Zoufalý únik do nicotného pryč

recenze

Posedlost (2012) / Kariol (191 views)
Zoufalý únik do nicotného pryč
Temné vize: Posedlost - L.J.Smith

Jakmile na povrch vypluje pravda o šílených plánech pana Zetese s pěticí středoškoláků s paranormálními schopnostmi, neváhají Kaitlyn, Rob, Anna, Lewis a Gabriel jednat a dávají se na útěk. Především však vyráží na nebezpečnou a velmi dlouhou cestu, na níž se blíže seznamují, uvědomují si vážnost celé situace, řeší dosud nepoznané konflikty a snaží se rozvážně uvažovat o dnech uplynulých i následujících. A pak je tu samozřejmě Gabriel, který své ochranné zdi ve své mysli telepaticky propojené s ostatními ze skupiny staví překvapivě vysoko a každým dnem se chová podivněji.
Jedinou nadějí, která jejich vypůjčenou dodávku žene dál, je vidina bílého domu, o kterém se Kait, a tím pádem i jejím čtyřem přátelům, zdálo. Doufají, že právě tam jim někdo může odpovědět na naléhavé otázky a pomoci přežít.

Do druhého dílu série Temné vize od autorky L.J.Smith, která figuruje v souvislosti s knížkami Upíří deníky, jsem se pustila hned po přečtení prvního. Bohužel, i když jsem ho četla takřka stejným způsobem, postrádala jsem v něm něco, co by příběh s takovou zápletkou měl obsahovat. Jako kdybyste četli detektivku a už od začátku věděli, kdo bude vrahem - a hned by knížka ztratila to nejcennější, totiž moment překvapení z posledních kapitol. A i když tato třídílná série zpočátku působila na mou nepříliš sečtělou mysl zajímavě, druhý díl mě lehce strhl k těm, kteří tuto autorku nečtou.

Poté, co se Kaitlyn a jejím čtyřem přátelům, se kterými sdílí nejen paranormální schopnosti, ale i svou telepaticky propojenou mysl, podaří utéct z domu šíleného pana Zetese, se vydávají na dlouhou, náročnou a nebezpečnou cestu přes celé státy, aby našli bílý dům z jejich společného snu, ve kterém, jak doufají, jsou lidé, kteří jim dokáží pomoci vyřešit jejich problémy.
Těch je hned několik. Zvrhlý Zetes, vlastnící smrtící zbraně, jim je v patách a psychicky na ně útočí. Telepatické spojení pěti myslí, které by se mohlo jevit jako užitečné v boji se zlem, mění povahy všech propojených - Kaitlyn, Roba, Anny, Lewise a Gabriela. A pak je tu jeden velký zádrhel ve zvratu událostí, který se tak úplně netýká celé skupiny...
V prvním díle se Kaitlyn seznámí s oslnivým dobrákem Robem vyzařujícím slunce a klid, který umí lidi nabít léčivou energií. Naproti tomu tu stojí temný černovlasý Gabriel s uhrančivým pohledem a smrtícími energickými schopnostmi. Není tedy trochu klišé, že se těmto dvěma rozdílným povahám - slunci a černé díře - zalíbí právě rusovlasá Kait s kouřově modrýma očima čarodějky?

Ačkoliv jsem knížku přečetla téměř ve stejném čase jako první díl, který se mi i docela na úvod série líbil, nemůžu říct, že by mne ve čtení hnala touha po zjištění dalších a dalších informací. Ne natolik, abych se snažila přijít na kloub událostem s nutkavou potřebou, kterou u spousty jiných knížek mám. Ale zároveň si netroufám psát, že bych četla rychle proto, abych měla Posedlost z krku a mohla si útlou knížečku napsat na seznam. Naopak jsem se snažila vnímat jak pozitiva, tak negativa, protože to dozajista není nejhorší knížka dob. Jen je, bohužel, oproti prvnímu rozjezdovému dílu lehce nudná a i když ne pořád předvídatelná, tak vás náhlá zjištění a zápletky nepřekvapí, vezmete je jako další "problém" do hry. Možná, že by tomu tak nebylo, kdyby se hlavní hrdinové nechovali tak, jak se chovali a kdyby celá situace nevyzněla tak uměle, že vlastně nemáte při čtení co dělat. Ráda bych držela pěti teenagerům palce a přála jim, aby Bílý dům našli, ale když jsem pak viděla, jak jednoduchou mají cestu vpřed, začala jsem pochybovat o tom, že by svůj sen doopravdy nenašli. Museli ho najít, bylo to jasné jako facka.
A jak jsem u prvního psala, že se postavy nevyvíjí, má to pokračování, i když ne zrovna slavné. Nějaké větší změny se nekonají, pouze se postupně zhoršují povahové vlastnosti hlavní pětice. Mám občas pocit, že ani neuvažují jako šestnáctiletí - často mi připadali opravdu hloupí i v lehce řešitelných situacích, a nebo naopak problém rozlouskli během chvilky, jako by žádný nebyl. Nepřirozeně a strojeně. To mě docela mrzí, protože to sráží opravdovost těchto jinak docela dobře vymyšlených postav.

Knížku bych.. já nevím, jestli nedoporučovala, třetí díl mám stále rozečtený a zatím mě nejvíc zaujal první díl. Kdybych tušila, že to nebude jen lehký rozjezd a že se to ve druhém díle nezlepší, asi bych ani po dalších osudech Kaitlyn a jejího milostného trojúhelníku a po boji s šíleným Zetesem nepátrala. Kdo ví. Takže určitě, pokud máte přečtený první díl, zkuste i tento. Uděláte si obrázek o vývoji postav k lepšímu/horšímu, o stylu psaní autorky, o zamotanosti nepevně zavázaných uzlíků příběhu a o spoustě dalších věcí. Ale abych nepropagovala jen zápory - knížka v sobě skrývá jednu novinku (pro mě novinku, nikdy jsem o ničem takovém nečetla), která by všechny milovníky nadpřirozena a paranormálních schopností spojených s nebezpečím a lidskými životy mohla nadchnout. :)

Mé hodnocení:
★ ★ ☆ ☆ ☆

Komentáře (0)

kniha Posedlost recenze