam zhruba stovky těch, které čekají, až je někde seženu a přečtu ( už vidím, jak nejmíň polovina z nich bude něco poněkud pochybného. S pracemi jsem definitivně skončil, ale od jara do současnosti se mi nahromadila spousta různého papírování, vyřizování, obstarávání. atp... které mi teď žere čas a nervy. Čtu po chvilkách a většinou svoje knihy, které jsem neměl dlouho v ruce a nebo na ně zapomněl a nečetl je ještě vůbec - na tohle je DK výborná, nacházím tady často inspiraci na co nebo na koho kouknout.
Jinak sjem si uvědomil jednu reálii současné doby - knihy se mi zdají stále více vícestránkové - nevadilo by mi to, kdybych neměl pocit, že jde pouze o jakousi "vatu", o snahu zaplnit co nejvíc stránek a to i žánrů, které byly proslulé věcností a spádem ("napínáky" všeho druhu a žánrů), takže si říkám "Chudáci stromy!" a dokonce mne napadlo, jestli to nesouvisí s rozsáhlou feminizací tohoto druhu knih. Šmátral jsem v Ecovi, nic jsem na tohle téma nenašel. Ještě zkusím proletět net, třeba tam na něco narazím.
K tvé ukázce - asi tě zklamu, nejen že nevím, kdo to napsal, ale ani podle stylu nemám nejmenšího tušáka o pachateli - je to vázané, je to melodické...
V hlavě mám jak vymeteno, jako po trepanaci lebky (velká díra) a ani mne nic zašmodrchaného nenapadá (abych tě trochu potrápil) a tak jen maličkost :
Sríkánt Varma - Podivný pokojík

Každý večer u mne někdo klepá. Kdo je ?
Otvírám dveře : hle, to já,
malátný a s hlavou skloněnou,
tiše pozdravím a vejdu do pokoje.
--0--

Asi jsem se trochu unáhlil, měl jsem k ukázce připojit i autora. Jde totiž o nevýznamného básníka z Adamova a jeho verše vybral Ivan Wernisch do své sbírky Quodlibet. Připadá mi pozoruhodné, že ji uvádí, připadá mi, že je na hranici dobrého/špatného, na té velmi špatně postřehnutelné hranici. Pokud to srovnáš s nenásilně a volně plynoucími verši tvé ukázky, jsou v básni adamovského autora slova a obraty, které malinko drhnou.
Tvůj pocit, že jsou knihy stále "vícestránkovější" nesdílím. Naopak se domnívám, že jsou romány útlejší a útlejší. Poslední romány Topola nebo Kratochvila mají relativně málo stran a mě to, bohužel, vyhovuje. Píšu bohužel, protože se stále bráním té uspěchanosti, do ktré nás okolí tlačí a přestože mě krátká a sevřená forma románu uspokojuje, ozývá se kdesi na dně duše varovný hlas, že jsem opět netrpělivý. Naposledy jsem četl Peníze od Hitlera Radky Denemarkové, také nic mnohastránkového, ale byl jsem potěšen způsobem, jakým tak problematické téma zvládla.
Rád bych věděl, co si o rozsahu současných knih myslí ostatní.

Dnes si poezii odpustím, je brzké ráno, zcela nepoetický čas a mám nepoeticky těžkou hlavu.

U nás neustává snaha stihnout stavební i papírové práce, ale moje rozpoložení mě nutí číst a číst, je to asi doplňování deficitu, který u mě vznikl v předchozích pár letech. Minulý víkend to byla Přestřelka, teď čtu Krysařův deník a prokládám to poezií hlavně z knihy Pegasovo poučení, je to do značné míry návrat ke známému.
Co se týká rozsahu, i když mě podvědomí tlačí k výběru tenčích knih, většinou nelituju času, který věnuju těm vícestránkovým. Těžko přesvědčuju sama sebe, že kniha o 120 stránkách může být románem. Než mě to románově obklopí, je to pryč. Méněstránkové knihy čtu ráda a docela dost, ale pořád je ve mně ten pocit, že pořádný román by měl být objemnější. Nečtu samozřejmě jen romány, u ostatních žánrů to vidím různě. Je to téma na hlubší zamyšlení, možná se k tomu ještě vrátím. Každopádně mám doma několik tenoučkých knížek, nad něž není.
S-readere, už netrpělivě čekám na reference o nových úlovcích.

s-reader, Dell - nebuď tak přísný na nebohého poetu, třeba mu dělali lobotomii a třeba je v té ukázce něco, co jsme nepostřehli - Wernisch to tam ale viděl nebo cítil. Nebo to tam vrazil schválně - jako kontrast ke svým vybroušeným veršům.
S mnohostránkovostí jsme si drobátko nerozuměli - cituji sám sebe - "nevadilo by mi to, kdybych neměl pocit, že jde pouze o jakousi "vatu", o snahu zaplnit co nejvíc stránek" (tady je nevýhoda, že se nedá zvýraznit úpravou písma ústřední myšlenka a pak to třeba vyzní jinak, než to bylo myšleno). Mně prostě vadí a to říkám úmyslně velmi jemně, když SI AUTOR CINTÁ PENTLI A KRMÍ MNE BEZDUCHÝMI ŽVÁSTY na 200-300 stranách, kde se ani nic neděje, nejsou tam žádné světoborné myšlenky, ani úchvatné popisy krajiny, charakteru postav atd. a to jen proto, aby ve finále měla kniha 500 - 600 stran.
Jsou knihy, které mají v souhrnu třeba přes 3000 stran a čtou se jedna báseň(třeba Merleho Dědictví otců - 6x cca550 stran - je řada dalších, tohle mám před nosem), naopak, je čas se s postavami a dobou sžít. Tak takhle asi. Zřejmě zvolna ztrácím schopnost se přesně vyjádřit hned na poprve. A druhý jev jsem u sebe zaznamenal - už jsem si v poslední době naběhl na knihy, které byly někým hodnoceny jako skvělá díla a mně po přečtení vyvolaly břichobol a pocit, že jde o cosi, do čeho bychom neradi šlápli na pastvině. Tak nevím, mění se mi kriteria nebo blbnu. Kdo je idiot - já nebo ti druzí? To je řečnická otázka! Začínám se vztekat, raději něco na dobrou noc (úryvek ze světového lyrika, který se uchlastaL a nakonec oběsil) :

Teď už nebudeš rvát se,
srdce ztemnělé mhou.
Nebudu nikdy už bosky
rousat se březinou.

Tulácký duchu, rety
mými teď mluvíš tu;
Kde jsi, má svěžesti dávná
drzosti zraků a rtů?

Já skoupější v přáních stal se,
živote, nezdál ses jen?
Jako bych procválal jaro,
na koni růžovém.
--0--

Jesenina, pokud mě paměť neklame, bych měl mít někde v originále, nedávno jsem na něj narazil, ale neponořil jsem se do něj. Doby, kdy jsem si četl ruskou poezii v ruštině jsou pryč, ale i přes tu dálku musím vzpomenout, že ruština je jazyk, ve kterém zní verše krásně.
Že jsme si nerozuměli - uplatňuje se zde klasický efekt, do významu tvých vět vkládám své mylné předpoklady a své názory. Pokud máš pocit, že je v knihách příliš mnoho hluchých míst a stran, které by tam nemusely být, doporučuji nahlédnout do knihy Ajvaz/Havel Sindibádův dům. S údivem ji čtu, zvědavost mi nedá, hledám jediný důvod, proč by ta kniha měla vůbec existovat. Jediný důvod, který jsem zatím shledal, je honorář autorů. Přesto se od ní ze zmíněného důvodu nemohu odtrhnout.
Na cizí hodnocení nedej. Sám ani nevím, co v knize hledám, co mě nakonec přiměje, abych ji hodnotil tak či onak. Nechci se zamýšlet na kritérii hodnocení, ale už jsme si povídali na téma, co od četby čekáme a pokud si pamatuji, nikterak jsme se neshodli, jak se tedy vůbec shodnout nad nějakými kritérii či dokonce na nějakém hodnoceni?
Dell: z veletrhu jsem si přivezl mimo jiné i zmíněnou knihu Sindibádův dům, nad kterou po večerech sedím v němém údivu. To je významný úlovek, naštěstí za velmi rozumnou veletržní cenu. Už jsem stihl přelouskat i obě knihy Mariana Pally (Teplé škvarky a Zaměť mou hruď), je to ale opravdu nonsensová literatura a člověk musí být jejím příznivcem. Koupil jsem ze zvědavosti i Peníze od Hitlera Radky Denemarkové, byl jsem zvědavý, protože to byla první její kniha, se kterou jsem přišel do styku a rozhodně jsem nebyl zklamán. Ještě mě tady pár knih čeká, ale dostanu se knim, až si vyřídím účty s domem Sindibádovým.