Yrsa Sigurðardóttir, Černá díra

recenze

Na tento druhý díl třídílné série Freyja a Huldar jsem se hrozně moc těšila. První kniha z této série DNA (moji recenzi na ni najdete zde v seznamu mých článků) mi vyrazila dech a autorka se hned stala mojí oblíbenou, takže jsem byla zvědavá, co dalšího vymyslí, protože Yrsa má prostě zvráceně geniální fantazii. A to miluju!

Černá díra na DNA volně navazuje, spíše ale jen co se týče vztahu Freyja a Huldar. Myslím, že pokud jste nečetli první díl, bez obav můžete Černou díru vzít do ruky, protože tady narážíme na úplně jiný případ, než v první knize a vztahy mezi hlavními postavami rychle pochytíte.

Tentokrát Huldar narazí na deset let starou časovou kapsli s dopisy dětí ze základky, v kterých zkoušeli napsat, jak si myslí, že bude svět právě za deset let vypadat. Jeden dopis je ale dost znepokojující, protože obsahuje iniciály, jejichž majitelé se mají stát obětí vraždy. Možná jenom dětská legrace, ale možná taky ne, proto je potřeba to prověřit, i když to vypadá dost nezajímavě. Kdo by se totiž zabýval myšlenkami nějakého malého dítěte? Huldarovi ale nic moc jiného nezbývá, protože ho po minulém případu sesadili a odklidili do zadní kanceláře, kde řeší spíše podřadné případy a úkoly. Freyja, dětská psycholožka, je na tom ve své práci dost podobně, přecejen to tak nějak "spískali" spolu. I přesto jsou ale pořád oba do své práce zapáleni, a tak se můžeme v jejich spojení těšit na zajímavé situace.

Chvíli po objevení časové kapsle se v jedné vířivce v centru města najdou dvě useknuté ruce. Ruce useknuté zaživa. Nikde ale není žádné tělo ani kdokoliv s chybějícíma rukama, což je všem na stanici, včetně Huldara, divné. Jakmile se ale objeví další znetvořené tělo, začíná se vše spojovat do souvislosti právě s dopisem z časové kapsle. Alespoň Huldar to tak vidí a začíná pátrat.

Děj krásně odsýpá a stejně jako u předchozí knihy, ani tady jsem neměla šanci se ani na minutu nudit. U tlustých knížek se mi často stává, že děj po čase sklouzává k nudnému zaplácávání slovy, které jsou tam jen jako nějaká výplň, ale tady to vůbec nehrozí. Troufám si říct, že každá věta, slovo či dokonce písmeno je v Černé díře napínavá záležitost, která živě žene děj dál a dál a vyvolává ve vás neskutečný hlad po dalších stránkách, abyste už už mohli konečně zjistit, jak to všechno je.

Kniha má opravdu velkou spoustu postav a hodně jich spolu dost zajímavě souvisí. V tom mi pomohlo udělat si skoro ke konci knihy něco jako vztahovou mapku. Lépe jsem se pak orientovala a děj si více užila. I přesto jsem ale neměla šanci uhádnout vraha, což podle mě nemá nikdo. :) Měla jsem ke konci dva tipy, ale byla jsem totálně mimo. Děj je tak mistrně napsaný, že je absolutně nepředvídatelný a překvapuje vás, jak během vyprávění, tak i na konci. Tleskám!

Při čtení ale doporučuji se trochu obrnit, protože vám z některých situací nebude asi úplně dobře. Nemyslím tím to, že by se vám začaly například fyzicky hnusit useknuté končetiny, spíš vás to může určitě dost zasáhnout po psychické stránce, protože se kniha věnuje tématu, které je bohužel opravdu smutné, když si člověk uvědomí, že se to vlastně děje dennodenně a oběťmi jsou ty nejnevinnější lidské oběti, kterým málokdo nabídne opravdovou pomoc.

Musím ocenit také obálku, která je dokonale vymyšlená a udělaná dokonce tak reálně, že když jsem si četla u našich na zahradě, přišla za mnou mamka, že prý si myslela, že mám v knize opravdu díru. :))

Dala bych tu nejradši tak sto hvězdiček, což teda nejde, ale aspoň tedy dávám plných 5, knihu nejvřeleji doporučím a budu se moc a moc těšit na třetí díl, který by měl vyjít už brzy. :)

Komentáře (0)