Fascinující výprava k počátkům husitství

recenze

Vlastimil Vondruška je jméno v našich krajích více než známé a jeho knihy, zasazené zpravidla do období středověku se těší velké oblibě. Především série historických kriminálek Hříšní lidé království Českého, v hlavní roli se sympatickým Oldřichem z Chlumu je velmi populární, ale nezapomínejme ani na jeho obsáhlou Přemyslovskou epopej. A nyní k nim přidává další monumentální dílo, kterým se rozhodně překonává. Husitská epopej. První díl z plánované sedmidílné ságy nese název Za časů krále Václava IV. a sleduje dění v letech 1400 - 1415. A jak tento, nadšenými čtenáři opěvovaný a historiky mnohdy zatracovaný, autor zapůsobil tímto počinem na mě?

Počátek 15. století. Pryč jsou ty šťastné roky, které Českému království zajistil Otec vlasti blahé paměti. Jeho syn Václav IV. si nevede zdaleka tak dobře a okolnosti mu bohužel příliš nepomáhají. Časté neúrody, epidemie moru a počátek reformace značnou měrou přispívají k celkovému úpadku země. A do této situace nás přivádí Vlastimil Vondruška, aby nám tak přiblížil počátek oné bouřlivé doby husitských válek. V naší historii snad neexistuje období, které by bylo více zkreslené. Byli husité opravdu takoví hrdinové, jak se traduje? Byl Jan Hus skutečně bojovníkem za práva chudých? Dnes už, díky takovým, jako je například Petr Čornej, víme, že tak to úplně nebylo. A podobně se snaží pokroucený obraz napravit i pan Vondruška a přiblížit tuto dobu i laikům v poutavém historickém románu. A podle mého názoru se mu to i povedlo.

Zvolil totiž mimo jiné i velmi příjemnou formu. Počátek dramatických událostí líčí na pozadí osudů kupecké rodiny Prokopů. Díky tomu, že se rodina různými okolnostmi rozdělí, máme jako čtenáři možnost proniknout do životů nejrůznějších vrstev té doby. Budeme sledovat osudy tří synů kupce Prokopa, pro které osud vybere naprosto rozdílené cesty. Zatímco nejstarší Olbram převezme otcovu práci kupce, prostřední Jošt se shodou nešťastných událostí stane lapkou a nejmladší Adam si vybere cestu víry a odebere se do kláštera. Ale toto nejsou zdaleka všechny postavy, jejichž prostřednictvím nám autor přibližuje tehdejší život. Mým největším oblíbencem se stal mladý Vítek, student Pražské univerzity a syn písaře Mikuláše, pracujícího pro mocného Rožmberka. A právě prostředí univerzity - ohnisko všech teologických sporů - mě zaujalo nejvíce.


Co oceňuji především, je to, jak Vondruška barvitě vykresluje tehdejší společnost, poměry i jednotlivé charaktery. Rozhodně se nedrží onoho zkresleného obrazu o Janu Husovi a jeho následovnících, který nám byl tak dlouho podsouván. Naopak, popisuje tyto lidi i se všemi jejich chybami a nedostatky. Zjistíme, že Jan Žižka nebyl vždycky poctivý rytíř, ale vychytralý lapka, Jan Želivský je zase slizký jako had a Jan Hus má sklony k tloustnutí a vlastně mu nikdy ani nešlo o to, vyvolat takovou velkou bouři. Ne, Vondruška nám ukazuje, že šlo především o teologický spor ohledně Wyclifových názorů, odehrávající se na univerzitní půdě, který nikdy neměl nabobtnat do takových rozměrů a nikdy se ani neměl dostat mezi prostý lid. K tomu však přispěly časté neúrody, hladomor a epidemie moru a nakonec i spory s Němci, které se po vydání Dekretu Kutnohorského rozhořely v plné síle.

Líbilo se mi, že se pan Vondruška nezaměřil čistě na ty všem dobře známé postavy, ale že se rozhodl věnovat i obyčejným lidem, že nám dal možnost nahlédnout do jejich každodenních životů. Osobně se mi nelíbí názory některých lidí, kteří pana Vondrušku odsuzují a zatracují pro historické nepřesnosti. Je třeba si uvědomit, že ač je vystudovaným historikem, nyní je především spisovatelem. Je pravda, že píše jednu knížku za druhou, jejichž kvalitu nejsem úplně schopna posoudit, protože jsem žádnou z jeho populárních historických detektivek zatím nečetla, ale mám pocit, že na Husitské epopeji je opravdu znát práce historika a že se snad žádných zásadních nepřesností nedopouští. Ale mělo by být jasné, že u tohoto žánru si jisté úpravy a změny dovolit může. Vždyť se jedná o historický román, ne o vědeckou studii, na to tady máme jiné odborníky. Vlastimil Vondruška je především popularizátor, což ale oceňuji, protože k čemu je nám historikům dobré znát historii, když ji nepředáme lidem? Zastávám ten názor, že historie se musí dostat především mezi laiky, nemůže být jen záležitostí úzkého okruhu odborníků. A až (pokud) vystuduji historii, ráda bych také mířila právě tímto směrem.

Takže, jak je vidět, Husitská epopej si mě opravdu získala, protože se jedná o velmi čtivý a zajímavý historický román s postavami, které zkrátka člověku přirostou k srdci a jejichž osudy budete jistě, stejně jako já, s napětím sledovat. 600 stran tak uplyne jako voda a nám pak nezbývá než očekávat pokračování, které vyjde v dubnu 2015 a ponese název Za časů hejtmana Žižky.

Recenzi najdete také na mém blogu: knizni-utociste.cz

Komentáře (0)