Životní osudy našich zapomenutých krajanů ˜– dopisy plné statečnosti, nezlomné vůle a víry v Boha

recenze

Mohlo by se zdát, že kniha takovéhoto zaměření bude jakýmsi literárním reliktem, zajímajícím jen úzkou skupinu badatelů, vědecko-historickým pojednáním o striktně vymezeném úseku misijních dějin jednoho katolického řádu či náboženským spisem apologetického charakteru, obhajujícím působení jezuitů v nově objevených zámořských územích. Nic ovšem není vzdálenější pravdě než podobné apriorní přístupy ke knize, která - jakkoli vědecká, historická a náboženská - je především mimořádně sugestivním vylíčením vpravdě dobrodružných výprav do míst, kam se jednotliví aktéři těchto podniků dostávali většinou jako vůbec první příslušníci našeho národa. A jelikož šlo převážně o lidi vzdělané, bystré a spisovatelsky nadané, jsou jejich zápisky z cest neobyčejně cenným příspěvkem do pokladnice dobových zpráv o dalekých zemích, tamních obyvatelích a jejich životě. Jakkoli to tedy může znít podivně, pro mne je tato kniha především dobrodružným cestopisem par excellence.
Je nanejvýš chvályhodné, že editor celého svazku si kromě výběru a překladu nejzajímavějších dopisů dal velkou práci i s uvedením čtenáře do celé problematiky jezuitského působení v Novém světě, s jeho obeznámením se všemi nezbytnými faktografickými údaji, bez nichž by se mohl v záplavě nejrůznějších informací lidově řečeno „ztratit“. Takto však může přistupovat ke knize se solidním povědomím o dobových a jiných kontextech popisovaných událostí a naplno si tak „užít“ tuto jedinečnou četbu.
Je to vlastně do značné míry paradoxní - nepovšimnuty, polozapomenuty a takříkajíc skryty pod nánosy staletého prachu ležely v archívech dokumenty nesmírné hodnoty a čekaly na někoho, kdo by si jednak uvědomil tuto jejich cenu a pak také měl dostatek chuti, energie a pevné vůle, aby dokázal podstoupit dlouhou a namáhavou cestu, na jejímž konci je monumentální dílo, které mám tu čest recenzovat. Tímto člověkem s oněmi výše zmíněnými atributy byl Pavel Zavadil, editor svazku, který má na jeho vydání evidentně největší podíl, ovšem i řada dalších, z nichž bych zmínil alespoň Simonu Binkovou, takto autorku obsáhlého doslovu a bohatého poznámkového aparátu. Kniha vznikala s přestávkami asi patnáct let a i to svědčí o důkladnosti, pečlivosti a poctivosti, s nimiž bylo k jejímu vydání přistupováno.
Jezuitský řád u nás nemá v dnešní době dobrou pověst, což je způsobeno mnoha faktory, z nichž ovšem většinu považuji za tendenční, účelovou a historicky nepoctivou. Pravdou totiž je, že jezuité kladli velký důraz na vzdělanostní úroveň svých členů a že z jejich řad pochází množství učenců a vědců nejrůznějšího zaměření. Toto je ostatně patrné i z naší knihy, resp. z brilantního slohu, z umění mistrného popisu všemožných příhod, situací a často nečekaných obratů osudu a současně i střízlivosti a absence jakéhokoli zdůrazňování vlastních zásluh.
Jak již bylo zmíněno, kniha je výborem dopisů, které v letech 1657-1741 zasílali čeští jezuité ze svých zámořských cest a nových působišť svým představeným v Evropě. Tato korespondence vydává nejen svědectví o statečnosti, pevné víře a důvěře v Boha svých pisatelů, ale je zároveň a především plná skvělých cestopisných črt, popisů dobrodružných událostí, informací o sžívání se nových přistěhovalců s domorodými obyvateli, jakož třeba i zpráv o tom, jak v tehdejší době fungovala lodní doprava a co všechno obnášela taková plavba ke vzdáleným břehům Ameriky či Filipín. Skutečnost, že tyto nebezpečné výpravy do míst, kde následně strávili zbytek života a mnohdy zemřeli násilnou smrtí, podnikali naši krajané, by nás měla naplňovat hrdostí a úctou k těmto statečným Čechům, kteří jsou bohužel více známí a obdivovaní v cizině než doma. Vždyť kdo dnes u nás zná jména jako Pavel Klein nebo Jindřich Neumann?
Tuto neznalost máme nyní možnost napravit díky nakladatelství Argo, jemuž chci poděkovat za zaslání recenzního výtisku. Kniha na mě udělala obrovský dojem, a to jak svým rozsahem (má přes 800 stran), tak i (a především) svým obsahem, resp. obsažností. Jde o literární skvost, kterému bych chtěl popřát hodně čtenářů a těm zase stejně krásné zážitky při četbě, jaké jsem měl já.

Komentáře (0)