Upíří Hunger games

recenze

Zmije a křídla noci (2024) 5 z 5 / Red-haired
Zmije a křídla noci

Adoptovaná lidská dcera upírského krále Oraya si chce ve světě plném nepřátelských upírů vydobýt své místo a přestat být bezmocnou obětí. Jedinou cestou, jak toho docílit, je vyhrát smrtící turnaj Kejari, na jehož konci si vítěz může od bohyně Nyaxie přát naprosto cokoli. Aby navýšila své šance na výhru, uzavře během her spojenectví s tajemným upírem Raihnem. Počítá s tím, že ji může každou chvíli bodnout nůž do zad, ale zároveň ji neodolatelně přitahuje a v Orayi se bouří válka pudu sebezáchovy s prohlubujícími se city.

Byla to naprosto dokonalá, akční a napínavá romantasy, která nabízí nejen zajímavý turnaj na život a na smrt, ale také úžasný vhled do vývoje vztahu Orayi a Raihna i bohatou charakteristiku postav. V knize se objevují vzpomínky na násilnou minulost hrdinů včetně zmínek o se*uálním zneužívání, takže se připravte na trošku drsnější čtení.

Autorka si skvěle poradila nejen s romantickou linkou, ale také s vyobrazením komplikovaného vztahu mezi otcem a adoptivní dcerou a rozporem mezi otcovskou láskou a touhou po moci. Ani chvíli jsem se nenudila. Některé události jsou samozřejmě předvídatelné, ale jiné mě naprosto šokovaly. Závěr bych v žádném případě nečekala a jsem strašně zvědavá, kam celá situace povede v dalším díle.

Pokud vás nejvíc zajímají pikantnosti, nemám vám to vůbec za zlé a s potěšením vám můžu říct, že to tam pořádně hořelo a scéna v jeskyni teď bude patřit k těm nejžhavějším, co jsem kdy četla.

Obrovské doporučení a 5/5*, čtěte to, prosím! Nebudete litovat.

Komentáře (0)

Přidat komentář