Úchvatná a dobrodružná cesta za sokoly

recenze

Cesta sněžných ptáků (2012) / EttelëaDragons
Úchvatná a dobrodružná cesta za sokoly


Příběh nás přenese do 11. století, do Anglie, kde vládne Vilém I.
Dobyvatel. Na samotném počátku příběhu se setkáváme s Frankem Vallonem a
mladým Řekem Herem. Působí jako podivná, nesourodá dvojice - Vallon,
ošlehaný žoldnéř s těžkým srdcem a mladičký lékař a učenec Hero. Spojil
je však společný úkol, který byl Herovi svěřen jeho učitelem. Společně
mají dodat výkupné za zajatého normanského rytíře, vězněného až v daleké
Anatolii. Ale výkupné není jen tak nějaké. Sulajmán požaduje dva páry
vzácných bílých sokolů, kteří se zdržují jen v severních zemích, na
Islandu. Nicméně, oba hrdinové sledují ještě jiný cíl než jen záchranu
rytíře, kterého ani neznají. Jde jim o něco velmi vzácného, o ztracené
Tomášovo evangelium...

Na jejich cestě se k nim přidají i další, jako třeba mladý, němý
sokolník Wayland se svým věrným psem nebo ostřílený voják a námořník
Raul a také mladší bratr uvězněného rytíře Richard. Ale jejich výprava
nebude vůbec jednoduchá, čeká je daleká cesta takřka přes půl světa.
Musí se dostat na Island, získat sokoly a spolu s nimi se pak doplavit
až do Anatolie přes Rus a čas se krátí...



No, tak toto je jen opravdu hodně stručné nastínění děje. Hlavní motivem
samozřejmě je cesta za záchranou rytíře a ztraceným evangeliem, ale
příběh je daleko komplikovanější a já vás rozhodně nechci připravit o
potěšení z něj.

Je
to pořádná bichle, když se podíváte na počet stran, zjistíte, že jich
má tahle knížka skoro 600. Ale není se čeho bát. Autor totiž dokázal
těch 600 stran tak naplnit dějem, akcí, city, napětím, obavami i
dobrými postavami, prostě vším, co nesmí dobrá kniha postrádat, že je
těžké knihu vůbec odložit. Já jsem se při čtení rozhodně nenudila. Kniha
je už od samotného počátku napínavá a čtivá, i když logicky
seznamovací, takže má čtenář prostor postavy aspoň trochu poznat a
začíst se, než je vržen do skutečného víru dění



Postavy, o těch bych se teď ráda zmínila, protože kromě
zajímavého děje dokázal autor vytvořit i neméně zajímavé postavy, které
prostě čtenáři přirostou k srdci. Vallon je sice po celý příběh
stále tak trochu zahalen tajemstvím, ale to je myslím jen dobře, ne
všechno by mělo být odhaleno a každý má právo na nějakou tu tajnost a
záhadu. Vallon byl zvláštní postava a já jsem si ho velmi oblíbila.
Patří k těm typům postav, které nejsou ani dobré ani špatné, prostě jen
jsou a názor na ně si musí každý čtenář vytvořit sám. Pak tady máme
mladičkého a sympatického Hera, který je typickým kladným hrdinou. A ještě Wayland.
Wayland byl postava, kterou jsem si oblíbila úplně nejvíce. Sympatický,
mladý sokolník, je třeba něco dodávat? Snad jen to, že v příběhu
sleduje vlastní cíle, je tvrdohlavý a má vlastní rozum, což mi na něm
připadalo hodně sympatické. A taky je tady jeho pes, který ho pořád
věrně doprovází. To jejich spojení se mi velmi líbilo, stejně jako jeho
vztah s jistou dívkou... Postav je v knize samozřejmě daleko, daleko
více, ale říct něco o každé z nich není v mých silách a navíc by to byla
škoda. Každý čtenář by je měl poznat sám. Musím ale říct, že autor si s
postavami dal pěknou práci a jejich charaktery, vztahy mezi nimi,
jejich myšlení i skutky a minulost promyslel opravdu dobře. Jsou
to postavy, které mi přirostly k srdci a staly se něčím víc než jen
obyčejnými knižními hrdiny. S takovými postavami pak čtenář žije jejich život,
bojí se o ně, když jsou v nebezpečí, srdce mu vynechává, a když jsou
šťastné, je šťastný i on. Takové postavy jsou prostě živé... A něco
takového je výjimečné a stává se to jen u skutečně dobrých knížek. Navíc
byl příběh vyprávěn střídavě z pohledu více postav, nejen jedné, což se mi určitě líbilo, protože tak má čtenář možnost lépe poznat více postav a nahlédnout do jejich životů.







Dalším velkým plusem příběhu je, jak jsem už zmínila napětí a dobrodružství. Robert Lyndon rozehrává ve své knížce nejrůznější bitvy a střety, staví své hrdiny před různé výzvy a děsivé protivníky.
Vallon a jeho přátelé se tak budou muset utkat s Vikingy, Wayland zase
musí získat sokoly a setká se tváří v tvář s děsivým ledním medvědem.
Všichni budou muset přežít nesčetné bouře na moři, divoké peřeje na řece
a různá jiná nebezpečenství. Vždyť musí zdolat velký kus světa a to ve
středověku, v 11. století nebyla žádná legrace. Žádné podrobné mapy,
natož nějaká vyspělá technika a navigace. Sami si museli poradit, řídit
se podle hvězd a rad vlastního rozumu i různých lidí. A Island pro ně
byl jako konec světa, zamrzlá pustina daleko na severu a do
Konstantinopole daleko... No, rozhodně to nebyla nijak jednoduchá
záležitost a autor to všechno popisuje tak podrobně, barvitě a živě, že není vůbec těžké si to dokonale představit a vžít se do rolí dobrodruhů. Nejen popisy bitev a různých nástrah, ale i popisy přírody a krajiny jsou úchvatné a přispívají k autentičnosti, takže na konci máte pocit, jako byste opravdu procestovali půlku světa.



Co
mě během čtení maličko zklamalo, bylo to, jak málo je v celé knize
věnováno samotným sokolům a sokolnictví, ale i toho jsem se v posledních
kapitolách dočkala a tyto pasáže, které se věnují výcviku sokola, to všechno vynahradily a patří vůbec k mým nejoblíbenějším v celé knize. Cestě
by se dalo možná vytknout i to, že hlavní motiv celé téhle výpravy,
tedy získání vzácného evangelia, bylo odsunuto kamsi do pozadí a
vylíčeno až na několika posledních stránkách, nicméně to nejspíše byl
autorův úmysl. Při žádné cestě přece až tak nejde o cíl, jako o cestu samotnou, to ona je důležitá...



Nakolik se knížka drží historických reálií, já zatím úplně
posoudit nedokážu, to musí udělat jiní, ale jistě by se daly najít
nějaké ty maličké nepřesnosti. Jedná se však o román, ne o literaturu faktu, takže je to pochopitelné. Pro mě byla velkým přínosem mapka na začátku knihy a taky přehledná a stručná chronologie
událostí a taky pár poznámek k jazykům a sokolům, což čtenářům neznalým
historie určitě pomůže a ti více znalí a prahnoucí po faktech si můžou
více dohledat sami.




Na začátku recenze jsem zmínila, že na přebalu knihy stojí jistý odvážný nápis - "Román, na který nelze zapomenout". Nemám podobné nápisy ráda a myslím, že nejsem sama. Nejrůznější bestsellery, nejlépe prodávané romány, noví nadějní autoři a nezapomenutelné příběhy, to tady už bylo mockrát a lidé se na podobné štítky, nápisy a nálepky netváří zrovna s největší důvěrou. Ale u Cesty sněžných ptáků jsem zjistila, že tento nápis je zde zcela oprávněně a skutečně je pravdivý.
Na tenhle román určitě nezapomenete, tedy alespoň já ne, vždyť jsem
spolu s ní procestovala Anglii, vzdálený Island a Rus a skončila až v
Konstantinopoli. A s hrdiny jsem prožila veselé i ty méně veselejší
chvíle a to jen tak z hlavy a srdce nevyženete. Tahle knížka mi prostě
sedla. Je napsaná čtivým a srozumitelným jazykem, popisuje
krásy a zvláštnosti přírody i krutosti té doby. Je vlastně stejná jako
středověk samotný. Syrová, krutá a nelítostná, ale i krásná, jako
příroda doposud nepoznamenaná člověkem a tajemná jako bílá místa na
jinak zaplněné mapě. Je plná krvežíznivého řinčení zbraní a řevu
mořských vln, stejně, jako se v ní najde i trocha romantiky a něžných
slov. Je plná hluboké nenávisti a zbabělosti, ale i vášně, lásky,
přátelské oddanosti a statečnosti...

Z mého blogu: http://www.knizni-utociste.blogspot.cz/2013/01/recenze-cesta-sneznych-ptaku.html

Komentáře (3)

kniha Cesta sněžných ptáků recenze

domov
13.07.2013

Ta recenze mne dostala .Knihu jsem si objednal a čekám jí každým dnem.

DariDerek
13.05.2013

Autor ti může děkovat za recenzi :-) Jelikož knihu jsem právě díky tobě koupila a jdu na to :)) Skvěle napsáno :)

Andulienka
13.05.2013

Krásne napísané, kniha je už u mňa v knižnici a čaká na prečítanie :) Kiežby už boli aj ďalšie časti !!!!