Zatím jen pod přísahou

recenze

Robert Šlachta – Třicet let pod přísahou (2020) / katy238
Zatím jen pod přísahou
Roberta Šlachtu vnímám hlavně jako policistu, jednu z tváří boje proti organizovanému zločinu a s tímto jsem ke knize psané formou dlouhých rozhovorů i přistupovala. Josef Klíma každopádně opět odvedl kvalitní novinářskou práci a bývalého policajta skutečně rozpitval po všech stránkách. Policejních.

A to je důležité avizovat a sděluji to i nyní, současná kariéra Roberta Šlachty ani jakékoliv jiné teorie na politické úrovni nejsou předmětem následujícího textu. To pro případné oboustranné zklamání.

Tak tedy.

Robert Šlachta působil dlouhá léta, mimo jiné, jako jeden z příslušníků boje proti organizovanému zločinu, ať už na úrovni mezinárodních drogových gangů či poté již na vyšších postech, kdy dloubal do zad činitele a politiky, kteří na oplátku chtěli podloubat zase jeho. V knize jsou popisovány kauzy známé i známější, ve kterých Robert Šlachta působil a přibližuje tak čtenáři policejní práci z trochu jiné perspektivy.

Velice zajímavé pro mě bylo čtení o metanolové kauze, kterou si celkem dobře pamatuji a patří mezi velmi smutné kapitoly dějin naší země, kdy pro vidinu zisku zhasínaly otřesným způsobem lidské životy a mnoha dalším zůstaly příšerné doživotní následky, třeba v podobě slepoty. Zvykejte si na život bez zraku na prahu důchodu… O tomto však překvapivě jinde mnoho materiálu není a když odečteme novinové články a počin veřejnoprávní televize rozseknutý na dva díly, je právě tato kniha výborným zdrojem dalších informací, co se tehdy dělo.

Pak se zde samozřejmě dostaneme ke kauze Petra Nečase a další nepříjemné kapitole dějin, kdy kauza NagyGate poznamenala i naše politické dějiny (byť tam je těch značek už více než na pánských záchodech osmé cenové…). I zde je však zajímavý vhled do zákulisí praktik ve vysokých kruzích a následné rozkrytí, popis odposlechů a dřiny všech zúčastněných, nikdy jsem si nedovedla ani představit, kolik policejní práce je za těmi palcovými titulky v bulváru a krátkými šoty ve zprávách, kolik týdnů a týdnů tvrdé dřiny celých týmů. V knize je to však vylíčeno i pro naprostého laika se zájmem o tuto věc.

A další a další kauzy, aférky, postřehy i vzájemné špičkování mezi zpovědníkem a zpovídaným. Knihy psané formou rozhovorů mám velice ráda, úvodem do tohoto stylu psaní pro mě byla kniha o Heleně Třeštíkové a musím uznat, že autobiografie tohoto stylu jsou velmi povedené. Čtenář tak může získat pocit, že sleduje rozhovor dvou lidí, co si mají a chtějí něco říct a rozhodně nebyl čas s nimi strávený ztracený. Robert Šlachta byl rozhodně zajímavou osobností policejní práce a na tomto poli mu nelze vytknout o nic více než jiným.

Své kariéře obětoval mnohé, i o tom je v knize řeč, a i když si o tom my z normálního konzumnějšího světa můžeme myslet cokoliv, rozhodně to na poli boje se zločinem mnoha druhů mělo své výsledky.

Pokud tedy máte zájem o zákulisí policejní dřiny, chcete poodhrnout oponu i již bývalé politické scény a připomenout si kauzy, které plnily zprávy i titulní strany deníků všech druhů i pravdomluvností, sáhněte bez obav po této knize. Skutečně se nejedná o žádnou politickou agitku, ale jenom o zpověď jednoho policajta, co si šel tvrdě za svou věcí a neměl pochopení pro to, co jej nakonec srazilo dolů.

Jak moc dolů to bylo a kam se zase může Robert Šlachta dostat, to už tato kniha odpovědět nedokáže, je o něčem jiném. Ale i tak rozhodně stojí za přečtení. Třeba jen pro tu představu, co se dělo i na druhé straně policejní pásky.

Komentáře (0)

kniha Robert Šlachta – Třicet let pod přísahou recenze