S čím kdo zachází aneb poslední paní Parrishová

recenze

Poslední paní Parrishová (2018) / ddkk
S čím kdo zachází aneb poslední paní Parrishová
Docela bychom ji dokázali porozumět, té nenápadné dívce z jakéhosi amerického zapadákova. Nikdy nic neměla a i o to nic se musela vždycky dělit. Asi neměla ani rodičovskou lásku a výchovu ke slušnosti a pokoře. Byla docela chytrá, ale nemohla dostat pořádné vzdělání, tak se alespoň vzdělávala sama podle svých potřeb a pochybných plánů. Čeho měla dostatek, či přímo nadbytek, byla ctižádost, touha po majetku, po společenském uznání a neuvěřitelná cílevědomost. Tohle byla ta na první pohled nenápadná mladičká Amber. Kdo a kým doopravdy byla, to se poměrně záhy dovídáme v knize Poslední paní Parrishová od amerických autorek - sester Lynne a Valerie Constantine píšících společně pod pseudonymem Liv Constantine.

Celou první část knihy vypráví Amber a nic neskrývá. Jejím cílem je za každou cenu získat pohledného, pohádkově bohatého muže, který však - ouha, ale to přece nevadí! - patří jiné ženě. Nutně ho potřebuje, aby si zajistila ten nedosažitelný božský život.
Ten svazek, na který si Amber brousí zuby, je až nadpozemsky dokonalý. Láska, kterou si manželé Parrishovi otevřeně dávají i na veřejnosti najevo, je jako ze sladkého, romantického hollywoodského filmu. Amber však ví, co chce a jde si tvrdohlavě a cílevědomě za svým...

Tohle je první půle příběhu. Tu druhou vypráví Daphne, manželka úžasného Jacksona Parrishe a matka dvou malých dcer. Je to odlišný obraz skutečnosti, viděný a zažívaný jinýma očima. Jakoby to byl i jiný příběh, ale není. Daphne je prostě dokonalá, nadpozemský krásná a kultivovaná a velmi, velmi poslušná. Má, jak vidí Amber, úplně všechno co si žena jen může přát. Ale je to tak opravdu?

První společná práce sester Constantinových je vydařená. Zápletka není sice nijak světoborná a je vlastně i očekávatelná včetně konečného rozuzlení, ale především první polovina knihy je napsaná velmi zručně, čtivě a zajímavě. Čtenář je stále hlouběji a hlouběji vtahován do děje, autorky průběžně "naťukávají" různými náznaky tušení čehosi skrytého, aniž velmi dlouho něco ze zákulisí prozradí. Je to napínavá četba a až do poloviny má spád a překvapivý děj.

Nicméně druhá polovina knihy, která ve vyprávění patří Daphne, už zdaleka a logicky tak zajímavá není. Jakoby se autorky vyčerpaly psaním první půlky s Amber a Daphne už jen odhaluje, jak to všechno vlastně je. To, co jsme se už dověděli z jednoho pohledu, se dovídáme znovu z pohledu druhého. Kniha ztrácí spád a švih a čtenář už jen čeká na to, jak věci nakonec dopadnou.

Nic neočekávaného se však vlastně nestane, přesto je to po všem, co se událo, velká satisfakce. Tím méně je ale pochopitelný jakoby další konec příběhu. Pomsta by měla být zřejmě dokonalá a úplná, ale na čtenáře může působit jako něco, co už nebylo zapotřebí. Přiznám se, že jsem si při čtení posledních stránek knihy podvědomě vybavila konec filmu Klub odložených žen...a to přece jen byla odlišná liga.

V knize jsem trochu postrádala i podrobnější vysvětlení všech naznačovaných Ambeřiných tajemství. Detaily o zákulisí její minulosti jakoby se do knihy nevešly nebo na ně nebyl čas, byly načrtnuty jen velmi lehce a bez jakékoli možnosti jednání Amber alespoň trochu pochopit...

Autorkám nelze upřít velmi poctivou domácí přípravu s odborníkem na osobnostní úchylky. Sociopat, kterého v knize podrobně vypodobňují, je opravdu jako vystřižený z učebnice. Je zřejmé, že Lynne a Valerie nejsou žádnými začátečnicemi, obě se již dříve, avšak samostatně, věnovaly psaní. Ze zručnosti, s jakou je kniha napsaná, je tato praxe víc než patrná. Doufejme, že tato spolupráce není poslední a že se od Liv Constantine dočkáme dalšího zdařilého - nebo ještě zdařilejšího - díla.

Poslední paní Parrishovou doporučuji, i když ve skutečnosti nejde o žádný thriller, jak je uváděna na trh. Spíš asi bude zajímat ženské publikum, které ji určitě i lépe pochopí. Na závěr chci ještě pochválit tvůrce obálky - podle mne je velmi zdařilá a leccos naznačuje...

Komentáře (0)

kniha Poslední paní Parrishová recenze