Zimní bouře je typický druhý díl – ztrácí dech

recenze

Zimní bouře je druhý díl pentalogie Divoký ostrov Karen Swan, který popisuje přesídlení 36 obyvatel odlehlého ostrova St. Kilda na skotskou pevninu. Nechybí zde i osudová láska a pátrání po vrahovi.


Ve třicátých letech požádali obyvatelé ostrova St. Kilda o přesídlení na pevninu, protože život na ostrově byl již příliš těžký a podmínky přímo barbarské. Spisovatelka Karen Swan se touto historickou událostí nechala inspirovat a sepsala sérii Divoký ostrov o třech kamarádkách Effie, Mhairi a Floře a jejich osudových láskách. V jejich životech nechybí ani utrpení či vražda. Na první příběh Efiie Poslední léto navazuje druhý díl Zimní bouře. Sleduje osudy Mhairi, která se musí vdát. Sice je zasnoubená, ale miluje jiného.

Autorka Karen Swan si na nás přichystala pěknou habaďůru. První díl její série Divoký ostrov končil pořádným clifhangerem, takže pokračování mělo začít v tom nejlepším. Akorát, že vůbec. Čeká nás totiž časový skok zhruba půl roku až rok před události z prvního dílu. Ano, dozvíme se sice něco nového, co přidá pár indicií do skládačky, co se tehdy vlastně s faktorem stalo, ale na konci druhého dílu jsme možná ještě zmatenější než u Posledního léta. A něco mi říká, že pokud se další díl zaměří na třetí kamarádku Floru, tak se dějově posuneme zase kus do minulosti. Máme to jako čtenáři vůbec za potřebí?

Co se Karen Swan upřít nedá, to je její vypravěčský talent. Kniha se extrémně dobře čte. Postavy umí skvěle oživit a popisy divoké skotské přírody jsou pomalu až brilantní. Rozhodně si zaslouží pochvalu i její velký historický rozhled a výzkum, ale v porovnání s prvním dílem tady prostě něco pokulhává. Čtenář se o tom nejzajímavějším – skutečné historii ostrova St. Kilda - nedozví vlastně už nic nového. I přesídlení není tak strhující, protože jsme ho už jednou zažili. Autorka prostě vzala to, co fungovalo v prvním díle a jela podle skoro té samé šablony.

I v Zimní bouři nechybí osudová láska, která jde proti všem myslitelným pravidlům, ale zatím co v prvním díle jsme jí fandili a nějak i věřili, tady si čtenář říká: Aha, a kde se ta zamilovanost vlastně vzala? Nikde nic a najednou bez sebemenšího důvodu láska jako trám. Zimní bouře zkrátka trpí tím, co trápí spoustu druhých dílů. Obsahuje jen omáčku okolo, vyplnění děje bez toho, aby příběh někam posunula, dovedla. Bojím se, že to samé se stane i dílu třetímu. Plánovaných jich je celkem pět, vydané dva, třetí se chystá do tisku. Třetímu dílu šanci ještě dám, ale jestli to takhle půjde dál, do pětky se asi nepročtu.

Komentáře (0)