Velice silný příběh ze severu o životě a bolesti

recenze

V českém překladu vyjde na konci ledna velice syrová a emotivní kniha Můj bratr od švédské autorky Karin Smirnoff. Jedná se o výrazný román, který ve své podobě nemá na našem trhu obdoby.

Debut severské autorky z roku 2018 je rozhodně něčím netradičním, co vás pohltí, rozemele a mnohé možná donutí plakat. Upřímně se jedná o jednu z pocitově nejsilnějších knih, které jsem kdy četl. Ačkoliv to není tolik oblíbená severská detektivka, z oné příchutě severu vás bude mrazit ještě hodně dlouho.

Hlavní postavou je žena jménem Jana Kippo, která se po letech vrací do svého rodného domova. Má na něj velice temné vzpomínky. Bratr tu napadl jejího otce, poté co jí ubližoval. Matka během celého jejich dětství tomuto příkoří němě přihlížela. Nyní je v domově důchodců a bratr je závislý na alkoholu. I když už Jana není bezbranné dítě, bude muset bojovat s minulostí i přítomností. Život před ní totiž pokládá velice náročné překážky.

Tato kniha se stala ve Švédsku senzací a odnesla si i prestižní Augustovu cenu. Jedná se o první díl trilogie, která je velice ceněná čtenáři i kritiky. Připravte se na velice upřímné a nekompromisní čtení. Autorka se rozhodla vložit do textu mnoho témat od týrání dětí, incestu, alkoholismu až po nevyhnutelnost stáří, nemoci a smrti.

Už z tohoto výčtu vám musí být jasné, že se jedná spíše o smutné až depresivní čtení. Najdete tu opravdu mnoho momentů, které ve vás budou probouzet lítost a zaryjí se vám do srdce. Příběh je vlastně poskládán z určitě linky v současnosti, v níž ústřední postava řeší problémy dospělých a starých lidí, ale zároveň jsou tu i časté flashbacky do minulosti. Ani v nich si ovšem neodpočinete, naopak přinášejí ještě větší smutek. Páchá se v nich totiž zlo na dětech.

V jisté formě tu najdete i lásku, což může působit pozitivně. Alespoň nějaká hezká věc. Postupem času se ovšem i ona stává zvrácenou. Jana je vlastně určitým příkladem toho, že špatná výchova a negativní zážitky z dětství mohou mít vliv na budoucího dospělého člověka. Bohužel se podobné věci stávají i v realitě, kdy si třeba partneři podvědomě stále hledají protějšky, kteří jim ubližují.

Chvílemi mi přišlo, že se tvůrkyně záměrně snaží zasáhnout čtenáře na těch nejcitlivějších místech. Pohrává si s motivy, které mohou být pro někoho tabu. Ukazuje stáří a smrt v přímém přenosu. Ačkoliv ve většině případech mi to v knihách nevadí, tentokrát byla moje duše natolik zasažena, že jsem vše vnímal daleko intenzivněji.

Už jste určitě pochopili, že se prostě jedná o velice silný příběh. Navíc je napsán dosti netradiční formou. Autorka si nedělá hlavu s nějakou gramatikou a záměrně vynechává interpunkci či spojuje slova. Možná vám bude chvíli trvat než si na to zvyknete. Nakonec vás to ovšem ke knize ještě více připoutá.

Některé věty v textu jsou krátké a úderné. Jindy na vás naopak vyskočí až nesmyslně dlouhé souvětí. Všechno je cílenou snahou co nejvíce pohltit čtenáře a přinést mu něco netradičního. Což se autorce jednoznačně povedlo. Podobnou knihu budete jen shánět jen velice těžko.

Můj bratr je rozhodně uchvacujícím románem. Kvůli své syrovosti nebo specifičnosti textu určitě nemusí sednout každému a dají se očekávat i negativní komentáře. Rozhodně ovšem umí vzbudit v člověku ty nejhlubší emoce a roztrhat jeho srdce.

Komentáře (0)