Vánoční prasátko je návrat Rowlingové ve velkém stylu

recenze

Vánoční prasátko (2021) 5 z 5

/ LukBook

Všichni čeští fanoušci J. K. Rowling se v této nepříliš pozitivní covidové době dočkali úžasného pohádkové příběhu, který jim snad zvedne náladu. Vánoční prasátko jednoznačně patří mezi hity, jež by neměly chybět na štědrý den pod stromkem.

Hlavním hrdinou je chlapec Jack, který se musí vypořádávat s radostmi, ale i starostmi dětského života. Jeho rodiče se rozvedou, nastoupí do nové školy, a proto hodně potřebuje svého věrného kamaráda. Tím je pro něj plyšové prasátko se jménem Pašík, jemuž se už od útlých let svěřuje. Znenadání ho po nešťastném incidentu ztrácí, což je pro něj velká katastrofa. Ale protože je právě Štědrý den, dějí se zázraky a hračky ožívají. Jack se společně s „náhradou“ v podobě vánočního prasátka vydává na dlouhou cestu do Země Ztracených, kde se jim do cesty postaví nejedna překážka a nebezpečí.

Harry Potter sice vynesl J. K. Rowlingovou do spisovatelských výšin, ale zároveň jí nastavil pro budoucí knihy opravdu hodně vysokou laťku. Téměř každému, kdo vezme do ruky některý z jejích nejnovějších titulů, proběhne hlavou myšlenka, jestli se to alespoň vzdáleně přibližuje slavnému čarodějnickému učňovi.

Upřímně si musíme přiznat, že Ikabog byl minimálně pro část čtenářů lehce kontroverzní. Mezi mnoha komentáři třeba právě na Databázi knih najdete některá průměrná, ale i podprůměrná hodnocení. Dokázalo autorčinu reputaci vylepšit právě Vánoční prasátko?

Za sebe říkám, že rozhodně ANO. Od začátku sledujete příběh malého kluka, ke kterému si brzy vypěstuje poměrně silný vztah. Stejně jako v životech mnoha jiných dětí se i v tom jeho nachází řada smutných momentů, na něž prostě není dětská duše připravena. Pro mě osobně je příběh hned od začátku poměrně dost emotivní. Autorka dokázala popsat jeho dětský svět a pohled na něj opravdu výborně.

A to je pouze úvod k celému vyprávění. Velký zvrat přichází se ztrátou oblíbeného plyšového prasátka, po němž vidíme totální chlapcovo zhroucení a následné oživnutí hraček. Právě v tomto momentu se začíná celá zápletka pořádně rozjíždět a čtenář má možnost nakouknout do neskutečného světa fantasie.

Země Ztracených je za mě prostě kouzelná. Najdete tu opravdu velké množství různých postaviček, které našim hrdinům na kratší či delší dobu zkříží cestu. Některé se jen tak mihnout, jiné se stanou jejich důležitými průvodci. Všechno působí opravdu magicky, ani chvilku se nenudíte a neustále musíte žasnout nad tím, jak dokáže tvůrkyně zhmotnit své myšlenky do textu. Potkáte tu hračky dávno zapomenuté, které nedopadli příliš dobře, ale i běžné věci z domácnosti nebo dokonce vlastnosti, myšlenky a pocity jako ztracené štěstí, ctižádost nebo principy.

Je to prostě láska na první i druhý pohled. Neuvěřitelně krásný příběh plný zvratů, někdy i trochu temnějších, ale stále dostatečně dětských momentů. Postupně se to vlastně zvrhne v docela slušnou jízdu, který vás bude po celou dobu bavit a napínat.

A aby měli i rodiče dětí radost, kniha v sobě skrývá dostatek poučení. Často tak záludně zakamuflovaných, že mladší čtenář ani nebude vědět, že se něčemu dobrému učí. To je právě jedna z nejvíce důležitých vlastností dětských knih. Nejen pobavit, ale zároveň i nenápadně přispět dobrou radou či myšlenkou.
Tentokrát je to především o vážení si věcí, ale i lidí.

Vánoční prasátko za mě rozhodně posílá J. K. Rowlingovou opět do horních pater mezi nejlepší spisovatele. Napomáhá k tomu i skvělý překlad zkušeného Petra Eliáše a nádherné ilustrace Jima Fielda. Ale především neskutečná autorčina fantasie, které dokáže přenést na stránky svých děl a vytvořit díky tomu jedny z nejkrásnějších dětských románů.