Ze zákulisí příběhů o Oldřichovi z Chlumu

recenze

Oldřich z Chlumu (2015) / rencovav

Příběhy Oldřicha z Chlumu, které vycházejí v knižní edici Hříšní lidé Království českého, jsem začala číst zhruba před rokem. Od té doby jsem jich stihla přečíst několik a všechny se mi moc líbily. Pokaždé jsem ale byla velmi nejistá, po které z knih sáhnout, protože pan Vondruška původně nepsal příběhy chronologicky. Díky tomuto neoficiálnímu průvodci, který autor napsal jako dárek věrným čtenářům i náhodným kolemjdoucím, už dozajista nejistá nebudu.

Kniha je rozdělena na na dvě části. V té první, zhruba stostránkové, nás pan Vondruška provede vším, co by čtenář měl vědět o světě, do něhož Oldřicha z Chlumu zasadil. Autor také vypráví, co předcházelo jeho literární tvorbě, ba dokonce se vrací i do dob, kdy se jeho zájem o historii teprve začínal projevovat. Nezapomněl ani na zodpovězení nejčastějších čtenářských připomínek ohledně nevěrohodnosti děje, zdůvodnil, proč jsou některé historické informace nepřesné a samozřejmě to všechno obhájil tím, že důležité je, aby knihy zaujaly čtenáře, ne pouze literární kritiky. Tady s panem Vondruškou souhlasím.

Ono je totiž něco jiného, když čtete knihu s historickým podtextem a na každé stránce je aspoň jedno slovo, kterému nerozumíte, jedna věc, kterou neznáte, něco, co si neumíte představit. Jenže to si to potom musíte všechno hledat nebo listovat do vysvětlivek na konci knihy, abyste se příběhem prokousali. Toť se ví, že si příště raději přečtete něco, s čím nemáte takový problém, co vás nezaměstnává víc, než by odpočinková kniha měla. Pan Vondruška se proto rozhodl jít cestou spisovatele, který píše výhradně pro čtenáře, a proto si skutečnosti upravuje, aby tím poskytl čtenářům, laikům se zájmem o historii, příjemné čtivo na večer. Tenhle jeho přístup, o němž v jedné z kapitol první části knihy píše, tedy sama za sebe schvaluji a mám autora možná právě i za něj ráda.

Pro druhou část knihy pan Vondruška napsal čtyři případy Oldřicha z Chlumu - jeden zasadil do dob, kdy byl Oldřich ještě neostřílený mladík bez zkušeností, ve druhém už má Oldřich titul královského prokurátora. Třetí případ se odehrává ve Vídni a vystupuje zde i Přemysl Otakar II. a kvarteto uzavírá příběh, v němž musí Oldřich spolu s písařem Wolfgangem prokázat nevinnost k oběšení odsouzeného čeledína. Kromě Oldřicha a panoše Oty se zde čtenáři setkají s Annemarií, Oldřichovou první láskou, se kterou čeká dítě, s Blankou, která v příběhu v jednu chvíli vystupuje i jako podezřelá a také třeba s Divišem, rytířem snílkem.

Sama za sebe mohu říci, že mě kniha opravdu bavila a její čtení jsem si patřičně vychutnala. Všechny čtyři povídky měly něco do sebe, každá z nich se točila kolem jiného druhu zločinu a pan Vondruška šetřil mrtvolami i brutálními scénami (teď nevím, jestli to v očích čtenářů této recenze vyzní jako plus, pro mě to však určitým způsobem výhoda je, navíc je to důkaz, že dobrý detektivní příběh o hledání pravdy se obejde i bez vraždění). Zapomněla jsem zmínit, že kniha obsahuje seznam všech vydaných případů Oldřicha z Chlumu s poznámkou autora, jak knihy vznikaly, čeho se týkají a na co naráží. Pan Vondruška navíc sestavil i "životopis" Oldřicha z Chlumu, kde knihy uvádí v chronologickém pořadí. Takže u žádné tápání při čtení dalších knih. A že určitě další knihy číst budu!

Komentáře (3)

Přidat komentář

---