Ztracené střípky: příliš táhlý pobyt na ostrově

recenze

Ztracené střípky (2021) / VasnivaCtenarka
Ztracené střípky: příliš táhlý pobyt na ostrově
Rebeca, rozvedená matka dvou holčiček a lékařka v jedné osobě, se vydává na výlet se svým bratrem na vzdálený ostrov, který byl zpustošený po hurikánu. Je to takový zapomenutý ostrov, mimo sezónu zcela vylidněný. V sezóně je to však ráj pro nadšené rybáře.

Na ostrově se však stane Rebeca spolu se svým bratrem oběti útoku. Někdo se je pokouší zabít. Rebeca přežije. Svého bratra však nemůže najít. Ani živého, ani mrtvého. A aby toho neměla Rebeca málo, je uvězněna na ostrově, ze kterého se nemůže dostat. Na 5 měsíců v roce se totiž ostrov vylidní, když se ukončí sezona.

Rebeca musí přežít nejen pokusy o její vraždu, ale také musí přečkat těch 5 měsíců v naprosté izolaci od jakýchkoliv lidí a služeb. Je tam zkrátka úplně sama. A jediné, na co se může spolehnout – je jen ona sama a její vnitřní síla, která ji tu a tam opustí. Ale jsou to právě dvě holčičky, které ji donutí vždy svou sílu najít a bojovat. Bojovat o přežití a o návrat ke svým dětem.

Podaří se ji překonat všechna úskalí, která ji na ostrově čekají? Najde se její bratr? Kdo jí chce zabít? A proč?! Co udělala tak zlého, že se jí chce někdo zbavit?

To vše se dozvíte v knize Ztracené střípky od autora Tima Weavera, autora velmi povedené knižní série David Raker.

Poutavá obálka knihy Ztracené střípky vyloženě nutí člověka, aby po knize sáhl. Kor, když si na obalu můžeme přečíst: “Nová hvězda moderního thrilleru.” To vše značí, že se máme na co těšit, pokud se do knihy pustíme.

Kniha je rozdělena do několika částí a kapitol, ve kterých se prolíná současnost, minulost a také vyprávění z pohledu policisty. Přestože mám ráda, když má kniha dvě dějové linky, zde to na mne působilo poměrně rušivě. Střihy v kapitolách způsobovaly, zejména v první třetině knihy, jistou dezorientaci, která mi komplikovala čtení. Pak jsem si už zvykla na střídání dějových linek a orientace se mi vrátila. Přesto jsem se necítila při čtení příliš komfortně.

Musím přiznat, že jsem se do čtení musela trošku nutit. Celý děj mi přišel poměrně táhlý. Thriller je pro mne synonymem napětí, které jsem však při čtení necítila snad ani jednou. A pokud je tohle “nová hvězda moderního thrilleru”, tak opouštím svět thrillerů a začínám číst sladké romanťárny.

Kniha pro mne postrádala spád, děj se mi táhnul, měla jsem pocit, že je to nekonečný příběh. Vlastně celé mi to přišlo takové nějaké zmatené. Ano – rozporuplný a zmatený pocit po přečtení v sobě pociťuji.

A jestli bych knihu doporučila? Ano, pro méně náročné čtenáře, kteří nemají laťku nastavenou příliš vysoko. Pro nás, co čteme thrillery často, je tohle opravdu slabé kafe.

Komentáře (0)

kniha Ztracené střípky recenze