Ve stínu trůnu

recenze

Když mě tentokrát chytila chuť na dobrý historický román, ještě jsem netušila, jak šťastnou ruku budu mít, když sáhnu po knize z pera Elizabeth Fremantleové. Jistě, že o Tudorovcích už jsem přečetla kde co, ale knihu, která by se zabývala osudem sester Greyových, jsem zatím v drápech nesvírala.

Kniha začíná dost dramaticky – popravou Jany Greyové a nástupem na trůn Marie I. Tudorovny. Zbytek její rodiny se ocitá v poměrně neradostném a riskantním postavení. Přece jen v obou mladších sestrách Greyových Kateřině a Marii koluje dost Tudorovské krve, aby mohly být dosazeny na trůn, který je pod urozenými hýžděmi Marie I. značně rozechvělý a najde se dost takových, kteří by na něm raději viděli jinou z možných nástupkyň. Hlavně po té, co se Marie vdá za španělského prince Filipa a rozpoutá v zemi náboženskou čistku. Protestanti hromadně končí na hranici a naštěstí pro ně Marie brzo umírá. Na trůn po ní nastoupí její sestra Alžběta, která sice není natolik zběsilá jako Marie a v otázce náboženství je nadmíru tolerantní, přesto si ale na případné konkurentky na trůnu dává dobrý pozor a drží si je pěkně u těla …

Autorka si vybrala zajímavé a méně často „užívané“ historické osobnosti a neuvěřitelně kouzelným a příjemným způsobem jim vdechla život. Sestry Greyovy mi byly už po pár stránkách tak blízké, jako bych je osobně znala. Elizabeth Fremantleová vykreslila jejich povahy, názory, životní postoje i nejistoty tak věrohodným způsobem, že mě ani na vteřinu nenapadlo, že by mohly být jiné. Nebyly dokonalé, ale byly srozumitelné i se všemi svými omyly a obyčejnou touhou po štěstí a klidném životě, který jim ovšem vzhledem k jejich původu nemohl být dopřán. Udělaly pro svoje štěstí, co bylo možné a já jim po celou dobu čtení držela palce. Zatímco Kateřina podléhala více svým citům než ambicím, byla Marie díky svému postižení spíše plachá a uzavřená, nicméně velmi vzdělaná a rozumná.

Dokonce i obě královny Marie a Alžběta, byly v této knize velmi lidsky pochopitelné ( až tedy na Mariiny upalovací manýry ) a držela jsem palce i jim, i když jsem věděla, že se svého štěstí - z ženského úhlu pohledu na věc - nedočkají.
Další zajímavou postavou, o které jsem se (ke své hanbě) dozvěděla až z tohoto románu, byla dvorní malířka Levina Teerlingová, dcera vlámského iluminátora Simona Beninga. Sloužila jako dvorní malířka i jako dvorní dáma a v románu dostala svoje místo i jako rodinná přítelkyně Frances, matky děvčat Greyových. O malířčině životě u dvora se toho neví moc, takže ji autorka dovedně použila jako ochránkyni a přítelkyni Greyových.

O mužských postavách se zde nebudu rozepisovat, protože kniha je hlavně zobrazením života žen, které se často opomíjejí a přes to sehráli ve své době stejně důležitou úlohu jako muži na složité politické šachovnici a dokázaly zůstat ženami – tento autorčin pohled se mi velice líbil.

Historické období, o kterém kniha pojednává, bylo obdobím bouřlivých změn v anglické společnosti. Na stránkách románu se vystřídají hned tři královny, země změní náboženský směr, mihne se válka s Francií, Anglie ztratí Calais ... přesto politika není středobodem všeho, jen jakýmsi doplňkem v pozadí, na němž se odehrávají životy hlavních postav. Román je neuvěřitelně čtivý, odložit čtečku bylo téměř nemožné, autorka dokázala bez problémů udržet moji pozornost a dala příběhu dobré tempo. Historická fakta použila pěkným nenudným způsobem a „vnitřní život“ postav doplnila mimořádně věrohodně. Běžný život u dvora popsala tak šikovně, že jsem měla pocit, jako bych seděla mezi dvorními dámami s vyšíváním také, poslouchala hudbu a moje nejlepší přítelkyně byly Kateřina a Marie Greyovy.

Kdo má rád historické romány a doposud se nesetkal s dílem Elizabeth Fremantleové, má nejvyšší čas s tím něco udělat – dobrý čtenářský zážitek je zaručen.

Komentáře (0)