V hlavní roli Rose

recenze

Netrpělivě očekávaného českého vydání sedmého "dílu" série Jussiho Adlera-Olsena o oddělení Q kodaňské policie jsme se dočkali téměř přesně za rok po jeho dánské premiéře. Tentokrát se děj mnohem niterněji týká hlavní trojice vyšetřovatelů, a to především Rose. Díky jejím narůstajícím psychickým obtížím, které Rose stále hůře zvládá a nedokáže plnit ani běžné pracovní povinnosti, se celé oddělení Q dostává do ohrožení
vlastní existence.
V průběhu probíhajícího vyšetřování na první pohled nesouvisejících případů podivných dopravních nehod, během kterých umírají mladé pohledné ženy, a vraždy staré bohaté dámy nalezené v křoví městského parku, která by mohla ale nemusela mít souvislost s kdysi umlácenou krásnou učitelkou, se hned na začátku celé knihy objevuje bývalý nacistický zabiják skrývající se pod identitou slušného kodaňského podnikatele a zhrzená stárnoucí úřednice sociálního úřadu...Co mohou mít všechny poměrně komplikované dějové linie společného?
I když se postupně odhalují jejich spojitosti, není až do posledních kapitol knihy vůbec jasné, jak to všechno dopadne. A Rose? Moc jsem držela palce Asadovi, aby přišel včas...
Na první pohled jakoby ospravedlnitelné motivace pro zabíjení se ukáží jako obyčejná frustrace antihrdinů a i když má čtenář možná na začátku příběhu pochopení pro důvody, kvůli nimž umírají některé postavy knihy, je konečné řešení Jussiho jen a jen spravedlivým vyústěním.
Tentokrát jsem měla možná méně trpělivosti než jindy. Téměř dvě stě stran mi trvalo, než jsem se opravdu do knihy začetla tak, jako u všech předchozích románů o oddělení Q. Pomalejší rozjezd však není ke škodě celému dílu - bez něj by se čtenář těžko v celé spletitosti a gradujícímu ději orientoval.
Téma románu Selfies je odlišné od všech předchozích Olsenových knih. Dovídáme se mnohem víc a hlouběji o detailech Rosiny komplikované existence i o příčinách jejích zkratů. I Carl sám si není jistý, kolik a zda vůbec má Rose sester a jaké jsou jejich vzájemné vztahy...Není to prostě jen více méně přímočaré vyšetřování složitých zločinů, i když Jussi si dokáže ve všech svých detektivkách se čtenářem pěkně pohrávat.
Pro mne má román - jako vždy u tohoto nekorunovaného krále dánské detektivky - i další přidanou hodnotu: to, jak je popisován neuvěřitelný systém rozdávání sociálních dávek v Dánsku, ve mne vyvolalo určitou satisfakci vůči českému přístupu sociální správy...Navíc se nám do děje slibně, byť jen náznakem,vrací Mona...

Komentáře (0)