Holčička, která spolkla mrak velký jako Eiffelova věž recenze

Ve své nové knize věhlasný fran­couz­ský romanopisec, jehož romány si podmaňují srdce čtenářů na celém světě, líčí neuvěřitelný, fantaskní, hravý, ale pře­de­vším lidsky hlubo­ký příběh matky, která se z lásky naučila létat – příběh, který nás učí, že nic, abso­lutně nic, není nemožné. Láskou, vtipem a nespoutanou fantazií překypující román vypráví o jedné neobyčejné mladé dámě jménem Providencie Nebeská, pařížské pošťačce s neobyčejně velkým srdcem, které bije pro Zaheru, marockou holčičku, v jejíchž plicích sídlí dusivý mrak cystické fibrózy. Osud je svedl dohromady při prázdninové cestě do Marrákeše, kdy se Providencie rozhodla stát Zaheřinou adoptivní maminkou. Konečně jsou všechny úřední formality vyřízeny a Zahera netrpělivě čeká, až se pro ni její nová maminka vrátí a odveze si ji s sebou do Paříže. Zbývá už jen nasednout do letadla. Na scéně se ovšem objevuje další mrak – mrak sopečného popela, který vychrlil jeden islandský vulkán a jenž zcela ochromí evropskou leteckou dopravu, a novopečené mamince tak zkříží plány. Providencie, uvězněná na letišti Orly, je bezradná: času je málo a ona chce splnit to, co vážně nemocné Zaheře slíbila. Zdá se, že zbývá jediná možnost: naučit se létat „Svět je jako batole, které se chce naučit létat, ačkoli ještě neumí chodit,“ říká autor. Takže sněme, létejme, sněme o tom, že létáme. Čtěme.... celý text