Naučíte se vycházet se svými přízraky?

recenze

Hledáte průměrnou detektivku na vyplnění dlouhého podzimního večera v teple u krbu? V tom případě na Přízrak zapomeňte. Jo Nesbø rozhodně nepíše nějaké průměrné romány a vaše mozkové závity donutí pracovat na plné obrátky a tak urputně, že by se za to nemusel stydět ani policejní komisař.

Román Přízrak je v pořadí již devátou knihou norského spisovatele Joa Nesbøho, v níž vystupuje komisař Harry Hole, muž s geniální myslí, obrovským charismatem, ale i se spoustou démonů, jež skrývá ve skříni. Nyní, tři roky abstinující, se vrací z Hong Kongu domů do Norska. Důvodem jeho cesty ale není nostalgická návštěva domovské krajiny, nýbrž zdánlivě běžná vražda uvnitř drogového doupěte. Vražda, do které je zapleten Oleg, teprve osmnáctiletý křehký chlapec, kterého má Harry rád jako vlastního syna. A pokud mu chce zachránit život, musí jednat na vlastní pěst. V ulicích Osla se navíc začal šířit violin, nová syntetická droga, která na rozdíl od heroinu nezpůsobuje předávkování, ovšem již po první dávce vzniká velice silná závislost. Brzy Harry pochopí, že zdánlivě malý zločin poukazuje na mnoho dalších, mnohem závažnějších a že mu víc, než kdy dřív, jde o život.

Přízrak je knihou, která potěší jak zaryté fanoušky nekonvenčního policisty Harryho Holea, tak čtenáře, kteří s touto sérií ještě neměli tu čest. Občas kniha odkazuje na děj předchozích osmi dílů, aniž by však vyzrazovala podstatné informace a zápletky. Do knihy se proto můžete směle pustit i pokud jste "Nesbøm nepolíbení".

Na rozdíl od ostatních detektivek ze série s Harrym Holem autor používá odlišný koncept děje. Ten se rozpadá hned do několika vypravěčských linií a nám se tak naskytá pohled na stejnou věc z různých úhlů pohledu a v rozličných časových dimenzích. To, co může ze začátku působit jako změť nesouvisejících náznaků a informací, se později splete dohromady a utvoří příběh silný, logický a dokonale promyšlený až do nejmenších detailů.

"Umění naučit se vycházet s přízraky spočívá v tom, že najdeš odvahu dívat se na ně tak důkladně a dlouho, dokud nepochopíš, že jsou právě jenom přízraky. Mrtvé a bezmocné."

Čtenář musí být bdělý a vnímavý, orientaci v textu mu bude ze začátku dost možná komplikovat velké množství jmen a vazeb mezi postavami. Celý případ se odehrává na pozadí drogové scény a vy proniknete nejen do drogových doupat, ale také do zkorumpované politiky a dech se vám bude tajit při popisu brutálních metod zabíjení, jež používají drogoví gangsteři. Autor si při psaní nebere servítky a text působí o to více realisticky.

Nejvíce oceňuji brilantní rozuzlení, které by mě nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. Takové příběhy se rodí v geniálních myslích. A nepředvídatelnost je to, co mě u Nesbøhových románů vždy nejvíce fascinovalo. Napadnou vás stovky scénářů, ale Jo Nesbø je vždy o několik kroků před vámi a rozhodně vám nedopřeje zápletku tak jednoduchou, abyste na ni přišli dlouho před koncem. Konec Přízraku mě odzbrojil, vyrazil mi dech a já musím jen pět chválu na toto dílo. Takhle si představuji pořádnou detektivku.

A já se ptám, proč byste se měli spokojit s průměrem, když můžete číst Joa Nesbøho?

Komentáře (0)