Řinčení mečů za husitských válek

recenze

Krajina nočních jezdců je čtvrtým dílem historické série českého autora Františka Niedla, který má na kontě už řadu knih nejrůznějších žánrů. Kromě historických románů se věnuje například i detektivkám či sci-fi literatuře. Pro mě však byla tato kniha prvním seznámením s tímto autorem a i když jsem se trochu obávala toho, že se budu v ději ztrácet, jelikož jsem nečetla předchozí díly, nakonec to vůbec nevadilo a čtení jsem si opravdu užila.

Hlavním hrdinou příběhu je pan Hynek Tas z Boru a je to vskutku nevšední hrdina. Vynikající bojovník, pro své nepřátele smrtelně nebezpečný spolu se svou družinou oděnou v kůži. Tvrdý muž bystré mysli a zároveň milující manžel a otec. Působil na dvoře krále Václava IV., jako jeho ochránce, ale nyní je panovník mrtev a země se zmítá v bojích a šarvátkách. Píše se rok 1422 a už to není pouze boj katolíci proti kališníkům. Husité se rozdělili, vzniklo několik skupin, které bojují proti sobě navzájem, a kdejaký lump se schovává za kalich, aby mohl krást a plenit. Ani katolíci však nejsou zdaleka jednotní. Drobná šlechta se snaží udržet své majetky zuby nehty, zatímco velcí páni - především mocný Rožmberk Oldřich II. - přemýšlí, jak na tom chaosu co nejvíce vydělat. A císař Zikmund se marně snaží získat českou korunu. Zkrátka, České země byly v té době jedním velkým chaosem a nikdo se nemohl být ničím jistý.

Hynek Tas s Boru se nepřiklání k žádné straně. Snaží se udržet si neutralitu, přestože se ho kdekdo snaží získat za spojence či poddaného a není se čemu divit. Jeho válečnickému umění se v Českých zemích nikdo nevyrovná a Tas z Boru je tak velmi nebezpečným nepřítelem.

Je to právě hlavní postava, která mě na knize zaujala nejvíce. Nejedná se o žádného šlechetného rytíře a vyloženě kladného hrdinu, bojujícího za nějaké vyšší cíle. Občas mi charakterově připomínal zaklínače Geralta z Rivie od Sapokowského. Hynek Tas z Boru totiž také bojuje především sám za sebe a za své blízké. Mnohdy je velmi tvrdý a nelítostný a se svými protivníky se rozhodně nemazlí. Líbilo se mi však, že i přestože je to člověk, pro něhož je zabíjení takřka přirozeností, dokázal v určitých chvílích projevit i své city. Ke svým dětem, ke své manželce a také k vlkům. To byla velice zajímavá linka a vidím v tom i jistou metaforu. Říká se "homo homini lupus" neboli "člověk člověku vlkem" a pro onu dobu to platilo dvojnásob. O to zajímavější je pouto, které vzniklo mezi Hynkem z Boru a vlčicí Šedou, která projevovala mnohdy větší věrnost a silnější city než kdejaký člověk.
Už jsem zmínila obavy, které jsem před čtením měla, protože se jedná už o čtvrtý díl ze série. Nicméně Krajina nočních jezdců na předchozí části navazuje volně a může fungovat i jako samostatný příběh, i když je zde mnoho narážek na předchozí dění, z nichž si však můžete udělat velmi dobrou představu o tom, jak se věci odehrály a proč děj dospěl tak, kam dospěl.

Velkým kladem knihy je především její čtivost. Nečekejte žádné zdlouhavé popisy, žádná suchopárná fakta a dlouhý seznam jmen historických postav, jako je tomu například u Vondrušky a jeho Husitské epopeje. František Niedel se zaměřil především na děj okolo Hynka Tase z Boru a ten je opravdu strhující. Narazíte zde sice i na několik skutečných historických postav, například na již zmíněného Jana Žižku či Oldřicha z Rožmberka, ale ty jsou pouze okrajové. Jedná se opravdu spíše o odpočinkovou literaturu, která nemá příliš poučovat o historii. Jejím úkolem není seznámit čtenáře s historickým děním a fakty, ale zaujmout strhujícím, napínavým dějem a zpříjemnit jedno dvě odpoledne.

Krajinu nočních jezdců bych doporučila příznivcům historie, ale i lidem, kteří sice mají středověké prostředí rádi, ale příliš je nezajímají fakta. Na své si přijdou především milovníci středověkých bitev a akce. O tu totiž v knize rozhodně není nouze. Hynek Tas z Boru se vrhá z boje do boje a řinčení mečů je téměř na denním pořádku. S popisy bitev se autor vypořádal velice dobře, působí realisticky a jsou popsaný velmi poutavě. Zpočátku jsem sice měla pocit, že kniha pokulhává po stylistické stránce a snad by to opravdu chtělo ještě trošku "vybrousit", aby byl text plynulejší a slova příjemně "klouzala", tak jako třeba právě u Vondrušky, ale děj byl skutečně natolik strhující, že posléze odvedl mou pozornost od textu jako takového a já jsem se plně ponořila do napínavého dění. Takže i přes počáteční pochyby mě autor přesvědčil a já si určitě přečtu i předchozí díly této série a snad se poohlédnu i po jeho dalších historických románech…

Komentáře (0)