Vydejme se spolu za zeď obklopující Chicago...

recenze

Aliance (2014) / Jolilinka (634 views)
Vydejme se spolu za zeď obklopující Chicago...
Na tuhle knihu jsem měla opravdu obrovská očekávání a moc jsem se těšila. Přímo jsem hořela nedočkavostí a nadšením, a když se mi kniha konečně dostala do ruky, prvních několik minut jsem na ni jen hleděla a nechala se kochat překrásnou a skvěle provedenou obálkou. A stále ještě jsem se nepouštěla do čtení, protože jsem tu knihu prostě měla v ruce a už to mi stačilo. Nemohla jsem ale odolávat dlouho.

Po chvíli jsem ji přece jenom otevřela a pustila se do první kapitoly. A tadá! Trisin příběh,na který jsem se tak těšila, konečně pokračoval.

Byla jsem napnutá jako struna u kytary. Vždyť se konečně dostáváme za město! Navíc kamarádka, která si Alianci stáhla na tablet, mi o tom vyprávěla takovým stylem, že ještě než jsem tu knihu vůbec uviděla, byla jsem naprosto přesvědčená, že to bude nejlepší díl série, a to bezkonkurenčně. Škoda, že jsem z ní pak nebyla tak odvázaná, jak jsem si ze začátku velmi naivně myslela.

Počáteční radost z odchodu z města se po chvíli vytratila, když se děj neuvěřitelně nudným a nezáživným způsobem pomalu posouval dál. Nestalo se téměř nic akčního, a když už, zabralo to tak pár stránek. Až Nitin útok knihu konečně oživil, ale ani tohle nebylo nic, co by mě dokázalo nadchnout tak jako předchozí díly.

Na druhou stranu jsem se konečně všechno dozvěděla, všechno se vysvětlilo, všechno bylo oukej. Konečně jsem pochopila, proč vznikly frakce, jak to kdysi bylo, no prostě cokoliv, co bylo v Divergenci a Rezistenci nepochopeno, bylo konečně vysvětleno a objasněno. Ale to je jen malá Cena útěchy (a myslím že i nedostatečná).

Ze začátku mi hodně dělalo problémy vyznat se v tom, kdo zrovna vypráví, často jsem to zjistila až uprostřed nebo na konci kapitoly a celý děj se mi tak kompletně pomotal. Ale zase mi to nevadilo tak jako spoustě jiným lidem, problémy byly, ale dalo se to. Knihu mi to nezkazilo. Později už jsem se v tom orientovala snadněji a ke konci knihy mi nedělalo nejmenší problém se v tom vyznat. Bylo to úplně v pohodě.

Tris byla už zase super, její fobie ze zbraní úspěšně pominula a už se konečně přestala chovat jako pěkné pako, které se sice pistole bojí, ale bezhlavě se vrhá do každého nebezpečí a hraje si na hrdinku. Byla mi mnohem sympatičtější než v Rezistenci a podařilo se mi na to, jak hrozně protivná mi byla, úspěšně zapomenout.

I Tobiase jsem začala mít mnohem raději. Nemůžu říct, že by se mi v jeho hlavě líbilo, spíš naopak, byla to rozhodně ta nudnější část knihy, ale náhled do jeho myšlenek mi umožnil ho lépe pochopit a přestat ho konečně tak strašně odsuzovat. Ne, nemám ho ráda, ale už je mi mnohem příjemnější a sympatičtější a nevadí mi tak příšerným způsobem, jako mi až do té doby vadil.

Rozhodně mi ale připadá, že si Tris a Tobias totálně vyměnili role. Z Tris se stala tvrdá generálka, samozřejmě ta bezchybná a pěkně si Tobiase srovnala do latě. Tak a teď si zahraju na zlodějku a ukradnu jeden komentář, z Tobiase Veronica Rothová opravdu udělala zženštilou trosku. Tobias pod neustálým komandováním své nadřízené Tris, která nepřipouští žádnou chybu. A teď se, chlapečku, snaž :) A začni pěkně makat. Rozhodně mi to ale nevadilo, právě tu jeho bezchybnost jsem na něm nenáviděla a když se z něho stala opravdu ženská se slabou a neurčitou povahou a sebevědomím pod bodem mrazu, hned mi byl sympatičtější. Pardon, holky, ale některý ženský jsou prostě takový :)

Děj byl ale nudný, téměř vůbec akční, a většinou jsem se fakt nudila. Nedělo se tam prostě nic, Úřad byl otravný a děj se táhl a táhl a táhl a konec v nedohlednu. Rozhodně jsem nebyla nadšená.

A co se týká konce, už asi v páté kapitole jsem se dozvěděla, jak to dopadne (za to může ten můj příšerný zlozvyk pořád koukat dopředu a nejdřív si přečíst konec knihy a až potom začátek), a tak jsem se na to mohla lépe psychicky připravit, ale i tak mi to bylo docela líto A úplně nakonec? Rozhodně mi nevadilo, že byl tak protažený, pomohlo mi to se s tím lépe srovnat, ale stejně mě to hluboce zasáhlo. A celkově co se pak stalo s městem a tak dále se mi taky moc nezamlouvá. No ale dobře, autorka se tak rozhodla a já to nemůžu změnit (bohužel a naneštěstí), i když bych řekla, že zrovna to, co se s Chicagem stalo, bylo myšleno především jako dobrá zpráva.

Kniha byla bezpochyby nejhorším dílem celé série, celková akčnost předchozích dvou dílů se naprosto vytratila a rozuzlení taky nic moc. Sice jsme zjistili, jak to bylo s frakcemi, ale osobně si moc nemyslím, že lidi zajímalo, proč vznikly, ale spíš co je za městem, a to se autorce příliš nepovedlo a bezpochyby mě to zklamalo. Jinak ale dobrý, po delším rozhodování dávám alespoň čtyři hvězdy.

Komentáře (0)

kniha Aliance recenze