V každém z nás je trochu divocha

recenze

Pán much (2003) / Sapy (748 views)
V každém z nás je trochu divocha
Držitel Nobelovy ceny za literaturu nám předkládá neuvěřitelně silný příběh o zlu, které může číhat v každém z nás a o tom, jak křehké jsou pilíře civilizovanosti člověka.

Román se odehrává v blízké budoucnosti, kdy skupina chlapců z britské internátní školy ztroskotá na opuštěném ostrově poté, co je jejich letadlo sestřeleno. Na ostrově se kromě nich nikdo nenachází a chlapci se ze začátku snaží jednat jako dospělí. Demokraticky si zvolí svého náčelníka a rozdělí povinnosti, aby společně dodrželi zvyky a základy chování, jež jim byly vštěpeny. Postupem času se však jejich společnost začíná rozpadat a na povrch vyvěrají ty nejzákladnější lidské pudy.

"Pán much vypráví alegorický příběh o skupině chlapců, kteří se na pustém ostrově pokouší vybudovat demokratickou společnost a katastrofálně selhávají."

Začátek románu je poklidný a čtenář se cítí jako Robinson Crusoe, i když je ve vzduchu neustále cítit hrozba, jen ještě není definovaná. Chlapci se snaží jednat tak, jak by to na jejich místě udělali dospělí, zvolí si svého náčelníka a spravedlivě si rozdělí práce. Tato počáteční idylka však nevydrží dlouho a provizorní demokratické společenství se hroutí.

Jen stěží hledám slova, kterými bych vyjádřila své pocity po dočtení tohoto díla. Frustrace, prozření, děs. Nedovedu si představit rozruch, jaký musel román v Británii vyvolat v době svého vydání. Nejpoutavější na celé knize je fakt, že William Golding nesoudí a nehodnotí, jen předkládá příběh a nechává čtenáře, aby ho sám zpracoval a popral se s ním. Kniha je velmi krátká a díky plynulosti děje a neustále se stupňujícímu napětí se jedná o záležitost maximálně na dvě odpoledne. Vše působí nadmíru realisticky, chlapci jednají zcela úměrně svému věku a dospělému čtenáři jejich dialogy skoro vyvolají úsměv na tváři.

Nositeli příběhu se stává hlavně pět chlapců. Ralph, který je charismatickým řečníkem a přirozeným vůdcem, pevně se držícím vidiny opuštění ostrova. Dále inteligentní a logicky uvažující Čuňas, který je však tak tlustý a líný, že je mu zatěžko i zvednout klacek ze země. Symbolikou diktátorského vůdce toužícího po totální moci se stává Jack, jež neustále prahne po krvi a po lovu. Dále se zde objevuje mlčenlivý a stydlivý Roger a pak Simon, odvážný a přesvědčený o nutnosti odhalovat a ničit zlo.

Sledovat jejich postupný vývoj je víc než poučné a každý je pobytem na ostrově ovlivněn jinak. To, co se ze začátku zdá jako hra a příjemná svoboda od školy a povinností, se stává bojem o přežití. Bojem všech proti všem. Nejedná se však o žádné moralizování, jen decentně zvednutý ukazováček doprovázený dotěrným hlasem, jež vám našeptává, že tohle by se klidně mohlo stát i vám. Uvažujete, jak byste sami jednali v dané situaci, na daném místě. Příběh je napsán s takovou lehkostí a přitom má až zničující dopad a samotný konec ve vás zanechá mnoho děsivých otázek. Vřele doporučuji k přečtení.

Komentáře (0)

kniha Pán much recenze