Ve jménu cti

recenze

Na tuto knihu jsem taktéž narazila na databázi knih, když jsem hledala nějaké autobiografické romány. Když jsem si přečetla její obsah, tak jsem si řekla, že by to mohlo být zajímavé, ale absolutně mě nenapadlo,že se do tohoto tragického příběhu tak začtu a nebudu se moci odtrhnout.

Obsah, který jsem četla na internetu, byl trochu zavádějící, protože obě hrdinky mají podobná jména, které mi chvíli trvalo od sebe odlišit. Na první pohled mě také zaujalo, že příběh je vyprávěn druhou osobou, tedy Sarbdžít, která byla nucena uzavřít předem domluvený sňatek s manželem, který jí byl vybrán rodiči. A jak je v indické komunitě zvykem, poté co se žena provdá, opouští vlastní dům a rodinu a přestěhuje se do domu a k rodině jejího manžela. Ve svém novém domově poznává svoji švagrovou Surdžít, se kterou si okamžitě padne do oka. A kvůli tragickému osudu Surdžít byla napsána i celá tato kniha.

Zatímco Sarbdžít byla rodiči vychována jako poslušná dcera a snaží se být i co nejlepší manželka, oproti tomu Surdžít se bouří proti svému podřízenému postavení ženy vůči svému muži a nechce zůstávat skryta v domě a dělat jenom domácí práce a poslouchat na slovo.

Protože je u Indů zvykem, že celá široká rodina žije pod jednou střechou, musí žít tyto dva manželské páry namačkány v jednom domě. To by nebylo ještě tak hrozné, kdyby s nimi nesdílela domácnost i matka obou mužů Bačan Kaur, která všechno a všechny v rodině řídí. Její synové jsou ti nejhorší mamánci, kteří bezmyšlenkovitě plní příkazy svojí matky, která doma vůbec nic nedělá a jenom si před komunitou hraje na zbožnou ženu. Nejhorší na jejím chování je to, že obě svoje snachy šikanuje, dělá si z nich služky a nabádá k tomu i své syny.

Sarbdžít si nechává všechno líbit a tiše trpí, ale Surdžít se nehodlá jen tak smířit s takovým osudem a snaží se bránit, utéct a žít svůj vlastní život. Všechno bohužel vygraduje, tak že matka Bačan Kaur se rozhodne pro to, aby ochránila rodinnou čest k tomu nejradikálnějšímu řešení a to že nechá Surdžít v Indii zavraždit.

Kniha je proto napsána Sarbdžít, veškeré informace, které se zde dozvídáme jsou proto jenom z jejího úhlu pohledu. Je škoda, že se sem nezakomponovaly úryvky z deníků Surdžít, které byly později nalezeny. To by podle mě ucelilo celý příběh. Avšak i tak jsem se díky této knize dozvěděla spoustu věcí o Indii, indické komunitě a jejích zvycích, které mi začaly silně připomínat svým postojem k ženám kulturu islámskou. Každopádně, kdo se nebojí reality a chce si přečíst něco o opravdovém životě a také o tom, jak to může dopadnout, když synové přespříliš poslouchají své matky na slovo, tak je to knížka právě pro něj.



Hodnocení: 100%

Komentáře (0)