Záchranný člun

recenze

"Mezi životem, jaký je, a životem, jaký by měl být, je tak velký rozdíl, že ten, kdo nedává pozor, co se děje, a řeší pouze to, co se stát mělo, dělá mnohem více pro svoji zkázu než pro přežití."
Niccoló Machiavelli


Stejně tak je to i v románu od Charlotte Roganové, která je v psaní knih samoukem. V tomto díle se nechává inspirovat svým dětstvím, které prožila v námořnické rodině. Její první dílo s názvem Záchranný člun je strhující příběh o přežití na nekonečné mořské hladině, která má své dno nejen ve formě nebezpečí z utonutí, ale i ve směru hledání lidské podstaty.
Když slyšíme o potopené lodi, nejčastěji se nám asi vybaví příběh osudného Titanicu. Ač mají tyto dvě události mnohé podobné, tak v této se autorka odprosťuje od samotného tragického potopení a zaměřuje se na bezmocnost narvané posádky záchranného člunu, který musí spolupracovat, aby přežila. Tři týdny na širém moři si vybírá svou daň. Čtenáře provází hlavní vypravěčka Grace, novomanželka bohatého obchodníka, která se na člun dostává v poslední chvíli a zdá se, že pouze díky vlivu manžela. Snaží se čtenářům formou retrospektivní přiblížit nesnáze na palubě. Dává dokupy své vzpomínky, aby byla osvobozena z vězení, kam je po záchraně uvržena. Máme tak možnost sledovat den po dni, kdy posádka bojuje o poslední kapky vody, jídla a rozumu. Každý člověk podléhá panice svým způsobem, vzpomínkám, ideím a snaží se držet zuby nehty naděje o přežití a záchraně. Autorka nás seznamuje s několika stěžejními postavami, které v příběhu figurují a které podléhají stresující situaci.
Při čtení jsem měla občas pocit stejnosměrnosti děje, která mě maličko brzdila. Celý příběh je prolínán jak postupnými dny na moři, tak vzpomínkami Grace ohledně jejího života před osudnou událostí. Ikdyž tomu autorka věnovala několik stran a jednalo se o hlavní hrdinku, tak byla pro mě tato postava nevyřešenou záhadou a její jakési odkrytí mi bylo poskytnuto téměř až v závěru knihy. Věřím, že by se postavy daly vypracovat zajímavěji tak, aby se stal děj ještě poutavějším.
Neustále se mi vkrádala na mysl otázka, zdali je možné soudit jednání lidí, kteří si snaží zachránit svůj holý život a jednají v popudu svého nejčistšího svědomí a vědomí. Přesto je tu poslední kapka naděje, která je jakýmsi způsobem udržuje při životě. Spousta lidí má pocit, že musí soudit - jiné osoby, jiné situace. A zde v tomto příběhu nám naopak autorka dokazuje, že něco soudit a myslet za druhé není až tak dobré, jak to na první pohled vypadá. Celou dobu jsem držela všem na člunu palce, aby nepodléhali zbláznění a ponorkové nemoci z uzavřené lodi a prostoru na ní. Bohužel podařilo se to jen málokterým.
Celý děj knihy je napsán srozumitelně s ohledem na situaci, kdy některé vzpomínky splývají v následku šoku a chaosu. Jedná se tedy o vyprávění ve formě deníku a vzpomínek rozdělených na kapitoly. Kniha má celkem 4 části, z nichž poslední je věnována soudnímu procesu.
Musím říct, že kniha odhaluje hlubokou pravdu o lidském charakteru a jednání, kdy se na povrch dostává to, co je v normálním jednání skryto. Někdy ani sám člověk neví, jak bude reagovat a chovat se k ostatním, když mu půjde o život. Pro někoho je vysvobozením vzdání se situaci, někdo se rozhodne vydržet a někdo podléhá zmatku reálného světa a halucinacím. To vše je lidskému jednání vlastní a jediné co mohu říci je to, že nikdy člověk neví, co mu osud přichystá.
Nemohu posoudit, jestli je příběh opravdu popsán reálným způsobem z pohledu přežití a schopnosti vydržet bez jídla a pití na otevřeném prostranství, přesto to ně mě celé působilo věrohodně.
Tento román doporučuji všem těm, kteří se rádi noří do hlubin lidského jednání v následku tíživé situace.

Komentáře (0)