Ještě jsem to já

recenze

Alice Howlandová má všechno co si jen může přát. Je úspěšnou profesorkou na Harwardově univerzitě. má milujícího manžela a dospělé děti, které žijí už své vlastní životy. Jediné co jí trápí, že musí žít ve stínu kariéry svého manžela. Vše se ale změní ve chvíli, kdy je jí diagnostikována předčasná forma Alzheimerovy nemoci v pouhých 50 letech.

Největší chyba, kterou jsem udělala než jsem začala tuto knihu číst, byla ta, že jsem nejprve viděla film, který mě naprosto nadchnul. Za hlavní roli ve filmu téhož názvu dostala Julianne Moore oscara. A musím říci, že absolutně zaslouženě.

Právě proto jsem se při čtení nevyhnula srovnávání. Myslela jsem si, že když jsem z filmu byla tak nadšená, tak se mi bude stejně líbit i kniha a dozvím se tam další podrobnosti příběhu. Ve skutečnosti však film obsáhl celý děj knihy, což mě poněkud překvapilo. Líbily se mi v něm emoce, které ve mě Julianne Moore vyvolala a silný dojem. který ve mě její výkon zanechal. Tohle jsem v knize postrádala. Příběh mi přišel strašně umělý a nemohla jsem se do něho vcítit.

Děj se mi zdál takový prázdný, vykalkulovaný a nevěřila jsem hlavní hrdince ani slovo. I s dalšíma postavama jsem měla problém. Manžel Alice John na mě působil skoro až jako záporná postava a hlavně si myslím, že skutečný člověk by se v takovém případě nechoval, tak jak nám autorka předkládá, To samé platí i pro další členy rodiny. Proto si myslím, že by stálo za to zapracovat více na charakterech a pocitech všech postav, což by dodalo příběhu potřebnou šťávu. Ale na druhou stranu musím uznat, že námět je originální a četl se dobře, každopádně mi připadal poněkud nedotažený a zasloužil by si více propracovat.


Hodnocení: 75%

Komentáře (0)