Výlet do Barcelony, verze 1888

recenze

Tomu, kdo měl někdy příležitost strávit alespoň pár dnů v katalánské metropoli, zůstaly zřejmě v paměti jména jako Rambla, Barceloneta či Montjuic. Se španělským autorem Jordi Llobregatem se v jeho prvotině vypravíme do Barcelony proti proudu času. Ocitneme se tam v roce 1888, kdy se město připravovalo na zahájení světové výstavy.

Přijíždí tam tehdy i Daniel Amat, veden smutnou povinností účastnit se pohřbu svého tragicky zesnulého otce. Brzo nabude pochybnosti a posléze i jistotu, že Amat senior nezemřel přirozenou smrtí. Za pomoci jednoho novináře a jednoho studentka (či studentky?) se pustí do pátrání. Policie je prohnilá skrz na skrz a je pro ně nepřítelem, a tak se tahle trojice musí spoléhat sama na sebe. Ukáže se, že svou roli v tajemném příběhu, kde není o vraždy nouze, hraje i rukopis vlámského anatoma a chirurga Andrea Vesalia, skrývající stěží rozluštitelné tajemství. Tam, kde se příběh točí právě kolem Vesaliova záhadného vzkazu, připomene příběh Daniela a jeho přátel bestsellery Dana Browna.

Vyzdvihnout je třeba v prvé řadě mistrné vylíčení atmosféry velkoměsta konce 19. století, s jeho leskem a především jeho nekonečnou bídou. Příběh je bohatý na nečekané zvraty děje. Přiznávám, že nejsem z těch, kdo odhalí pachatele třeba hned ve třetině knihy, ale tipoval bych tentokrát, že v napětí budou po delší dobu i mnohem zkušenější detektivkáři. Možná by bývalo neškodilo, kdyby autor v závěru přece jenom, smím-li to tak říct, sundal nohu z plynu a ubral na fantasknosti. Příběh by byl uvěřitelnější a možná i ve svém závěru pochopitelnější. Ubrat mu ovšem za to hvězdičku v hodnocení by nebylo spravedlivé. Vesaliovo tajemství je skvělé čtení.

E-kniha byla, jak je u nakladatelství Host dobrým zvykem, vypravena bezchybně. K překladu Lady Hazaiové nemám žádné připomínky. Citát tentokrát vybírám z autorova poděkování v závěru knihy, byť s dějem nemá nic společného. Lllobregat děkuje mimo jiné: „Barceloně, městu mé matky, kde stále žije. Belén, mé životní parťačce. Bez tebe žádné sny nemají cenu. A malé Juaně, která může za to, že mi poskočí srdce, vždycky když se usměje. Promiň mi ty nepřečtené pohádky, vymyslím jich pro tebe stovky.“

Komentáře (0)