Zápisky z Rosewoodu potřetí!

recenze

Ztracená princezna (2020) / Podlavicí
Zápisky z Rosewoodu potřetí!
„Tady je!“ ozval se hlas z davu lidí, kteří obklopili auto.
Za pozlacenou bránou se objevila školní budova Rosewood Hall. Její okna mrkala ve sluneční záři a kamenné pilíře se skvěly vytesanými růžemi. Její bezpečné útočiště.

Do třetice všeho dobrého i zlého v princeznovském světě Ellie a náhradnice Lottie. Přiznám se, že se mi do čtení třetího dílu příliš nechtělo. Kladla jsem si otázku, zda mě může kniha ještě něčím překvapit, nadchnout, přitáhnout. No a jak to nejlépe zjistit, než přečtením…

Tentokrát autorka umístila děj do prostředí školy, která je pro naše hrdinky úplně nová, s tímto prostředím také přicházejí nové trable a nebezpečí. Pečlivá Lottie, která měla ve svém životě vše pod kontrolou, se v roli princezny ocitá ve velmi nepříjemné situaci, kdy se jí boří vnitřní svět, prochází bojem sama se sebou a svou novou rolí, cítí se vyděšená – propadá a musí do letní školy v Japonsku.

Obě princezny tak čeká dlouhá cesta, která má zajistit nejen opravu známek, ale také reputace. Do děje vstupuje nová postava, „průvodkyně“ Japonskem a školou, ředitelova vnučka Sayuri. Jak to princezny zvládnou? Čím vším si v Japonsku projdou? Jaké nástrahy musejí překonat? Jste zvědaví? Nezbyde vám tedy nic jiného, než vzít knihu do rukou a prokousat se k odpovědím sami.

„Je půl sedmé ráno,“ zasténala Ellie a zamžourala napůl slepýma očima.
„Ano?“ Sayuri, která už byla oblečená, na ni shlížela ze stupínku naproti. Na sobě měla halenku námořnického střihu medové barvy a čokoládově hnědou skládanou sukni, uniformu Takeshin Gakuinu. Vypadal neuvěřitelně, protože zemité barvy doplňovaly půlnoční čerň jejích očí. Už jen pohled na ni Ellii dráždil. Sayurin elegantní vzhled jí nepříjemně připomněl fyzické obtíže, které v poslední době cítila.“

Ptáte se, jak je to v této knize s Jamiem Volkem? Možná vás zklamu, možná ne. Zůstal stejný. I v tomto díle nevystoupil ze své role rýpálka a zlostníka. Popravdě, s tímto klukem jsem měla problém od prvního dílu knihy, byl pro mne velkým zklamáním.

Na prvním místě Miss sympatie zůstává i nyní Lottie. Je krásné pozorovat, jak se nevýrazná dívka vyvíjí, prochází celkovou proměnou, zdokonaluje jak fyzické schopnosti, tak ty psychické, aby se co nejvěrněji chovala jako Ellie a nikdo nic nepoznal.

„Rozezněl se burácející, ohromující potlesk, ale Lottie se ho nedokázala zúčastnit. Něco nebylo v pořádku. I Miko to vycítila. Ellie prakticky vibrovala a kolem ní sršela statická elektřina.
„Ne!“ vykřikla, strhla si masku a mrštila jí o zem, kde přistála s hlasitým prasknutím.
Všichni naráz zalapali po dechu, aplaus utichl a v reakci na Elliino chování zavládlo rozpačité ticho. Sayuri a Haru vyskočili na nohy, ale i oni zaváhali, protože takové šokující vystupování ve své škole ještě nezažili.“

Musím přiznat, že tento díl byl pro mne celkem zdlouhavý, což bylo zřejmě způsobeno opakováním některých myšlenek, situací (snad pro oživení událostí) z předešlých dílů. Celkově to však působilo jako „omýlání“, při těchto pasážích jsem si asi nejvíce kladla otázky, zda mne ještě může něco překvapit.

I v tomto díle se čtenář musí smířit se slovy, která si musí zapamatovat, jako jsou např. Leviatán, Portma, což může některým působit problémy (já se osobně musela na stránky, kde je popsáno, kdo je kdo, zpočátku vracet). Také to, že se ocitáme v japonském prostředí, přináší spoustu nových slov, jejichž význam se dozvídáme v Japonském slovníčku na konci knihy.

Celkově mě kniha nenadchla, ale ani nezklamala. Osobně by mi stačily první dva díly. Je to však možná tím, že už jsem jako deváťačka z princeznovských knih vyrostla. Věřím však, že pro dívky kolem 11 let může být tím pravým ořechovým.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Ztracená princezna recenze