Zimní lidé

recenze

Zimní lidé je pravá duchařina. Do pochmurného mlhavého počasí jako dělaná. Já ji měla navíc umocněnou atmosférou audioknihy čtenou Jitkou Ježkovou. Skvělý přednes, atmosféru dokreslovala i hudba, které ale nebylo moc. Opravdu mě místy mrazilo v zátylku.

Příběh je vyprávěný z deníku Sáry Harrison Sheyové z roku 1908 a současnost Ruthie. Ruthie se svou malou sestrou Fawn. Jednoho dne se jim máma nevrátí domů. Hledají ji a při hře na schovávanou nacházejí deník Sáry. Chybí v něm ale zápisky o tom, co jsou zimní lidé neboli náměsíčníci. A kde se nachází portál pro jejich vyvolání, chybí mapa.

Sára měla strašnou smrt. Poslední pár slov napsala těsně před svou smrtí při které byla stáhnutá z kůže a vedle ní byl zastřelený její manžel. Proč museli mít tak krutou smrt a kdo jim to udělal?

Nevědí, co se s maminkou stalo, vědí jen jedno. Dobrovolně by je nikdy neopustila.
Deník obsahuje i příběh a dopisy Sářiný tety. Jak minulost, tak přítomnost byla poměrně děsivá. Věrohodně napsané, styl psaní byl takový, že jsem měla všechny události opravdu před očima.

Prostředí v knize bylo tak výborně popsané, že kdybych knihu poslouchala někde na procházce u lesa, asi bych ji musela vypnout. Děj knihy se krásně prolíná, aby nám vždy prozradil jenom její část, jen kousíček, aby nás to nutilo číst, poslouchat dál. Ke konci knihy jsem neměla sluchátka a vzala si knihu jako e-knihu. Hned jsem ji odložila. Nebylo to ono. Doporučuji audioknihu pro lepší zážitek.

Komentáře (0)