Zvuk, který je slyšet v letu racků

recenze

Jonathan Livingstone Racek (1970) je kultovní novela a nejslavnější dílo amerického spisovatele Richarda Davida Bacha. Vypravuje poetický příběh o rackovi, jenž nadevše miluje létání. Vrhá se proto do své lásky s odvahou, vytrvalostí a nejvyšším odhodláním. Za jeho snažení mu je odměnou zavržení a vyloučení ze společnosti hejna. Jonathan se však odmítne vzdát. Později získává nové přátele, kteří mu rozumí a s nimiž dolétne dál a výš, než si dokázal představit. Příběh lze chápat jako alegorii lidského života, který je svazován společností. Autor se v knize zabývá především tématem svobody a kontrastem mezi individualismem a kolektivismem. Jonathan Livingston Racek však poskytuje poměrně nedostatečný materiál pro literární kritiku. Novela je krátká a dala by se dokonce ještě shrnout do odstavce uvedeného na záložce přebalu knihy. Kdo by ji potom ale vydával? Dílo je založeno na jediné myšlence, kterou se autor snaží usilovně proměnit v poselství, jak bývá u duchovní literatury zvykem. Několikrát se k myšlence vrací, aby ji čtenář opravdu pochopil, a používá co nejjednodušší jazyk, čímž osloví prakticky kohokoliv. Nechybí ani šťastný konec. Krása myšlenky je nepopiratelná, ale v minulosti už byla v literatuře mnohokrát vyslovena. Jack London ji možná přesněji a pravdivěji zpracoval v románu Martin Eden. Jonathan Livingston Racek je však dílo, které lze i přes zřejmý obchodní záměr považovat za nejkrásnější mystické podobenství, jež bylo kdy napsáno. Zaslouží si pozornost čtenářů, protože mu nechybí obsah, forma a osobitá estetika autora, kterou by zklamaný čtenář mohl označit za krasořečnění. Dílo bylo v roce 1973 zfilmováno, dočkalo se několika různých adaptací a inspirovalo řadu umělců (např. Ninu Simone nebo Björna Ulvaeuse).

Komentáře (0)