Wanna read? YES!

recenze

Game (2013) / Bolkonská (794 views)
Wanna read? YES!
Na začátku tohoto příběhu je mobil, zapomenutý na sedadle ve vlaku. Najde ho HP, zvedne ho a mobil se ho zeptá: Wanna play a game? HP zvolí YES. A od té chvíle není cesty zpátky. Pro čtenáře je to hodně podobné. Otevřete tuto knihu, začnete číst, a dál už jaksi nemáte na výběr – řítí se to šíleným tempem vpřed, nejde zastavit, nejde přestat.
Neumím si představit, že by tahle kniha někoho nudila. Neříkám, že se mi bezvýhradně líbila, to určitě ne. Má však spoustu předností, jež těch pár nedostatků plně vyvažují. A nejvýraznější z nich je jednoznačně ta neuvěřitelná čtivost. Čtete jako na horské dráze. Vzácné momenty relativního klidu se střídají se závratí.
Čím to je? Relativně mladý švédský autor, Anders de la Motte, nejdřív pracoval jako policajt, později jako bezpečnostní analytik v mezinárodní IT společnosti. To druhé nezní nijak dobrodružně, ale já si docela dobře dovedu představit, jak si Anders sedí někde ve své kóji, oddělený přepážkou od stovky dalších, dělá svou nudnou práci a přitom mu chlapecká fantazie jede na plné obrátky. Pak to samozřejmě ještě chtělo hezkou dávku talentu, aby byl schopen to dát dohromady. Švédská akademie ho za jeho úsilí odměnila cenou za nejlepší debut.
Už nápad je prostě skvělý. Ve dvě v noci dočtete, ráno nasednete na tramvaj a paranoidně se ohlížíte po každém pasažérovi s mobilem v ruce. A máte stejný problém jako HP – mobil má dnes skoro každý.
HP jako hrdina mi chvílemi nebyl moc sympatický – vychytralý chlápek, kterému se nechce moc pracovat a když jde o snadné peníze, je schopný snad čehokoli. Na druhé straně, autor ho psychologicky moc hezky vybarvil – bez toho, aby to zatěžovalo nebo brzdilo děj. HP patří k té spoustě líných nýmandů, které nadevše těší sláva. Jakmile dostane možnost vytvářet o sobě navenek určitý obraz, okamžitě se toho chopí. Jako hon na lajky na Facebooku. Jsem skvělý. Jsem nejlepší. Balzám na duši. Chorá cílevědomost, zrozená z touhy po uznání.
Krom toho má HP schopnost shrnout něčí úplně normální výrok do pop-artově barevné slepeniny. Jeho verbální projev vůbec je jednou z hlavních věcí, co tomu dodává šťávu. A to i pro náročnější. Veškerej humbuk kolem džihádu je jenom špatný PR.Nebo:V zemi polotučného mléka nezůstane žádný dobrý skutek nepotrestán.
Dialogy na výbornou. Kdyby to byl film, už teď by polovina těch hlášek byla kultovní.
Mě moc nebavila hrdinova sestřička. Asi že si řeší něco z minulosti, co mě jednoduše nezajímá a klidně bych to v knize postrádala. Je možné, že to příběhu dodává další rozměr, ale stejně je Rebecca jako postava trochu placatá, nedodělaná, hrubě řečeno.
Co víc? Nic, děj neprozradím, přečtěte si. Game je první díl trilogie; na podzim má vyjít Buzz a příští rok Bubble. Jsem zvědavá, jestli dokáže udržet jak tempo, tak originální zápletku. Zatím to vypadá, že by dokázal s nadšením a nezměrnou energií vyprávět i o křížkovém vyšívání. Nechme se překvapit. 

Komentáře (0)

kniha Game recenze