Zlatá mládež

recenze

1936
Alice žije dočasně u své babičky, jelikož její rodiče jsou na obchodní cestě. Pro Alici je to příšerné období. Ve starém domě je nuda, a pokud nemusí, tak s ní nikdo moc nekomunikuje, ani její babička. Ze všeho nejvíc jí však chybí maminka. Naštěstí jí od ní přichází dopisy, kde vypráví o všem úžasném, co na cestě vidí a posílá instrukce k honbě za pokladem doplněné příběhem, díky kterému se Alice dozvídá o maminčině minulosti.

1925
Selina je černou ovcí rodiny. Podle matky i sestry se chová skandálně, ale to jí v žádném případě nezabrání, aby si užívala života například během honby za pokladem se svými přáteli. Jenže během té poslední se něco stane a do cesty se jí připlete Lawrence Weston. Je to krátké setkání, které by mělo být také posledním. Jenže mezi nimi přeskočí jiskra a tak, i když jsou z úplně jiných světů, si najdou způsob, jak se setkat znovu.

Kniha je napsána v er-formě a vypráví příběh mnoha postav. Nejčastěji se věnuje Alici, Selině a Lawrencovi, ale ke slovu se dostane i většina vedlejších postav, které v knize zastávají nějakou větší úlohu. Vidět příběh z tolika úhlů rozhodně nijak neuškodilo, jelikož si autorka dala pozor, aby tímto stylem psaní nezpůsobila, že by některé skutečnosti byly odhalené dřív než by měly. V knize nechybí ani korespondence, kterou Selina vede s Alicí.

Iona Grey píše dobře. Její příběh se četl docela lehce, ale občas mi přišlo, že kolem některých věcí krouží až příliš, popisuje je příliš do detailu. Právě tyto části byly nudné, a jelikož jich tam nebylo docela málo, nedokázala jsem se do knihy absolutně začíst, ale i tak se mi četl dobře.

Příběh se odehrává ve dvou dějových liniích. Ze začátku mi přišlo, že dějová linka roku 1936 je docela předvídatelná a moc jsem tedy nechápala, k čemu má vlastně sloužit. Ale autorka překvapila a nakonec odhalila něco naprosto nečekaného, co mi vyrazilo dech.

Konec téhle linky příběhu je podle mě opravdu skvělý, ale bohužel je to jen tak čtvrtina téhle části příběhu. To, co se v knize odehrávalo před ní, bylo jistě důležité, ale na můj vkus až příliš detailní a nezáživné. Podle mě by bylo mnohem lepší, kdyby tahle část byla kratší a naopak o trošku víc rozepsala konec.

Linka 1925 byla podle mě tak akorát. Tohle byla část příběhu, na které i v souvislosti s tou první dějovou linkou nebylo nic nepředvídatelného. Už od prologu bylo jasné, kam tento příběh směřuje, ale kouzlo bylo v detailech. Iona Grey Selině vymyslela opravdu krásný život plný dobrodružství a zajímavých situací.

Autorka se hodně věnovala detailům, čemuž neunikly ani postavy. V knize tak bylo naprosto jasné, kdo je jaký ve skutečnosti i to, jak ho vnímají ostatní lidé. Jen u toho, proč jsou postavy takové, jaké jsou, mimo těch hlavních, byla autorka trochu skoupá. Ale i tak u většiny alespoň něco naznačila, což naprosto stačilo.

Třpytivá hodina se mi moc líbila. Iona Greyová vymyslela zajímavý příběh, který se zakládá na dost častém tématu, s opravdu překvapujícím koncem. Bohužel mi ale přijde, že má tahle kniha mnohem víc stran než potřebuje, na kterých se autorka točí kolem zbytečných detailů a věcí, které působí v příběhu rušivým dojmem. Kvůli tomu bych řekla, že je kniha spíše průměrnější, ale i tak opravdu dost povedená a určitě stojí za přečtení.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Komentáře (0)